Recenze: NieR Replicant ver.1.22474487139

Autor: SeedarCZ Publikováno: 4.5.2021, 8:49

Publikováno: 4.5.2021, 8:49

Sociální sítě

O autorovi

SeedarCZ

Je autorem 7 článků

Remake, remaster, ani jedno?

Původní hra Nier, která se v roce 2010 objevila na našich trzích po úspěchu v Japonsku, se příliš velké ovace nedočkala. Vydavatelství ale hře dalo ještě šanci a to je jen dobře. Po velmi úspěšném Nier: Automata (součástí Game Pass) se fanoušci série dočkali přepracované verze původní hry Nier: Replicant (číslo verze s dovolením nadále vynechám :D).

Povedlo se vydavatelství Square Enix na trh vydat další kvalitní RPG? V tomto směru vydávají v posledních letech vcelku kvalitní kousky. Ať už se bavíme o Avengers či Outriders (v Game Pass). Nový Nier je další zajímavý titul, na který se dnes podíváme.

Začátek příliš nenadchne

Pokud tedy nepočítáme prequel, kdy během pár minut nasbíráte nejvyšší lvl a snad všechny dostupné skilly vaší postavy je začátek příběhu poměrně nudný.

Jako velký bonus počítám hlavně to, že hlavní postavu si můžete libovolně pojmenovat. Já si poněkud unáhleně napsal svůj gamertag z Xboxu, ale vyloženě to bije do očí když vedle Kainé, Yonah, Popola, je nějaký Seedar :). Doporučuji si tedy dobře promyslet jméno které do příběhu sedne poněkud lépe. Jako přidaná hodnota do příběhu rozhodně potěšilo.

Začínáme v naší domovské vesnici (jejíž název ani po 12h hraní neznám, to je trochu otazník, když už jsem si pojmenoval hlavní postavu, proč nemůžu pojmenovat i tu vesnici když už jí vývojáři sami asi nepojmenovali), naše mladší sestra Yonah trpí nemocí na niž nemáme lék a čas se krátí. V cestě za záchranou nám pomáhá celá vesnice, někteří slovy, jiní i činy.

Našim největším spojencem je ale Grimoire Weiss, kouzelná kniha neobyčejné moci, kterou vzala kdovíkde. Na naší cestě potkáme mnoho nepřátel a musíme vyřešit nejednu hádanku, celkově postup hrou hodnotím jako velmi dobrý. Nejde jen o to pomlátit vše co vám stojí v cestě, i když většinou to tak je.

Nevšední pohled na svět

Další zajímavou věcí ve hře je rozhodně rozsah kamer. Krom tedy té klasicky chaotické RPG kamery, kterou ovládají opravdu jen zkušení hráči v žánru se zde kamera plynule může přeměnit na 2D retro kameru jak ji známe ze starších her, napůl 3D pohled shora a také podle mě velmi povedený cinematický pohled zejména při procházení z jedné lokace do jiné.

Méně načítání by neuškodilo

V dnešní době u her nečekáte, že každou chvíli budete něco načítat. Zejména ze začátku hry opravdu chodíte z jedné lokace do druhé a neustálé načítání (byť na Series X|S velmi rychlé) může někoho popudit. Většina lokací ani není tak obsáhlých aby se to nedalo řešit jinými způsoby. Jak to funguje na klasickém Xboxu One/S/X? To bohužel vyzkoušeno nemáme.

Nyní už k samotné hře. Jako průměrný hráč tohoto žánru můžu říct že ovládání šlape dobře. Při zacíleném útočení to občas trochu nesmyslně přeskakuje cíle, což by mohlo komplikovat život hráčům preferujícím obouruční (tedy pomalejší) zbraně. Pohled kamery při boji žádnou revoluční změnu nepřinesl a hru si tedy vychutnáte zejména z pohledu třetí osoby. Bohužel, ať už jsem kameru nastavil jakkoli, celkový přehled o tom co se kolem děje nikdy nebyl takový jak bych si přál.

Obsahově je hra velmi slušně vybavená

Kromě hlavního příběhu, který samotný slibuje herní čas v řádech desítek hodin jsou ve hře k dispozici samozřejmě i vedlejší úkoly s poměrně širokým spektrem. Obzvláště jsem si oblíbil úkoly, kdy se ze mě stal kurýr samo rozbitného balíčku, se kterým nesmíte ani vyskočit či se nechat zasáhnout při souboji. Pokud mezi vámi a cílovou destinací stojí horda stínů, představuje tento úkol jednu z těch těžších výzev.

Další celkem zapeklitý úkol hned ze začátku hry byl najít ztracená vejce, které vlastně ani nejsou vidět při pohledu na zem. Nebýt toho že mi problikla možnost vejce vzít při náhodném přejetí kurzorem okolo asi bych ho tam hledal doteď. Bug nebo záměr? Kdoví, ale hra těmito rozmanitými vedlejšími úkoly slibuje prodloužení herního prožitku o pěknou řádku hodin navíc. Sečteno podtrženo, máte týden či dva na hraní? No, tak už nemáte.

To nejlepší nakonec. Hra, stejně jako předchozí titul Nier: Automata nabízí vícero zakončení příběhu. Konkrétně jich je tedy pět. A to máme dalších x hodin u konzole zaručených. Ten týden se pěkně krátí, co říkáte?

Původní hra versus Replicant

Velkým rozdílem mezi původní hrou z roku 2010 je v tom, že tentokrát nejste otcem zachraňující dceru, nýbrž bratrem snažícím se o záchranu sestry.

Samozřejmě se hra oblékla i do nového kabátku. Kdy místo 720p/30FPS vývojáři fanouškům nadělili úchvatných 4k/60FPS. Přepracovány byly samozřejmě i textury postav a herního světa. Po grafické stránce se hře příliš mnoho opravdu vytknout nedá.

Anglický dabing zůstal zachován. Navíc, herci se po letech vrátili a svým postavám vdechli život znovu. Pokud jste tedy původní Nier hráli, čekají vás staré známé hlasy. A stejně jako dříve, máte možnost hru hrát s japonským dabingem.

Po hudební stránce se do toho vložil Keiichi Okabe se svým týmem a hře vdechl opravdu hloubavý soundtrack který vás vtahuje do děje ještě více. Toto mohu jen potvrdit a s čistým svědomím říct, že po hudební stránce se mi málokterá hra líbila někdy více, jestli vůbec nějaká.

Oproti deset let staré hře se samozřejmě dostalo i na vylepšení hratelnosti. Kde si vývojáři nemuseli pro pomoc daleko a snažili se o implementování gameplaye z NieR: Automata. Co dodat, když to funguje proč ne. Přepracován byl i automatický režim, dostupný jen v nejlehčím módu. Pokud byste se chtěli víc kochat příběhem tak máte možnost, nicméně já tuto možnost nevyužil. Však proč taky, když už u toho sedím tak si zabojuji na vlastní pěst, to dá rozum.

Samozřejmě záleží na každém jak hru pojme, ale ať počítám jak počítám, ke kompletnímu projetí hry se vším co nabízí a ke splnění všech herních úspěchů je to zatraceně daleká cesta. Takovou životností se příliš mnoho single her chlubit nemůže.

Pár zajímavostí o vývoji hry

Tvůrce soundtracku Emil Evans použil při jeho tvorbě fiktivní jazyk složený z různých reálných, mezi nimi angličtina, španělština, italština a dalších, japonština samozřejmě nesměla chybět.

Hratelný prolog na začátku příběhu se odehrál přesně 1312 let před hlavním příběhem.

Ani v pravé poledne slunce nezahlédnete. Je to způsobeno velkým kataklyzmatickým jevem, který vychýlil planetu z její oběžné dráhy a způsobil tak konec světa jak jej známe.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Jakožto zapřisáhlý hráč multiplayerových her musím říct, že tento kousek si u mě čas na dohrání zcela jistě najde. Možná ne letos, možná ne příští rok, ale snad to do dalšího dílu stihnu. Hra mě zaujala svým příběhem, který není tak jednotvárný jak se u RPG občas stává a chvílemi jsem opravdu zapomněl že jsem jen lenoch v křesle s ovladačem v ruce a do příběhu jsem se dokázal pořádně ponořit. Není zde příliš co vytýkat, snad jedině fakt, že chybí strom dovedností kdy bych uvítal nějakou formu specializace, kterou se se svým hrdinou vydám. Osobně preferuji rychlost, nějaký kopí u mě opravdu neuspěje. Na to navazuje i nedostatek bojových schopností a vše je vázáno vlastně jen na to jestli používáte jednoruční zbraň, obouruč či kopí. To je zřejmě jediný nedostatek, na který jsem během testování narazil. Možnost zbrani či kouzlům přidat nějaký bonus ve formě zaklínadel (Words) je jen chabá náplast. Hře by jistě slušela i čeština, ale … na tu se zapomíná už zpravidla téměř všude tak to nelze brát jako nedostatek v žádném případě. Nachystat výmluvy proč nejdeme do práce a hurá do světa Nier.
bezesporu zajímavý příběhabsence stromu dovedností či specializace postavy
jednoduchá hratelnost
přepínání kamer do 2D je paráda
hudba a dialogy
17. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC 10

Jubilea jsou fajn v tom, že se při nich většinou pořádá nějaká fajnová oslava. V herním světě se opijí tak maximálně vývojáři, ale ani hráči nestrádají. Letošní ročník rally soutěží s oficiální licencí WRC také letos slaví a to kulatým 10. dílem. Zároveň je to pro Francouze z Kylotonnu taková menší derniéra, jelikož příští ročník bude jejich poslední. Pak si značky a licenci WRC přeberou konkurenti z Codemasters.

»
16. 09. 2021 • HusekD0

RECENZE: Crown Trick

Když bychom si měli vybrat jeden z nejpopulárnějších herních žánrů u indie vývojářů, tak se ve většině určitě shodneme na žánru rogue. A není se vůbec čemu divit. Ať už se budeme bavit o jeho zakladateli Rogue z roku 1980, nebo titulech z posledních let jako je například Binding of Isaac, Dead Cells, cenami ověnčený Hades, tak všechny tyto hry mají jedno společné. Smrt v nich není něco, co vás přivede k poslední uložené...

»
15. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange True Colors

Adventurní série Life is Strange se nezapomenutelně zapsala do herní historie především svým prvním dílem, za kterým stálo francouzské studio Dontnod. Teenage drama řešící běžné starosti dospívání a zároveň nadpřirozené schopnosti u publika zkrátka zabodovalo. Navázat na tento úspěch druhým dílem se studiu příliš nepodařilo a Life is Strange 2 sbíralo rozporuplné reakce. Ani odbočka Tell Me Why se nepovedla tak dobře, jak její autoři jistě zamýšleli.

»
13. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Super Animal Royale

Je to pár let, co multiplayerové řežby ovládl režim battle royale. Ten vychází se stejnojmenného japonského filmu (který není vůbec špatný) a je postaven na jednoduchém principu – skupina hráčů bojuje na ostrově do posledního muže, přičemž k vítězství jim dopomáhají nejen vlastní schopnosti, ale také všude možně poschovávané zbraně. Postupně zmenšující se herní mapa je příslibem nervydrásajících soubojů, ze kterých může vyváznout živý jen jeden.

»
03. 09. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Iron

„Lid přepadli, vesnici vypálili a protějšek zabili. Obraťte kroky své a pospěšte z tohoto kraje, kde smrt číhá na každém kroku.“ Podobným způsobem by ústřední postava mohla varovat každého, kdo se odváží, natáhne ruku po gamepadu a pomůže ji sjednat nápravu brutálních činů. V době, místech a legendách, kde se msta stává nejlepším přítelem, tepe další titul do severských mytologií, aby z run vykřesal dalšího hrdinu. Nebo hrdinku. To záleží, zda při...

»
01. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Pile Up! Box by Box

Kartonová krabice je věc, nad kterou se člověk nijak zvlášť nepozastaví. Přitom je to věc, která nám pomáhá při každodenních činnostech nebo důležitých životní událostech, jako je třeba stěhování. Mě také nikdy ani nenapadlo, že by krabice mohly prožívat nějaké zajímavé události což změnil příchod Solid Snakea. Ten se do nich začal schovávat, aby ho nepřátelé tak snadno neobjevili a možná se na světě najde spousta teroristů, kteří kolem každé...

»
31. 08. 2021 • tonyskate0

RECENZE: Rustler – středověká parodie na GTA

Kdo by si nechtěl zahrát středověkou GTA, která je navíc parodií na slavný hit umí si udělat srandu i sama ze sebe. Přesně tak se dá popsat Rustler, jenž si po předběžném přístupu našel cestu i na konzole a my se v naší recenzi podíváme, jestli je tato premisa skutečně tak dobrá, jak zní.

»
30. 08. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Twelve Minutes

Point-and-click adventuře Twelve Minutes se povedlo zaujmout herní svět už před svým vydáním. Ostatně kombinace dříve populárního žánru, principu časové smyčky a hvězdného hereckého obsazení v podobě Daisy Ridley, Jamese McAvoye a Willema Dafoea nezní vůbec špatně. Hra z pera Luíse Antónia a vydavatele Annapurna Interactive, které má na svém kontě řadu povedených indie záležitostí jako Outer Wilds, Gone Home či Journey, taktéž vypadá jako recept na úspěch. Jak to...

»