
RECENZE: Pier Solar and the Great Architects
Minulý týden se mi k rukám dostala hra, která byla původně vydána pro Sega Mega Drive k dvacátému výročí v roce 2010. Vývojáři se po úspěchu na Mega Drive, kde si hra vysloužila vysoká hodnocení, rozhodli pro vývoj pro více platforem. Při kterém nevynechají žádnou ze současných herních platforem. My se podíváme samozřejmě na verzi pro Xbox One.
Po přivítání do hry v jednoduchém menu vás hra rovnou vrhne do děje bez jakéhokoliv tutoriálu, všeobecně Vás hra nikdy nevede za ručičku k cíli. Celé dobrodružství procházíte s partou teenagerů na steroidech Hostonem, Alinou a Edessonem. K nim s postupem v příběhu přibývají další postavy. Příběh této družiny začíná závažným problémem kdy Hostonův otec umírá a on se rozhodne jej zachránit. Při hledání zázračné byliny narazíte na tajemný deník, který ukrývá staré tajemství světa. Na jeho základě se vydáte na putovaní za artefakty, které nebere konce. Putování je však dosti přímočaré, postrádá možnosti volby, které by vás donutili se rozhodnout, a potrápily vaše svědomí. I tak je příběh dost poutavý a díky němu přetrpíte zdlouhavost hry. Dialogy v Pier Solar jsou poutavě napsané, okořeněné vtipnými rozhovory mezi družinou. Při hledání vytouženého cíle se proplétáte lokacemi tam a zpátky, v nichž narazíte jak na další méně či více významné postavy kdy některé i potřebují s něčím pomoc, ať už je to nějaký úkol typu najdi a přines nebo minihra typu posbírej co nejvíc něčeho za přidělený čas.
Při procházením lokaci narazíte samozřejmě i na hordy nepřátel. Lokacemi vývojáři nešetřili a navštívíte jich vskutku hodně, dle nich je jich přes 300. Nepočítal jsem je a rozhodně souhlasím, že jsou prostředí rozmanitá a obsáhlá. K pomoci máte mapu, s kterou ale ani při zvětšení nelze hýbat, vidíte tedy pouze malou oblast kolem sebe. Jsou na ní vyznačeny jen truhlice s lootem a družina. Pokud čekáte alespoň nějak označené dveře, čekáte marně. Družina chodí v řadě za sebou, občas tedy táhnete slušný vláček postav. Zlom nastává, pokud se proplétáte mezi překážkami a postavy se mezi sebou promíchají v jednom chumlu, ani nebudete vědět kdo je kdo. Už tak dlouhé kouzlo uzdravování se ještě prodlouží hledáním postavy, na kterou chcete kouzlo použít.
Nepřátelé se vyskytují v lokacích náhodně a objevují se pořád i v probádaných lokacích, které máte prošlé tam a zpět. Když už si tedy myslíte „tady mě nic nepřekvapí“, zazní zlomyslný zvuk, obrazovka zčerná a najednou je vaše polomrtvá družina uvrhnuta do souboje. Ty jsou řešeny tahovým systémem, kdy máte na výběr mezi útokem, kouzlem, obranou nebo čekáním kterým si navýšíte poškození do dalšího kola. Protivníci se v lokacích mění, bohužel jen vzhledově, útoky jsou povětšinou stejné. Při výpravách narazíte ke konci úkolu na bosse, který má vždy jedinečnou schopnost, ale nikterak vás to ze stereotypu bojů nevytrhne. V soubojích mi chyběl ukazatel zdraví protivníků, kdy vlastně nemáte přehled na koho útočit a koho si nechat na potom. Souboje můžete tedy řešit manuálně nebo vybrat možnost AI kdy každé kolo probíhá automaticky.
Po každém boji vaše postavy dostávají patřičně přidělené XP dle zásluh. Při levlování nerozdělujete žádné body zkušeností, jednoduše se navýší zdraví, mana a sem tam přibude nějaké nové kouzlo, a jde se dál. Ze soubojů nezískáváte žádné věci do inventáře, ty se nacházejí pouze v truhlách po lokaci. V městech pak naleznete nocleh, kde za úplatu družina přespí, doplní zdraví a manu. Na trhu nebo u obchodníků doplníte zásoby lektvarů a zbraní. Seberete odvahu na další bloudění labyrinty a hurá do toho.

Co se týká zpracování, postavy jsou vyvedeny v původní 16bitové grafice. Prostředí ale bylo přepracováno a je dobře vyvedené působí jako namalované. Během hry si můžete v nastavení přepnout i na původní grafické zpracování i na původní soundtrack. Pokud ale opravdu nejste retro masochista doporučuji zejména zvuky ponechat v HD. Nečekejte žádný zázrak ala dnešní AAA tituly, vlastně ani jako AAA tituly před 10 lety, na druhou stranu se hra snaží být i v tomto rozměru poměrně detailní. Vyprávění příběhu je sem tam okořeněno dobře nakreslenými anime obrázky. Rozhodně vám pomohou si lépe představit postavu, za kterou hrajete. Když už vývojáři předělali prostředí, postavy a inventář mohli doladit také do HD.
Verdikt
Závěr: pro milovníky nostalgie a klasických RPG je hra jak dělaná. Grafický přechod do HD hře prospěl ale za peníze z Kickstarteru mohli vývojáři dotáhnout k dokonalosti i postavy a převléci je do nového grafického kabátu také. Celou hru jsem si připadal jako před dvaceti lety. Bohužel hra není nic, u čeho bych si oddechnul a zahrál klidně hodinku dvě denně. Na delší hraní mě už v půlce značně otravovali souboje, kterých je v lokacích opravdu hodně. Hru nechci nadhodnocovat z důvodu, že vzešla na stařičké konzoli ale spíše porovnat s dnešní konkurencí titulů, kde opravdu nadchne pouze hráče se vztahem ke starým RPG.
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...
























