Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 8.12.2018, 15:33

Publikováno: 8.12.2018, 15:33

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2503 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

Jagged Alliance, tedy známá taktická tahovka, slavila úspěch na sklonku devadesátých let, a to tak velký, že z něho dokázala žít téměř patnáct let. Když už se druhý díl dál nedal rozšiřovat, přišel na řadu remake a neúspěšný pokus o změnu herního zaměření. Od roku 1995 se na titulu vystřídalo sedm studií se stejným počtem vydavatelů. Mezi posledními zkouší štěstí tým Cliffhanger Games. Jeho vize do jisté míry připomíná filmovou sérii The Expendables, kde se na plátno vrátili tahouni akčních filmů minulého století.

I v podtitulu Rage! se vrací staří hrdinové prvního dílu, aby se po více jak dvaceti letech opět postavili bezpráví a zločinu mezinárodní síly. Nejprve ovšem musí uniknout z laboratoře, kde se mají stát součástí podivného experimentu. Kdyby tušili, jaké nástrahy na ně o pár chvil připravuje padouchův ostrov, možná by dobrosrdečného vědce poslali do temných míst. Geronty s válečnými ostruhami ale těžko učit základy diplomacie, tudíž se okamžitě chytají zbraně a jdou dělat to, co umí nejlépe.

Příběh připomíná typická akční béčka válečného charakteru, kde Chuck Norris s nožem a jedním samopalem svrhnul drogového krále Kolumbie. Je to sice hloupé a účelově naivní, ale nepostrádá to humor a klasická klišé. Atmosféra ostrova se veze na jakési vietnamské vlně a opět se nemůžu vyhnout přirovnání k filmům, kde se jako bojiště používal fiktivní ostrov Val Verde. Že se děj nebere příliš vážně hře sluší a připravuje se tím místo pro prvky ovlivňující hratelnost.

Postavám už léta nikdo neodpáře. Muška už není to, co bývala kdysi a traumata z dlouhodobé izolace se můžou kdykoliv projevit v boji. Do potyček náhodně promlouvají strach, halucinace, stihomam, ale také zlost či sebevražedná odvaha. Navzdory pokročilému věku a dlouhodobě zanedbanému psychickému stavu, sledujeme mašiny na zabíjení, jejichž smyslem života je utrpění znepřátelených vojenských sil a pomoc potřebným.

Nenechte se zmást akčně vyhlížejícím titulním obrázkem. Jakkoliv bohatý je arzenál z druhé poloviny minulého století, prim hraje plížení a vytříbená strategie. Na rozdíl od Space Hulk: Tactics nebo Achtung! Cthulhu Tactics, Jagged Alliance vám do každé chyby zanoří obličej a pořádně ho v ní vymáchá. Pohrát si s protivníky, nalákat si je do odlehlejších částí mapy, využít bodné zbraně a moment překvapení. To je přesně ten přístup, který tu funguje nejlépe. Pohyb prostorem není jen v horizontální rovině, ale také ve vertikální. Díky tomu jsou taktické postupy o třídu výš než u zmíněných žánrových kolegů.

To platí i v oblasti samotného boje a využívání akčních bodů. Jejich počet se liší v závislosti na typu postupu a na zvolené zbrani. Zpravidla jsou k dispozici dvě až čtyři varianty použití výzbroje, kdežto kombinaci mezi nimi omezuje pouze objem zbývajících bodů. Titul jasně nezapře bohatou strategickou minulost, která určitě nesedne příležitostným hráčům. Od toho tu jsou jiní. Ti ale také mívají lépe zvládnuté uživatelské rozhraní. Velká škála možností gamepadu moc nesluší. Ztratit se ve spodní liště nabídek je snazší než vytratit obsah kapes po bujaré noci.

Nelehkou práci má také kamera. Ačkoliv pohybově patří mezi jedny z nejlepších, přiblížení končí přesně v ten moment, kdy začíná být herní pole nejpřehlednější. Zmíněné vertikální rozdíly v prostoru a lootování nepřátel značně zkresluje přesný výběr pole. Nezřídka jsem ztratil akční body jen proto, že se postava vydala prošacovat mrtvolu místo toho, aby zalezla do křoví vedle. Naštěstí získané věci padnou k užitku.

Hrdinové se nezlepšují jen nabíráním zkušeností, ale také výzbrojí od ostatních. Helma a neprůstřelná vesta jsou nutností, stejně jako prostředky první pomoci nebo voda. V Jagged Alliance nekončí starost o vaši jednotku vyhranou úrovní. Její stav se přenáší do dalšího levelu a vy máte jen omezené možnosti, jak ji vrátit do bojeschopné podoby dřív, než dojde k dalšímu střetu nebo se ozvou nepřátelské zálohy. Lehce depresivní prvek, při kterém se neuvážený čin může projevit až později, velice dobře podporuje příběhovou linku a nekouskuje hru do sady jednotlivých operací.

Možná to vyznělo, že staří pardálové mají palné zbraně jen na plašení ptactva. Tak to rozhodně není a dojde-li na přestřelku, projektily přijímají cíle s kadencí jim vlastní. Osobně mi ale příliš nesedí systém akčních pasáží. Hra občas nedetekuje vzdálenější nepřátele, přestože je evidentně mám v zorném poli. S tím souvisí přímo superhrdinská muška umělé inteligence. Jste skrčeni v domě za stolem a stejně vás oknem trefí vagabund s AK-47. Ruské zbraně jsou dokonce tak mocné, že trefí cíl za balvanem. Jde samozřejmě o nepravidelné extrémy, na kterých je ale vidět, že čím více protivníku odstraníte stealth, tím méně starostí vám zůstane.

Ve výsledku se Rage! jeví jako průměrný návrat, který, stejně jako ostatní letošní tahovky, jen stěží kryje nedostatky svými přednostmi. Přeci jen, dabing patří spíš do těch 90. let a grafika také není oslňující. Vydavatel si je toho naštěstí vědom a nechce po vás hned tisícovku, ale jen něco málo přes polovinu. Vývojáři vám k příběhové kampani navíc přihodili online multiplayer a kooperační režim, což také v daném žánru nebývá standardem. Tím si u mě udělali očko a malé plus k hodnocení.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

S atmosférou akčních šlágrů dávno zavřených videopůjčoven se vrací vojenská jednotka, která pod taktovkou strategického jednání bojuje za světový mír. Po dvaceti letech to jde z počátku trochu obtížně, ale nakonec se z Jagged Alliance: Rage! vyklube obstojné pokračování, které si ze žánru bere to nejlepší. Je velká škoda, že bohaté taktické možnosti a důraz na dlouhodobé plánování, dostávají na tlamu od méně zdatných akčních pasáží a těžkopádného ovládání. Akční béčko je jinak velice sympatické a nezapomíná na to, kam opravdu patří. A to jak herně, tak v digitálním obchodě.
  • JoohnCZ

    Jagged aliance jsem se kdysi nahrál….1 i 2 byly skvělé hry. To je nostalgie😌

28. 01. 2020 • Lukáš Urban15

Recenze: Pillars of Eternity II: Deadfire – Ultimate Edition

Možná celá řada z vás nechápala, proč Microsoft koupil studio, které je většinu života věrné jedinému žánru. Nebo jste si kladli otázku, proč by měl Xbox chtít tvůrce, kteří na první díl Pillars of Eternity museli vybírat na Kickstarteru. A pokud vám nestačila odpověď v podobě The Outer Worlds, je tu jasná tutovka v podobě Ultimate edice druhého dílu Pillars of Eternity. Izometrická RPG je přesně tím titulem, u něhož vývojáři sázejí jedno...

»
14. 01. 2020 • Lukáš Urban11

Recenze: Truck Driver

Čeští tvůrci kamionových her zaslouží respekt, neboť už léta budují svůj sen a z cesty je nesvede ani vyhlídka tučného šeku od výrobců konzolí. Bohužel tím otevírají cestu amatérské lize, která za hladem hráčů vyjíždí s pojízdnou kantýnou a skromným jídelním lístkem. Když kručí v břiše a sliny kanou koutky, je i rychlé občerstvení hostinou králů. Stačí se ale podívat na použité suroviny, koncovou účtenku a možná si uvědomíte, že půst nemusí být...

»
09. 01. 2020 • p.a.c.o9

RECENZE: AO Tennis 2

Různé části světa, různé povrchy. Někdy sluníčko, jindy zataženo. K tomu hned čtyři legendární grandslamy, na které se těší tenisoví fanoušci z celého světa. Nová sezóna již odstartovala prvními turnaji a co nevidět se dočkáme prvního milníku letošní sezóny, Australian Open. Je to velký turnaj, velká značka, a tak není divu, že již loni po ní sáhli herní vývojáři a vytvořili tenisovou hru, na kterou hráčská obec čeká jak na smilování boží.

»
05. 12. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Lost Ember

Mám vlka. Což je v normálním případě práce pro příslušného lékaře. Avšak mám také kachnu, vombata, kolibříka, rybu nebo horskou kozu. To už je spíše na hospitalizaci v klecovém lůžku nebo otevření malého zoologického koutku. Pokud však zrovna nemám před sebou výpravný Lost Ember, který se rozhodl netradiční formou odvyprávět smutné lidské osudy. Nikoliv kterak si těžař uřízl nohu, když se lekl tmavé šelmy. Jde o příběh spoutaných duší, ztracených nadějí a...

»
04. 12. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Arise: A simple story

Příběh je to, co nás většinou her provází. Ano, některé z nich si vystačí i bez něj, ale jinak ho ve hře najdeme ve zpracováních od „nic není v té hře hlavnější než příběh“ až po „něco tam dejte, ať ty mise drží pohromadě“. I my, hráči, k příběhům přistupujeme různě. Záleží na náladě, zajímavosti příběhu a také samotné hře, jakou jsme se rozhodli hrát. Největší umělecké ambice co do zpracování příběhu mívají...

»
25. 11. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Sniper Ghost Warrior: Contracts

Když děláte větší než únosné množství pitomostí, je fajn, když do vás někdo střelí trochu rozumu. Vývojáře z CI Games takto profackovali hráči po minulém dílu Sniper Ghost Warrior. A je trochu zázrak, že se z toho aplausu vůbec vzpamatovali. Stálo je to sice pár kolegů a zničené ego, ale bez toho se dá pracovat. Jak dokazují Contracts, možná dokonce i lépe než kdy předtím.

»
21. 11. 2019 • p.a.c.o5

RECENZE: Star Wars Jedi Fallen Order

Máme tady nějaké fanoušky prahnoucí po nové hře z univerza Star Wars? Myslím si, že rozhodně ano, protože tato značka do jisté míry změnila život celé řadě lidí a i po tolika letech od uvedení prvních filmů na sebe upoutává patřičnou pozornost. Aktuálně ji vlastní Disney, který se pustil do nového seriálu pro svou streamovací službu a také nás čeká další filmové zpracování s celou řadou navrátivších se postav a herců.

»
19. 11. 2019 • Lukáš Urban8

Recenze: Terminator: Resistance

Ať si James Cameron klidně do konce života točí Avatary nebo třeba tření lososů ve studeném proudu. Z mého pohledu to nejlepší už filmovému průmyslu přinesl. Výtečně pozvedl Vetřelce, aby se později korunoval za krále akčních sci-fi s druhým Terminátorem. Myslete si, co chcete, ale tomuhle snímku se vyrovná jen máloco. Na béčkovém scénáři vystavěl Cameron multižánrový klenot. Nadčasovou klasiku, kde v naprostém souladu funguje svalnatý antihrdina, silná ženská postava, bezcitný padouch a...

»