Recenze: Micro Machines World Series

Autor: chaosteorycz Publikováno: 5.7.2017, 10:31

Publikováno: 5.7.2017, 10:31

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1145 článků

Codemasters mají můj respekt, protože se během třiceti let dokázali vyprofilovat jako studio, které má závodní žánr v krvi bez ohledu na skutečnost, jde-li o arkádové blbnutí nebo pocit ze skutečné jízdy. Nyní si k superlativům můžu připsat označení „mágové“, protože ani šaman, který olízal všechny žáby v amazonském pralese, by nedokázal legendární značku přetavit do jednoho obrovského neonového banneru, a to s minimálními náklady, iniciativou a studem. Chápu, že když vám do kanceláře přijde zástupce korporace, vysype z igelitky čtvrtinu sortimentu běžného amerického hračkářství a k tomu přihodí pár kilo zeleno-bílých papírků s ksichty papalášů, nebudete si hrát na Bastilu, ale znásilnit kvůli tomu kdysi populární autíčka, je až příliš.

Návrat nebo pohřeb legendy?
Micro Machines hrál v 90. letech snad každý, protože hned první díl vyšel na vše, co se tehdy nazývalo herním zařízením a kdo nikdy neproháněl lodě ve vaně, monster trucky mezi šutry nebo formule na kulečníkovém stole, má více než jen mezery v herní historii. Ještě před deseti lety pak byly angličáky jednou z nejnáročnějších arkádových her, která omšelý herní princip kompenzoval doslova brutálním obsahem se stovkami autíček a desítkami tratí. Jelikož konzole Xbox tuto sérii nikdy nepoznala, těšil jsme se jak otylý bumbrlíček před cukrárnou, až k nám dorazí kopie na recenzi, za kterou děkuji vydavatelství Playman. Ovšem už první minuty naznačily příchod mračen předznamenávajících pořádnou bouři.

Je běžné, že hry mají Day One patch, protože často je to poslední šance, jak doladit titul v případě, že za zády funí vydavatel a rákoskou nervózně klepe na rameno, ale 4,2 GB? Rázem zjišťuji, že jde o velikost celé hry a ptám se sám sebe: „Co mi to ježkovi voči poslali? Snad ne, nějakou virózu.“ Postižený paranoií, že by velký bratr odněkud z Kavkazu mohl prostřednictvím Kinectu sledovat intimní činnosti, které s hraním nesouvisí, natahuji vlněnou ponožku na senzor a otáčím ho ke zdi. Později ho pro jistotu odpojuji úplně, neboť ponožka má oka a na zdi je zrcadlo. Ani jsem nestihl pořádně zavzpomínat na skvělé doby vytáčeného spojení a Micro Machines World Series se ukázaly ve své kráse a toužily mě provést tutoriálem.

Přímá úměra do pekla
Vědom si toho, že pochopení tak náročné hry, se může rovnat biomechanice pro pokročilé neandrtálce, nabídku přijímám a na malinkém plácku se snažím chytit pachuť angličáků, kteří mě kdysi bavili více, než cokoli jiného. Pohled horní kamery je zpět, stůl složený z domácích potřeb a hraček taktéž, a tak testuji zbraně rozdělené do čtyř kategorií. První lze používat neustále, další dvě se po vyplýtvání musí chvíli nabíjet a poslední nabývá účinnosti až na základě úspěšných záškodnických akcí vůči soupeřům. Na první pohled to nevypadá zle, autíčka pochytila nějaké základy fyziky, co kus, to jiný arzenál a celé to vypadá tak roztomile naivně a bezelstně, až je mi to strašně povědomé. Snad mi první závody pomohou najít k novým Micro Machines tu správnou asociaci.

Menu je stejně bohaté jako somálská chýše a prvních několik hodin nabízí jen speciální události, rychlé závody a lokální multiplayer až pro 4 hráče. Až po dosažení 10. úrovně se otevřou hodnocené závody, což je v tuto chvíli naprosto nepodstatná informace. Mnohem důležitější je skutečnost, že hra neobsahuje režim pro jednoho hráče, natož jakoukoli kampaň. No budiž říkám si, pořád si stěžuji, jak vývojáři ignorují u obdobných arkád online, tak teď ho dostávám v maxi balení. Hned u Special Events tuto „přednost“ vývojáři využívají, jak se na multiplayer patří a staví proti sobě 12 hráčů ve dvou týmech. Arény holdují režimům typu Capture the Flag a také naprosté anarchii. Jakmile se tucet autíček sejde na několika centimetrech čtverečních, nemůže si být jista ani jeptiška, protože všichni mlátí všechny za úplné neschopnosti rozeznat červené od modrých. Jedinou možnou strategií tedy zůstává doufat, že se z toho chumlu vymotáte včas. A na správnou stranu.

Online za každou cenu
Měl jsem obavy, že většinu hraní budu čekat na ostatní hráče a k mému překvapení tomu tak nebylo. Codemasters možnou prázdnotu na serverech kompenzují boty, kteří automaticky doplní skutečné hráče po skončení odpočítávání. Na jedné straně výborný nápad, díky němuž jsou závody vždy plné, bez ohledu na prodané kopie nebo počet aktivních hráčů. Z druhého úhlu pohledu jde však o naprostou idiocii, neboť systém umělých závodníků je plně svázaný s připojením k internetu. Nebýt toho, že se mi v době recenzování za okny rozčiloval samotný Zeus, že má potřetí za sebou studenou večeři, čímž postavil moje připojení mimo provoz, žil bych v blaženém omylu fiktivní hry jednoho hráče. Bez internetu je k dispozici pouze lokální multiplayer a pakliže doma v tu chvíli nikdo není, můžete s diskem tak akorát plašit holuby.

Když se má existence vrátila z doby kamenné zpět do 21. století, vyrazil jsem vstříc rychlým závodům, kde si dle zvyklostí navolíte trať a režim. Ze všech dostupných jsem si nejvíce oblíbil klasické a eliminační závody, které se vyznačují pohyblivými linkami. Ty se posouvají na bázi pořadí, během něhož závodníci opouštějí zorné pole kamery, kdežto vítězem je ten, jehož linka první protne cíl. Totožný režim mají například i Obliteracers, ale angličákům přeci jen sluší trochu víc a mě se při něm rozbřesklo, kde už jsem tohle celé tohle divadlo viděl. V roce 2014, ještě na konzoli Xbox 360, vyšla od Codies náhrada za Micro Machines, kterou studio pojmenovalo Toybox Turbos a teď někoho velice bystrého napadlo, že na stejných základech prodá dobře známou značku, akorát s obsahem vyrabováno kiosku rychlého občerstvení.

Made by Hasbro
Nemám tušení, zda si tvůrci her začali účtovat dvojnásobnou gáži nebo jejich mínění o hráčích padlo jak trojské opevnění, ale před třemi lety Toybox Turbos dostaly do vínku 18 tratí, 35 aut a singleplayer. Oproti tomu letos je kariéra zbožným přáním, autíček je pouze 12 a počet tratí skončil na číslovce 10, a to s velice diskutabilní originalitou. Vzpomenou-li se mnou pamětníci na Micro Machines V4, kde bylo více jak 7 stovek autíček, dají mi za pravdu, že dekadence herního obsahu je smutnější než sledování Vykoupení z věznice Shawshank. Vylepšení vzhledu herního profilu nebo dodatečné laky pro autíčka, které jsou součástí beden dostávaných jako odměna, mají asi zatraktivnit jinak nudný postup hrou, nicméně já je hodnotím jako naprosto zbytečné. Naopak mě utvrzují v tom, že hře by více slušel F2P model tak, jako na smartphonech.

Hned v úvodu recenze se tak ukrývá odpověď na otázku: „Proč se Micro Machines vrátily z mobilů mezi klasické hráče?“ Stačí si přečíst popisek u hry a je okamžitě jasné, že hračkářskému gigantovi Hasbro nestačí jeho zbytečné výlety na filmová plátna, v nichž se kdysi solidní režiséři snaží z kousků plastu a papíru vytvořit koukatelného zabijáka mozkových buněk. A tak musíme být svědky agitace, že ještě existují obchody, kde se v úhledných baleních prodávají deskové hry typu Ouija, žraví hroši Hungry Hungry Hippos nebo zbraně značky Nerf. Jejich propagace je ostatně nejagresivnější, protože logo doprovází každou sebranou zbraň ve hře. Když se u jedné konzole sejdou 4 hráči a musíte neustále koukat na Nerf rozlezlý po čtvrtině obrazovky, chytá nerv vás. Mám rád, když hry využívají značky známých produktů, ale musí to být smysluplné. Tak, jak to prezentují Codemasters, respektive Just Add Water starající se o konzolové porty, ale rozhodně ne.

3
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Naprosté zklamání a pocit, jako by někdo hanebně znásilnil část mých vzpomínek. Kde jsou k sakru lodě, kde jsou modýlky aut s rozličnými vlastnostmi a kam se poděly rozmanité venkovní tratě? Jestli jsem Cars 3 nazval reklamním prostředkem, tak Micro Machines World Series jsou jedním velkým spotem firmy Hasbro, který naprosto rezignoval na původní odkaz série. Když už si mezi režimy a mizerným výběrem aut najdete kus nostalgie, která vás opravdu baví, musíte před každým závodem neustále čekat na vytvoření lobby. Výskyt botů je pak v přímém rozporu s chybějící kariérou a nutností být online, neboť ukazuje, že kdyby se chtělo, tak by to šlo. Klady nepřináší ani secondhandový vizuální koncept, který jsme už viděli před třemi léty. Dle mého názoru cílová kategorie hráčů neexistuje nebo se nenachází v našich zeměpisných šířkách, protože hra nemá absolutně nic, co byste nenašli u nezávislých titulů. A tak je hodnocení jen čistým smilováním.
  • klidas

    3? fuuuha…tak take nizke hodnotenie tu tusim este ani nebolo 🙂

  • JoohnCZ

    Velka skoda….kdyz jsem pred par mesici videl ze ma hra vyjit, tesil jsem se ze to poradne vysperkuji…..ale tohle fakt bida bidouci;-/

  • Jirka Waggon

    Tak nezbyvá než stare klasiky (a zadarmo) viz http://xboxweb.cz/retrix-emulator-pro-one/

  • Zdeněk Bulín

    I když máme doma stále Xbox 360, tak si čtu i recenze na Xbox ONE. V této recenzi jste zmínili hru Toybox Turbos, tak jsem ji zkusil a pak i koupil. No a se synem máme o zábavu postaráno 🙂

12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»
01. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bush Hockey League

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned...

»
27. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Road Rage

Každý z nás určitě zná ten pocit, kdy se na něco těší a nemůže se dočkat dne, kdy si konečně svou vysněnou záležitost bude moct vyzkoušet nebo prožít. Přesně tyhle pocity jsem měl ve spojení s hrou Road Rage, která se odkazovala a snažila se ve mně vyvolat vzpomínky na legendární záležitost jménem Road Rush. Dokonce jsem v Road Rage vyzkoušel v rámci předběžného přístupu na PC, kdy pln optimismu jsem doufal, že předběžný...

»
26. 11. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Farming Simulator 17 Platinum Expansion

Zemědělci mají svá pole jistě již sklizená a připravená na zimu, která se nezadržitelně blíží. Kdo by rád něco sklízel, může se vydat na pole virtuální, kde se neustále něco děje. Jednou z her, jež dokázala na farmářskou tématiku nalákat zástupy hráčů, je bezesporu Farming Simulator, jehož poslední ročník s číslovkou 17 se povedl na výbornou. A aby toho obsahu nebylo málo, dostává hra Platinovou edici, jejíž součástí je celá řada novinek.

»
24. 11. 2017 • kristine4chaos0

Recenze: LEGO Marvel Super Heroes 2

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se...

»
22. 11. 2017 • lindros88cze4

RECENZE: L.A. Noire pro Xbox One

Detektivní thriller L.A. Noire od dnes již zaniklého australského studia Team Bondi, se vrací, aby se podíval na moderní konzole. Rockstar Games připravily remaster této povedené hry a my se teď mrkneme, jestli dokáže obstát i dnes.

»
20. 11. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Star Wars Battlefront II

V žádné předaleké galaxii, kde wookieeové dávají dobrou noc, ale v nám důvěrně známém vesmíru vznikla kdysi série Battlefront. S blyštivou značkou Star Wars a ještě opulentnějším logem LucasArts, dostali fanoušci rodinných fantasy pohádek poctivou dávku akce, která jim do gamepadů přinesla ty největší hrdiny z obou stran Síly. Jenže galaxie se mění, hrdinů přibývá, souboje mezi Impériem a rebely kývají miskami vah a Battlefront se vrací jak Darth Maulův světelný meč. Electronic Arts...

»