RECENZE: Marvel’s Avengers

Autor: p.a.c.o Publikováno: 10.9.2020, 8:01

Publikováno: 10.9.2020, 8:01

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2661 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

S velkou mocí přichází také velká zodpovědnost. Třeba když máte doma službu na mytí nádobí, vyprdnete se na to a pak celá rodina musí jít do restaurace na večeři, protože není z čeho jíst. Nebo když jste řidičem autobusu a na svoji linku vyrazíte se zpožděním, protože jste zrovna museli na onu místnost, nebo jste prostě jenom chtěli dohrát další level ve své oblíbené hře. Tím pádem lidé jezdící na poslední chvíli nestíhají své schůzky a při nástupu do autobusu se vás pokusí roztavit svým laserovým zrakem. Naštěstí ho nikdo nemá dostatečně silný.


Hrdinové běžných dnů se však musí sklonit před hrdiny se speciálními schopnostmi a v zářivých oblecích. Kdo má rád komixy a universum Marvel, jistě už velice dobře ví, kam tím mířím. Herní svět se konečně dočkal zpracování Avengers hrdinů, kteří budou, jak jinak, zachraňovat svět. V kůži Ironmana, Hulka, Black Widow, Thora a kapitána Ameriky prožijeme originální dobrodružství, které nečerpá z žádné filmové předlohy a přináší navíc postavu mladé hrdinky Kamaly.

Ta se stala super hrdinkou díky nehodě, která odstartuje příběhové dění celé hry. Máme tu obrovskou oslavu všech hrdinů, kam jsou pozváni ti nejlepší spisovatelé hrdinských příběhů, mezi něž patří i Kamala. Pěkně si užívá skvělý den, potkává své vysněné hrdiny, až dojde k tragédii, která všem obrátí život vzhůru nohama. Tento den je vnímám jako selhání Avengers. Organizace je rozpuštěna, hrdinové postaveni mimo zákon a do čela ochránce světa se staví společnost A.I.M a její robotičtí poskoci. Ani A.I.M však není ztělesněním dobra, což Kamala zjistí a bude chtít dokázat. Ovšem k tomu bude potřeba znovu sjednotit Avengers.

Je to sice originální příběh, ale na druhou stranu v něm nedostaneme něco, co bychom už dříve neviděli nebo neprožívali. Nicméně jako celek funguje velice pěkně a není žádný problém si ho parádně užít. Vystřídáme v něm nejrůznější role, zjistíme pohnutky všech hrdinů a hlavně dojde také na zvraty, které napumpují do příběhu něco nového. Po této stránce bych hře rozhodně nic nevytýkal, jelikož všechno hezky funguje.

Hratelnost do sebe kombinuje dvě části a dal bych jí puzzle příměr. Bohužel ty dva dílky do sebe moc úspěšně nepasují. Příběhová část je krásně lineární záležitostí. Hráč probíhá koridorové úrovně, které se občas trochu otevírají, do toho vstupují skriptované akční části (byť místy trochu méně přehledné) a vše podtrhují filmečky. V těchto pasážích má hra super tempo, parádní akční scény a celkový dojem je hodně filmový a skvěle hratelný. Takže když by vše zůstalo jenom v této rovině, nejspíš bych se celou recenzi rozplýval nad tím, jak se všechno podařilo a vy byste při pohledu na výsledné hodnocení viděli úplně jinou známku.

Vedlejší úkoly sázejí na kooperativní hraní, kdy do hry vyberete hrdiny pro sebe a kamaráda (nesmí být stejní), případně si necháte pomoct od umělé inteligence a vyrazíte. Kdo vsadí na neživého parťáka, nevolí špatně. Nejsou to žádní koumáci, ale většinou dělají, co by od nich hráč čekal. Dokáží zabíjet nepřátele, a když dojde na nejhorší, postavit našeho umírajícího hrdinu zpět na nohy. Samozřejmě živý spoluhráč nabídne větší variabilitu a je s ním také větší legrace.

Herní část těchto vedlejších úkolů je pak věcí druhou. Po lineárním příběhu se podíváme do otevřeného světa. Zde musíme najít A.I.M základny, porazit nepřátele a dostat se k novému vybavení, materiálům a také zkušenostem. Mapy jsou docela velké, ale hodně prázdné a někdy až zbytečně členité a nepřehledné. K tomu se ani moc nemění prostředí, takže plnění vedlejších úkolů přechází do stereotypu velice rychle. Bohužel se jim nejde tak úplně vyhnout, jelikož bez vedlejších úkolů není lepší vybavení a bez lepšího vybavení a dostatku zkušenostních bodů se nedá dobře fungovat v příběhové části.

Možnosti zlepšení dovedností a vybavení našich hvězd jsou opravdu široké. Každý z nich má vlastní strom dovedností a stejně tak možnosti vybavení. Díky tomu jsem nikdy pořádně nevěděl, komu a kam přidělím získané body. Záleží na stylu, jakým se rozhodnete hrát a také na každém hrdinovi. Každý z nich má jiný styl boje a to je třeba zohlednit jak při jejich výběru pro danou misi, tak i při vylepšeních. Takovou drobnou vadou na kráse je fakt, že žádné vylepšení vybavení se neprojeví jakoukoli vizuální odezvou. Na druhou stranu, paleta nepřátel je hodně slabá, sem tam člověk potká nějakého bosse nebo záporáka, takže moc důvodů se předvádět beztak není.

Kdo se podíval na nějaká videa nebo hrál betu, ví, že po grafické stránce toho není moc co vytýkat. Je sice pravda, že na původním Xbox One se člověk může setkat s občasnými propady snímků, ale na Xbox One X hra běží krásně bez propadů i ve 4K rozlišení. Akorát je na Xboxu slyšet, že mu Avengers dávají opravdu zabrat. A přitom bych si ještě uměl dost dobře představit rychlejší nahrávací časy, zejména v případě smrti, kdy by všechno snad už mělo být rychlejší, než nahrávání nové části kampaně a podobně.

Velkým tahákem pro českého fanouška je přítomnost české lokalizace. Ta se nakonec docela povedla, i když bych tedy místy čekal přesnější překlady. Horší je skutečnost, že ne všechny filmečky jsou aktuálně přeloženy, takže se klidně může stát, že z dané části nebudeme mít nic, protože v ní překlad chybí. Stejně tak nejdou vypnout titulky pro neslyšící, ať v nastavení děláte, co jenom jde.

Z dalších technických nedostatků je to horší uživatelská přívětivost rozhraní pro výběr misí na základně a hlavně problematická kamera. U hry zaměřené na boj je dobrá kamera alfou a omegou celého zážitku, který zde díky tomu kulhá na obě nohy. Kamera se sama centruje na hráče, což by tolik nevadilo, ale nepoužitelný je systém zamykání nepřátel. Kamera pak dost často skáče z jednoho nepřítele na druhého a trefit toho správného je dílem náhody. Když pak použijeme pracně získanou speciální zkušenost do zdi místo do protivníka, slušná slova budeme hledat jenom těžko.

A dále jsou tady mikrotransakce. Už jsme si tak nějak zvykli, že i velká a drahá hra po nás bude chtít nějaké peníze navíc. V Avengers je možné si za skutečné peníze zakoupit nové oblečky pro hrdiny nebo zakončovací údery. To na první pohled není špatné a na hratelnost to má pramalý vliv. Ovšem já chci na svého hrdinu pořádný oblek a ne jenom ten šunt, co získám hraním. V případě hrdinů, kteří dorazí v budoucnu budu muset do peněženky sáhnout určitě, jelikož nový oblek získám pouze plněním hrdinských výzev, ale ty budou dostupné pouze zakoupením speciálního passu za 10 dolarů.

Na hře je hrozně vidět, že licence asi nebyla zadarmo, protože jinak si honbu za penězi navíc a prodáním výsledného produktu jako služby neumím vysvětlit. Přitom stačilo dodat parádní singlplayerový zážitek bez nutnosti kooperace a zvolnění tempa po vzoru looter-shooter, aby si hráči v klidu užili příběh a vše kolem něj. Zbytek energie pak mohli vývojáři věnovat vyladění multiplayeru a pestřejším aktivitám, co by nás u něj udrželi (i když jejich obměna v rámci výzev a dalšího obsahu je v plánu).

Takhle tu sice máme podařenou hru s Marvel tématikou, kdy je super se v kůži známých hrdinů zasadit o záchranu světa, ale nutnost se babrat ve stále stejném kooperačním bahně kvůli dovednostním bodům a vybavení potápí výsledný dojem a tempo celé kampaně.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Marvels Avengers přinášejí pěkný příběh a zpracování. Bohužel nás nutí do stále stejných scénářů v kooperaci, kde je grind denním chlebem. Nápady jsou sice zajímavé, ale obě složky chtěli lépe oddělit. Fanoušci filmů a komixů už nejspíš hrají, ale zbytek by mohl počkat na nějakou fajn slevu, protože lepší cena by některé chyby mohla dobře kompenzovat.
09. 08. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Two Point Campus

Klasické tycoony jsou součástí herních žánrů již pěknou řádku let a byť už nejsou tak rozšířené, jako tomu bylo dříve, stále sem tam vyjde nějaký nový kousek. Před čtyřmi lety jsme se dočkali znovuzrození legendy tohoto žánru z nemocničního prostředí, kde nejsou tak úplně běžní pacienti. Two Point Game tehdy nabídli svou verzi Theme Hospital prezentovanou hrou Two Point Hospital. Při jejím hraní jsem se rozpomněl na staré dobré časy a...

»
26. 07. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders Worldslayer

Při hraní her si velice často vzpomenu na první Mizery a hlášku „Everybody wants to by like Mike“. U Outriders a jim podobným především ve spojitosti s live service konceptem, kdy je komunita udržována u hry pomocí pravidelných událostí, nových aktualizací a dodatečného obsahu. A zde by se přeneseně dalo říct, že každý by chtěl být jako Destiny nebo The Division, ale jen vyvoleným se to podaří. A dnes už bezpečně...

»
19. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: As Dusk Falls

Jestli něco adventurním nadšencům na Xboxu schází, pak jsou to hry od Davida Cage a jeho studia Quantic Dream. Ačkoli si jeho oceňovaná adventura Fahrenheit našla cestu na první Xbox, na ostatní tituly jako Heavy Rain či Detroit: Become Human si mohou majitelé konzole z Redmondu nechat zajít chuť. Částečnou náplastí jsou hry od studií Supermassive Games (série Dark Pictures Anthology) a Don’t Nod (Life is Strange), avšak kreativní vizi...

»
13. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: A Memoir Blue

Hry nemusí být jen o kosení celého zástupu nepřátel, snahy o dosažení co nejlepšího času na závodním okruhu nebo stvoření nepřemožitelného reka, který spasí celý jeden virtuální svět. Především indie vývojáři se nebojí s relativně mladým médiem experimentovat a přinášet neobvyklé zážitky, jež vás i po závěrečných titulcích nenechají v dobrém slova smyslu vydechnout.

»
11. 07. 2022 • Lukáš Urban0

RECENZE: Fobia – St. Dinfna Hotel

Jsou různí lidé a různé fóbie. Někdo se bojí, že uvízne ve výtahu, jiného chytá panika při pohledu na osminohá neštěstí s pavučinou u zádi a další nejde spát, aniž by nerozsvítil i v kumbálu. Ve své podstatě, každý se něčeho bojí. Každý má skrytou achillovu patu a každý je občas vystaven nepříjemnému vnějšímu vlivu, po němž se o něj pokouší studený pot. Já se s přibývajícími zářezy na herní pažbě začínám bát,...

»
11. 07. 2022 • Michael Chrobok0

Trochu jiná RECENZE: Dreamfall Chapters

Při brouzdání po archivu Xboxwebu mě poměrně překvapilo, že v něm chybí recenze na Dreamfall Chapters. Třetí hra adventurní série navazuje na ikonické hry The Longest Journey a Dreamfall: The Longest Journey, které jsou zcela po právu zapsány zlatým písmem do herní historie. Recenzovat přibližně pět let starý počin (záleží, zda počítáte vydání první epizody, nebo „final cut“ verze) od norského studia Red Threat Games a jejího ředitele Ragnara Tørnquista...

»
07. 07. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 22

Letošní sezóna je zatím velice zajímavá, a ještě zajímavější je aféra s poskakováním. Tedy ne přímo sezóny jako takové, ale nových formulí, které zformovaly opravdu velké změny v pravidlech. Někteří jezdci s tím mají problém, stěžují si na bolesti zad a další věcí, které je třeba řešit. Přeci jenom jde o zdraví, a to máme všichni jenom jedno. Na druhou stranu nová pravidla přinesla přepracovaný design vozů, který se opravdu povedl a...

»
27. 06. 2022 • HusekD0

RECENZE: MX vs ATV Legends

Závodních sérií máme na Xboxu jako hub po dešti, ale jen malá hrstka z nich se z nepochopitelného důvodu věnuje terénním motorkám. V současné době máme na výběr z MXGP, Monster Energy Supercross od společnosti Milestone, nebo můžeme sáhnout po odlehčenější variantě v podobě MX vs ATV od Rainbow Studios. Právě ti začali s touto sérií již v roce 2005, kdy nám představili titul MX vs ATV Unleashed. Hra získávala...

»