RECENZE: Just Cause 4

Autor: p.a.c.o Publikováno: 12.12.2018, 12:21

Publikováno: 12.12.2018, 12:21

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1749 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je to sebebláznivější.

Nebudu si lhát do kapsy a hned v úvodu zmíním předešlý díl, který se úplně nepovedl. Nicméně i tak jsem mu v recenzi nakonec dal docela vysoké hodnocení vzhledem ke stavu, v němž se hra nacházela. Při zpětném pohledu bych hodnocení ponížil, ale nic to nemění na faktu, že i tak jsem ve hře strávil stovku hodin a neuvěřitelně jsem si jí užil a bavil se. Pokračování tak u mě bylo očekávanou poslední třešničkou na letošním herním dortu.

Zakousl jsem se do ní s chutí a vervou stejnou, jako Rico startuje své nové dobrodružství na ostrově Solís. Zločinecká organizace Black Hand zde vládne pevnou rukou a utlačuje místní obyvatele. Do celého příběhu proniká také Ricův otec, takže tentokrát to není jenom o záchraně nebohých obyvatel, ale na vyřešení celé záležitosti máte osobní zájem. Příběh nebyl nikdy tím hlavním, co nás táhlo v Just Cause dále, a ani čtvrté pokračování na tom není jinak. Otázkou je, zda tvůrci vůbec mají nějaké větší ambice, ale spíš bych řekl, že jim céčkový příběh a vyprávění stačí a nám nakonec také.

Hlavní předností série Just Cause je otevřený svět, který vybízí k prozkoumávání, plnění úkolů a tropení vylomenin. Třetí díl byl svou úkolovou náplní hodně strohý a vlastně stačilo osvobozovat města, čímž jste odemkli daný region a následně tak odemknuli celou část. Pokračování také staví na osvobozování jednotlivých částí, i když jinou cestou. Je potřeba narušit nějakou hlavní část dané oblasti, jako třeba vězení, továrnu nebo vojenskou stanici. Navíc však posouváme bojovou linii, kdy jednotky získáváme pácháním chaosu ve hře. Můžeme si tak sami určit, kam se celé osvobozování má posunout, takže vše je v našich rukou.

Příjemným detailem je fakt, že na hranici bojových linií opravdu potkáte spousty vojáků, kteří se vůbec nešetří. V několika případech se dá do akce v rámci vedlejší mise také pustit a svou troškou do mlýna napáchat chaos a tím opět posunout válečnou vřavu. Náplň jednotlivých misí je oproti předchůdci rozmanitější, celá řada z nich je pak doplněna i o ne úplně složitou logickou hádanku. Musím uznat, že lehký stereotyp je i zde trochu cítit, ale celá situace je podstatně lepší, jak posledně. Navíc nás z něho mohou vytrhnout všudy přítomné výzvy, jejichž obtížnost místy není vůbec snadná, nebo hledání relikvií. Po celém světě jsou rozesety prastaré chrámy, a právě v nich se nachází nápověda k odhalení historie a třeba ještě něčeho většího.

Když jsem zmínil herní svět ostrova Solís, pojďme se na něj podívat. Zdál se mi o něco rozsáhlejší než posledně, i když možná je to tím, že se nejedná o více roztahaných ostrovů, ale všechno je hezky pohromadě. Ekosystém je rozdělen do čtyř částí, kdy každá z nich jinak vypadá (nečekaně), ale také se adekvátně k ní mění extrémní počasí, jež je jednou z největších novinek celé hry. Někde narazíte na tornádo, jinde na písečnou či sněhovou bouři a také kolem vás mohou lítat blesky, ničící, co jim jenom přijde do cesty. Samozřejmě v celé své kráse se počasí ukáže na předem připravených místech v průběhu misí, ale není problém cokoli z něj zažít jenom pouhým pohybem po světě a vyzkoušet, co doopravdy dokáže. Rozhodně potěší, že člověk o tornádo nebo bouři nezakopne na každém kroku. S počasím jdou ruku v ruce i dvě speciální zbraně. První je něco jako maxi fukar, který dokáže odfouknout nepřítele, vrtulník nebo co si jenom zamanete. Druhá zbraň pak šlehá blesky a v sekundárním módu dokáže bouři přivolat. Ostatně všechny zbraně nově přinášejí dva střelecké módy pro naše potěšení.

Od bouře se přesuneme k nejožehavějšímu tématu, kterým technická stránka bezesporu je. Dobrou zprávou je, že propady FPS jsou oproti předchůdci minulostí a všechno i v průběhu těch největších bláznivostí plných výbuchů jede krásně plynule. Daní za to je nepatrně horší grafika, než byla u předchůdce, i když cutscény se mi hodně líbili, zejména tedy animace postav. Při pohybu po světě, obzvláště při přeletech, si všimnete dalšího nešvaru, kterým je doskakování a dočítání objektů v zorném poli. I tak je pohled do dálky velice impozantní, protože vidět je opravdu hodně daleko.

Jenom škoda, že doskakování textur mi občas pokazilo výborný herní dojem, kdy se například těsně přede mnou objevilo auto, do něhož jsem následně naboural, nebo se věci potřebné k plnění mise objevily na nečekaných místech. Pár těchto chyb se objevilo, ale rozhodně nejde říct, že by to byly věci na denním pořádku. Když si pak člověk vezme, co všechno Just Cause 4 dokáže po stránce fyziky, není se ani čemu divit, že občas něco kiksne.

Fyzika totiž dělá z herního světa to pravé pískoviště, které hned tak jinde nenajdete, a právě zde se ukrývá pravý potenciál celé hry. Kreativita hráčů hraje prim při všech situacích, s nimiž se budeme muset vypořádat a každý k jejich řešení může přistoupit jinak. Hra nám dává nástroje, ale jejich využití nechává v průběhu cesty od startu do cíle na nás. Notně vylepšeným prvkem je multifunkční lano, jež velice dobře známe z předchozího dílu.

V pokračování ho najdeme ve třech variantách, které se ještě dají dále konfigurovat. Lano tak věci nejen přitahuje ve třech stupních síly, ale můžeme na něj přidělat balon nebo výbušnou trysku. Díky třem různým rozvržením se dají možnosti kombinovat nebo vylepšovat, takže možností, je opravdu hodně a záleží jenom na tom, co chcete zrovna nepřátelům nebo překážkám provádět. S povděkem kvituji také úpravu systému získávání rebelské podpory. Ta je nově k dispozici formou pilotů, kterých můžeme mít až sedm a díky tomu získávat věci nebo vybavení v rychlejším sledu. Velice dobře udělaný je systém shozu jednotlivých věcí, protože místo hození granátu a modlení se, aby daná věc dopadla nějak rozumně, můžeme nyní jasně vybrat nejen místo, kam dopadne, ale také orientaci. Nic však není zadarmo, takže pro získávání nových věcí do shozu bude třeba plnit výzvy.

Kdo si tak úplně nezvykl na řízení nebude to mít ani v pokračování jinak. Jízdní model je hodně svérázný, což je docela mírné označení. Je potřeba si na něj zvykat a nedá se říct, že by byl nějak extra přátelský. Platí to hlavně pro rychlá vozidla, která díky lehce přitažené fyzice reagují občas komicky, ale to je prostě Just Cause. Naštěstí tanky moc rychle nejezdí a letadla, helikoptéry nebo plejáda lodí se dá ovládat s přehledem. Vozový park se notně rozšířil ve všech směrech, a to jak na zemi, tak i ve vzduchu a zejména na vodě. Bohužel multiplayer se ani tentokrát nekoná, takže blázniviny si budeme muset vychutnávat a páchat sami.

Závěrem bych ještě zmínil systém střelby, kdy konečně můžeme lépe mířit díky přiblížení, i když přes mířidla se na hru nepodíváme. Při prvním kontaktu s nepřáteli se všimnete změny i u nich. Ne, že by najednou začali nějak geniálně spolupracovat nebo využívat kryty, na které se ve hře ostatně vůbec nehraje a ani nikdy nehrálo. Jejich počty jsou poměrně veliké a jejich muška se razantně vylepšila. Díky tomu nám dokáží opravdu zatopit a místy jsem nevěděl, kam se vrtnout dřív, abych přežil, a přitom ještě dokázal plnit zadaný úkol, takže o výzvy je při tuhých soubojích vystaráno.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Just Cause 4 je přesně to pokračování, které opravuje chyby předchozího dílu a snaží se v rámci možností přinést do svého světa i nějakou tu novinku. Sice díky tomu lehce utrpělo na kráse grafické vzezření, ale za plynulou hratelnost plnou výbuchů, přestřelek a honiček to určitě stálo. Milovníci série se zde určitě najdou a ani ostatní příznivci akce a nejrůznějších možností, jak se vyblbnout také koupí chybu neudělají. Prostě skvělá akční jízda.
10. 07. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Car Mechanic Simulator

Na úvod jedno velké poděkování. Vám vše, kteří jste děti nevzali do zoo, protože poslední peníze zůstaly v kostelní pokladničce. I těm, jejichž dovolená vedla do Mekky namísto letní destinace u Středozemního moře. Nezapomínám ani na artritické jedince, kteří přes úmornou bolest klečí pravidelně na koberci a chorý hřbet ohýbají na svatou stranu. No a vy, jejichž dobrota skončila v komůrce s otcem představeným, všechna čest vašim padlým ideálům. A dalším padlým věcem.

»
09. 07. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bloodstained: Ritual of the Night

Když se pánům zachce moci, musí nastoupit dívka. I testosteron se musí udržovat v rozumné míře. Na západ od nás by taková hrdinka tasila pistole. Dle moderních norem střízlivě oblečená. Nevyzývavá, cudná, s křesťanským základem a diplomem z univerzity. Evropská měřítka by ji přisoudila exotický vzhled a těžké dětství. Ctící vlastní tradice zvládá bodné zbraně a hýří důvtipem.

»
05. 07. 2019 • CryLineT1

Recenze: Sea of Solitude

Electronic Arts jsou dlouhodobě v hráčské nemilosti. Možná zcela po právu, možná ze setrvačnosti. Dnes to nebude o lesku a bídě jedné slavné společnosti. Palčivé téma se týká velkých značek a mezi ně nezávislá tvorba nepatří. Právě projekty z dílny EA Originals ukazují přívětivější tvář korporace. Jde o obličej uplakaný, ale hřejivý. Mnohem víc než stadion fotbalových fanoušků. Než otevřený svět s létajícími strážci. A než doutnající bojiště světové války.

»
29. 06. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance – A Woman’s Lot

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Školní rok máme pomalu za sebou a když dítko donese domů vysvědčení, je to takové malé ohlédnutí se za tím, jak mu to šlo. Možná si říkáte, co to má s hraním společného, ale jistá analogie tu je. Vyšlo totiž třetí a zároveň poslední DLC do hry KCD s podtitulem A Woman’s Lot (Ženský úděl), ve kterém se ohlédneme na samý začátek příběhu.

»
29. 06. 2019 • lindros88cze1

RECENZE: Monster Jam: Steel Titans

S příchodem léta poslala řada vydavatelů do světa hry, které řeší špatné počasí nebo nenadálý výpadek osobního programu. Jde o jednoduché tituly, jejichž náplň nevyžaduje mnoho času. Když od nich odejdete, nic vám nikam neuteče. A když se pak vrátíte, jste v sedle, v tomto případě v sedačce, během pár vteřin.

»
28. 06. 2019 • chaosteorycz17

Recenze: The Sinking City

Pokud hledáte výhodnou nabídku last minute zájezdu, massachusettská agentura Nikdy s námi nejezděte, jinak se nikdy nevrátíte, má výtečnou nabídku do města Oakmont. Poměr slunných dní proti deštivým se neuvádí, neboť azurovou oblohu obyvatelé viděli naposledy v roce 1919. Je to tam trochu deštivé, pravda. Ale díky tomu se lokální záplavy drží na horní hranici, čímž umožňují přístup k moři takřka odkudkoliv. K jídlu se podávají dary moře, servírované z vody přímo na talíř. Volný...

»
27. 06. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: F1 2019

Rychlost, přesnost a výdrž. To nejsou jenom znaky charakterizující správného sportovce, ale také vlastnosti, bez nichž se neobejde ani kvalitní závodní speciál. Je přitom jedno, zda je to auto pro WRC, motorka nebo formule. Bez nich se daleko nedostaneme a k vítězství je tím pádem hodně daleko. Virtuální závodníci opět usedli do svých křesel a chopili se volantů, ovšem až nyní se mohou vydat po stopách Artona Senny, Nicky Lady nebo...

»
26. 06. 2019 • lindros88cze2

RECENZE: Crash Team Racing Nitro-Fueled

Crash Bandicoot a jeho přátelé i nepřátelé opět hlásají návrat. Remake arkádových závodů Crash Team Racing k příležitosti 20lettému výročí už konečně dorazil a podobně jako loňská trilogii je poctivou předělávkou. Přesto si ponechává původní příběh, postavy a rozvržení tratí a přidává k tomu i obsah z Crash Nitro Kart a Crash Tag Team Racing, a to vše zabalené ve slušivém kabátku je pak skvělou vzpomínkou pro hráče originálu, zatímco ti noví si...

»