Recenze: Monster Hunter World

Autor: chaosteorycz Publikováno: 4.2.2018, 10:46

Publikováno: 4.2.2018, 10:46

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1846 článků

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a vyhodit je v teritoriu tvora, jehož hlavou se chtějí pochlubit při partičce nedělního pokeru. Najednou by milí lovci zjistili, že tohle asi nebude tak úplně zábava pro ně. Stejně jako Monster Hunter: World není hrou pro každého hráče.

Budu upřímný a rovnou přiznám, že ještě před rokem jsem o nějaké sérii Monster Hunter neměl ani páru. Možná jsem o ní slyšel, pravděpodobně jsem zahlédl její jméno, ale nikdy neskončila v mých rukách. Důvody jsou dva. Tím prvním je fakt, že RPG žánr nemám na vrcholné příčce oblíbenosti, tudíž ho primárně nevyhledávám. Když už se ale k nějakému zajímavému kousku dostanu, jsem schopný mu naprosto propadnout. A druhou část rovnice doplňují sami vývojáři, kteří hlavní herní sérii nikdy nevydali na Xbox. Navíc dva předešlé díly nevyšly ani na velké konzole, ale pouze na ty kapesní. O to přitažlivější výprava do Nového světa je, což dokazuje pět miliónů prodaných kopií během tří dnů.

Co lidi ke hře tak táhne, ptáte se. Že by příběh? Inu, nemá úplně marnou zápletku. Jako lovec či lovkyně, záleží na vašem rozhodnutí, se stáváte součástí Páté flotily. Jejím úkolem je doplout k břehům Nového světa a zjistit, proč se do tohoto neprozkoumaného ráje přesouvají draci každých deset let. Tak nějak si to alespoň Výzkumná komise představuje, proto expedici tvoří nejenom lovci, ale také vědci ze všech možných odvětví studií fauny a flóry. Plavbu, jak vystřiženou ze zápisků Kryštofa Kolumba, narušuje až vulkanická činnost, která z vody nechává vystoupit obrovskou horu žhnoucí horniny. Nakonec nejde o nový Vesuv, ale draka jménem Zorah Magdaros. Tak trochu připomíná Godzillu vyvrženou samotným Luciferem. Výprava proto rozbíjí tábor na jižním břehu Nového světa, kde ze zbytku lodí vzniká velká základna Astera. A ze Zoraha Magdarose se okamžitě stal cíl číslo jedna.

Když ale chcete svrhnout krále, nevezmete si cepín a nenakráčíte mu do obýváku. Tak, jako by vás zpacifikovaly stráže, stojí vám v cestě desítky tvorů, jež předtím nikdo neviděl. Každý je potencionální překážkou ve splnění úkolu a každý představuje další položku k poznání neprobádaného ekosystému. Výprava se tak pozvolna přesouvá hlouběji do vnitrozemí a za sebou nechává torza tvorů, jejichž trofej by se texaskému milionáři vešla na zeď jen z těží. Ano, většina příběhu se sestává z úkolů jdi, vystopuj, zabij, popřípadě chyť, ale u hry jménem Monster Hunter snad více nechcete? Nebo ano?

Tím vám lehce naznačuji, že děj je podřízen náplni hry a velké ambice od něj nečekejte. Scénárista mu do vínku dal osud průvodce encyklopedií zvířat a přesně tak funguje. Dialogy jsou jednoduché, takže vás nemusí mrzet absence české lokalizace a postavy jsou jasně definovány. Nejsou tu žádné třídy nebo specifikace, které by vám umožnily určit charakter postavy. V editoru si jen poskládáte vhodného hrdinu, k němu palica a zbytek zábavy zajistí propracované herní systémy. Ústřední postava takřka ani nemluví, což ze srdce nenávidím. Nejčastěji tak roli mluvčího zastává pravá ruka „Handler“. Jde o typickou japonskou infantilní otravu, kterou čím méně vidíte, tím lépe. Naštěstí její působení nezasahuje do lovcovi práce, tudíž se s ní potkáváte jen v Asteře a v táborech.

Nejsem z těch, kdo si stěžuje na dabing her, ale tady tak učiním s velkým důrazem. Je mi jasné, že snímání pohybu obličeje bylo děláno pro japonský dabing, tudíž nebudu hořekovat nad mizernou synchronizací úst a hlasu. Je ale smutné, že AAA hra takových rozměrů, se zmohla pouze na ozvučení dialogů příběhové části. Veškeré vedlejší questy, všechny úkoly plněné pro obyvatele Astery a každý jeden požadavek náhodného kolemjdoucího si musí vystačit pouze se psaným textem na obrazovce. Od giganta, který má pod palcem skoro tři tisíce zaměstnanců, to beru jako lenost a šetření peněz na nesprávném místě. Absence anglického dabingu nepříjemně sráží velkolepý dojem, jímž hra disponuje od prvních minut.

Nový svět není tím největším herním prostředím, které v žánru najdete, je ale bezesporu jedním z nejzajímavějších a nejživějších. První střetnutí s divokým životem vzdáleného koutu světa by se dalo přirovnat k úvodu Jurského parku. Stejně jako Sam Neill nevěřícně zíral na vyhynulého tvora, jsem s pootevřenou pusou obdivoval každou novou lokaci. Do čerta, proč jich je jenom šest, napadlo mě, když došlo na odkrytí celé mapy. Každá část je originál a má nezaměnitelnou tvář s jedinečnou atmosférou. Z lesa přímo sává vlhkost hustých porostů, korály vás pohltí až dětskou pestrobarevností a v potemnělém údolí propadnete neutuchající tísní, když míjíte pozůstatky zvířat, které sem přicházejí prožít poslední minuty života. Nejde jen o to, že level design je skutečně okouzlující, ale také o skutečnost, že autoři ho využívají do sebemenších detailů.

Tvorové mají jasně dána teritoria, migrační trasy a přesně určenou pozici v potravinovém řetězci. Velcí predátoři, ne ti s plasmovým dělem na rameni, zpravidla brázdí větší kus mapy. Ten je úměrný tomu, jak velké nebezpečí pro ně představují jiná zvířata. Anjanath, Deviljho, Kushala nebo Vaal mají například tak vysoké postavení v řetězci, že pro ně takřka neplatí omezení v pohybu. Středně velká zvířata to samozřejmě vědí, a tak se zdržují buď na místech, kam nechodí nebo mají dostatek mrštnosti na to, aby případně utekla. Býložravce nenajdete v teritoriích dravých tvorů a zase opačně. Zcela mimo nebezpečí jsou malý živočichové, kteří nejdou chytat a ve hře plní funkci „křoví“. Jde o menší hmyz, drobné savce či malé ptáky. Díky všem těmto aspektům a několikaúrovňovým mapám, máte skutečně pocit, že jste součástí živého světa. Občas dojde k nevyhnutelnému střetu, který buď skončí soubojem dvou monster nebo požráním slabšího jedince. To hraje samozřejmě do noty vám, protože když se dvě potvory perou, lovec číhá v přítmí.

Od hry jménem Monster Hunter čekáte vypiplaný systém lovu, a tak se i děje. To, co je pro fanoušky série zajetým standardem, způsobí úplným nováčkům řádné překvapení. A z mojí strany nadmíru příjemné. Nazývejme teď lov na chvíli operací. Takovou, která má jasně daný postup a pravidla. Vše začíná sbíráním stop. Někdy to jsou pírka, otisky tlap, jindy škrábance, sliny, odřené stromy nebo to, v čem se normální člověk hrabat rozhodně nechce. Když jich je dostatek, magické zelené světlo vytyčí cestu k cíli. Tento příruční „maják“ je lovcovým průvodcem po Novém světě a upozorňuje na vše důležité, včetně materiálů a květin. Při prvním střetu s novým monstrem nic nevíte. Neznáte jeho slabiny, místa výskyty a už vůbec ne návyky. Až s poražením prvního kusu a nalezením dalších stop, se začne rýsovat obraz živočišného druhu, z něhož je možné získat hned několik užitečných věcí.

Veškeré informace se promítají do kapesního průvodce. Toho si nezapomínejte v Asteře aktualizovat, ať máte vždy adekvátní přehled. V deníku naleznete základní informace o zvířeti, největší položený kus, jeho slabiny, typ účinných zbraní a nejčastější výskyt. Při maximální úrovni nasbíraných stop se pohyb monstra odráží v interaktivní mapě, kde je veškerý život v dané oblasti vyobrazen v reálném čase. Nakonec jste takový machři, že znáte i místo, kam živočich teprve půjde. To se hodí, protože je možné lépe naplánovat strategii a přizpůsobit tomu následující kroky. Udolání monstra totiž není záležitostí na pět minut.

Z reakcí hráčů kolem mě, zvyklých na akční RPG, jsem slyšel ohlasy, že souboje jsou příliš zdlouhavé a nudné. Také názor, ale nepřišlo by vám divné, kdyby několikametrová variace na T-Rexe padla po sérii zběsilého bušení do ovladače? Pak by výprava nepotřebovala lovce, ale stačila by parta nalitých dřevorubců, co by tvora ubila sekerami, prázdnými půllitry a sprostými nadávkami. Na zdolání nebezpečné bestie bývá zpravidla 50 minut, přičemž samotný souboj mi zabíral dvacet až třicet minut. Tudíž nějakou polovinu času. Protivníka je totiž nutné nejdříve oslabit, doslova z něho omlátit silnější části kůže a pak ho dorazit. Zní to lehce a s pořádným vercajkem to i lehké být může, nicméně pokud jdete primárně za příběhem, a ne cestou nejlepší možné výzbroje, pořádně se zapotíte.

Reakce zvířete se během soubojů mění. Z počátků bývá méně agresivní a umožňuje vám častější střet na blízko. S přibývajícími šrámy a blížícím se koncem však přitvrdí a začne po lovcovi jít mnohem sveřepěji. Útoky jsou rychlejší, silnější a tvor chvíli nepostojí. Ke slovu se dostanou odlišné útoky, které může doplňovat určitý element a výjimkou není ani využití předmětů v okolí. Misky vah převahy se mění každou minutou a co bylo ještě před chvílí na umření, může z posledních sil roztočit pořádný kolotoč. Ještě rádi využijete prostředí k vlastnímu dobru a nalákáte cíl pod balvany, do vody nebo do zajetí pevných lián. Přitom ne vždy končí souboj usmrcením zvířete. Tu a tam je nutné dodat zvíře živé, což otevírá dveře pastem, uspávacím prostředkům a trochu odlišné taktice.

Té se přizpůsobuje i volba zbraní. Ve hře jich je celkem 14 a zastupují varianty lehké, těžké, s obranými prvky nebo s možností transformace. Jestli se vám zdá číslo malé, tak si zapište následující: každá zbraň má minimálně dvě varianty základních materiálů. V dalších fázích upgradu se větví podle surovin získaných z monster a v posledních krůčcích je doplněna o jeden z pěti elementů. Ve výsledku existuje několik desítek variací s rozdílným rozložením ostří, rozdílným zaměřením boje a odlišnou kombinací tlačítek. Zkoušení jednotlivých typů se snad nikdy neomrzí a expedice, spolu s vedlejšími questy, jsou skvělou příležitostí, jak si je osahat. Postava sice sama o sobě nemůže skákat, ale různá komba ji dokáží udržet ve vzduchu dostatečně dlouho na to, aby si monstrum osedlala a uštědřila mu pořádnou nálož.

Rád bych řekl, že si ve hře přijdou na své i dívky posedlé módou, ale zbroj rozhodně nebude ladit s poslední kolekcí kabelek Dolce & Gabbana (píše se to tak vůbec?). Co nový objevený druh monstra, to nové možnosti v oblasti ošacení. Zbroj tvoří celkem pět položek a nikde není psáno, že musíte mít komplet od jedné „značky“. Díly je možné různě kombinovat, abyste dosáhli vámi kýžené kombinace. Některé materiály hůře odolávají vodě, jiné ohni a další třeba ledu. U všech je možný upgrade, avšak jen do jisté míry. Moje oblíbené kosti se nedostanou k indexu 10 ani na dosah, zatímco zbroj z Barrotha ho ještě převyšuje. Co naplat, že vypadáte jak kmen po nájezdu vzteklých bobrů.

K nohám si mi lehá pes a oddaným pohledem mi připomíná, že jsem vynechal huňatého společníka. Velká chyba, protože bez něj je lovec tím samým, čím by byl Vinnetou bez Old Shatterhanda. Palico sice nebude hrdinovým bratrem, alespoň moje spanilá lovkyně nemňoukala a nehonila klubko, ale plní důležitou roli podpory. Útočí spolu s vámi, dokáže si ochočit menší tvory a když je nejhůř, umí přispěchat s navýšením zdraví. I na tuhle roztomilou kočku se vztahuje úprava zbroje, avšak dovednosti si osvojuje sama tím, jak se navyšují zkušenosti nasbírané v boji. A když máte štěstí, funguje jako spojka mezi vámi a dalšími zatoulanými pomocníky podobného druhu.

Systému, kde nic nepřijde na zmar a vše má nějaké uplatnění, dominuje craftování. Abych byl upřímný, ještě po patnácti hodinách jsem v něm bloudil jak v arabské knížce a vše, co nesouviselo se staminou a zdravím ignoroval. Jenže pak přišly pasti, všemožné úpravy masa, munice do palných zbraní a těch sto zhotovitelných položek se podvědomě začalo řadit do úhledných šuplíků. Neříkám, že už v tom mám pořádek, ale obrovské množství výrobků, nutnost měnit strategii a upravitelná nabídka rychlého přístupu, vás přinutí si systém osvojit. V rychlé nabídce výrobků mimochodem sídlí také věci jako prut na ryby, malá síť, nástroj na broušení zbraně, kamufláž či speciální munice do samostřílu na paži.

Téměř veškerá dobrodružství, tedy příběhové mise, questy a expedice je možné projít až s dalšími třemi hráči. Vaše šance proti velkým monstrům se tím rapidně zvyšují a hra dostává úplně jiný rozměr. Můžete se spojit s přáteli, náhodnými hráči nebo odpovědět na volání SOS a podat pomocnou ruku lovci, který už sotva odolává mocným výplodům přírody. Monster Hunter: World je k multiplayeru více než vstřícný, tudíž disponuje chatem, gesty, samolepkami nebo možností zakládat skupiny (variace na guildy). Autoři neseparovali hráče z Japonska od zbytku světa, takže složit mezinárodní loveckou skupinu není zase tak velký problém. Online sezóna může pobrat až 15 hráčů, jejichž základnou se stejně, jako v offline režimu, stane Astera. Ta pak slouží podobným stylem jako například Farma v druhém Destiny.

Multiplayer je opravdu výborný, ovšem když funguje. Už druhý den po vydání se pro mnohé hráče započala noční můra, která nemá konce. A jelikož jsem dítě štěstěny, vezu se i já. Matchmaking je jak automat v tom nejzavšivenějším kasinu. Rád se nechá pobízet, ale místo chtěné odměny servíruje hořké zklamání, které je prezentováno chybovou hláškou. Připojení, do již existující skupiny, se rovná ruletě. Máte větší šanci, ale nevyhnete se doporučení, ať zvolíte raději offline režim, protože hra je nedostupná. Největší úspěch jsem zaznamenal při pozvání přítele a při vyslyšení volání o pomoc. Zde je výskyt chyb nejmenší a tady jsem upřímně nabral jediné zkušenosti s hrou více hráčů. Capcom vydal už dvě opravující aktualizace, ale problém se výrazně nezlepšuje. Stav služby Xbox Live pak hlásí omezení hry a omluvu, ale za tu si s ostatními nezahraju. I když se to netýká všech hráčů, titul není stoprocentně funkční.

To nejhorší za námi? Pokud hrajete na konzoli Xbox One X tak ano. Na vrcholné řadě si můžete vybrat ze třech režimů zobrazení s ohledem, preferujete-li rozlišení, grafickou kvalitu nebo počet snímků za sekundu. K hodnotě 4K se hra nepodívá nikdy. Dosažitelné maximum je 1728p a rozhodně si nestěžujte, protože se všemi detaily a plynulým chodem vypadá hra impozantně a minimálně o generaci lépe, než na původním Xboxu. Z něho vývojáři vytáhli jen 864p a já se v duchu vrátil půl roku zpět, kdy jsem sedmičce Tekkena vyčítal zfušovanou optimalizaci. Obraz má do dokonalosti daleko a kdykoli se na moment zastavíte, přemýšlíte, proč tomu tak je. Když vám v členitém prostředí s větším množstvím zvířat začne padat počet snímků pod hranici třicet, chcete vyrabovat uspořené peníze a pořídit Xbox One X. Ty rozvody do auta přeci ještě počkají nebo ne? Trochu těžkopádná kamera je pak v tom všem vlastně jen drobnou malicherností. Alespoň, že načítání je rychlé a nic nedoskakuje či nebliká. Ona celková optimalizace pro výrobky značky Microsoft je velice diskutabilní a poněkud jednostranná, ale to sem teď nepatří.

Jsem na konci a zase je to v negativním duchu. Proč hergot nefunguje ten multiplayer pořádně? Proč musí být původní Xbox zase tím ošklivým káčátkem? A jak se k tomu mám vůbec postavit? Odpovědi si najdu v sobě a pochválím velice dobře zkomponovanou hudbu. Občas jsem tam slyšel trochu Zimmera, někdy krapet Williamse, což se k výpravné RPG hodí naprosto dokonale. Úsměv dokázala vykouzlit i samotná Astera, která se neustále vyvíjí a svým zpracování mi připomínala outposty v mém oblíbeném Sea of Thieves. A co si ze hry zapamatuji nejvíce? Nebudou to důmyslné herní prvky, bohatý svět nebo svéhlavý bojový systém. Bude to mistr kuchař a jeho chlupatá parta kuchtíků.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Teď by měla zaznít výzva „kupte to“, protože Monster Hunter: World je přesně to, co si od teď vybavím pod pojmem fantasy RPG. Výpravné akční dobrodružství, jehož kouzlo tkví v dokonale namíchaném koktejlu soubojů, pátrání, craftování a obdivování světa, do něhož by se každý rád podíval. Není toho příliš, není toho málo, a přitom se v tom ztratíte na dlouhé hodiny. Jděte se schovat, vy prázdné otevřené světy, kde pošla tvůrčí kreativita bídou, protože tady to žije a má to smysl. A že se to táhne? Myslíte, že dávní objevitelé někam pospíchali? Abyste byly první, musíte občas zpomalit. Nicméně do výsledného hodnocení musím promítnout aktuální stav hry, což mě bude v budoucnu mrzet víc než nyní. Ale byl jsem mrcha jinde, musím být i tady. Multiplayer je i týden po vydání sázka na náhodu, a to u kooperačního titulu nelze přehlédnout.
  • KoubecX

    Pár oprav na multiplayer už hra dostala, ale pořád to není ono.

  • Lukáš Kaňka

    Hraji od pátku a multiplayer je v pořádku jak s kamarádem tak náhodný hráči. Na Nintendo 3ds jsem hrál MH 3 a MH 4. Tak jsem se hrozně těšil na tuto hru. Teď je lehce přístupnější než předchozí díly ale obtížnost je stále vysoká. U lovu to chce přemýšlet. Kdyby někdo chtěl jít si zalovit můj GT :KankysCZ.
    Recenze je moc pěkná je vidět že autor hru hrál.

    • Chaosteory CZ

      Děkuju a jsem rád, že problémy s MP se týkají jen minoritního počtu hráčů.

  • Ser Hashut

    No nevím – celkové hodnocení moc nechápu. Na starém Xboxu asi opravdu nic moc, ale že by si to zasloužilo za technické zpracování 60%? Na XOX (i když ani ten hra úplně dokonale neždíme a asi má rezervy) vypadá prostě parádně a za nějakých 40 hodin herního času mi hra nespadla ani neměla jiné náznaky technických problémů. O kolika hrách dnes můžete hned po vydání něco takového říct? No a hodnocení multiplayeru? Project Cars 2 dodnes není možné hrát v plné lobby, hra je zamořena neuvěřitelným množstvím dalších multiplayerových bugů a v recenzi od stejného autora dostala za multiplayer 90%. MH:W je zatím stabilně hratelný víceméně jen s přáteli, ale chodí stabilně a bez problémů. Technické zpracování PC2 by si v porovnání s MH:W zasloužilo taky spíš 10 než 40%. Recenzent bohužel není schopný držet jednotnou úroveň hodnocení ani v rámci svých vlastních recenzí – a to o parník.

    P.S. Hra určitě technicky dokonalá není (multiplayer beta jela bohužel jen na PS4 a optimalizace pro XOX má taky rezervy) a koncepce multiplayeru je velmi „japonská“ (dát do hromady party je zbytečně složité i s přáteli), ale tohle hodnocení prostě není odpovídající. Sorry

    • Chaosteory CZ

      Nejste první a patrně ani poslední, kdo se pozastavuje nad hodnocením nebo počtem hvězd. Máte pravdu, že nejsem schopný držet jednotnou úroveň hodnocení, protože se snažím každou hru posuzovat samostatně. Nemám notýsek, kde bych si vedl žebříčky her podle zpracování, možností jednotlivých režimů nebo kvality herních mechanismů. MHW si zaslouží v mých očích 60 % za technické zpracování především z důvodů psaných v recenzi. Vynechal jsme věci, jako procházení padlými zvířaty (někdy i částmi těch živých) a jiné drobné nedostatky, které má každá druhá hra. Dokážu i pochopit smutnou grafickou stránku Xboxu 360, ale neomluvím tu na konzoli Xbox One X. Capcom má plné právo upřednostňovat konkurenční konzoli, ačkoli má menší výkon. Já mám tím pádem ale právo to zohlednit v recenzi. Co se srovnání PC2 a MHW týká asi tolik.

      Pod auty sám píšete, že Slightly Mad Studios nemají rozpočet Turn 10 a už vůbec nebudou mít ten, který má Capcom na MHW. Ano, snažím se vždy zohlednit i možnosti daného studia a podle toho se postavit k hodnocení. Bohužel je na webu nastavený systém kategorií hvězd tak, že nemůžu oddělit od sebe grafiku, chyby a další věci. Multiplayer je pak to samé. V době recenze fungoval multiplayer PC2 obstojně. Ovšem v rámci závodních her. Myslete na to, že hvězdy prezentují i možnosti a režimy multiplayeru, kterých má třeba PC2 daleko více než konkurence.

      Máte právo se mnou nesouhlasit a je to v pořádku, proto tady ty diskuze jsou. Já musím naoplátku přiznat, že hodnocení mezi jednotlivými hrami není konstantní. Porovnat si dovoluji pouze stejné kategorie her a věřte mi, že kdybych recenzoval například Forzu Motorsport 7, dostala ještě méně než PC2.

      • Ser Hashut

        Včera jsem jen pro pořádek zkusil multiplayer na publicu. Na první pokus jsem se přihlásil do veřejné lobby s 15 hráči. Našel jsem si otevřený quest s lovem, který jsem potřeboval a hned se do něj připojil. Dvakrát jsem si s partou 3 až 4 hráčů monstrum ulovil a z lobby se odpojil. Naprosto bezproblémový herní zážitek (bez nějakého lagování, chybových hlášek nebo podobných potěšení). Kde jsou ty problémy, kvůli kterým dostal multiplayer 60%? Dal bych 90% za trochu divnou koncepci připojování, ale technicky bez problémů.

        P.S. Za technické zpracování bych ubral jedině za chybějící kolizní model. Ten by hře samozřejmě slušel. Engine už je také letitý (původně použitý pro Dragon´s Dogma), ale funguje velmi dobře. Nemyslím, že se všichni musí sejít na dokonale stejném hodnocení, ale tato recenze je v některých ohledech nevysvětlitelně mimo očekávatelný rámec. Ale pokusů o zviditelnění výrazně vybočující recenzí je plný internet 😀

        • Chaosteory CZ

          Zkoušeno před několika minutami (matchmaking a připojení do sezóny) a stále se stejnou chybou, viz odkaz: https://www.dropbox.com/sh/syrah63wjfj2nvf/AACvrNFiNccNFT8ojyGKiLH4a?dl=0
          A ne, nemám problémy s NAT.
          Že vám to funguje je pěkné a jsem rád, ale je dost těch, kterým to bohužel nefunguje a není to jejich vina. Microsoft by na problémy ve hře neupozorňoval ve stavu služby Xbox Live, kdyby všechno bylo plně funkční. Já chápu, že se vám hra líbí a i já se od ní nemůžu odtrhnout (a osobně mi může být polofunkční MP jedno, protože preferuji sólo hraní), ale ty problémy tam prostě jsou. Kdybych měl štěstí jako jiní, kteří na chybu nenarazili, s největší pravděpodobností bych o ní ani nevěděl, MP by dostal vyšší počet hvězd a hra 8/10.

          • Ser Hashut

            Jak píšu v reakci na předchozí příspěvek – pokud MP z nějakých technických důvodů nefunguje (a je jedno, jestli za to může MS, Capcom nebo provider připojení), tak před konečným řešením hodnocení prostě neudělím a napíšu, že má hra technické problémy. FIFA má neustálé problémy s matchmakingem a kvalita online zápasů tím hrozně trpí. Občas mají servery přetížené. Znamená to, že má špatný MP? Když jde vše jak má a setkají se dva vyrovnaní soupeři, je to prostě parádní zážitek. Tohle je třeba oddělit a já s vaším přítupem prostě nemůžu souhlasit. V jiné recenzi na Railway Empire se na vašem webu dokonce objevilo hodnocení MP ve hře, která MP vůbec nemá. To už je vyloženě směšné. Zkuste se zamyslet nad tím, co vlastně hodnotíte 😉

          • Chaosteory CZ

            V případě Railway Empire si stěžujte u kolegy, ne u mě. Tu hru jsem ani neviděl, natož abych jí hrál 🙂
            Vaším pohledem, který bere MP pouze jako režim, nikoli službu, máte naprostou pravdu. Ale pro mě je multiplayer (v rámci těchto pitomých hvězdiček, které doufám v budoucnu doznají úpravy) komplexní celek, do něhož by, alespoň podle mého, měla být promítnuta i kvalita serverů, matchmakingu atd. A pokud EA při prodejích a zkušenostech s Fifou nemá toto pod palcem, určitě bych hře více hráčů nedal plné hodnocení. Že je hra kvalitní, když se potkají odpovídající soupeři, je zejména zásluha těch dotyčných hráčů. EA má na starosti, aby se potkali, což podle vás nefunguje pořádně. Takže jste si odpověděl sám 🙂
            Určitě se ale shodneme, že náš systém hvězd není dokonalý a každý v redakci si jeho význam vysvětluje po svém.

          • Ser Hashut

            MP jako služba se může s časem měnit, ale jeho koncepce je víceméně danná. Na tom by měla být založená váha jednotlivých položek v celkovém hodnocení (zvlášť když může být služba ovlivněna vaším připojením a se hrou nemá nic společného). Váš přístup je mi prostě cizí a tato diskuze na tom asi nic nezmění.

          • FastMiki

            Musím se zastat recenzenta ohledně MP. Také se nemůžu připojit do 60% her . Pořád mi vyskakují nějaké errory a je to opravdu sázka do loterie . Pokud Vám to jede v pořádku tak jste asi jeden z mála a závidím 🙂 Recenze je napsána hezky. Hodnocení nehodnotím , každý ať si udělá obrázek sám. Jak s říká 100 lidí 100 chutí . Kdybych měl hru hodnotit já dam 11/10 . ZAtím mám nahráno nějakých 40hodin a HR pouze 11 , tudíž to není hra na dva večery za co jsem velice vděčný

          • Ser Hashut

            Možná jsem měl včera prostě štěstí. Stejně jako recenzent hraju primárně solo nebo s přáteli. Ale koncepce multiplayeru mi přijde zajímavá. V žádné jiné hře jsem například neviděl, že by bylo možné například nastavit si automatické hlášky pro spoluhráče, když udělám nějakou akci (položil jsem bombu, past atp). Je tam velmi pokročilé nastavení rychlé komunikace pro hru na publicu. Je vidět, že autoři mají s MP velké zkušenosti (i když s trochu podivným japonským nádechem). Bohužel ale nemají zkušenosti s MP přes Xbox Live. Zaslouží si to zmínku v recenzi a nějaký ten černý puntík v hodnocení? Asi ano. Ale 60%? To si opravdu nemyslím.

          • Chaosteory CZ

            Autoři to určitě opraví a jak píše Ser Hashut, na Xbox Live neproběhla testovací beta a tohle je pravděpodobně výsledek. Hra předběhla v prodejích na Xbox Store i PUBG, takže zájem hráčů je opravdu velký a zasloužený. Otázkou je, kdy k opravě dojde.

        • p.a.c.o

          Kdyby byly všechny recenze dle vašeho rámce a stejné, tak by to byla docela nuda ne? Ve výsledku by stačil jeden web, který by hlásal tu pravou pravdu, která by se samozřejme nelíbila všem. I osobní postoj a dojmy jsou kořením každé recenze, které dodává duši…

          • Ser Hashut

            Dobře si pamatuju staré časy, kdy na našem trhu vycházelo hned několik herních časopisů. Recenze začínající stylem „tento herní žánr nemám rád, ale prostě jsem to dostal na stůl“ byly bohužel celkem často k vidění (neříkám, že tato recenze je stejný případ). Recenze byly opravdu pestré, ale jejich hodnota nulová. Promiň ale tohle neberu. Pokud se sejde 10 recenzentů, kteří mají vztah k JRPG a „nahráno“, tak se asi dokonale neshodnou (myšleno přesně stejná procenta v hodnocení), ale když je hra dobrá, pravděpodobně bude dobrá připadat všem. V kolika světových recenzích jsi četl kritiku MP v MH:W? Pokud se totiž u hry vyskytnou problémy spojené s porodními bolestmi (v MH:W na Xbox opravdu matchmaking na začátku nešel), tak napíšou „MP zhodnotíme, až bude fungovat“. Tady prostě recenzent střelí od pasu, protože mu to nejde a nazdar. Já s takovým přístupem prostě souhlasit nemůžu (a je mi celkem jedno, jestli to má recenzent jen jako koníčka). Doufám že to vezme jako věcnou kritiku a třeba se nad tím alespoň na chvilku zamyslí 😉

          • Chaosteory CZ

            Určitě se zamyslím, ale nezlobte se na mě, vracet se ke hře nebo její části až bude plně funkční? To myslíte vážně? Pokud něco vydám jako hotový produkt, tak evidentně počítám s tím, že to lidé budou hodnotit teď a ne, až se uráčím opravit veškeré chyby. Kterým jsem navíc mohl předejít. Vaším metrem jsou tak skoro všechny recenze zbytečné a neobjektivní, protože vždy se nějaká ta chyba najde, neustále se něco opravuje, záplatuje apod. Ale o to jde ne? Myslím si, že recenze by měla alespoň někde jasně ukázat na problém. Jestli si recenzi někdo přečte za měsíc, nic mu nebrání zeptat se v komentářích, jestli daný problém přetrvává. Rádi mu odpovíme i za cenu, že si hru znova nainstalujeme. Já s tím třeba problém nemám. Nicméně produkt hodnotím teď, jako hotový. Ne betu, ne předběžný přístup. Chápu vás, rozumím vaším argumentům, ale stojím si za svým.

          • Ser Hashut

            Myslím, že by jste tyto články měli začít uvádět jako první dojmy. Pak bych to celkem bral jako váš dojem ze hry v daném čase. Ale na recenzi je to prostě slabé. Pokud to děláte jako koníčka, čekal bych větší zapálení a na kvalitě by to mělo být vidět. Pokud jako profesionál, pak je to prostě smutné. Ale dnes vidíme polovičatou práci na každém rohu, takže na internetu by nás neměla překvapit. Ano – u seriózní recenze čekám, že je recenzent ochotný počkat si třeba na první patch, který má opravit závažnější chyby. Některé hry nejdou třeba před prvním patchem dohrát. Dáte takové hře hodnocení 10%, i když se u ní královsky bavíte? Ale vzhledem k tomu, že hry recenzujete před jejich dohráním, takový problém asi nehrozí 😀

          • Chaosteory CZ

            Monster Hunter World má za sebou minimálně dva patche, pokud se nepletu a oba měly tuto chybu opravit. A stále se kupodivu, ne všem, problém vyskytuje. Mám z vašich slov pocit, že všechny recenze, které si dovolí upozornit na chybu hry, a tím jí snížit hodnocení v době vydání, jsou vlastně prvními dojmy, protože za den, týden, měsíc nebo rok, může vyjít opravný balíček. Měli jsme tedy s recenzí Sniper Ghost Warrior 3 čekat do doby, než bude hra opravená? Mimochodem není dodnes. Měli jsme počkat s recenzí Star Wars Battlefront 2, dokud si EA neudělá pořádek v progresu hráče? A co Wildlands? Kde od začátku sliboval Ubisoft PVP mód a přišel až po několika měsících? Xboxová verze Friday the 13th byla za otřesný stav hry v době vydání sepsuta globálně, i když to autoři tuším za dva měsíce vyladili. Jsou tedy všichni nekompetentní hru hodnotit? Známka 7/10 je pořád nadprůměr a text, aspoň si dovolím tvrdit, odpovídá hodnocení vyššímu. Jednotlivé hvězdičky jednoduše reflektují aktuální stav hry v době recenze.

          • Petr J.

            Beru tě za slovo,zda opětovně nainstaluješ hru aby si sdělil zda problém je již odstraněn 😀

          • Chaosteory CZ

            Nainstaloval, protože slovo držím 🙂
            Online Session už opravdu funguje dobře. Z šesti pokusů o Matchmake jsem jen jednou dostal chybovou hlášku, což nepovažuji za problém (to udělá někdy i Forza). Přes Filter Search nebyl problém ani jednou, přičemž načítání do hry je po čertech rychlé. Dokonce možná rychlejší než přes matchmaking. Ozkoušenou nemám jen vlastní sezónu, protože jsem ráno neměl online nikoho, s kým bych pozvání absolvoval. Ale nečekám tam problémy.

  • Bruno Žiguli

    dobra recenze – pocet hvezd neresim, protoze to vlastne celou dobu chvali v textu. diky a zitra pro to jdu. 🙂

    • Chaosteory CZ

      Recenzovat hru teď, dostala by blíž k 9, protože online je už plně funkční. Takže směle do toho a hodně zdaru v lovu.

14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»