RECENZE: Overcooked 2

Autor: p.a.c.o Publikováno: 14.8.2018, 9:31

Publikováno: 14.8.2018, 9:31

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1687 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Já sám ve skutečnosti moc dobrý kuchař nejsem. Nějaký ten základ sice zvládnu, ale daleko raději jídlo konzumuji, než připravuji. Do role uznávaného kuchaře jsem se dostal alespoň virtuálně díky prvnímu dílu Overcooked, kde se ve zběsilé kuchyni člověk proháněl ze strany na stranu, čekal, kde ho co zase překvapí a hlavně v kooperaci to byla neskutečně strhující zábava.

Po dvou letech se na scéně objevuje sequel k prvnímu dílu jednoduše pojmenovaný Overcooked 2 a já už se moc těšil, až se zase budu moct vydat zachraňovat království. V jeho čele stále stojí vladař cibule se svým věrným psem. Tentokrát se na království chystá pohroma ve formě nemrtvých chlebů, kteří se jmenují Unbread. Jejich nájezd se dá zastavit vařením, a právě v tuto chvíli na scénu vstupujeme my a můžeme si postupně odemknout až 25 kuchařů. Liší se vzhledem, žádné speciálnější dovednosti žádný z nich nenabízí.

Stejně jako posledně i tentokráte je ovládání velice jednoduché a dle prvních úrovní se může zdát, že to bude hračka. Postupně však hra přitvrdí a člověk má co dělat, aby zmatek v kuchyni alespoň trochu fungoval a hosté dostali požadované jídlo. Délka hry je nějakých 10 hodin, ale projití více jak čtyřicítky úrovní záleží zejména na naší šikovnosti a v případě kooperativního hraní také komunikaci. Vyvrcholením celé hry je 15 minut trvající závěrečná kuchařská seance, kde ze sebe hráči musí dostat všechno, co se v průběhu hraní naučili, takže taková maturita z vaření a taktiky.

Overcooked 2 je možné hrát buď sólo, kdy přepínáním ovládáme dva kuchaře, či pozvat kamarády a až ve čtyřech se vydat do kuchyně. Více lidí ale dělá větší zmatky, takže minimálně z počátku je vhodné si udělat nějakou strategii, aby všichni nešli všude nebo nikdo nikam. Na hře je fajn, že ji během chvíle díky její přístupnosti pochopí i relativní nehráči, takže můžete zapojit náhodnou návštěvu a party může začít. Receptů je dohromady devět, kdy jejich příprava je různě náročná. Některé pokrmy jako třeba ryby, krevety nebo různé druhy salátů se nemusí vařit, ale stačí nakrájet a na talíř nandat patřičné suroviny. Někdy je ale třeba mixovat, vařit v hrnci a dávat věci do parního vařiče, což už tak snadné není.

Cesta za úspěchem je trnitá a je potřeba překonat celou řadu překážek. V první řadě je celé vaření souboj s časem, kdy v limitu musíme připravit dostatek pokrmů na získání dostatečného skóre. Mimo čas dá hodně zabrat pohyb po kuchyni. Už první díl byl v tomto místy hodně zákeřný, ale ani v pokračování to není jinak. Různé pásy, přestavby kuchyni, posuny plošinek, náhodné požáry a další záškodníci se budou snažit sabotovat naši snahu o vaření a na nás je se se vším vypořádat.

Novou zbraní kuchařů je možnost hodit surovinou, kdy některé úrovně jsou na tomto přímo postaveny. Je přitom jedno, zda ji hodíte jenom tak do prostoru nebo zamíříte lépe a rajče přistane na lince či rovnou v rukou spoluhráče. Možnost házení dává hře zcela nový rozměr a díku tomu se dají rozvíjet a vymýšlet zcela nové strategie. Hodně znát je to při sólo hře, kde kuchař již nemusí běhat a předávat věci z ruky do ruky, ale klidně můžete druhého kuchaře zasypat surovinami a sami se pak mezitím klidně věnovat mytí nádobí nebo mixování. Ne všechno však jde vyřešit házením, jelikož házet se dají pouze suroviny, nikoli pánve nebo dokonce celé pokrmy, což by se hodně často hodilo, ale tím by některé úrovně přišly o své kouzlo.

Hlavní zábava zůstala v kooperaci, ale nově nemusí nutně sedět někdo ve stejné místnosti, jako my. Online složka umožňuje pozvat kamarády na seanci s vařením a pokud není žádný dostupný, můžete svou kuchyni nechat otevřenou náhodným kolemjdoucím. Všechny módy se dají hrát ve více hráčích, ať již samotný příběh, arkádový mód nebo versus vaření, kde má každý svou kuchyň a hraje sám za sebe. Jistě potěší i možnost hrát ve dvou na jedné konzoli a k tomu si klidně pozvat další dva hráče online. Trochu horší je pak komunikace, ale vy si v kuchyni jistě zvládnete nastolit řád.

Graficky se toho od posledně moc nezměnilo a upřímně ani nebyl důvod. Grafika je pěkná a u tohoto typu her hlavně přehledná, i když místy chvilku trvá, než si kuchař obhlédne všechny důležité části kuchyně a začne naplno fungovat. Hudební podkres je skoro nachlup stejný jako posledně, ale důležitější jsou stejně zvuky spotřebičů, že je něco hotové nebo už se to pálí, což může vyústit v požár, který v kuchyni opravdu nechcete.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Takhle se mají dělat kooperativní hry! Ani napodruhé Ovecrooked nezklamalo a jedná se o fantastickou jízdu, kdy se budete bavit, někdy i hádat, ale hlavně se soustředit na svůj výkon, který musí být co nejlepší, protože jinak tři hvězdičky neuděláte a nezachráníte království před hordou nemrtvých chlebů. Chopte se tedy nožů, zapalte sporáky a hurá vstříc chutným pokrmům ve vaší zrádné kuchyni.
22. 04. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Road Redemption

Hráči rádi vzpomínají na staré dobré klasiky, které přinesly nějakou tu zajímavou herní mechaniku. Spousta z těchto her by byla velice zajímavých i pro dnešní hráče, protože moc nezestárly, nebo by jim stačilo jenom trochu, aby odpovídaly dnešním standardům. I proto je pro dnešní vývojáře lákavá představa toho, že vezmou starou hru a pokusí se na ní postavit svou herní budoucnost. Bohužel ne vždy to dobře dopadne.

»
21. 04. 2019 • chaosteorycz2

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»