RECENZE: NBA 2K17

Autor: p.a.c.o Publikováno: 3.10.2016, 9:33

Publikováno: 3.10.2016, 9:33

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1501 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Dnešní recenzi má na svědomí Jiří „Man1“ Pacovský, takže svůj obdiv a úctu směřujte k němu 😉

Každý herní podzim se většinou točí kolem dvou her. FIFA a NHL. Dva největší tituly ze stáje EA Sports už ale poslední dva roky bojuje se silnou konkurencí v podobě NBA od 2K. Jenže co když přišla hra, která obě známé hry převálcovala na plné čáře?

Basketbal jako takový není u nás tak oblíbený, jako je třeba fotbal nebo hokej. Logicky. Reprezentačních úspěchů máme pomálu a hráčů, kteří se dostali do nejprestižnější ligy je ještě míň. Z poslední doby to je vlastně jen Jirka Welsch a Jan Veselý. Titul od 2K Sports je ale něčím, co by nemělo ujít žádnému sportovnímu fanouškovi! Líbí se vám nápad na The Journey ve FIFA17? NBA to má, lepší a propracovanější. Líbí se vám možnost vytvořit si arénu v EASHL? NBA to má, lepší a propracovanější! Ve zkratce = ta hraje boží!

Basket do každého obýváku!

Letošní rok je plný AAA her. Mafie 3, Forza Horizon 3, Call of Duty a mnoho dalších. My vás ale prosíme, zkuste si NBA 2k17 The Prelude, který je zcela zdarma k dispozici v Xbox Store. Proč? Protože tahle část hry je opravdu hodně podstatná. Ačkoliv se jedná z pohledu kritiků jen o krátké Be a Pro, je to skvělá možnost získat 1000G a užít si nejnovější sportovní simulaci (roku). V The Prelude se seznámíte s vlastní postavou, které se v celé hře říká “The Pres” (zkratka od President). NBA 2k17 tak navazuje na příběhové Be a Pro z loňského roku, který měl na starosti Oscarem oceněný režisér Spike Lee. Tento příběh byl ale hodně kritizován (například bílý basketbalista v černošské rodině), krátký první ročník v NBA, atd…

Nový rok ale přináší kompletně zajímavý příběh (celé sepsáno Aaronem Covingtonem, který stojí za filmem Creed) kolem výše zmíněného “Pres-e”, jenž byl společně se svým nejlepším kamarádem draftován do jednoho týmu (hellou FIFA17). MyCareer je oproti loňsku obsahově větší. Přináší kompletní první sezónu, řadu možností, jak strávit svůj den, a hlavně řadu nových úprav (boty, oblečení atd.). Hlavním cílem ale je zaujmout majitele týmu, dovést jej k největším úspěchům, stanout na vrcholu ligy a být tím idolem, kvůli kterému se děti budou chtít stát basketbalistou první kategorie.

nba17_1

Celková struktura je ale stejná, vytvoříte si Custom hráče, odehrajete zápasy za univerzitu a jste draftovaní. Pak se vám objeví velký kalendář, kde máte každodenní seznam věcí, které můžete dělat. Povětšinou jsou to extra tréninky, které, pokud chcete hrát co nejdříve v první pětce, absolvovat co nejčastěji. Bohužel se tréninky opakují a nejsou na takové úrovni, jako jsou například ve FIFA17. Vše začne být časem repetitivní a já ztratil po chvíli zájem chodit na extra tréninky a chodil jsem jen na oficiální tréninky, hrál zápasy a chilloval se spoluhráči.

Postupem času odemknete spoustu nových možností. Sponzorství na boty, ORANGE JUICE mód, což vám nabídne možnost přepínat mezi vámi a vaším nejlepším kamarádem (ano, žijete tak 2 životy v jedné kariéře!), úprava hangár, kde máte basketbalové hřiště, oblečení ve hře a mimo hru. Proč je ale MyCareer lepší než The Journey? Asi je to tím, že tady mají RPG prvky opravdu váhu. Zatímco ve FIFA je vše předefinované a můžete se chovat jako největší namyšlená hvězdička, tady vám to neprojde a hra vám to nedaruje. Těžší tréninky, žádní přátelé a skoro žádný play time na hřišti, pokud si to nezasloužíte. Celkově se vše, co uděláte odráží ve vás a ve vašich budoucích situacích.

MyTeam, MyLeague a další módy

Říkal jsem si, že si vyzkouším možnost MyTeamu, což je prostě Ultimate Team akorát v basketbale. Díky pre-order verzi jsem získal spoustu balíčků navíc a hodně jich bylo i bonusových. A 2K nešetřilo. Každý, kdo dostal tyhle balíčky se musel radovat (já teda rozhodně). LeBron James, Kobe Bryant a Michael Jordan. Trojice svatých, které uznávám nejvíc jsem získal do týmu hned na začátku, abych si vyzkoušel, jaké to je hrát NBA 2k17 v plné polní.

A je to zábava! Kromě online módu hráč vs hráč, nabízí MyTeam i možnost hrát tzv. Challenges (weekly za vyšší počet coinů), což jsou herní situace, které se svým týmem musíte splnit (otočit skóre, udržet skóre, vstřelit daný počet bodů, atd.). Dále tu je mód Dominance, kde musíte porazit všechny týmy NBA na daných úrovních a pak Freestyle, kde můžete se svým týmem trénovat herní situace. Co mě ale nejvíce zaujalo byla možnost postavit si vlastní arénu od základu. Palubovka, sedačky, jumbotron, ano, je to stejné jako v NHL17, ale tady si ještě můžete zvolit, jaké kamery se vám budou zobrazovat na LED panelech! Hustý!

nba17_2

MyGM je asi nejpropracovanější mód, jaký jsem za poslední dobu kdy viděl. Váš Be a Pro vás zde pronásleduje, protože právě zde se stáváte novým GM týmu. A můžete přebrat pozici ve stávajícím týmu, nebo, pozor, v týmu, který rozšíří ligu! To jsem si nemohl nechat ujít a udělal jsem si tým Las Vegas Caesars, a díky svým geniálním schopnostem jsem dokázal do svého týmu ve Free Agency přibrat do týmu Dwighta Howarda, Jeremy Lina a Joshe Richardsona z Chicaga Bulls (nadějný mladík pro neznalé).

Kromě hráčů jsem ale musel do týmu přijmout nového trenéra, scouta, asistenta kouče, šéfa financí a další důležité články organizace. Musel jsem si také dávat pozor na jejich “perky”, protože asi nemělo smysl brát do týmu člověka, který vás chce připravit o místo. Co je ale asi nejlepší je tvorba dresů, kdy si můžete udělat svojí vlastní verzi Space Jam týmu, ale třeba i dres Nymburka nebo české reprezentace.

nba17_3

No a pokud neholdujete těmto módům, můžete si s kamarády zahrát jen tak. Na výběr máte kompletní třicítku NBA týmů plus dalších deset evropských výběrů (Barcelona, Bayern, Bělehrad,…) a přibližně další dvacítka týmů, kteří reflektují nejlepší sestavy všech dob. Zahrát si tak můžete za Lakers se Shaqem v době největší slávy, Philadelphii s Alanem Iversonem, Chicago Bulls s Jordanem, Rodmanem a Pipenem či s Bostonem a Larry Birdem v jeho středu. Zábavu si tak najdou jak hardcore fanoušci, tak i casual hráči.

Poslední a pro mě nejméně zajímavý mód je ProAm, což je možnost hrát s Custom hráčem online za jednu ze tří frakcí. Hraním pouličních zápasů získáváte body pro svůj tým a zároveň získáváte coiny, za které si nakoupíte nejen herní dovednosti, ale také oblečení.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Graficky patří NBA 2k17 k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední rok viděl. Hra je plynulejší, umělá inteligence je lepší díky novým taktickým playbookům. Hra samotná pak nabízí širokou škálu zábavy a najdou se v ní jak hardcore hráči, tak i casual fanoušci NBA. Body ztrácí za repetitivnost, která provází MyCareer, což je jeden z větší problémů. Hře jinak nic nechybí a klidně bych ji pasoval na nejlepší sportovní hru roku 2016!
  • Rado Dračí Bojovník

    Mám nba2k11….. pak novou nba2k16 a rozdíl minimální, ba naopak, kopa věcí chybí. Proč nemůžu upravovat atribúty vlastnímu hráči je nepochopitelný. Nikde není vypsané, jaké má hráč atribúty, ale chce to po něm například u smečovaní určité vlastnosti. Ale kolik danou vlastnost mám a jak ji vylepšit nik neví a ani se zřejmě vylepšit nedá. V 11-ce byli super zápasy s MJ podle skutečnosti a to bylo u mně to nejlepší co se dalo hrát, proto jsem si to i kupoval. Tady v 16-ce nic, utrum, žádný MJ i když o 500 kč drahší byla edice s MJ. NBA2K17 s brutální cenou a se změnami zámenou číslic…….. né to děkuji, vyhozené peníze. Změn je příliš málo a je to ten stejný basket co nám 2K chrlí už pár let. Za takové upgrady nebudu vyhazovat majland. Samotný basket je celkem fajn, ale séria stojí na místě, či se to někomu libí nebo ne.

20. 08. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: State of Mind

Žánr science fiction mám rád od doby, co jsem viděl Vesmírnou odyseu. I když jsem tenkrát absolutně nechápal, co mi chce sdělit, fascinoval mě svět, jehož součástí se nikdy nestanu. Během let pozdějších, kdy jsem knihovnu plnil Asimovem, Bradburym a Heinleinem, mě ale uchvátil jiný poutník budoucností, a to Philip K. Dick. Jeho pohledy do neznáma, v nichž se lidství stává obchodním artiklem a člověk lehce nahraditelným „komponentem“, mají dodnes mrazivou...

»
16. 08. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: Graveyard Keeper

Díky hrám už jsem byl ledacos. Vesmírný nájezdník, závodník, mariňák, pirát, zemědělec, řidič hromadné dopravy, superhrdina, bláznivá koza a pravděpodobně dalších sto zaměstnání nebo poslání. Nikdy jsem ale nebyl hrobník, což se teď díky studiu Lazy Bear Games změnilo. A věřte nebo ne, i obyčejný muž s lopatou, oslíkem a ukecanou lebkou se může stát hrdinou.

»
14. 08. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Overcooked 2

Já sám ve skutečnosti moc dobrý kuchař nejsem. Nějaký ten základ sice zvládnu, ale daleko raději jídlo konzumuji, než připravuji. Do role uznávaného kuchaře jsem se dostal alespoň virtuálně díky prvnímu dílu Overcooked, kde se ve zběsilé kuchyni člověk proháněl ze strany na stranu, čekal, kde ho co zase překvapí a hlavně v kooperaci to byla neskutečně strhující zábava.

»
24. 07. 2018 • chaosteorycz17

Recenze: Bud Spencer & Terence Hill – Slaps And Beans

V letech, kdy jste už příliš staří na pleny, ale ještě nemáte nárok na občanský průkaz, jsou často vašimi hrdiny postavy stříbrného plátna. Za bezstarostných let mé generace to byla zdánlivě nesourodá dvojice Italů. Ať už byl v záběru Malý unavený Joe nebo Banánový Joe, vždy bezpráví trestali Dva machři mezi nebem a peklem. Přilepen k obrazovce jsem nečekal, až padne Sudá a lichá, protože už malé dítě ví, že Kdo najde...

»
22. 07. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Mothergunship

Střílení je super a člověk se u něj parádně vyřádí. Nebojte, nejsem žádný fanatik, který by běhal po městě s pistolí a střílel po všem, co se hne. Rád vezmu gamepad do ruky a vydám se sjednávat pořádek a zachraňovat lidstvo před zombií apokalypsou nebo třeba útokem nepřátel z vesmíru. Trochu mne mrzí, že stále více her tlačí na multiplayerovou pilu, kdy člověk k zážitku potřebuje hráče kolem sebe a pak je to...

»
21. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: From The Ashes DLC – Kingdom Come

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 A je to tady. České studio Warhorse přichází s prvním DLC pro hru Kingdom Come: Deliverence. Protože mám tuto hru velmi ráda, na přídavné DLC From the Ashes jsem se moc těšila. Zejména proto, že není třeba mít odehranou celou či skoro celou hru, aby se člověk dostal k přídavku do hry. Ovšem alespoň část již odehrána být musí. Přesněji dobýt zpět Přibyslavice...

»
19. 07. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Danger Zone 2

Když v roce 2013 Electronic Arts sebrala Criterionu vývoj NFS a předala ho Ghost Games, byl to začátek konce tvůrců série Burnout. Později byly směrem k „Duchům“ přesunuty i dvě třetiny zaměstnanců a zakladatelům studia Criterion došla trpělivost. V následujícím roce Alex Ward a Fiona Sperry založili, ještě s Paulem Rossem, studio nové a oznámili, že se vrátí ke kořenům. Vznikly tak Three Fields Entertainment a „nebezpečné“ hry všeho druhu.

»
17. 07. 2018 • kristine4chaos1

Recenze: All-Star Fruit Racing

Občas se podíváte na obal hry a přesně víte, co vám může dát. Při pohledu na dnešní recenzovanou novinku správně tušíte autíčka z kategorie „kartových“ závodů. Také se nemůžete splést, pokud si je zasadíte do barevného světa, plného ovocných koktejlů a svěží atmosféry. K takovému typu her samozřejmě patří rozverná munice všeho druhu a sympatičtí závodníci na šílených strojích.

»