Recenze: Monster Hunter World: Iceborne

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 11.9.2019, 9:53

Publikováno: 11.9.2019, 9:53

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2435 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Reálný lov asi nebude příliš zábavný. Se zbraní pochybné minulosti a pověsti stopujete něco, k čemu se musí vystavit doklad. Navíc v určeném období a lokalitě. To často obnáší výpravy v nepohodlnou dobu. Nebo s nepohodlnými kolegy. Pak si ještě musíte dávat pozor, aby ten paroháč byl skutečně jelen, a ne soused Olda. A proto je tu Monster Hunter World. Když dostane spoluhráč po kebuli půltunovým mečem, řeší to omluva. Na lov si jdete, kam chcete, a jestliže při něm dojde záhuby i nějaký ten druh okolo, nic se neděje. A to nejdůležitější, doping „hopsinkovou šťávou“ z Moravy je povolen. Přinejhorším oslovíte váš chlupatý doprovod láskyplným pojmenováním.

Proč ze všech loveckých her upřednostnit zrovna RPG od Capcomu, jsem řešil při vydání. Nebýt tehdy problémů s multiplayerem, posadil bych Monster Hunter World na piedestal nejlepších her loňského roku. Tam se ostatně vyšplhal sám, když ho hráči zařadili mezi nejprodávanější díl série. Po roce a půl má titul za sebou mnoho vylepšení, plnou funkčnost a spoustu speciálního obsahu. Co se lovci potulovali po Novém světě, navštívil jejich řady Geralt z Rivie nebo hrdinové Final Fantasy. Ovšem až teď přichází skutečné rozšíření, s nímž se podíváte do nové oblasti Hoarfrost Reach.

Proč putovat do další neznámé oblasti, když průzkum té stávající proběhl dle plánu? Protože hrozby byly zažehnány jen na krátkou dobu. V ledovém království, kde by i Elsa nasadila chlupatou hučku, vládne neznámé monstrum. Jeho konání bohužel ovlivňuje ekosystém celé divočiny, které tak hrozí kolaps. Oko ekologa nezůstane suché, když mrazivá mlhovina požírá novou výpravu. Já říkám kašlete na příběh a pořádně se vybavte, protože Iceborne je těžká váha. Takový sumo mezi judistickým dorostem.

Abyste do Hoarfrost Reach mohli zavítat, je nutné dokončit základní příběhovou linku a Master Rank povýšit alespoň na úroveň 16. Není to proto, že by ti zlí fotři nechtěli pustit puberťáky na páteční zábavu. Důvodem je vyšší obtížnost, kterou se Iceborne vyznačuje. Z toho důvodu byly upraveny jak zbroje, tak zbraně. Je příjemné naskočit po delší době zpět do loveckého sedla a zjistit, že vaše oblíbené zbraně toho umí trochu víc. Zároveň si uvědomíte, jak obtížně se hledá ztracené tempo. Pokud jste hru delší dobu nehráli, dejte si na rozehřátí pár úkolů. Lépe se rekonstruují spoje mezi souboji, craftingem a průzkumem.

Ale zpět do říše sněhu. Nové území zaujímá na celkové mapě největší plochu. Designéři si dali hodně záležet, aby vám sníh sebral dech. Podobně jako v Red Dead Redemption 2 dělá cesty za postavou. Efekt je ale mnohem důraznější díky bohaté fauně. Bílá deka se tak náhodně boří, tvoří nenápadné obrazce a pouští na denní světlo ukryté stopy. Kontrast se základní hrou je skutečně velký a první minuty jsem si připadal jak v době ledové. Dojmu hodně pomáhají zvířata, jejichž prehistorický vzhled podtrhuje vizi zapomenutého ráje. Iceborne mě utvrdil, že by Jurský svět mohl konečně opustit tropy a zavítat někam na sever.

Zvířectvo je namícháno jak ze starých druhů, tak z nových. Jelikož má série za sebou už poměrně pestrou řádku dílů, stále má z čeho čerpat. Jestli je World vaším prvním setkáním s monstry, těžko je od sebe odlišíte. Divocí zelenáči výborně zapadají do encyklopedie dychtivého lovce a věřte, že při zisku některých trofejí prolijete hodně potu. Jestli bylo v minulosti druhořadé, že má vaše vybavení o jednu úroveň méně, tak nyní vás to může stát život. Důraz na skladbu výzbroje je mnohem důslednější. Sebemenší detail může rozhodnout souboj. Stačí mít vhodně vylepšenou zbraň, nepodcenit brnění a už se štěstěna točí napudrovaným obličejem k vám.

Ačkoliv jsem byl zvyklý, že je třeba zvíře chvíli otloukat, aby ho moje dotírání vůbec zraňovalo, rozšíření má monstra mnohem tužší. Lépe využívají přednosti, dokáží si vás dostat od těla a do poslední chvíle překvapují novými pohyby. A co je nejlepší, nesoustřeďují se jen na Hoarfrost Reach. Nový příběh neoperuje pouze pod nulou. Naopak si s ním obejdete většinu herního světa, tedy dobře známá místa. Čas křivit pysky ale rozhodně není. Sice se vydáte po stopách původních tvorů, ale vývojáři je trochu upravili. Lehce vás tak překvapí novými návyky nebo útoky, které neznáte. V kostce se dá říct, že prostředí přejde na vyšší úroveň. Podobně jako například nepřátelé v druhé Divizi.

Snáze dojdou slávy lehce modifikované zbraně. Jejich řady rozšířily nové kousky, které si rychle zařadíte mezi oblíbené. Přesto nevystačíte jen s nimi. Desítky úkolů nutí k unikátnímu ladění výbavy, což je výborné pro hratelnost, ale horší pro mě. Jsem z těch hráčů, kteří si rádi piplají určitý typ předmětů a nehodlají se jich vzdát. Můj boj, že mi tentokrát není přáno. Lovecké výpravy volají po vyzkoušení všeho, co arzenál nabízí. A musím souhlasit, tudíž se nebojte experimentovat. Možná, stejně jako já, nemusíte těžké zbraně. Přesto jsou místa, kde pomůžou víc než dvojice čepelí nebo kuš. Při kooperačním hraní je situace trochu jiná, protože různé specializace spoluhráčů dokáží vyvážit vaše případné nedostatky.

Herní doba rozšíření se tak může lehce vyrovnat základní hře. Když započítáte i všechny vedlejší mise, obsahuje Iceborne na sto štací. A jelikož každá zabere od pár desítek minut až k hodině, už si můžete začít škrtat dny ve svém diáři. Nebo rovnou pošlete volný čas na hodně dlouhou dovolenou. Samotného mě mrzí, že na hru nemám tolik času, abych mohl z tabule strhat všechny úkoly. Monster Hunter World dokáže opakovaně nadchnout, i když znáte každý kout původní mapy a sebemenší detail všech tvorů.

Vyčítat novému obsahu chyby je dost těžké, protože žádné nemá. Všechny připomínky pramení už ze základní hry a jde spíše o rekapitulaci prvků, na které po vydání nikdo příliš nesáhl. Například kamera dokáže být stále váš největší nepřítel. Zamotat se do vášnivého tanga s potvorou natolik, že nevíte, kde končí její ocas a začínají vaše údy, není problém. Kolize modelů je stále prapodivná a občas kamera ani nemá šanci nabídnout vhodný úhel. Samostatnou kapitolou je grafika, kterou do hodnocení nechci promítat. Ať nastavím jakýkoliv ze tří režimů, stále není obraz dle mých představ. I při volbě rozlišení působí místy neostře. No, a nakonec ten chybějící dabing rozhovorů. Vážně ho nikdo nedodělal? Taková škoda.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Ledový dodatek, který není zase tak ledový, je ukázkovým rozšířením. Přináší nový obsah téměř v každém směru a zároveň využívá lehce upravenou základní hru. Navýšení obtížnosti možná zaskočí, nicméně z toho důvodu je Iceborne přístupný až s pokročilejší úrovní hráče. Jestli milujete Monster Hunter World, je příběh z Hoarfrost Reach povinností. Krásně posouvá divoký svět vstříc novým možnostem, díky čemuž získáte další desítky herních hodin. Na případné nedostatky jste totiž dávno zvyklí.
21. 11. 2019 • p.a.c.o3

RECENZE: Star Wars Jedi Fallen Order

Máme tady nějaké fanoušky prahnoucí po nové hře z univerza Star Wars? Myslím si, že rozhodně ano, protože tato značka do jisté míry změnila život celé řadě lidí a i po tolika letech od uvedení prvních filmů na sebe upoutává patřičnou pozornost. Aktuálně ji vlastní Disney, který se pustil do nového seriálu pro svou streamovací službu a také nás čeká další filmové zpracování s celou řadou navrátivších se postav a herců.

»
19. 11. 2019 • Lukáš Urban7

Recenze: Terminator: Resistance

Ať si James Cameron klidně do konce života točí Avatary nebo třeba tření lososů ve studeném proudu. Z mého pohledu to nejlepší už filmovému průmyslu přinesl. Výtečně pozvedl Vetřelce, aby se později korunoval za krále akčních sci-fi s druhým Terminátorem. Myslete si, co chcete, ale tomuhle snímku se vyrovná jen máloco. Na béčkovém scénáři vystavěl Cameron multižánrový klenot. Nadčasovou klasiku, kde v naprostém souladu funguje svalnatý antihrdina, silná ženská postava, bezcitný padouch a...

»
12. 11. 2019 • CryLineT6

Recenze: Bee Simulator

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec...

»
24. 10. 2019 • Lukáš Urban9

Recenze: The Outer Worlds

Sedím tu, žvejkám flákotu z raptidona a čučím na bandu dělníků, co rozhazuje výplatu v kartách. Vezměte jed, že se nakonec pozabíjejí, protože ten vlevo fixluje, až se mu z pazour práší. Ale je tu docela klid. Na to, abych dal dohromady pár řádků, kterým stejně nikdo neuvěří. Ale kdo ví, co bude zítra. Halcyon je stabilní jak vytuhlá mrtvola a gauneři z velkých korporací na něm hodují jak supi. Snad měla Nyoka pravdu...

»
20. 10. 2019 • CryLineT0

Recenze: Stranded Sails: Explorers of the Cursed Islands

Přijměte pozvání od studia Lemonbomb, které z přístavu kočíruje průzkumnou loď. Kocábku se sympatickou posádkou. A samozřejmě také s vámi, co by potomkem kapitána a vrchním důstojníkem. Jen se příliš nenechte unést modravou dálí. Počasí nemá chuť řídit se předpovědí a brzy nabídne zamračenou tvář. Takovou, po jejímž pohledu končí plachetnice roztříštěná o skaliska ostrovů. A jak jste skončili vy? Váš otec? A vaše posádka? To už vám poví malinký titul Stranded...

»
14. 10. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Frostpunk: Console Edition

Zimu mám moc rád hned z několika důvodů. Předně není horko a člověk se může přiobléct, když teplota klesá. A pak se v případě dostatku sněhu dají provozovat zimní sporty nebo nejrůznější venkovní aktivity. Poslední dobou, zejména ve městech, však zimy stojí pěkně za prd a užívat si krásnou, čistou bílou pokrývku se poštěstí spíše na horách. Prý to má na svědomí globální oteplování, takže si těch krásných zim budeme asi užívat...

»
12. 10. 2019 • p.a.c.o10

RECENZE: GRID

Závody jsou hodně vděčným tématem pro herní zpracování. Ještě aby ne, když závodění obecně je skvělá zábava a kdo by nechtěl vyhrát, že? Navíc máme rádi rychlá a krásná auta, na která většinou zálibně koukáme, protože k jejich řízení se dostaneme hodně zřídka a na skutečném závodním okruhu ještě méně. Vývojáři to asi vidí stejně, takže nabídka je v tomto žánru opravdu pestrá a bohatá.

»
08. 10. 2019 • Lukáš Urban27

Recenze: Tom Clancy’s Ghost Recon Breakpoint

*Recenzi doplňují nalezené zápisky z deníku ztraceného „ducha“ (vřelý dík směřuje k Luk83). Asi za každým selháním v lidské historii stojí prvotní příčina.  Ta má zpravidla jméno, nad kterým rudneme během čtení v novinových sloupcích. Také má obličej, na jehož podobiznu si rádi flusneme, kdykoliv ji vidíme. A co pak teprve osobnost podléhající společenskému zavržení. Však ten bídák si zaslouží vyřadit jak ojetý diesel. My potřebujeme jasného viníka. Hmatatelný kus masa, který...

»