Recenze: Okami HD

Autor: chaosteorycz Publikováno: 19.12.2017, 15:41

Publikováno: 19.12.2017, 15:41

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1205 článků

Ekoteroristi se konečně dočkali. Modla všech, kteří jsou evidováni v Greenpeace anebo mají členskou knížku Dětí Země, se konečně probojovala také na nynější generaci konzolí. Nenechte se ošálit tematikou východní mytologie a rozkošnými zvířátky, tady se jede ekologická propaganda první ligy, za jejíž ztvárnění by se nestyděl ani ten poslední diktátor na světě. Pod téměř legendárním jménem se ukrývá podobenství, ve kterém proti zlovolnému ničiteli musí povstat symbol odvahy a hrdinství. Že se musí uchýlit k násilí a používání zbraní? To nevadí, je to přeci za dobrou věc. Za tu hrstku zapomenutých obyvatel, za několik přestárlých stromů, které by beztak sežral kůrovec, za louky plné nočních můr všech alergiků a za četné skupinky zvířátek čekajících s otevřenou tlamou na nakrmení. Akce je navíc vedena ženštinou, která neváhá využít svého šarmu k oklamání hlavní postavy.

Nejhorší na všem je, že toto tažení květinových dětí se schovává za stařičkou japonskou legendu. Ne jinou, než můžeme znát z našich pohádek, v nichž chrabrý Bajaja, Nebojsa či jiný mladík, s přebytkem volného času, bojuje s temnými silami. I zde je na scéně saň, tentokrát osmihlavá, která je udolána bojovníkem jménem Nagi a vlkem známým hráčům jako Shiranui. Přestože jsou z obou hrdinové a jejich čin připomínají pomníky, po sto letech se najdou tací, jenž příběhu o zlém démonovi nevěří. Díky jednomu takovému se Orochi, jak se bestie nazývá, probouzí k životu a přebírá moc nad lidmi i přírodou. Co teď, ptá se každé malé dítě věřící, že spravedlnost, dobrota a odvaha vítězí. Do děje vstupuje Amaterasu, bohyně slunce, která na popud ochránkyně zpustošené země na sebe bere podobu legendárního vlka.

Zbytek je typický hrdinský epos. Vzpomeňte na Átreje z Nekonečného příběhu, Persea bojujícího za lásku k Andromedě nebo roztomilého Oriho, kterého nezastavila žádná útrapa rozlehlého lesa. Amaterasu musí postupně potlačit Orochiho moc natolik, aby se mu v samém závěru mohla postavit. Historie nikdy nepíše příběh jednou, a proto i tentokrát musí být při ruce odvážný bojovník objevující se vždy v tu pravou chvíli. Jelikož jde svým způsobem opravdu o klasickou pohádku, nechybí glosující doprovod, který za maskou hodného přítele spřádá vlastní plány. Dále množství nahodilých postav čekajících na zásah švarného záchrance a četné pilíře v podobě vedlejších charakterů, bez nichž se Amaterasu nepohne vpřed. Na každém kroku pak čekají skupinky zloduchů. Jejich počet a dovednosti gradují s každým krokem blížícím se k nevyhnutelnému finiši.

Celý úvod recenze je vlastně takovým zparodováním hry a reflektorem nejsilnějších dějových momentů. Boj dobra se zlem může v Okami skutečně vyvolávat pocit, že autoři ve volném čase chodili objímat stromy, krmili opuštěná zvířátka a po hektolitrech zalévali uschlé kmeny. Však když se to povedlo Nastě v tehdejším Sovětském svazu, byl by v tom drak, abychom ty květy neměli taky. Většina herní náplně tak spočívá v tom, že naleznete zbídačený strom a přivedete ho k životu. Tím se revitalizuje vytyčený kus země, obyvatelé přestanou býti kameny a do hvozdu se vrátí zvířata. Můžete si o tom myslet cokoli, ale i takový Mrakomor, jako já, s láskyplným pohledem sledoval bleskovou resuscitaci kdysi zelených plání. A těch stromů, co jsem přivedl k životu.

Nic se ovšem nestane samo. Pamatujete hru Max: The Curse of Brotherhood a jak bylo nutné ústřední postavě „dokreslovat“ styčné body cesty? Okami přišlo s podobnou technikou mnohem dříve a opřelo ji o tahy štětce, které jsou typické pro japonské písmo. Během putování potká Amaterasu dvanáct bohů symbolizovaných zvířaty. Jde o zástupce asijského zvěrokruhu a od každého si odnese jedno kouzlo. Někdy se dá označit za obranné, jindy za útočné, vždy ale nastupuje až po nakreslení příslušného ornamentu. Držením „RB“ a namalování požadovaného útvaru, je možné uštědřit protivníkovi ránu, postavit opevnění, oživit strom, doplnit chybějící věc nebo zničit překážku. Rozestup získaných dovedností je navíc vždy dostatečně velký, abyste si nový tah dobře zapamatovali. Pokud přeci jen ke konci začnete mít v malůvkách guláš, v menu je přehledný seznam. Osobně mám jedinou výtku, a tou je čas. Někdy na tahy máte celou věčnost, jindy několik vteřin, přičemž po pokaženém pokusu zpravidla přichází opakování předchozího dialogu. A ten, jak jinak, nejde přeskočit.

S tím tak trochu souvisí dabing. Jsem zastáncem tradičního dabingu, a když není, tak ať jsou postavy raději němé. Tvůrci se ovšem vydali cestou umumlaných dialogů složených z dvou až tří nespecifikovaných slov. Nejde přitom o nějaké rádoby vtipné fráze, jako v případě mimoňů, ale o regulérně otravné žvatlání, křepčení a blábolení. Dialogy mimo hlavní děj je možné většinou popohnat, ty ostatní ne, na což myslete, až se budete blížit opakování náročnějšího úseku. Samotné rozmluvy jsou přitom dobré a nepostrádají špetku humoru. Obzvláště urýpaný prťavý doprovod Issun má neustále trefné připomínky, kterými čeří klidnou hladinu nepříliš vážného děje. A když není po ruce lesní skřítek nebo protivník, peskuje vlčici, které neustále říká Ammy, případně chlupatá koule.

Hra spadá do kategorie akční adventury, ovšem nebál bych se jí někam dolu přidat nálepku plošinovky s logickými prvky. Malování štětcem bývá občas zapeklité stejně, jako přání a požadavky obyvatel, kteří jako odměnu dávají něco, co bychom mohli nazvat zkušenostními body. Jejich pomocí Amaterasu vylepšuje množství inkoustu, zdraví či velikost měšce. Za nasbírané Yeny pak u obchodníka pořizujete krmení pro zvířata nebo pomůcky usnadňující postup hrou. Velice rád od vás odkoupí i poklady nebo cenné předměty. Peníze přijdou vhod, protože mistr bojových umění jinak nevyučuje, což by vás stálo důležité prvky při soubojích. Ty jsou velice specifické. Nevyužívají celou herní plochu ale pouze menší ring, který se k této příležitosti vytvoří. Výhodou je, že vám protivníci neutečou příliš daleko. Nevýhodou, že kamera nereaguje tak rychle, jak občas potřebujete. Využití štětce tak není vždy ideální a souboje nemusí jít, a také nejdou, vždy podle tužeb a přání.

Koukám, že jsem nezainteresovaným hráčům zapomněl sdělit jednu nepříliš zásadní informaci. Okami HD je ve své podstatě remaster remasteru nebo modernizovaná verze remasteru. Což je asi to samé, že ano? Původní hra vyšla už v roce 2006 u modrých sousedů, načež postupem let byla opucována pro následující generaci konzole a také pro Nintendo Wii. Přestože jde o herního dědečka, zásah plastických chirurgů nemusel být příliš velký. Hideki Kamiya, spoluzakladatel studia Platinum Games, totiž hře vnuknul nejen nadčasovou herní náplň, ale také vzhled. Ten je odrazem japonských inkoustových maleb stylu Ukiyo-e a doplňuje ho stínování cel shading. Díky této kombinaci vizuální stránka hry takřka nestárne. I kdyby za dalších 5 let vyšla verze Okami 8K, neztratí absolutně nic ze svého kouzla. Spíše naopak. V záplavě snah o dokonalé zpracování skutečného světa, je grafická stránka opravdovým uměním, které může pouze zrát.

Malůvky krásného příběhu, rozpohybované na letitém plátně, dostaly moderní rozložení obrazu 16:9, s možností přepnutí do původního 4:3, a vyšší rozlišení. To jde v případě konzole Xbox One X až na hranici 4K. I na původním Xboxu však hra běží bez výrazných překážek a pod plynulým počtem snímků za sekundu. Načítací časy jsou velmi rychlé a pokud něco vyčíst technické stránce, tak možná horší interakci s některými postavami a již zmíněnou pomalejší kameru. Také manipulace se štětcem vyžaduje trochu cviku, ale to je spíše o levých prstech hráčů. Však to znáte.

Co více dodat. Capcom si vydání jeho herní pohádky schoval na dobu, kdy velká část hráčů dobíhá staré resty, případně kouká, co pořídit blízkým nebo dětem. A Okami HD může být skvělou volbou. Za rozumné peníze nabízí bohatou porci pohádkového dobrodružství, v němž starší hráči mohou vidět více než jen souboj dobra se zlem. Při putování s odvážnou vlčicí lehce zapomenete na dění kolem sebe, které si poběží dál svým tempem, zatímco vy budete zachraňovat lesní Strážce od nadvlády zlého Orochiho.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Ještě dnes koupím krmítko na balkón, zaliju ten seschlý ibišek a dřevorubcům půjdu vycucnout palivo z motorových pil. Na Vánoce ozdobím umělotinu, místo kapra obalím květák a v lesích budu vyhlížet divokou zvěř. Ne, Okami ze mě neudělalo hyperaktivního aktivistu bojujícího za deštné pralesy, ale zanechalo v mém nitru příjemný pocit a všeobjímající klid. Nadčasové výtvarné zpracování, příběh s jasně definovanými, a především zajímavými postavami a pocit, že David opět může udolat Goliáše. Avšak ani s blížícím se koncem roku nehodím do koše fakt, že dabing postaviček je mému uchu nepříjemný, až otravný. A vypínat zvuk není řešením, protože hra má moc pěkný soundtrack.
  • klidas

    9? tak to ani zdaleka 🙂

16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»
09. 01. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Steep – Road to the Olympics

Krásné zimní období plné sněhu a aktivit na lyžích nebo snowboardu bude mít letos pěkné sportovní vyvrcholení, o které se postarají zimní olympijské hry v Jižní Koreji. Svátek sportu to rozhodně bude, i když mnozí k tomu jistě mají svá ale. Na olympijské licenci se pokusí něco „trhnout“ i vývojářský dům Ubisoftu, který do své hry Steep přináší rozšíření Road to the Olympic.

»
28. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil VII Gold Edition

Chybí měsíc a uběhl by přesně rok, co jsem se rozloučil s Ethanem, jeho ženou Miou, rodinou Bakerových, Eveline a sedmým příspěvkem do hlavní větve série Resident Evil. Přestože jsem byl se hrou spokojený, po dohrání už jsem se k ní nikdy nevrátil. Tak nějak nebyl důvod. Dodatečné obsahy vyšly jen dva, navíc vždy v předstihu na konkurenční platformu, a jediný zajímavý DLC měl přijít až s Not a Hero. Ten tvůrci ovšem pozdrželi...

»
12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»
01. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bush Hockey League

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned...

»
27. 11. 2017 • p.a.c.o3

RECENZE: Road Rage

Každý z nás určitě zná ten pocit, kdy se na něco těší a nemůže se dočkat dne, kdy si konečně svou vysněnou záležitost bude moct vyzkoušet nebo prožít. Přesně tyhle pocity jsem měl ve spojení s hrou Road Rage, která se odkazovala a snažila se ve mně vyvolat vzpomínky na legendární záležitost jménem Road Rush. Dokonce jsem v Road Rage vyzkoušel v rámci předběžného přístupu na PC, kdy pln optimismu jsem doufal, že předběžný...

»
26. 11. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Farming Simulator 17 Platinum Expansion

Zemědělci mají svá pole jistě již sklizená a připravená na zimu, která se nezadržitelně blíží. Kdo by rád něco sklízel, může se vydat na pole virtuální, kde se neustále něco děje. Jednou z her, jež dokázala na farmářskou tématiku nalákat zástupy hráčů, je bezesporu Farming Simulator, jehož poslední ročník s číslovkou 17 se povedl na výbornou. A aby toho obsahu nebylo málo, dostává hra Platinovou edici, jejíž součástí je celá řada novinek.

»