Recenze: Okami HD

Autor: chaosteorycz Publikováno: 19.12.2017, 15:41

Publikováno: 19.12.2017, 15:41

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1529 článků

Ekoteroristi se konečně dočkali. Modla všech, kteří jsou evidováni v Greenpeace anebo mají členskou knížku Dětí Země, se konečně probojovala také na nynější generaci konzolí. Nenechte se ošálit tematikou východní mytologie a rozkošnými zvířátky, tady se jede ekologická propaganda první ligy, za jejíž ztvárnění by se nestyděl ani ten poslední diktátor na světě. Pod téměř legendárním jménem se ukrývá podobenství, ve kterém proti zlovolnému ničiteli musí povstat symbol odvahy a hrdinství. Že se musí uchýlit k násilí a používání zbraní? To nevadí, je to přeci za dobrou věc. Za tu hrstku zapomenutých obyvatel, za několik přestárlých stromů, které by beztak sežral kůrovec, za louky plné nočních můr všech alergiků a za četné skupinky zvířátek čekajících s otevřenou tlamou na nakrmení. Akce je navíc vedena ženštinou, která neváhá využít svého šarmu k oklamání hlavní postavy.

Nejhorší na všem je, že toto tažení květinových dětí se schovává za stařičkou japonskou legendu. Ne jinou, než můžeme znát z našich pohádek, v nichž chrabrý Bajaja, Nebojsa či jiný mladík, s přebytkem volného času, bojuje s temnými silami. I zde je na scéně saň, tentokrát osmihlavá, která je udolána bojovníkem jménem Nagi a vlkem známým hráčům jako Shiranui. Přestože jsou z obou hrdinové a jejich čin připomínají pomníky, po sto letech se najdou tací, jenž příběhu o zlém démonovi nevěří. Díky jednomu takovému se Orochi, jak se bestie nazývá, probouzí k životu a přebírá moc nad lidmi i přírodou. Co teď, ptá se každé malé dítě věřící, že spravedlnost, dobrota a odvaha vítězí. Do děje vstupuje Amaterasu, bohyně slunce, která na popud ochránkyně zpustošené země na sebe bere podobu legendárního vlka.

Zbytek je typický hrdinský epos. Vzpomeňte na Átreje z Nekonečného příběhu, Persea bojujícího za lásku k Andromedě nebo roztomilého Oriho, kterého nezastavila žádná útrapa rozlehlého lesa. Amaterasu musí postupně potlačit Orochiho moc natolik, aby se mu v samém závěru mohla postavit. Historie nikdy nepíše příběh jednou, a proto i tentokrát musí být při ruce odvážný bojovník objevující se vždy v tu pravou chvíli. Jelikož jde svým způsobem opravdu o klasickou pohádku, nechybí glosující doprovod, který za maskou hodného přítele spřádá vlastní plány. Dále množství nahodilých postav čekajících na zásah švarného záchrance a četné pilíře v podobě vedlejších charakterů, bez nichž se Amaterasu nepohne vpřed. Na každém kroku pak čekají skupinky zloduchů. Jejich počet a dovednosti gradují s každým krokem blížícím se k nevyhnutelnému finiši.

Celý úvod recenze je vlastně takovým zparodováním hry a reflektorem nejsilnějších dějových momentů. Boj dobra se zlem může v Okami skutečně vyvolávat pocit, že autoři ve volném čase chodili objímat stromy, krmili opuštěná zvířátka a po hektolitrech zalévali uschlé kmeny. Však když se to povedlo Nastě v tehdejším Sovětském svazu, byl by v tom drak, abychom ty květy neměli taky. Většina herní náplně tak spočívá v tom, že naleznete zbídačený strom a přivedete ho k životu. Tím se revitalizuje vytyčený kus země, obyvatelé přestanou býti kameny a do hvozdu se vrátí zvířata. Můžete si o tom myslet cokoli, ale i takový Mrakomor, jako já, s láskyplným pohledem sledoval bleskovou resuscitaci kdysi zelených plání. A těch stromů, co jsem přivedl k životu.

Nic se ovšem nestane samo. Pamatujete hru Max: The Curse of Brotherhood a jak bylo nutné ústřední postavě „dokreslovat“ styčné body cesty? Okami přišlo s podobnou technikou mnohem dříve a opřelo ji o tahy štětce, které jsou typické pro japonské písmo. Během putování potká Amaterasu dvanáct bohů symbolizovaných zvířaty. Jde o zástupce asijského zvěrokruhu a od každého si odnese jedno kouzlo. Někdy se dá označit za obranné, jindy za útočné, vždy ale nastupuje až po nakreslení příslušného ornamentu. Držením „RB“ a namalování požadovaného útvaru, je možné uštědřit protivníkovi ránu, postavit opevnění, oživit strom, doplnit chybějící věc nebo zničit překážku. Rozestup získaných dovedností je navíc vždy dostatečně velký, abyste si nový tah dobře zapamatovali. Pokud přeci jen ke konci začnete mít v malůvkách guláš, v menu je přehledný seznam. Osobně mám jedinou výtku, a tou je čas. Někdy na tahy máte celou věčnost, jindy několik vteřin, přičemž po pokaženém pokusu zpravidla přichází opakování předchozího dialogu. A ten, jak jinak, nejde přeskočit.

S tím tak trochu souvisí dabing. Jsem zastáncem tradičního dabingu, a když není, tak ať jsou postavy raději němé. Tvůrci se ovšem vydali cestou umumlaných dialogů složených z dvou až tří nespecifikovaných slov. Nejde přitom o nějaké rádoby vtipné fráze, jako v případě mimoňů, ale o regulérně otravné žvatlání, křepčení a blábolení. Dialogy mimo hlavní děj je možné většinou popohnat, ty ostatní ne, na což myslete, až se budete blížit opakování náročnějšího úseku. Samotné rozmluvy jsou přitom dobré a nepostrádají špetku humoru. Obzvláště urýpaný prťavý doprovod Issun má neustále trefné připomínky, kterými čeří klidnou hladinu nepříliš vážného děje. A když není po ruce lesní skřítek nebo protivník, peskuje vlčici, které neustále říká Ammy, případně chlupatá koule.

Hra spadá do kategorie akční adventury, ovšem nebál bych se jí někam dolu přidat nálepku plošinovky s logickými prvky. Malování štětcem bývá občas zapeklité stejně, jako přání a požadavky obyvatel, kteří jako odměnu dávají něco, co bychom mohli nazvat zkušenostními body. Jejich pomocí Amaterasu vylepšuje množství inkoustu, zdraví či velikost měšce. Za nasbírané Yeny pak u obchodníka pořizujete krmení pro zvířata nebo pomůcky usnadňující postup hrou. Velice rád od vás odkoupí i poklady nebo cenné předměty. Peníze přijdou vhod, protože mistr bojových umění jinak nevyučuje, což by vás stálo důležité prvky při soubojích. Ty jsou velice specifické. Nevyužívají celou herní plochu ale pouze menší ring, který se k této příležitosti vytvoří. Výhodou je, že vám protivníci neutečou příliš daleko. Nevýhodou, že kamera nereaguje tak rychle, jak občas potřebujete. Využití štětce tak není vždy ideální a souboje nemusí jít, a také nejdou, vždy podle tužeb a přání.

Koukám, že jsem nezainteresovaným hráčům zapomněl sdělit jednu nepříliš zásadní informaci. Okami HD je ve své podstatě remaster remasteru nebo modernizovaná verze remasteru. Což je asi to samé, že ano? Původní hra vyšla už v roce 2006 u modrých sousedů, načež postupem let byla opucována pro následující generaci konzole a také pro Nintendo Wii. Přestože jde o herního dědečka, zásah plastických chirurgů nemusel být příliš velký. Hideki Kamiya, spoluzakladatel studia Platinum Games, totiž hře vnuknul nejen nadčasovou herní náplň, ale také vzhled. Ten je odrazem japonských inkoustových maleb stylu Ukiyo-e a doplňuje ho stínování cel shading. Díky této kombinaci vizuální stránka hry takřka nestárne. I kdyby za dalších 5 let vyšla verze Okami 8K, neztratí absolutně nic ze svého kouzla. Spíše naopak. V záplavě snah o dokonalé zpracování skutečného světa, je grafická stránka opravdovým uměním, které může pouze zrát.

Malůvky krásného příběhu, rozpohybované na letitém plátně, dostaly moderní rozložení obrazu 16:9, s možností přepnutí do původního 4:3, a vyšší rozlišení. To jde v případě konzole Xbox One X až na hranici 4K. I na původním Xboxu však hra běží bez výrazných překážek a pod plynulým počtem snímků za sekundu. Načítací časy jsou velmi rychlé a pokud něco vyčíst technické stránce, tak možná horší interakci s některými postavami a již zmíněnou pomalejší kameru. Také manipulace se štětcem vyžaduje trochu cviku, ale to je spíše o levých prstech hráčů. Však to znáte.

Co více dodat. Capcom si vydání jeho herní pohádky schoval na dobu, kdy velká část hráčů dobíhá staré resty, případně kouká, co pořídit blízkým nebo dětem. A Okami HD může být skvělou volbou. Za rozumné peníze nabízí bohatou porci pohádkového dobrodružství, v němž starší hráči mohou vidět více než jen souboj dobra se zlem. Při putování s odvážnou vlčicí lehce zapomenete na dění kolem sebe, které si poběží dál svým tempem, zatímco vy budete zachraňovat lesní Strážce od nadvlády zlého Orochiho.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Ještě dnes koupím krmítko na balkón, zaliju ten seschlý ibišek a dřevorubcům půjdu vycucnout palivo z motorových pil. Na Vánoce ozdobím umělotinu, místo kapra obalím květák a v lesích budu vyhlížet divokou zvěř. Ne, Okami ze mě neudělalo hyperaktivního aktivistu bojujícího za deštné pralesy, ale zanechalo v mém nitru příjemný pocit a všeobjímající klid. Nadčasové výtvarné zpracování, příběh s jasně definovanými, a především zajímavými postavami a pocit, že David opět může udolat Goliáše. Avšak ani s blížícím se koncem roku nehodím do koše fakt, že dabing postaviček je mému uchu nepříjemný, až otravný. A vypínat zvuk není řešením, protože hra má moc pěkný soundtrack.
  • klidas

    9? tak to ani zdaleka 🙂

21. 06. 2018 • DandyCZE0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Summerset (Xbox)

Krásný, kouzelný, nebezpečný a úžasný svět The Elder Scrolls se rozšiřuje. Musím uznat, že na tohle rozšíření jsem se hodně těšil. Svět TESO jsem si užíval od samého začátku, a to i přes mírný pokles úrovně hry a tápání autorů, kam hru posunout. Pořád jsem cítil jakýsi rozkol mezi hraním singleplayeru a týmové hry. Spousta vychytávek jako gildy procházela a stále prochází vývojem, ale za mě osobně tam vidím velký...

»
20. 06. 2018 • chaosteorycz8

Recenze: Jurassic World Evolution

Nemám rád dojení značek z mého dětství. Jednak mi kazí příjemné vzpomínky, kdy jsem byl ochotný pojít v noci žízní, jen abych náhodou nepotkal v kuchyni velociraptora a pak si myslím, že už se nikdy nemůžou vyrovnat originálu. Jsou ovšem série, a není jich příliš, u kterých jsem ochotný zalít vlastní hrdost do betonu a panáčkovat u kina jak ratlík. Stačí pár tónů od Johna Williamse, táhlý záběr na helikoptéru mířící na ostrov...

»
17. 06. 2018 • p.a.c.o4

RECENZE: MotoGP 18

Šampionát MotoGP je skvělou podívanou, kdy při žádném závodě není nouze o dramatické situace a spoustu předjíždění. Navíc upadnout může při riskantnějších manévrech každý, tudíž nic není předem dané. Tento adrenalin se nám snaží nabídnout i virtuální zpracování této značky s oficiální licencí, a i letos ho mají na svědomí Italové z Milestone. MotoGP 18 se chlubí v PR materiálech celou řadou novinek, ovšem to už je taková klasika.

»
14. 06. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Vampyr

Před čtením dalších řádků se nejprve ujistěte, že jste dostatečně vybaveni na boj s nočními predátory. Jako základ zkontrolujte zásoby česneku. Jestliže jich nemáte dostatek na rozvěšení po místnosti, udělejte si alespoň česnečku nebo topinky. Hned v závěsu rozmlaťte libovolnou židli, přednostně dřevěnou, a z rovných částí utvořte kříž. Pokud nevíte, jak vypadá, zanedbali jste některé základy vašeho vzdělání. Nic nezkazíte ani vložením složeného Masaryka do kostelní pokladničky. Lépe pak budete vyjednávat s knězem...

»
05. 06. 2018 • lindros88cze1

RECENZE: ONRUSH

Britské Evolution Studios bylo jedním ze studií, které se zabývalo čistě vývojem závodních her, a byli v tom dobří. Za dob PS2 tito tvůrci stvořili sérii WRC, kdy ještě stála za to, abyste si ji nepletli s dnešními béčky. Poté přešli na šílené akční závody MotorStorm pro PS3 a opět se jednalo o slušný úspěch, ale tuto generaci se jim moc nedařilo a Sony se rozhodla studio rozpustit. Většina vývojářů ale využila...

»
04. 06. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Aragami Shadow Edition

Ara… co? To bude nějaká logická hra o skládání papíru do těch titěrných zvířat nebo ne? Ale s tím sympatickým ninjou na obalu to asi neklapne. Trochu působí jako japonský Deadpool, což určitě naznačuje, že půjde o krvavou rubačku, plnou useknutých končetin, zatímco hlavní hrdinu bude odříkávat haiku napsanou uťatým prstem. Ale moment. Čmoudí se mu z ruky, takže Aragami bude nakonec budovatelská hra o pěstování tabáku na úpatí hory Fuji. Ne?...

»
02. 06. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Tennis World Tour

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě. To je úsloví, které sice zastánci pohybu nemají úplně v lásce, ale když se podívám po lidech ze svého okolí, skoro bych mu dal za pravdu. Pár sportovců z mého okolí to zkoušelo a problémy je dostihly, protože i zde platí, že nic se nemá přehánět. Někdo může namítnout, že v případě virtuálních sportů zranění nehrozí, což také není úplná pravda. Tenisový loket a bolavé prsty budiž...

»
29. 05. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Yoku’s Island Express

Skutečnost, že jste malí vzrůstem, by vám neměla bránit dělat velké věci. To není titulek reklamy na kramfleky, jak by se mohlo zdát, ale jakési poselství prvotiny švédského studia Villa Gorilla. Sami autoři sice o svém projektu mluví jako o návratu do dětství, kdy každé dveře představovaly dobrodružnou cestu do neznáma, ale já tu vidím určitý myšlenkový přesah. Nebo si to alespoň myslím. Na každý pád, Yoku’s Island Express je...

»