Recenze: Planet Alpha

Autor: chaosteorycz Publikováno: 8.9.2018, 9:13

Publikováno: 8.9.2018, 9:13

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1894 článků

Není mnoho žánrů, u kterých bych se zachoval jako kleptoman. Ačkoliv na to tedy nejsem příliš hrdý a vlastně to není ani trochu profesionální. Slabost pro plošinovky z bočního pohledu je letitá a pramení v době, kdy se instalatér rozhodl zahodit hasák a jít zachraňovat princezny. A i když se poslední léta přikláním spíše k surrealistickým depresím s omezenou paletou barev, nepohrdnu ani avatarovským světem, kde se rozvernému umělci rozlily barvy. A právě sem patří Planet Alpha.

Vizuál je podmanivý, což si řekl asi každý už při první ukázce. Hra je skutečně tak pestrobarevná, jak působí a vizuální část projektu je největší zbraní vývojářů. Prostředí neznámé planety připomíná ty nejlepší náhodně generované světy No Man’s Sky, a to včetně tvorů, po jejichž roztomilosti roztaje i dvoumetrový vyhazovač v baru. Vůbec nevadí, že pohádkové scenérie často střídají hororová místa, kam by nevkročil ani opilý hrobník. Je to příjemný kontrast, díky kterému se krása povrchu nemá šanci okoukat. Jednak hra není tak dlouhá a pak je tu fantazie vývojářů, u níž se jen těžko hledají hranice.

Nebo je to naopak a její působení se omezuje pouze na atraktivní vizuál. Všechno ostatní, třebaže to konstatuji s velkou lítostí, nestojí povětšinou ani za bobek duhového jednorožce. Ještě u příběhu jsem přitom autorům docela fandil. Mám rád nejednoznačné příběhy, kde je fantazie hráče popouzena k atletice. Nemám tedy problém s tím, že začínám jako havarovaný astronaut na cizí planetě. Po letmém zaklepání na nebeskou bránu, protože v těchto místech bych na ni mohl i dosáhnout, nabírám druhý dech a plahočím se úchvatnými scenériemi. Hra neřekne ani slovo a jediná písmenka patří jménům autorů. Evidentně zde žije vyspělá civilizace s povědomou architekturou. Zdá se ale, že nemá zkušenosti s vetřelci, protože planetu brzy obsazují roboti. Vycházka v botanické zahradě se rázem mění na boj o přežití, na který můj vyzáblý hrdina rozhodně není vybavený.

Jak si němé divadlo vyložíte, záleží na vás. Dětem můžete říct, že jde o tradiční souboj dobra proti zlu. Aztékové by v agresorech mohli vidět Cortése, našinci vojska okupační armády a ekologové těžařské giganty huntující pralesy. Sžít se s okolnostmi příběhu by nebyl žádný problém, třebaže jsou emotivní okamžiky spíš prvoplánové, než aby přišly jako logické vyústění. Ale nestane se tak, protože autoři vás nenechají chvíli v klidu. Neurčitost děje se v plném rozsahu přelévá do herní náplně, která je chaotická, nesmyslná a naprosto zbavená jakéhokoliv tempa. Kosmonaut se může jen ukrývat a utíkat, nicméně z dění na obrazovce většinou nevíte, co z toho má udělat. Jednou se před střelbou klepete v trávě a o deset minut později jste zastřeleni. Přitom jde o totožnou situaci, jen si hra řekla, že teď si trochu zaběháte.

Celý postup úchvatným světem se dá přirovnat k sadě malého chemika. Teď zkusíte běžet, protože se zdá, že by to šlo. Ups, bouchlo to. Místo obýváku je terasa, z perské kočky se stal mazel pro alergiky a po babičce zbyly jen dýmající papuče. Tak asi tedy stealth bude vhodnější, přeci jen. Tento běh, nebo plazení, minovým polem, titul kompenzuje automatickými checkpointy. Před každou potencionální smrtí se hra uloží, což vám signalizuje ikona v pravém rohu. Nestačí, že pořád sleduji nedobrovolný rewind, ještě mou pozornost poutá rotující symbol. Planet Alpha nehrajete, nýbrž přežíváte a v duchu se modlíte za pasáže, kde je třeba řešit logické hádanky.

Není jich příliš, ale jde o jedny z mála momentů, kdy alespoň tušíte, co se bude dít. Předměty určené k posunu jsou označeny a nevyžadují příliš důvtipu. Komplikovanost Unravelu se nekoná, neboť tvůrci si nevědí rady ani s proměnlivou denní dobou. Kde ji vzala netuším, ale postava disponuje mocí na ovládání denní doby. Výborná záležitost, což už nám dokázaly například Seasons After Fall, se bohužel soustřeďuje jen na pár vybraných míst. Transformace, kdy se slunečné odpoledne mění na temnou půlnoc, je opravdu nádherná a já nechápu, proč na ní autoři nepostavili větší část hry. Těch pár hádanek doslova řve: „Koukejte, co bychom mohli vytvořit, ale nechce se nám“. Fajn, mně se na oplátku nechce na planetě trávit mládí.

Po technické stránce je Planet Alpha kvalitním produktem. Grafika by vaši pozornost udržela déle než živé akvárium, zvuk je příjemně namixovaný a ovládání je ukázkově přesné. Nechybí přitom ani podpora pro bývalého škorpiona. Dále už mám jen samé otázky, které si vyříkám sám se sebou, neboť mi na ně nikdo neodpoví. Třeba, proč hra místy působí jako technologické demo nebo proč se zajímavé prvky upozaďují, aby prostor dostala všednost.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Cílovou skupinou hry je klidný masochista s uměleckým srdcem, jehož obývací prostor malovali hipíci v šedesátých letech. Planet Alpha existuje jen proto, aby dělala radost její výtvarnou strukturou. Aby se hráč tím cukrkandlem nepředávkoval, je hratelnost sestavena z mechanik, které sice fungují jinde, ale také za jiných podmínek. Titul je nádherný oku, ale tentokrát to na umoření nedostatků nestačí.
18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»