Recenze: Planet Alpha

Autor: chaosteorycz Publikováno: 8.9.2018, 9:13

Publikováno: 8.9.2018, 9:13

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1700 článků

Není mnoho žánrů, u kterých bych se zachoval jako kleptoman. Ačkoliv na to tedy nejsem příliš hrdý a vlastně to není ani trochu profesionální. Slabost pro plošinovky z bočního pohledu je letitá a pramení v době, kdy se instalatér rozhodl zahodit hasák a jít zachraňovat princezny. A i když se poslední léta přikláním spíše k surrealistickým depresím s omezenou paletou barev, nepohrdnu ani avatarovským světem, kde se rozvernému umělci rozlily barvy. A právě sem patří Planet Alpha.

Vizuál je podmanivý, což si řekl asi každý už při první ukázce. Hra je skutečně tak pestrobarevná, jak působí a vizuální část projektu je největší zbraní vývojářů. Prostředí neznámé planety připomíná ty nejlepší náhodně generované světy No Man’s Sky, a to včetně tvorů, po jejichž roztomilosti roztaje i dvoumetrový vyhazovač v baru. Vůbec nevadí, že pohádkové scenérie často střídají hororová místa, kam by nevkročil ani opilý hrobník. Je to příjemný kontrast, díky kterému se krása povrchu nemá šanci okoukat. Jednak hra není tak dlouhá a pak je tu fantazie vývojářů, u níž se jen těžko hledají hranice.

Nebo je to naopak a její působení se omezuje pouze na atraktivní vizuál. Všechno ostatní, třebaže to konstatuji s velkou lítostí, nestojí povětšinou ani za bobek duhového jednorožce. Ještě u příběhu jsem přitom autorům docela fandil. Mám rád nejednoznačné příběhy, kde je fantazie hráče popouzena k atletice. Nemám tedy problém s tím, že začínám jako havarovaný astronaut na cizí planetě. Po letmém zaklepání na nebeskou bránu, protože v těchto místech bych na ni mohl i dosáhnout, nabírám druhý dech a plahočím se úchvatnými scenériemi. Hra neřekne ani slovo a jediná písmenka patří jménům autorů. Evidentně zde žije vyspělá civilizace s povědomou architekturou. Zdá se ale, že nemá zkušenosti s vetřelci, protože planetu brzy obsazují roboti. Vycházka v botanické zahradě se rázem mění na boj o přežití, na který můj vyzáblý hrdina rozhodně není vybavený.

Jak si němé divadlo vyložíte, záleží na vás. Dětem můžete říct, že jde o tradiční souboj dobra proti zlu. Aztékové by v agresorech mohli vidět Cortése, našinci vojska okupační armády a ekologové těžařské giganty huntující pralesy. Sžít se s okolnostmi příběhu by nebyl žádný problém, třebaže jsou emotivní okamžiky spíš prvoplánové, než aby přišly jako logické vyústění. Ale nestane se tak, protože autoři vás nenechají chvíli v klidu. Neurčitost děje se v plném rozsahu přelévá do herní náplně, která je chaotická, nesmyslná a naprosto zbavená jakéhokoliv tempa. Kosmonaut se může jen ukrývat a utíkat, nicméně z dění na obrazovce většinou nevíte, co z toho má udělat. Jednou se před střelbou klepete v trávě a o deset minut později jste zastřeleni. Přitom jde o totožnou situaci, jen si hra řekla, že teď si trochu zaběháte.

Celý postup úchvatným světem se dá přirovnat k sadě malého chemika. Teď zkusíte běžet, protože se zdá, že by to šlo. Ups, bouchlo to. Místo obýváku je terasa, z perské kočky se stal mazel pro alergiky a po babičce zbyly jen dýmající papuče. Tak asi tedy stealth bude vhodnější, přeci jen. Tento běh, nebo plazení, minovým polem, titul kompenzuje automatickými checkpointy. Před každou potencionální smrtí se hra uloží, což vám signalizuje ikona v pravém rohu. Nestačí, že pořád sleduji nedobrovolný rewind, ještě mou pozornost poutá rotující symbol. Planet Alpha nehrajete, nýbrž přežíváte a v duchu se modlíte za pasáže, kde je třeba řešit logické hádanky.

Není jich příliš, ale jde o jedny z mála momentů, kdy alespoň tušíte, co se bude dít. Předměty určené k posunu jsou označeny a nevyžadují příliš důvtipu. Komplikovanost Unravelu se nekoná, neboť tvůrci si nevědí rady ani s proměnlivou denní dobou. Kde ji vzala netuším, ale postava disponuje mocí na ovládání denní doby. Výborná záležitost, což už nám dokázaly například Seasons After Fall, se bohužel soustřeďuje jen na pár vybraných míst. Transformace, kdy se slunečné odpoledne mění na temnou půlnoc, je opravdu nádherná a já nechápu, proč na ní autoři nepostavili větší část hry. Těch pár hádanek doslova řve: „Koukejte, co bychom mohli vytvořit, ale nechce se nám“. Fajn, mně se na oplátku nechce na planetě trávit mládí.

Po technické stránce je Planet Alpha kvalitním produktem. Grafika by vaši pozornost udržela déle než živé akvárium, zvuk je příjemně namixovaný a ovládání je ukázkově přesné. Nechybí přitom ani podpora pro bývalého škorpiona. Dále už mám jen samé otázky, které si vyříkám sám se sebou, neboť mi na ně nikdo neodpoví. Třeba, proč hra místy působí jako technologické demo nebo proč se zajímavé prvky upozaďují, aby prostor dostala všednost.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Cílovou skupinou hry je klidný masochista s uměleckým srdcem, jehož obývací prostor malovali hipíci v šedesátých letech. Planet Alpha existuje jen proto, aby dělala radost její výtvarnou strukturou. Aby se hráč tím cukrkandlem nepředávkoval, je hratelnost sestavena z mechanik, které sice fungují jinde, ale také za jiných podmínek. Titul je nádherný oku, ale tentokrát to na umoření nedostatků nestačí.
25. 09. 2018 • DandyCZE14

RECENZE Forza Horizon 4

Mlha pomalu stoupá, sešlapuji plyn a v plné rychlosti vyrážím. Právě startuje recenze očekávané konzolové exkluzivity pro Xbox One, a to závodní hry Forza Horizon 4.

»
23. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Wenjia

Za porostem hustým, že by se dal kácet, jsou zbytky dávných památek. Nežije v nich zlý obr, ba ani zakletá princezna. Jsou pomyslnou hranicí příbytku bílého tvora, jehož dobré srdce čeká chrabrá budoucnost. Lesnaté království je totiž posledním útočištěm, kde ještě nepáchá ničivé škody zlá síla. Už tušíte? Ale žádný Falko, tohle přeci není Nekonečný příběh. Také ne, Křemílek s Vochomůrkou mají jinou směrovačku. Že by tedy Ori? Řekněme, že to už...

»
22. 09. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: NBA 2K19

Sportovní nadšenci mají po herní stránce rozhodně z čeho vybírat a záleží jenom na preferencích každého hráče, jaký sport nebo sporty má rád. Výhodou virtuálního sportování je fakt, že člověk může i nadále pěstovat pivní břich a nemusí se bát, že by dělal nějaké pohyby či akce, díky nimž by o něj přišel. Navíc se za sportem může vydat za jakéhokoli venkovního počasí a samotné pořízení her vyjde ve výsledku levněji,...

»
20. 09. 2018 • tonyskate1

RECENZE: My Brother Rabbit

Adventur není nikdy dost. Tohoto hesla se držíme už řadu let. Přesto se ale stále méně vyskytují tradiční point-and-click adventury a nahrazují je jejich akčnější či logičtější variance. My Brother Rabbit z obrázků působí jako point-and-click záležitost, ovšem jedná se jen o chytrý kabátek, pod kterým se skrývá klasická hledačka.

»
19. 09. 2018 • chaosteorycz10

Recenze: Super Street: The Game

Občas se na hru těšíte, třebaže v nitru tušíte, že vás při vydání čeká čelní náraz do betonového pilíře. Ale naděje umírá poslední. I tým s malým počtem členů, malým rozpočtem a malými tvůrčími možnostmi může vytvořit dílo, které hrdě zvedne vhozenou rukavici, kolem níž všichni kráčí s odstupem. Rukavice ovšem nesmí být boxerská a vylitá olovem.

»
16. 09. 2018 • tonyskate7

RECENZE: Shadow of the Tomb Raider

Očekávané ukončení trilogie novodobé Lary se konečně dostalo do našich rukou. Je ovšem tak velkolepé jak se nám tvůrci a vydavatel během výrazné kampaně snažili namluvit? O tom se více dočtete v naší recenzi, ale rozhodně jsme se opět dočkali parádního dobrodružství.

»
15. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Immortal: Unchained

Do rezavé mačety už taky. Už to tam skoro bylo. Chybělo méně, než by se do hlavně pistole vešlo a ta třímetrová reklama na steroidy by padla jak nepoužívaný komín. Hodina usilovné práce se právě stala smutnou vzpomínkou a já nemám nic. Jak si teď vylepším vybavení, když jsem všechno nechal na místě smrti? Saprlot, tohle by se slušným lidem dělat nemělo. No nic, když to zkusím ještě jednou, nic...

»
15. 09. 2018 • p.a.c.o1

RECENZE: The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR

Letošní sucho v průběhu léta jistě zaznamenal každý a celá řada lidí z něj neměla radost. Mezi tyto jedince bych zařadil i správce golfových hřišť, kteří se museli, mimo útoků syslů na hřiště, vypořádat i se suchem. Udržet bezchybný green nebo farway nebylo jistě snadné, ještě že plevelu kolem hřiště, nebo písku v písečných pastích je to úplně jedno. Ono sucho by se dalo krásně vztáhnout i na hry s golfovou tématikou, kterých poslední...

»