Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 8.12.2018, 15:33

Publikováno: 8.12.2018, 15:33

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2310 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

Jagged Alliance, tedy známá taktická tahovka, slavila úspěch na sklonku devadesátých let, a to tak velký, že z něho dokázala žít téměř patnáct let. Když už se druhý díl dál nedal rozšiřovat, přišel na řadu remake a neúspěšný pokus o změnu herního zaměření. Od roku 1995 se na titulu vystřídalo sedm studií se stejným počtem vydavatelů. Mezi posledními zkouší štěstí tým Cliffhanger Games. Jeho vize do jisté míry připomíná filmovou sérii The Expendables, kde se na plátno vrátili tahouni akčních filmů minulého století.

I v podtitulu Rage! se vrací staří hrdinové prvního dílu, aby se po více jak dvaceti letech opět postavili bezpráví a zločinu mezinárodní síly. Nejprve ovšem musí uniknout z laboratoře, kde se mají stát součástí podivného experimentu. Kdyby tušili, jaké nástrahy na ně o pár chvil připravuje padouchův ostrov, možná by dobrosrdečného vědce poslali do temných míst. Geronty s válečnými ostruhami ale těžko učit základy diplomacie, tudíž se okamžitě chytají zbraně a jdou dělat to, co umí nejlépe.

Příběh připomíná typická akční béčka válečného charakteru, kde Chuck Norris s nožem a jedním samopalem svrhnul drogového krále Kolumbie. Je to sice hloupé a účelově naivní, ale nepostrádá to humor a klasická klišé. Atmosféra ostrova se veze na jakési vietnamské vlně a opět se nemůžu vyhnout přirovnání k filmům, kde se jako bojiště používal fiktivní ostrov Val Verde. Že se děj nebere příliš vážně hře sluší a připravuje se tím místo pro prvky ovlivňující hratelnost.

Postavám už léta nikdo neodpáře. Muška už není to, co bývala kdysi a traumata z dlouhodobé izolace se můžou kdykoliv projevit v boji. Do potyček náhodně promlouvají strach, halucinace, stihomam, ale také zlost či sebevražedná odvaha. Navzdory pokročilému věku a dlouhodobě zanedbanému psychickému stavu, sledujeme mašiny na zabíjení, jejichž smyslem života je utrpění znepřátelených vojenských sil a pomoc potřebným.

Nenechte se zmást akčně vyhlížejícím titulním obrázkem. Jakkoliv bohatý je arzenál z druhé poloviny minulého století, prim hraje plížení a vytříbená strategie. Na rozdíl od Space Hulk: Tactics nebo Achtung! Cthulhu Tactics, Jagged Alliance vám do každé chyby zanoří obličej a pořádně ho v ní vymáchá. Pohrát si s protivníky, nalákat si je do odlehlejších částí mapy, využít bodné zbraně a moment překvapení. To je přesně ten přístup, který tu funguje nejlépe. Pohyb prostorem není jen v horizontální rovině, ale také ve vertikální. Díky tomu jsou taktické postupy o třídu výš než u zmíněných žánrových kolegů.

To platí i v oblasti samotného boje a využívání akčních bodů. Jejich počet se liší v závislosti na typu postupu a na zvolené zbrani. Zpravidla jsou k dispozici dvě až čtyři varianty použití výzbroje, kdežto kombinaci mezi nimi omezuje pouze objem zbývajících bodů. Titul jasně nezapře bohatou strategickou minulost, která určitě nesedne příležitostným hráčům. Od toho tu jsou jiní. Ti ale také mívají lépe zvládnuté uživatelské rozhraní. Velká škála možností gamepadu moc nesluší. Ztratit se ve spodní liště nabídek je snazší než vytratit obsah kapes po bujaré noci.

Nelehkou práci má také kamera. Ačkoliv pohybově patří mezi jedny z nejlepších, přiblížení končí přesně v ten moment, kdy začíná být herní pole nejpřehlednější. Zmíněné vertikální rozdíly v prostoru a lootování nepřátel značně zkresluje přesný výběr pole. Nezřídka jsem ztratil akční body jen proto, že se postava vydala prošacovat mrtvolu místo toho, aby zalezla do křoví vedle. Naštěstí získané věci padnou k užitku.

Hrdinové se nezlepšují jen nabíráním zkušeností, ale také výzbrojí od ostatních. Helma a neprůstřelná vesta jsou nutností, stejně jako prostředky první pomoci nebo voda. V Jagged Alliance nekončí starost o vaši jednotku vyhranou úrovní. Její stav se přenáší do dalšího levelu a vy máte jen omezené možnosti, jak ji vrátit do bojeschopné podoby dřív, než dojde k dalšímu střetu nebo se ozvou nepřátelské zálohy. Lehce depresivní prvek, při kterém se neuvážený čin může projevit až později, velice dobře podporuje příběhovou linku a nekouskuje hru do sady jednotlivých operací.

Možná to vyznělo, že staří pardálové mají palné zbraně jen na plašení ptactva. Tak to rozhodně není a dojde-li na přestřelku, projektily přijímají cíle s kadencí jim vlastní. Osobně mi ale příliš nesedí systém akčních pasáží. Hra občas nedetekuje vzdálenější nepřátele, přestože je evidentně mám v zorném poli. S tím souvisí přímo superhrdinská muška umělé inteligence. Jste skrčeni v domě za stolem a stejně vás oknem trefí vagabund s AK-47. Ruské zbraně jsou dokonce tak mocné, že trefí cíl za balvanem. Jde samozřejmě o nepravidelné extrémy, na kterých je ale vidět, že čím více protivníku odstraníte stealth, tím méně starostí vám zůstane.

Ve výsledku se Rage! jeví jako průměrný návrat, který, stejně jako ostatní letošní tahovky, jen stěží kryje nedostatky svými přednostmi. Přeci jen, dabing patří spíš do těch 90. let a grafika také není oslňující. Vydavatel si je toho naštěstí vědom a nechce po vás hned tisícovku, ale jen něco málo přes polovinu. Vývojáři vám k příběhové kampani navíc přihodili online multiplayer a kooperační režim, což také v daném žánru nebývá standardem. Tím si u mě udělali očko a malé plus k hodnocení.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

S atmosférou akčních šlágrů dávno zavřených videopůjčoven se vrací vojenská jednotka, která pod taktovkou strategického jednání bojuje za světový mír. Po dvaceti letech to jde z počátku trochu obtížně, ale nakonec se z Jagged Alliance: Rage! vyklube obstojné pokračování, které si ze žánru bere to nejlepší. Je velká škoda, že bohaté taktické možnosti a důraz na dlouhodobé plánování, dostávají na tlamu od méně zdatných akčních pasáží a těžkopádného ovládání. Akční béčko je jinak velice sympatické a nezapomíná na to, kam opravdu patří. A to jak herně, tak v digitálním obchodě.
  • JoohnCZ

    Jagged aliance jsem se kdysi nahrál….1 i 2 byly skvělé hry. To je nostalgie😌

25. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: RAD

Vše je o šancích. Při prvních informacích zvažujete šance o koupi. Po prvním zapnutí dáváte šance jednotlivým obtížnostem. A s prvním selháním toužíte po šanci na opakování. Hry jsou celé o dalších příležitostech. Zatím, co v životě se nám jich často nedostává. Ukázkovým prototypem neustálých poučení z chyb je žánr rogue-like.

»
23. 08. 2019 • p.a.c.o11

RECENZE: Wreckfest

Nevím, jak vy, ale já mám moc rád příběhy spojené s herním vývojem. Někdy jsou to vtipné historky, jindy trochu smutnější, ale vždycky je to zajímavé čtení. Tím spíš, když daný příběh má šťastný konec, díky čemuž jsme všichni šťastni. A právě jeden takový příběh by se dal vyprávět ve spojitosti s naší dnešní recenzí. Ostatně proto je její úvod právě takový.

»
22. 08. 2019 • DandyCZE3

RECENZE: Age of Wonders: Planetfall

Další kvalitní strategie si přišla vybojovat svoje místo na konzoli Xbox. Paradoxu se na Xboxu asi hodně líbí, takže po poslední strategii Stellaris přináší do světa Xboxu i svoji žhavou novinku Age of Wonders: Planetfall, což je tahová strategie, která vám nabídne kompletní záběr na vše, co od kvalitní tahové strategie čekáte. Nejvíce lze hru přiblížit k podobným hrám, jako je série XCOM nebo Mutant Year Zero: Road to Eden. Nyní...

»
07. 08. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bear With Me: The Complete Collection

Adventury jsou něco jako starodávné božstvo. Jsou tu od nepaměti. Od dob, kdy přístroje byly schopny zaznamenávat víc než jen psaný text a data. A jednu éru dokonce s převahou udávaly herní směr. Nejde ale o žánr masový. V případě point and click kategorie se dá dokonce říct, že to nejlepší přinesla devadesátá léta. Hry jako Monkey Island, Broken Sword, Syberia nebo Grim Fandango.

»
02. 08. 2019 • Lukáš Urban4

Recenze: DOOM 3

Nejsem sám, kdo v poslední době vývojářům vyčítá, že se chovají jako obsluha tanku na dětském hřišti. V záchvatu modernizace likvidují jedny primitivní mechaniky za druhými a pak se diví, kam se vytratila hravost a zábava. Na obranu toho, co je nám svaté, vzpomínáme na tituly, které kdysi dávno vystavěly základy jednotlivých žánrů. A abych v tom nostalgii nenechal samotnou, jsem ochotný sáhnout po značce, kterou vlastně moc nemusím.

»
29. 07. 2019 • p.a.c.o3

RECENZE: Wolfenstein: Youngblood

Vždycky jsem si myslel, že herní hrdinové mají hlavní výhodu v tom, že jsou téměř nesmrtelní (co po stránce fyzické, tak slávy) a také že se jim vyhýbá jedna zásadní lidská vlastnost a to stárnutí. Někteří hrdinové, v tomto případě dokonce hrdinka, v rámci série omládli, aby se nakonec dostali do nejlepších let. Jinde si však vývojáři usmysleli, že bude fajn, když ikonický hlavní hrdina dostane pár šedin a celkově opravdu notně zestárne.

»
25. 07. 2019 • p.a.c.o9

RECENZE: FIA European Truck Racing Championship

Závody jsou skvělou podívanou. Nemám teď na mysli ty virtuální, ale skutečné. Všichni jistě známe rally, Formuli 1 nebo okruhové závody cestovních vozů. Všechno to jsou velice rychlé a dynamické soutěže, kde není o napětí nouze a zdejší závodní speciály mají ladné křivky. Na závodní okruhy se však vydávají i kamióny, které se, co do výkonu, mohou s ostatními směle měřit. Závody kamionů mě vždycky fascinovaly už jenom z toho důvodu, jak...

»
23. 07. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Redeemer – Enhanced Edition

Žil, byl Vasil, co armádu zkusil. Pech, zabíjet lidi tam musil. Takový způsob života se mu hnusil, a tak osud svůj spasil. Bolavou duši v chrámu božím hasil, když v tom kdosi klid mu zprasil. Pán chraň je, neb holé ruce a zbraň opět tasil. Bije, kope, mlátí ze všech sil. Však to je Vasil, bývalý člen utajených vojenských sil. Z informací, co nepřítel utrousil, až do podzemních laboratoří zabrousil. Zde se málem...

»