Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Autor: chaosteorycz Publikováno: 8.12.2018, 15:33

Publikováno: 8.12.2018, 15:33

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1888 článků

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

Jagged Alliance, tedy známá taktická tahovka, slavila úspěch na sklonku devadesátých let, a to tak velký, že z něho dokázala žít téměř patnáct let. Když už se druhý díl dál nedal rozšiřovat, přišel na řadu remake a neúspěšný pokus o změnu herního zaměření. Od roku 1995 se na titulu vystřídalo sedm studií se stejným počtem vydavatelů. Mezi posledními zkouší štěstí tým Cliffhanger Games. Jeho vize do jisté míry připomíná filmovou sérii The Expendables, kde se na plátno vrátili tahouni akčních filmů minulého století.

I v podtitulu Rage! se vrací staří hrdinové prvního dílu, aby se po více jak dvaceti letech opět postavili bezpráví a zločinu mezinárodní síly. Nejprve ovšem musí uniknout z laboratoře, kde se mají stát součástí podivného experimentu. Kdyby tušili, jaké nástrahy na ně o pár chvil připravuje padouchův ostrov, možná by dobrosrdečného vědce poslali do temných míst. Geronty s válečnými ostruhami ale těžko učit základy diplomacie, tudíž se okamžitě chytají zbraně a jdou dělat to, co umí nejlépe.

Příběh připomíná typická akční béčka válečného charakteru, kde Chuck Norris s nožem a jedním samopalem svrhnul drogového krále Kolumbie. Je to sice hloupé a účelově naivní, ale nepostrádá to humor a klasická klišé. Atmosféra ostrova se veze na jakési vietnamské vlně a opět se nemůžu vyhnout přirovnání k filmům, kde se jako bojiště používal fiktivní ostrov Val Verde. Že se děj nebere příliš vážně hře sluší a připravuje se tím místo pro prvky ovlivňující hratelnost.

Postavám už léta nikdo neodpáře. Muška už není to, co bývala kdysi a traumata z dlouhodobé izolace se můžou kdykoliv projevit v boji. Do potyček náhodně promlouvají strach, halucinace, stihomam, ale také zlost či sebevražedná odvaha. Navzdory pokročilému věku a dlouhodobě zanedbanému psychickému stavu, sledujeme mašiny na zabíjení, jejichž smyslem života je utrpění znepřátelených vojenských sil a pomoc potřebným.

Nenechte se zmást akčně vyhlížejícím titulním obrázkem. Jakkoliv bohatý je arzenál z druhé poloviny minulého století, prim hraje plížení a vytříbená strategie. Na rozdíl od Space Hulk: Tactics nebo Achtung! Cthulhu Tactics, Jagged Alliance vám do každé chyby zanoří obličej a pořádně ho v ní vymáchá. Pohrát si s protivníky, nalákat si je do odlehlejších částí mapy, využít bodné zbraně a moment překvapení. To je přesně ten přístup, který tu funguje nejlépe. Pohyb prostorem není jen v horizontální rovině, ale také ve vertikální. Díky tomu jsou taktické postupy o třídu výš než u zmíněných žánrových kolegů.

To platí i v oblasti samotného boje a využívání akčních bodů. Jejich počet se liší v závislosti na typu postupu a na zvolené zbrani. Zpravidla jsou k dispozici dvě až čtyři varianty použití výzbroje, kdežto kombinaci mezi nimi omezuje pouze objem zbývajících bodů. Titul jasně nezapře bohatou strategickou minulost, která určitě nesedne příležitostným hráčům. Od toho tu jsou jiní. Ti ale také mívají lépe zvládnuté uživatelské rozhraní. Velká škála možností gamepadu moc nesluší. Ztratit se ve spodní liště nabídek je snazší než vytratit obsah kapes po bujaré noci.

Nelehkou práci má také kamera. Ačkoliv pohybově patří mezi jedny z nejlepších, přiblížení končí přesně v ten moment, kdy začíná být herní pole nejpřehlednější. Zmíněné vertikální rozdíly v prostoru a lootování nepřátel značně zkresluje přesný výběr pole. Nezřídka jsem ztratil akční body jen proto, že se postava vydala prošacovat mrtvolu místo toho, aby zalezla do křoví vedle. Naštěstí získané věci padnou k užitku.

Hrdinové se nezlepšují jen nabíráním zkušeností, ale také výzbrojí od ostatních. Helma a neprůstřelná vesta jsou nutností, stejně jako prostředky první pomoci nebo voda. V Jagged Alliance nekončí starost o vaši jednotku vyhranou úrovní. Její stav se přenáší do dalšího levelu a vy máte jen omezené možnosti, jak ji vrátit do bojeschopné podoby dřív, než dojde k dalšímu střetu nebo se ozvou nepřátelské zálohy. Lehce depresivní prvek, při kterém se neuvážený čin může projevit až později, velice dobře podporuje příběhovou linku a nekouskuje hru do sady jednotlivých operací.

Možná to vyznělo, že staří pardálové mají palné zbraně jen na plašení ptactva. Tak to rozhodně není a dojde-li na přestřelku, projektily přijímají cíle s kadencí jim vlastní. Osobně mi ale příliš nesedí systém akčních pasáží. Hra občas nedetekuje vzdálenější nepřátele, přestože je evidentně mám v zorném poli. S tím souvisí přímo superhrdinská muška umělé inteligence. Jste skrčeni v domě za stolem a stejně vás oknem trefí vagabund s AK-47. Ruské zbraně jsou dokonce tak mocné, že trefí cíl za balvanem. Jde samozřejmě o nepravidelné extrémy, na kterých je ale vidět, že čím více protivníku odstraníte stealth, tím méně starostí vám zůstane.

Ve výsledku se Rage! jeví jako průměrný návrat, který, stejně jako ostatní letošní tahovky, jen stěží kryje nedostatky svými přednostmi. Přeci jen, dabing patří spíš do těch 90. let a grafika také není oslňující. Vydavatel si je toho naštěstí vědom a nechce po vás hned tisícovku, ale jen něco málo přes polovinu. Vývojáři vám k příběhové kampani navíc přihodili online multiplayer a kooperační režim, což také v daném žánru nebývá standardem. Tím si u mě udělali očko a malé plus k hodnocení.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

S atmosférou akčních šlágrů dávno zavřených videopůjčoven se vrací vojenská jednotka, která pod taktovkou strategického jednání bojuje za světový mír. Po dvaceti letech to jde z počátku trochu obtížně, ale nakonec se z Jagged Alliance: Rage! vyklube obstojné pokračování, které si ze žánru bere to nejlepší. Je velká škoda, že bohaté taktické možnosti a důraz na dlouhodobé plánování, dostávají na tlamu od méně zdatných akčních pasáží a těžkopádného ovládání. Akční béčko je jinak velice sympatické a nezapomíná na to, kam opravdu patří. A to jak herně, tak v digitálním obchodě.
  • JoohnCZ

    Jagged aliance jsem se kdysi nahrál….1 i 2 byly skvělé hry. To je nostalgie😌

18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»