Recenze: Lost Ember

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 5.12.2019, 10:23

Publikováno: 5.12.2019, 10:23

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2500 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Mám vlka. Což je v normálním případě práce pro příslušného lékaře. Avšak mám také kachnu, vombata, kolibříka, rybu nebo horskou kozu. To už je spíše na hospitalizaci v klecovém lůžku nebo otevření malého zoologického koutku. Pokud však zrovna nemám před sebou výpravný Lost Ember, který se rozhodl netradiční formou odvyprávět smutné lidské osudy. Nikoliv kterak si těžař uřízl nohu, když se lekl tmavé šelmy. Jde o příběh spoutaných duší, ztracených nadějí a kmene, jehož kronika se rozléhá po rozsáhlé divočině.

Někde na jejím okraji odpočívá vlk. Při prvním setkání ještě netušíte, že jde o reinkarnovanou duši člena kmene Yanrana. To prozrazuje až další ztracená entita, jejíž zář bloudí krajinou. Hrdiny tohoto příběhu nespojuje jen dávný rodokmen, ale také chybějící klíče od Města světla. Pomyslný ráj totiž zůstane uzavřen, dokud oba nenaplní poslední cestu za poznáním a odpuštěním. A jelikož vlkem jste spíše za trest, jde o cestu plnou smutku a bolesti.

Ať už věříte, že beruška na okně může být vaše babička nebo že po smrti zhasnete jak dosloužilý motor, Lost Ember je na duších, potažmo smrti, založený. Tělo je pouze schránka a důležité je to uvnitř, které po skonu stoupá vzhůru. Jen v případě, že byl člověk tak trochu hajzl, dochází k reparátu ve zvířecí podobě. Motiv příběhu není špatný. Manipuluje s oblíbenými motivy, kdy se do průšvihu dostanete kvůli špatnému postavení planety, protože se bohové otočili holou řití nebo že jste byli ve špatnou chvíli na špatném místě. Vyprávění statickými vzpomínkami je pěkné. Absence živých lidí propůjčuje dění mystiku a po boční lince připomíná, že se svět obejde i bez naší existence. Nechybí emoce a ucelenost od začátku až do konce.

Trochu mi vadí přílišné vyznění jednotlivých událostí. Možná kvůli dětem, možná pro slabší jedince, je dění na obrazovce ještě podtrhnuto komentářem průvodce. Tedy to, co se děje, ještě zopakuje bloudivé světlo. Často ovšem řečnickou otázkou směrem k vlkovi. V tu chvíli si připadáte jak pitomci, a totéž si myslíte i o tom světle. Že spolu s tělem ztratilo i rozum nebo polovinu mozku. Bylo by mnohem hezčí, kdyby vás hra nechala vstřebat příběh po svém. Trochu domýšlet, třeba i přehánět a fantazírovat. Takhle vás občas nechtěně nutí k závěrům, o nichž nejste tak úplně přesvědčeni.

Ústřední myšlenku pěkně dokresluje hratelnost. Jak už bylo řečeno, vaše druhá brada, pivní pupek a křivé hnáty jsou jen pouzdro. To samé platí pro vlka, který se může převtělit do kteréhokoliv zvířete. Herní svět není africká savana, tudíž počet tvorů kulminoval kolem tuctu. Není to moc, ale herním potřebám by stačilo i méně. Důležité je, že tento herní prvek je dotažený téměř k dokonalosti. Přenesení ducha má smysl, neboť se tak vlk může vznášet v oblacích, hrabat v norách a plavat ve vodách. Nic není překážkou, pokud je na blízku další tvor.

Samotná transformace je naprosto plynulá. Z jednoho pohybu do druhého, za doprovodu příjemné animace. Menší otevřený svět je díky tomu mnohem větší, než se zdá. Jako hraboš prozkoumáte podzemní cestičky, jako orel vysoké skály a v podobě kozy horské svahy. Volně rozházeny jsou desítky sběratelský předmětů, několik legendárních zvířat a koše hub. Zpočátku není průzkum prostředí příliš zajímavý. Může za to především pozvolné objevování dalších živočichů. Jakmile ale máte k dispozici větší počet tvorů, hranice padnou jak cudnost pouliční děvy.

Jestli vás neupoutá příběh, volné pole působnosti ano. Z každého pohybu cítíte absolutní tvůrčí nadšení. Autoři na zvířecím projevu skutečně zapracovali a přesun z jednoho místa na druhý zaslouží uznání. Jednotlivý zástupci fauny mají reálný pohyb a jemu přizpůsobené ovládání. To znamená, že například kachna může létat jen v nižších polohách, let je těžkopádný a je třeba neustále mačkat tlačítko. Oproti tomu kolibřík létá „ve skocích“, je mrštný a snáze podléhá poryvu větru. Když už jsem u něj, schválně zapněte dostupné zpomalení času a obdivujte pohyb křídly.

Pro „dobré“ hraní víc netřeba. Jenže Lost Ember chce nabídnout přidanou hodnotu. A tak mají zvířata plno zbytečností, které nevíte, na co jsou. Ale dokáží vás potěšit v dospělosti a nadchnout v dětství. Některá zvířata tak mohou požírat bobule, jiná si lehají, skáčou nebo se staví na zadní. Všechna se zvukově projevují a ta, u nichž to bylo možné, mají i mláďata. Malé kachničky jsou neskutečně roztomilé neohrabaností a vombati vás musí učarovat usměvavým kukučem. I morous jako já uznává, že takové drobnosti příjemně kontrastují s vážným příběhem a míchají atmosféru do zajímavého koktejlu.

Je zvykem, že podobné projekty s emočním přesahem sází na souhru výtvarné stránky a hudební kulisy. V případě Lost Ember pouze bojuji se zvolenou stylizací. Že mi vzhled vlka připomíná zápornou postavu z animovaného Willy Foga, je spíše k dobru. I tak to byl sympaťák. Zajímavá je taktéž modelace přešlapující mezi formelou a polygonovým stylem. Souhru mi kazí až prostředí, jehož přehršle objektů tu a tam rozbíjí vizuální celistvost. Svou hladkostí, učesaností a množstvím detailů. V žádném případě to ale není chyba. Jen upozorňuji, že snaha o pestré prostředí nemusí hned každému sednout.

U hudby předpokládám pravý opak. Soundtrack nevyužívá velkého orchestru nebo komplikovaných melodií. Vystačí si s několika nástroji a jednoduchou linkou, která se většinou táhne celou kapitolou nebo jejím větším úsekem. Hře takový doprovod sluší. I když zní delší dobu, nemáte chuť ostříhat autora do hola nebo vyrvat bedny z televize. A to ani v případě zvuků jednotlivých zvířat nebo během hororového praskání stromů před opuštěním bariér.

Ve své podstatě by byl Lost Ember v jeho malé žánrové kategorii velice zdařilou hrou, nebýt dvou věcí. První je cena, která přes všechny klady přeci jen míří trochu výš, než by měla. Oceňuji krásné zpracování, práci s pohybem a příběh, ale devět set je prostě moc. Zejména, je-li přítomný bod dva, v němž značně pokulhává bezproblémový chod. Od modelů, které se někde zaseknou, po špatné animace. Například kolem vás letí pták, ale je v pozici stoje. Dalším zádrhelem bývají indikátory interakce, které se zaseknou v prostoru nebo zobrazují jiný význam. Zřídka, ale přeci, pak dochází k propadům frekvence snímků.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

O zvířatech a lidech. Prvotina studia Mooneye má vše potřebné, aby tvůrcům otevřela dveře do vyšší ligy. Mytologický nádech s tragickou zápletkou, sympatické hrdiny a dobře zvládnuté herní prvky. Svět Lost Ember není dokonalý a jsou místa, kde se ho snaží přemoc prázdnota. Včas však přiběhne něco chlupatého, aby vás opět vtáhlo na tu správnou cestu. Hře tak škodí jen chyby, které ač nejsou fatální, dokáží nepříjemně narušit pečlivě budovanou atmosféru.
14. 01. 2020 • Lukáš Urban11

Recenze: Truck Driver

Čeští tvůrci kamionových her zaslouží respekt, neboť už léta budují svůj sen a z cesty je nesvede ani vyhlídka tučného šeku od výrobců konzolí. Bohužel tím otevírají cestu amatérské lize, která za hladem hráčů vyjíždí s pojízdnou kantýnou a skromným jídelním lístkem. Když kručí v břiše a sliny kanou koutky, je i rychlé občerstvení hostinou králů. Stačí se ale podívat na použité suroviny, koncovou účtenku a možná si uvědomíte, že půst nemusí být...

»
09. 01. 2020 • p.a.c.o9

RECENZE: AO Tennis 2

Různé části světa, různé povrchy. Někdy sluníčko, jindy zataženo. K tomu hned čtyři legendární grandslamy, na které se těší tenisoví fanoušci z celého světa. Nová sezóna již odstartovala prvními turnaji a co nevidět se dočkáme prvního milníku letošní sezóny, Australian Open. Je to velký turnaj, velká značka, a tak není divu, že již loni po ní sáhli herní vývojáři a vytvořili tenisovou hru, na kterou hráčská obec čeká jak na smilování boží.

»
04. 12. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Arise: A simple story

Příběh je to, co nás většinou her provází. Ano, některé z nich si vystačí i bez něj, ale jinak ho ve hře najdeme ve zpracováních od „nic není v té hře hlavnější než příběh“ až po „něco tam dejte, ať ty mise drží pohromadě“. I my, hráči, k příběhům přistupujeme různě. Záleží na náladě, zajímavosti příběhu a také samotné hře, jakou jsme se rozhodli hrát. Největší umělecké ambice co do zpracování příběhu mívají...

»
25. 11. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Sniper Ghost Warrior: Contracts

Když děláte větší než únosné množství pitomostí, je fajn, když do vás někdo střelí trochu rozumu. Vývojáře z CI Games takto profackovali hráči po minulém dílu Sniper Ghost Warrior. A je trochu zázrak, že se z toho aplausu vůbec vzpamatovali. Stálo je to sice pár kolegů a zničené ego, ale bez toho se dá pracovat. Jak dokazují Contracts, možná dokonce i lépe než kdy předtím.

»
21. 11. 2019 • p.a.c.o5

RECENZE: Star Wars Jedi Fallen Order

Máme tady nějaké fanoušky prahnoucí po nové hře z univerza Star Wars? Myslím si, že rozhodně ano, protože tato značka do jisté míry změnila život celé řadě lidí a i po tolika letech od uvedení prvních filmů na sebe upoutává patřičnou pozornost. Aktuálně ji vlastní Disney, který se pustil do nového seriálu pro svou streamovací službu a také nás čeká další filmové zpracování s celou řadou navrátivších se postav a herců.

»
19. 11. 2019 • Lukáš Urban8

Recenze: Terminator: Resistance

Ať si James Cameron klidně do konce života točí Avatary nebo třeba tření lososů ve studeném proudu. Z mého pohledu to nejlepší už filmovému průmyslu přinesl. Výtečně pozvedl Vetřelce, aby se později korunoval za krále akčních sci-fi s druhým Terminátorem. Myslete si, co chcete, ale tomuhle snímku se vyrovná jen máloco. Na béčkovém scénáři vystavěl Cameron multižánrový klenot. Nadčasovou klasiku, kde v naprostém souladu funguje svalnatý antihrdina, silná ženská postava, bezcitný padouch a...

»
12. 11. 2019 • CryLineT6

Recenze: Bee Simulator

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec...

»
24. 10. 2019 • Lukáš Urban9

Recenze: The Outer Worlds

Sedím tu, žvejkám flákotu z raptidona a čučím na bandu dělníků, co rozhazuje výplatu v kartách. Vezměte jed, že se nakonec pozabíjejí, protože ten vlevo fixluje, až se mu z pazour práší. Ale je tu docela klid. Na to, abych dal dohromady pár řádků, kterým stejně nikdo neuvěří. Ale kdo ví, co bude zítra. Halcyon je stabilní jak vytuhlá mrtvola a gauneři z velkých korporací na něm hodují jak supi. Snad měla Nyoka pravdu...

»