Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Autor: chaosteorycz Publikováno: 8.12.2018, 15:33

Publikováno: 8.12.2018, 15:33

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2039 článků

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

Jagged Alliance, tedy známá taktická tahovka, slavila úspěch na sklonku devadesátých let, a to tak velký, že z něho dokázala žít téměř patnáct let. Když už se druhý díl dál nedal rozšiřovat, přišel na řadu remake a neúspěšný pokus o změnu herního zaměření. Od roku 1995 se na titulu vystřídalo sedm studií se stejným počtem vydavatelů. Mezi posledními zkouší štěstí tým Cliffhanger Games. Jeho vize do jisté míry připomíná filmovou sérii The Expendables, kde se na plátno vrátili tahouni akčních filmů minulého století.

I v podtitulu Rage! se vrací staří hrdinové prvního dílu, aby se po více jak dvaceti letech opět postavili bezpráví a zločinu mezinárodní síly. Nejprve ovšem musí uniknout z laboratoře, kde se mají stát součástí podivného experimentu. Kdyby tušili, jaké nástrahy na ně o pár chvil připravuje padouchův ostrov, možná by dobrosrdečného vědce poslali do temných míst. Geronty s válečnými ostruhami ale těžko učit základy diplomacie, tudíž se okamžitě chytají zbraně a jdou dělat to, co umí nejlépe.

Příběh připomíná typická akční béčka válečného charakteru, kde Chuck Norris s nožem a jedním samopalem svrhnul drogového krále Kolumbie. Je to sice hloupé a účelově naivní, ale nepostrádá to humor a klasická klišé. Atmosféra ostrova se veze na jakési vietnamské vlně a opět se nemůžu vyhnout přirovnání k filmům, kde se jako bojiště používal fiktivní ostrov Val Verde. Že se děj nebere příliš vážně hře sluší a připravuje se tím místo pro prvky ovlivňující hratelnost.

Postavám už léta nikdo neodpáře. Muška už není to, co bývala kdysi a traumata z dlouhodobé izolace se můžou kdykoliv projevit v boji. Do potyček náhodně promlouvají strach, halucinace, stihomam, ale také zlost či sebevražedná odvaha. Navzdory pokročilému věku a dlouhodobě zanedbanému psychickému stavu, sledujeme mašiny na zabíjení, jejichž smyslem života je utrpění znepřátelených vojenských sil a pomoc potřebným.

Nenechte se zmást akčně vyhlížejícím titulním obrázkem. Jakkoliv bohatý je arzenál z druhé poloviny minulého století, prim hraje plížení a vytříbená strategie. Na rozdíl od Space Hulk: Tactics nebo Achtung! Cthulhu Tactics, Jagged Alliance vám do každé chyby zanoří obličej a pořádně ho v ní vymáchá. Pohrát si s protivníky, nalákat si je do odlehlejších částí mapy, využít bodné zbraně a moment překvapení. To je přesně ten přístup, který tu funguje nejlépe. Pohyb prostorem není jen v horizontální rovině, ale také ve vertikální. Díky tomu jsou taktické postupy o třídu výš než u zmíněných žánrových kolegů.

To platí i v oblasti samotného boje a využívání akčních bodů. Jejich počet se liší v závislosti na typu postupu a na zvolené zbrani. Zpravidla jsou k dispozici dvě až čtyři varianty použití výzbroje, kdežto kombinaci mezi nimi omezuje pouze objem zbývajících bodů. Titul jasně nezapře bohatou strategickou minulost, která určitě nesedne příležitostným hráčům. Od toho tu jsou jiní. Ti ale také mívají lépe zvládnuté uživatelské rozhraní. Velká škála možností gamepadu moc nesluší. Ztratit se ve spodní liště nabídek je snazší než vytratit obsah kapes po bujaré noci.

Nelehkou práci má také kamera. Ačkoliv pohybově patří mezi jedny z nejlepších, přiblížení končí přesně v ten moment, kdy začíná být herní pole nejpřehlednější. Zmíněné vertikální rozdíly v prostoru a lootování nepřátel značně zkresluje přesný výběr pole. Nezřídka jsem ztratil akční body jen proto, že se postava vydala prošacovat mrtvolu místo toho, aby zalezla do křoví vedle. Naštěstí získané věci padnou k užitku.

Hrdinové se nezlepšují jen nabíráním zkušeností, ale také výzbrojí od ostatních. Helma a neprůstřelná vesta jsou nutností, stejně jako prostředky první pomoci nebo voda. V Jagged Alliance nekončí starost o vaši jednotku vyhranou úrovní. Její stav se přenáší do dalšího levelu a vy máte jen omezené možnosti, jak ji vrátit do bojeschopné podoby dřív, než dojde k dalšímu střetu nebo se ozvou nepřátelské zálohy. Lehce depresivní prvek, při kterém se neuvážený čin může projevit až později, velice dobře podporuje příběhovou linku a nekouskuje hru do sady jednotlivých operací.

Možná to vyznělo, že staří pardálové mají palné zbraně jen na plašení ptactva. Tak to rozhodně není a dojde-li na přestřelku, projektily přijímají cíle s kadencí jim vlastní. Osobně mi ale příliš nesedí systém akčních pasáží. Hra občas nedetekuje vzdálenější nepřátele, přestože je evidentně mám v zorném poli. S tím souvisí přímo superhrdinská muška umělé inteligence. Jste skrčeni v domě za stolem a stejně vás oknem trefí vagabund s AK-47. Ruské zbraně jsou dokonce tak mocné, že trefí cíl za balvanem. Jde samozřejmě o nepravidelné extrémy, na kterých je ale vidět, že čím více protivníku odstraníte stealth, tím méně starostí vám zůstane.

Ve výsledku se Rage! jeví jako průměrný návrat, který, stejně jako ostatní letošní tahovky, jen stěží kryje nedostatky svými přednostmi. Přeci jen, dabing patří spíš do těch 90. let a grafika také není oslňující. Vydavatel si je toho naštěstí vědom a nechce po vás hned tisícovku, ale jen něco málo přes polovinu. Vývojáři vám k příběhové kampani navíc přihodili online multiplayer a kooperační režim, což také v daném žánru nebývá standardem. Tím si u mě udělali očko a malé plus k hodnocení.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

S atmosférou akčních šlágrů dávno zavřených videopůjčoven se vrací vojenská jednotka, která pod taktovkou strategického jednání bojuje za světový mír. Po dvaceti letech to jde z počátku trochu obtížně, ale nakonec se z Jagged Alliance: Rage! vyklube obstojné pokračování, které si ze žánru bere to nejlepší. Je velká škoda, že bohaté taktické možnosti a důraz na dlouhodobé plánování, dostávají na tlamu od méně zdatných akčních pasáží a těžkopádného ovládání. Akční béčko je jinak velice sympatické a nezapomíná na to, kam opravdu patří. A to jak herně, tak v digitálním obchodě.
  • JoohnCZ

    Jagged aliance jsem se kdysi nahrál….1 i 2 byly skvělé hry. To je nostalgie😌

18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»
05. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Far: Lone Sails

Prý, že cesta je cíl. Oblíbené klišé, které se hodí mezi pysky každému, kdo hledal v obyčejné hře významový nebo existencionální přesah, třebaže měl děj jasně vypsaný přímo před očima. Inside, Black the Fall, Limbo, Rime, Abzu, Unravel a desítky dalších. Na oko umělecká díla, jejichž jasné poselství se vypráví mezi řádky, zatímco ústřední postava absolvuje osudovou pouť plnou překážek. Jednou je skrytým motivem politika, jindy smysl života, velice často...

»
29. 03. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Generation Zero

Invaze z vesmíru může přijít kdykoli a kdo si myslí, že jsme ve Vesmíru sami, nechť v tomto sebeklamu žije i nadále. Neříkejte mi, že při velikosti toho kolem nás, kdy přesnou velikost snad ani pořádně neznáme, se život v inteligentní formě vyvinul jenom na naší krásné modré planetě. Jenom doufám, že pokud někde život je, není tak agresivní, jak se nám snaží všechny katastrofické filmy, hry a seriály namluvit. Alespoň, že v tom...

»