Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Autor: CryLineT Publikováno: 24.11.2017, 10:01

Publikováno: 24.11.2017, 10:01

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se navzdory postavě nacpe do batmanovského kostýmu, zatímco pro mě je Frankem Castlem. Neohroženým drsňákem, který by pro rodinu a pomstu obrátil rotaci planety. A když já velkoryse musela hrát Injustice, on s tváří gentlemana usedá u Marvel Super Heroes 2.

Máte pravdu, tentokrát to není rovný boj. Srovnávat čtyřicet postav s téměř dvěma stovkami hrdinů, kteří navíc mají hned několik variací v závislosti na kanónu, není fair. LEGO hra pak není bojovka, ale výpravná akční plošinovka, která volně navazuje na předchozí díl. Nemusíte se ovšem bát, že se bez jeho znalosti v ději ztratíte, protože hned první mise se Strážci galaxie nastíní, o co ve hře jde. Ze všech možných padouchů, a že jich tu opravdu je, se tím stěžejním stává Kang. S artefaktem umožňujícím manipulovat s časem, se nejprve střetává se Star Lordovou partou. Netrvá ale dlouho a Dobyvatel, jak se Kang rád nechává oslovovat, doputuje až na Zemi. Zde využívá svou moc a vytváří alternativní svět.

Není to ale jen tak obyčejné místo hostující strach a všudypřítomný chaos, je složené z celé řady dalších realit, kde se události dějí podle padoušského diktátu. Chronopolis, jak se jmenuje Kangova nová metropole umožňuje cestovat jak do středověku, tak do dávného Egypta, daleké budoucnosti, mýtických koutů a do dalších míst známých z marveláckých komiksů. Příběh není ničím novátorským a do puntíku zapadá do standardní superhrdinské týmovky ve stylu Avengers. Postavy se tu postupně vypořádávají s menšími překážkami, aby nakonec mohly společně čelit zlu nejvyššímu. Jen tu místo několika reků máte desítky více či méně známých dílků univerza, které aktuálně definuje komiksový žánr.

Nicméně pořád jsme v LEGO světě, takže i ty sebevážnější události jsou zlehčeny, parodovány a podávány tím nejabsurdnějším možným způsobem. Jindy železní macho svalouši propadají hysterickým záchvatům, slečny se po úspěšné šarvátce starají především o selfie nebo make-up a zlosynové jsou chytří asi stejně, jako ohnutá anténa. Ostatně na režijních postech seděli lidé, kteří jsou s kostičkovanými adaptacemi už od roku 2010, tudíž nečekejte výrazný odklon stylu od Harryho Pottera, Avengers nebo Batmana. To samé by se dalo říct i u herního stylu, který jde již vyšlapanou cestou. I když.

Enormní množství postav přináší až megalomanský výčet vlastností, útoků a předností. V příběhové části patrně ani nestihnete řádně zpracovat, kdo a čím vlastně vyniká. Jakmile se vám totiž skupinka postaviček dostane pod kůži, přichází nová mise, v níž jsou většinou zase jiný tajtrdlíci. Ti se buď mohou pohybovat vzduchem anebo ne. Záměrně nepíši lítat, protože takový Spider Man by se bez pavučin proletěl maximálně volným pádem. Když už jsem ho zmínila, tak Spidey není ochuzen ani o šplhání a mimo pohupování nad mapou může i lézt po budovách. Ovládání pro pohyb vzduchem je přitom velmi intuitivní a velice rychle se s ním sžijete. Levou páčkou řídíte směr a pravou výšku. Trochu mi překáželo, že ne vždy mohou superhrdinové během létání využívat celou paletu útoků. Občas prostě musíte na zem jen proto, abyste do něčeho střelili nebo na něco použili speciální sílu.

S příběhovou částí si vystačíte hrubým odhadem lehce přes 10 hodin. Ale spíše o něco déle, protože místy budete tápat u hádanek a své udělají i vedlejší úkoly. Doporučila bych vám, abyste si nepovinné jízdy nechali do režimu volného hraní po dokončení kampaně. Jednak během prvního průchodu beztak nemáte potřebné hrdiny a za druhé alespoň zůstanete v příběhovém tempu. Zevlováním po herním světě hledáte/zachraňujete Stana Leeho, odemykáte speciální hrdiny, popřípadě jejich alternace, sbíráte zlaté kostky a rozbíjíte vše, co jde. Doprava je buď po svých nebo tím, co mapa nabízí, a to je tak vše. V souhrnu tedy vlastně jako vždy, ale o tom LEGO hry jsou a hráči je proto milují.

Přítel mi tentokrát nebyl nápomocný jen při kooperaci v kampani, kde to záměrně kazil v domnění, že jsem úplně pitomá a nepoznám to, ale také v arénových soubojích. Tady zázračně ožil. Najednou mu nevadil Blade, Daredevil, Iron Man nebo Loki. Naopak. Škodolibě vyčkával jak tygr v roští na speciální útok, kterým mou postavičku rozbije na kostičky. Jenže hra zbývající místa doplňuje umělou inteligencí a ta si nevybírá. Druhým arénovým módem je týmová kooperace při obsazování herní plochy. Když budete mít opravdu kvalitního parťáka, a ne sabotéra na slovo vzatého, určitě se zabavíte i s ním. Bohužel hledat musíte dál ve svém okolí, protože online multiplayer tu nenajdete.

LEGO Marvel Super Heroes 2 nejsou jen zábavnou hrou s desítkami hrdinů, ale také velice pěknou obrazovou podívanou. Stavebnicová stylizace má s každým dalším titulem „reálnější“ mimiku a pohyby, zároveň však neztrácí nic ze svého plastového kouzla. Stále to je svět, z něhož si děti staví své malé příběhy, jen rozpohybovaný zkušenými vývojáři. V tomto směru není potřeba žádné výrazné změny a bohatě bude stačit, když se do budoucna dočkáme ještě lepších stínů, odlesků a nasvícení. Bohužel ani tak nejde o hru, která by byla úplně bez vad na kráse.

Skutečně nevděčným zmetkem je kamera. Zatímco ve volném hraní si s ní můžete hýbat, jak chcete, během misí se velmi často usadí ve fixní poloze a reaguje jen v rámci celé scény. Zhoršuje se tím nejen pohyb s postavičkou, kdy jakákoli manipulace v ose Z je více o náhodě, ale také interakce s prostředím a předměty. Ani čekaní při rozbíjení větších zdrojů kostiček mě dvakrát nenaplňovalo nadšením. Po každé ráně si onen cíl bere kratičký time-out, během něhož nereaguje na další útoky. A já opravdu nemám ráda čekání. Poslední překážkou, která by vás mohla iritovat, je překážka. Zbytky rozbitých předmětů nebo volně ložené kostičky najdou příležitostně tak nevhodnou pozici, že vyvlečení z pasti připomíná opilce, snažícího se trefit klíčem zámek u dveří.

Ještě před úplným závěrem bych ráda podotkla, že během hraní nepřišel k újmě žádný fanoušek DC Comics. Dokonce si myslím, i když to nikdy nepřizná, že si jeden dotyčný hraní v páru užíval. A o tom Marvel Super Heroes 2 vlastně jsou, o zábavě pro širokou škálu hráčů. Vynechat je totiž jen proto, že ve svých řadách nemají klauna s protáhlým úsměvem nebo hrdinu alergického na kryptonit, by byla škoda.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nová LEGO hra je vlastně obrazem aktuálních marvelovek. Pod barevnou a hravou slupkou je vtipný příběh plný akce, v němž se hrdinové střídají rychlostí pravidelných linek hromadné dopravy. Občas něco lehce drhne, příležitostně se objeví tvůrčí zaváhání, ale přesto se jde ke grandióznímu finále pevným a sebejistým krokem. Drobné nedostatky jsou pak jako ta nejvedlejší z vedlejších postav: nemáte ji rádi a absolutně nechápete její existenci. Objevuje se však tak sporadicky, že ji s pokrčeným obočím akceptujete jako nutné zlo jinak skvělého projektu.
03. 02. 2025 • Lukáš Michal0

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance II

Po letech čekání jsme se konečně dočkali další velké české hry. A tentokrát je o dost větší, než tomu bylo v případě prvního dílu, který musel až prostřednictvím veleúspěšné kampaně na Kickstarteru ukázat, že o hru tohoto zaměření je skutečně zájem. Výsledná prodejní čísla z konce loňského roku jsou více než skvělá – Kingdom Come: Deliverance nakonec dokázalo prodat hodně pěkných 8 miliónů kopií, a i toho českého dabingu jsme se nakonec...

»
16. 01. 2025 • ZabijackyKafe0

Recenze: Albatroz

Mysteriózní turistická výprava za hledáním rodinného příslušníka a něčím víc, než jen sama sebe.

»
15. 01. 2025 • Lukáš Urban0

Recenze: Flint: Treasure of Oblivion

Jak asi vypadají vaše denní zvyklosti? Zničení otravného budíku, podpora vodárenské služby ranní hygienou, odlehčení několika dekagramů z útrob lednice, provětrání syntetické vlákniny ze šatníku a hurá vstříc dalším bytostem s podobně laděným počátkem dne. To piráti jsou na tom daleko lépe. Po probuzení ostrou mluvou lodního papouška přivítají ráno douškem rumu. Jakmile se nasoukají do moly prolezlého mundůru, zbičují podřízenou posádku, pověsí pár zajatců a nakrmí žraloky ploužící se za korábem....

»
06. 12. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle

Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?

»
03. 12. 2024 • Lukáš Michal0

RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024

Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...

»
30. 11. 2024 • ZabijackyKafe0

Recenze: Death Stranding: Director’s Cut

Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?

»
28. 11. 2024 • Michael Chrobok0

RECENZE: Dragon Age: The Veilguard

Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.

»
21. 11. 2024 • Lukáš Michal0

RECENZE: Farming Simulator 25

Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....

»