Recenze: Planet Alpha

Autor: chaosteorycz Publikováno: 8.9.2018, 9:13

Publikováno: 8.9.2018, 9:13

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1787 článků

Není mnoho žánrů, u kterých bych se zachoval jako kleptoman. Ačkoliv na to tedy nejsem příliš hrdý a vlastně to není ani trochu profesionální. Slabost pro plošinovky z bočního pohledu je letitá a pramení v době, kdy se instalatér rozhodl zahodit hasák a jít zachraňovat princezny. A i když se poslední léta přikláním spíše k surrealistickým depresím s omezenou paletou barev, nepohrdnu ani avatarovským světem, kde se rozvernému umělci rozlily barvy. A právě sem patří Planet Alpha.

Vizuál je podmanivý, což si řekl asi každý už při první ukázce. Hra je skutečně tak pestrobarevná, jak působí a vizuální část projektu je největší zbraní vývojářů. Prostředí neznámé planety připomíná ty nejlepší náhodně generované světy No Man’s Sky, a to včetně tvorů, po jejichž roztomilosti roztaje i dvoumetrový vyhazovač v baru. Vůbec nevadí, že pohádkové scenérie často střídají hororová místa, kam by nevkročil ani opilý hrobník. Je to příjemný kontrast, díky kterému se krása povrchu nemá šanci okoukat. Jednak hra není tak dlouhá a pak je tu fantazie vývojářů, u níž se jen těžko hledají hranice.

Nebo je to naopak a její působení se omezuje pouze na atraktivní vizuál. Všechno ostatní, třebaže to konstatuji s velkou lítostí, nestojí povětšinou ani za bobek duhového jednorožce. Ještě u příběhu jsem přitom autorům docela fandil. Mám rád nejednoznačné příběhy, kde je fantazie hráče popouzena k atletice. Nemám tedy problém s tím, že začínám jako havarovaný astronaut na cizí planetě. Po letmém zaklepání na nebeskou bránu, protože v těchto místech bych na ni mohl i dosáhnout, nabírám druhý dech a plahočím se úchvatnými scenériemi. Hra neřekne ani slovo a jediná písmenka patří jménům autorů. Evidentně zde žije vyspělá civilizace s povědomou architekturou. Zdá se ale, že nemá zkušenosti s vetřelci, protože planetu brzy obsazují roboti. Vycházka v botanické zahradě se rázem mění na boj o přežití, na který můj vyzáblý hrdina rozhodně není vybavený.

Jak si němé divadlo vyložíte, záleží na vás. Dětem můžete říct, že jde o tradiční souboj dobra proti zlu. Aztékové by v agresorech mohli vidět Cortése, našinci vojska okupační armády a ekologové těžařské giganty huntující pralesy. Sžít se s okolnostmi příběhu by nebyl žádný problém, třebaže jsou emotivní okamžiky spíš prvoplánové, než aby přišly jako logické vyústění. Ale nestane se tak, protože autoři vás nenechají chvíli v klidu. Neurčitost děje se v plném rozsahu přelévá do herní náplně, která je chaotická, nesmyslná a naprosto zbavená jakéhokoliv tempa. Kosmonaut se může jen ukrývat a utíkat, nicméně z dění na obrazovce většinou nevíte, co z toho má udělat. Jednou se před střelbou klepete v trávě a o deset minut později jste zastřeleni. Přitom jde o totožnou situaci, jen si hra řekla, že teď si trochu zaběháte.

Celý postup úchvatným světem se dá přirovnat k sadě malého chemika. Teď zkusíte běžet, protože se zdá, že by to šlo. Ups, bouchlo to. Místo obýváku je terasa, z perské kočky se stal mazel pro alergiky a po babičce zbyly jen dýmající papuče. Tak asi tedy stealth bude vhodnější, přeci jen. Tento běh, nebo plazení, minovým polem, titul kompenzuje automatickými checkpointy. Před každou potencionální smrtí se hra uloží, což vám signalizuje ikona v pravém rohu. Nestačí, že pořád sleduji nedobrovolný rewind, ještě mou pozornost poutá rotující symbol. Planet Alpha nehrajete, nýbrž přežíváte a v duchu se modlíte za pasáže, kde je třeba řešit logické hádanky.

Není jich příliš, ale jde o jedny z mála momentů, kdy alespoň tušíte, co se bude dít. Předměty určené k posunu jsou označeny a nevyžadují příliš důvtipu. Komplikovanost Unravelu se nekoná, neboť tvůrci si nevědí rady ani s proměnlivou denní dobou. Kde ji vzala netuším, ale postava disponuje mocí na ovládání denní doby. Výborná záležitost, což už nám dokázaly například Seasons After Fall, se bohužel soustřeďuje jen na pár vybraných míst. Transformace, kdy se slunečné odpoledne mění na temnou půlnoc, je opravdu nádherná a já nechápu, proč na ní autoři nepostavili větší část hry. Těch pár hádanek doslova řve: „Koukejte, co bychom mohli vytvořit, ale nechce se nám“. Fajn, mně se na oplátku nechce na planetě trávit mládí.

Po technické stránce je Planet Alpha kvalitním produktem. Grafika by vaši pozornost udržela déle než živé akvárium, zvuk je příjemně namixovaný a ovládání je ukázkově přesné. Nechybí přitom ani podpora pro bývalého škorpiona. Dále už mám jen samé otázky, které si vyříkám sám se sebou, neboť mi na ně nikdo neodpoví. Třeba, proč hra místy působí jako technologické demo nebo proč se zajímavé prvky upozaďují, aby prostor dostala všednost.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Cílovou skupinou hry je klidný masochista s uměleckým srdcem, jehož obývací prostor malovali hipíci v šedesátých letech. Planet Alpha existuje jen proto, aby dělala radost její výtvarnou strukturou. Aby se hráč tím cukrkandlem nepředávkoval, je hratelnost sestavena z mechanik, které sice fungují jinde, ale také za jiných podmínek. Titul je nádherný oku, ale tentokrát to na umoření nedostatků nestačí.
16. 11. 2018 • kristine4chaos2

Recenze: Spyro Reignited Trilogy

Oživování her z minulého století není vždy dobrý nápad. Jakmile tvůrci nemají srdce na pravém místě, rovná se návrat násilné exhumaci ostatků. V truhle sice stále je váš oblíbený příbuzný, nikoliv však ve stavu, který by odpovídal datu v kalendáři. Je-li ale situace opačná a restaurátoři dělají práci s láskou, jste rázem v kůži sběratele veteránů. Nevadí, že vytoužená hračka nesplňuje nejpřísnější normy a že výbava zaostává za moderní produkcí. Navrátivší vzpomínky mají právo...

»
14. 11. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: LEGO Harry Potter Collection

Kolekce her LEGO Harry Potter konečně dorazila na Xbox One a jak asi tušíte, jedná se o zábavný remaster, i když mohl být daleko ambicióznější. Tvůrci totiž měli více než dost času, si s kolekcí pohrát, ovšem na hrách LEGO Harry Potter: Years 1-4 (2010) a LEGO Harry Potter: Years 5-7 (2011) se nic nezměnilo.

»
13. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Super Pixel Racers

Závodníci měli v herním světě vždycky dobrou pozici, protože o závodní hry nikdy nebyla, a stále není, nouze. Výběr je opravdu pestrý a záleží čistě na tom, jaký druh závodů si chceme užít a jakou míru realističnosti očekáváme. Spousta hráčů si jistě ráda odpočine při nějakém arkádovém ježdění, a i v tomto segmentu je naštěstí z čeho vybírat. Další adept pro potenciální zájemce mimo arkádové hratelnosti přihazuje také ingredienci, na níž hráči slyší...

»
10. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: The One We Found

Často melu pantem, že dnešní herní produkce vychází s balením dětských plen, dudlíkem a návodem pro nejhloupější z hloupých. Všude samé ukazatele, poznámky a vysvětlivky, přes které v konečném důsledku není pořádně vidět to nejdůležitější. Ano, jsou výjimky, a to většinou z nízkonákladové výroby, s nimiž mozkové závity roztočíte jak Wankelův motor. Do této společnosti patří survival The One We Found, který vedle temné atmosféry nabízí i pořádnou dávku logických překážek.

»
08. 11. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: 11-11: Memories Retold

Přestože je nám každý rok prostřednictvím médií připomínáno, že první světová válka nebyla karneval v Riu a že jedno pokračování stačilo, hráči neustále touží vyrážet na fronty. Zde hrdinství bagatelizují na pouhou soutěž v rychlejší střelbě a přesnějším oku, aniž by si často uvědomovali, že jejich vrstevníci pokládali život navzdory přesvědčení, navzdory osobním sympatiím. Naštěstí herní svět není jen Call of Duty nebo Battlefield, ale také nezávislá tvorba, která tyto příběhy vypráví...

»
07. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Kingdom Come: Deliverence – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Vydání nového DLC hry Kingdom Come: Deliverance, které nese název The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon (Milostná dobrodružství bodrého rytíře Jana Ptáčka), připomínalo ráno po velmi vydařeném mejdanu. Jindra si totiž notnou část příběhu, který prožil při plnění úkolu pro pana Jana Ptáčka, nepamatoval. Herní doba se tak mnohdy zkrátila na cca 2 hodiny, což uznávám, není mnoho. Také se...

»
06. 11. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Tyler: Model 005

Kdo nechtěl mít v devadesátých letech vlastního „Johnnyho Pětku“, byl buď stále ještě pouhou součástí genetického materiálu nebo měl v občance příliš mnoho roků, aby to přiznal. Sympatický robot, kterého zásah blesku přivedl k životu, postupně objevoval lidský svět, a přitom získával informace o své minulosti. A podobný osud má i Tyler, malý robůtek, jehož příběh začíná roku 1955. Shodou okolností za vše opět může nepříznivé počasí.

»
05. 11. 2018 • p.a.c.o10

RECENZE: Red Dead Redemption 2

Musím se přiznat, že jenom na malé procento her se před vydáním těším tolik, jako jsem to měl před příchodem druhého dílu westernové série Red Dead Redemption (dále RDR2). Důvodů, proč jsem se tolik těšil, bylo hned několik. Za prvé, Rockstar vydávají své hry ve velkých časových rozestupech (například mezi RDR1 a RDR2 je časový rozdíl 8 let), takže každá další hra je velkou událostí. Za druhé je to potom...

»