RECENZE: MXGP 3 – The Official Motocross Videogame

Autor: p.a.c.o Publikováno: 4.6.2017, 11:35

Publikováno: 4.6.2017, 11:35

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1158 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Vždycky, když se blíží nějaká hra, v hlavě se mi honí myšlenky, jestli se na ní vůbec těším, popřípadě jaká jsou moje očekávání. Určitě to tak má celá řada z vás a jedním z rozhodujících faktorů může být i renomé autorů. V případě italských Milestone přistupuji k jejich hrám s lehkou skepsí. Pár už jich mám za sebou a zatím mě žádná nějak extra neoslovila. Dneska tu pro vás máme recenzi MXGP 3, neboli motokrosové závodění, kde se podíváme na to, zda hra letos konečně dokáže zaujmout.

Motorky obecně mám rád, motokros však ještě o fous radši. Pravdou je, že série MXGP od Milestone se řadí k tomu lepšímu, co firma produkuje. Letos navíc konečně vývojáři opustili svůj předpotopní engine a sáhli po oblíbeném Unreal Enginu 4. Po přečtení jsem se začal těšit na grafiku a změny ve fyzice, jež se nakonec opravdu dostavily a co víc, jsou na hře dokonce i vidět. Ne všechno je zlato, co se třpytí a to samé, bohužel, platí i pro MXGP3.

Kdo hrál předchozí díl, může být lehce zklamán už při pohledu do menu. Nabídka herních módů není tak široká, jako tomu bylo posledně, ale nabízí prostě takový klasický herní základ, a to včetně multiplayeru. Stěžejním prvkem se jistě stane mód kariéry, kde postupně zlepšujeme dovednosti našeho jezdce v rámci stáje. Vybíráme sponzory, splňujeme umístění dle jejich požadavků a postupně se zlepšujeme. Po našetření dostatečného kapitálu si můžeme založit vlastní stáj a v ní prohánět nejlepší světové závodníky. Jak jsem říkal, klasika, bez které by to ani nešlo. Z dalších módů stojí za zmínku snad ještě mezinárodní Monster Energy FIM MXoN, kdy se na tratích nepereme jako jednotlivec, nýbrž jako součást národního týmu. Dobrou zprávou je, že český tým nechybí, takže všem můžeme ukázat, jak nám to frčí.

Na herních módech se mohlo šetřit právě z důvodu prací na novém enginu. Říkám hned z kraje, hra vypadá hodně dobře, což jsem ve spojení s Milestone snad ještě nikdy nepoužil. Nový engine hře opravdu prospěl a celá hra díku tomu působí znatelně lépe. K tomu je třeba připočíst vylepšené odlesky, změny počasí a dynamicky se měnící trať. Ani zvuky strojů nezůstaly pozadu, takže jenom dokreslují parádní atmosféru stejně, jako na pár místech zapálené dýmovnice. MXGP 3 má oficiální licenci, takže si v novém vychutnáme všechny tratě, včetně té v Lokti. Navíc pár z nich se jede i za umělého osvětlení v dešti, takže pohled na ně je ještě o třídu lepší.

Bál jsem se, jak mi půjde řízení. Po pár závodech šly naštěstí obavy stranou, protože MXGP 3 se hraje opravdu pěkně. Vybrat si přitom můžeme z celé škály nastavení, takže ideální jízdní model si pro sebe najde každý a je jedno, jestli po hře budeme chtít arkádu nebo lepší simulátor. Stejně tak je důležitá volba asistentů, jelikož bez nich už musíme při skocích motorku vyvažovat nebo používat rozdělenou brzdu. Ať už zvolíte jakkoli, jízdní dojem mi přišel zábavný, a hlavně je motorka čitelná i na měnící se trati.

Bohužel ne všechno dopadlo na jedničku a zde se na hře znovu projevuje rukopis jejích tvůrců a možná už i komplex. Optimalizace a odladění hry. Najdou se tratě, na nichž není problém hrát plynule za jakéhokoli počasí. Pak je tu ale celá řada těch, jež místy připomínají hodně velkou slideshow, kdy je každý pohyb utrpením a nasměrovat motorku do nějaké začátky tak, jak si představujete, je zážitek skoro nadlidský. Místy i trochu zazlobí kolizní systém, což však vyvolá spíše úsměv na tváři z nějaké kolize než nějakou frustraci. Tohle se opravdu hodně nepovedlo a zejména díky technickému „odladění“ je výsledné hodnocení takové, jaké je. To, že je nahrávací čas přes minutu a půl (Xbox One), který mi nepřijde jako nejkratší, je taktéž takový standart. Je skoro jisté, že technické chyby odstraní nějaká záplata, ale bohužel pro vývojáře, hru recenzujeme v takovém stavu, v jakém aktuálně je, takže smůla pro ně.

Alespoň že multiplayer až pro 12 hráčů nechybí, lobby a připojování fungovalo svižně, a i nějaké hráče jsem dokázal potkat. Nedocházelo moc k lagům, až tedy na tratě, které sekají, takže pohyb online soků po těchto tratích nevypadá úplně nejlépe. Ani multiplayer nehýří variabilitou, co se módů týče, takže zase jde o takové klasické ježdění. Jediné navíc jsou žebříčky s časy, kam hra ukládá naše nejlepší výkony na jednotlivých tratích.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Tím jsme dorazili do cíle s následujícím verdiktem. MXGP 3 je povedenou motokrosovou hrou. Bohužel ne všechny aspekty technické stránky byly po přechodu na nový engine dotaženy do konce, což hodně sráží jinak výborný herní zážitek. MXGP 3 však i nadále (i vzhledem k nulové konkurenci) patří mezi nejlepší hry žánru a po odladění chyb bych se nebál přechodu z loňského ročníku na ten letošní.
  • Pavel Danes

    ta grafika je desiva 🙂

23. 06. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Cars 3: Driven to Win

Blesk McQueen je zpět a sním další dobrodružství z animovaného světa, kde jsou nárazníky aut ukecanější než amplión obecního rozhlasu. Jenže tentokrát má červený rychlík problém a tím je technologická omladina, která mu bere pozici nejrychlejšího závodníka. Blesk má tak před sebou dlouho cestu, během níž musí chytit druhou mízu a ukázat moderním floutkům, kde Bosch nechal svíčky. Pokud máte děti, neříkám vám nic nového, neboť pod pohrůžkou nekonečného pláče jste...

»
23. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 17

Rok od roku se mi stále hůře začínají všechny recenze her, které se každý rok opakují a jsou od Milestone. Jiskřičku naděje ve mně vyvolal poslední ročník jejich blátivé motorkové verze MXGP 3, který se mi ve výsledku hrál pěkně. Ještě aby ne, když nabídl technický upgrade a příjemné ježdění. Další na řadě je prestižní podnik MotoGP a všechny ostatní silniční okruhové podniky, jaké se jezdí a na něž mají...

»
21. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Get Even

Za našimi severovýchodními hranicemi, pro mnohé co by kamenem dohodil, operuje polské studio The Farm 51, které v roce 2005 založilo pár tvůrců série Painkiller. Za dobu své existence se jim podařilo vydat 5 her, nicméně nezpochybnitelnou díru do herní historie neudělali, přičemž po nevýrazných Deadfall Adventures na autory blaženě vzpomíná jen málokdo. Jenže to bylo před čtyřmi lety, kdy „farmáři“ začali pracovat na novém projektu, který měl konečně ukázat jejich...

»
20. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Kholat

Rok 1959 má v sovětských dějinách zvláštní místo, protože během horské túry zemřeli všichni účastníci expedice, kterou vedl Igor Ďatlov. Okolnosti, při nichž 9 lidí zahynulo záhadnými způsoby na odlehlých místech Mrtvé hory (v původním znění Cholat Sjachyl), nebyly s ohledem na některá nevysvětlitelná poranění nikdy řádně vyjasněny. Oficiální závěr vyšetřování pak dodnes slouží jako předloha televizních dokumentů a filmových hororů, neboť za „viníka“ byla označena neznámá přírodní síla. Když se pak...

»
19. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: RiME

Pohádky mají rády snad všechny děti. Není v nich jenom dobro a zlo, ale také třeba místa, kam by se člověk chtěl podívat a občas i nějaké to nadpřirozeno. Ani hráči nejsou výjimkou, protože i oni jsou děti, jenom se trochu změnila hodnota jejich hraček. Navíc právě ve hře můžeme zažít parádní příběh, a ještě u toho třeba trochu procvičit myšlení a uvažování.

»
18. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: The Town of Light

V historii lidské společnosti se najde spousta etap, na něž není příliš hrdá a které by nejraději nenávratně utopila v zapomnění. Mezi takovými najdeme léčbu psychicky narušených jedinců z druhé poloviny minulého století, kdy stát se obyvatelem sanatoria znamenalo, že dveře, které se za vámi zavřeli, už patrně nikdy neuvidíte z druhé strany. Pacienti automaticky ztráceli svéprávnost a lékařská bezradnost končící lobotomií ničila lidské životy jak na běžícím páse. Jeden takový vytáhli z italských...

»
14. 06. 2017 • p.a.c.o2

RECENZE: Tokyo 42

Stylizace je jednou z věcí, která mě, a nejen mě, na hře zaujme jako první. Proto jsem se již od prvních obrázků strašně moc těšil na Tokyo 42, protože tohle je přesně ten styl, jakým si mě hra může získat. Navíc bylo slíbeno různé řešení úkolů, rozsáhlé město a zajímavý příběh. Na následujících řádcích se podíváme na to, jako moc se Tokyo 42 povedlo a zda opravdu nabízí i něco víc...

»
13. 06. 2017 • Josef Brožek1

Recenze: The Elder Scrolls Online: Morrowind

Musím se přiznat, že recenzovat The Elder Scrolls Online pro mě bylo jedno z nejtěžších aktivit tady na Xboxwebu. Hra totiž byla strašně dobrá, ale zároveň strašně špatná. Protože jsem ale optimista, snažím se vidět především to dobré, nicméně jak jsem hrál hru dál a dál, začal jsem zjišťovat, že je tady něco špatně, a to především systém komunity a k tomu všemu nepřehlednost a složitost hry, která se dalšími DLC jen...

»