Recenze: Planet Alpha

Autor: chaosteorycz Publikováno: 8.9.2018, 9:13

Publikováno: 8.9.2018, 9:13

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2047 článků

Není mnoho žánrů, u kterých bych se zachoval jako kleptoman. Ačkoliv na to tedy nejsem příliš hrdý a vlastně to není ani trochu profesionální. Slabost pro plošinovky z bočního pohledu je letitá a pramení v době, kdy se instalatér rozhodl zahodit hasák a jít zachraňovat princezny. A i když se poslední léta přikláním spíše k surrealistickým depresím s omezenou paletou barev, nepohrdnu ani avatarovským světem, kde se rozvernému umělci rozlily barvy. A právě sem patří Planet Alpha.

Vizuál je podmanivý, což si řekl asi každý už při první ukázce. Hra je skutečně tak pestrobarevná, jak působí a vizuální část projektu je největší zbraní vývojářů. Prostředí neznámé planety připomíná ty nejlepší náhodně generované světy No Man’s Sky, a to včetně tvorů, po jejichž roztomilosti roztaje i dvoumetrový vyhazovač v baru. Vůbec nevadí, že pohádkové scenérie často střídají hororová místa, kam by nevkročil ani opilý hrobník. Je to příjemný kontrast, díky kterému se krása povrchu nemá šanci okoukat. Jednak hra není tak dlouhá a pak je tu fantazie vývojářů, u níž se jen těžko hledají hranice.

Nebo je to naopak a její působení se omezuje pouze na atraktivní vizuál. Všechno ostatní, třebaže to konstatuji s velkou lítostí, nestojí povětšinou ani za bobek duhového jednorožce. Ještě u příběhu jsem přitom autorům docela fandil. Mám rád nejednoznačné příběhy, kde je fantazie hráče popouzena k atletice. Nemám tedy problém s tím, že začínám jako havarovaný astronaut na cizí planetě. Po letmém zaklepání na nebeskou bránu, protože v těchto místech bych na ni mohl i dosáhnout, nabírám druhý dech a plahočím se úchvatnými scenériemi. Hra neřekne ani slovo a jediná písmenka patří jménům autorů. Evidentně zde žije vyspělá civilizace s povědomou architekturou. Zdá se ale, že nemá zkušenosti s vetřelci, protože planetu brzy obsazují roboti. Vycházka v botanické zahradě se rázem mění na boj o přežití, na který můj vyzáblý hrdina rozhodně není vybavený.

Jak si němé divadlo vyložíte, záleží na vás. Dětem můžete říct, že jde o tradiční souboj dobra proti zlu. Aztékové by v agresorech mohli vidět Cortése, našinci vojska okupační armády a ekologové těžařské giganty huntující pralesy. Sžít se s okolnostmi příběhu by nebyl žádný problém, třebaže jsou emotivní okamžiky spíš prvoplánové, než aby přišly jako logické vyústění. Ale nestane se tak, protože autoři vás nenechají chvíli v klidu. Neurčitost děje se v plném rozsahu přelévá do herní náplně, která je chaotická, nesmyslná a naprosto zbavená jakéhokoliv tempa. Kosmonaut se může jen ukrývat a utíkat, nicméně z dění na obrazovce většinou nevíte, co z toho má udělat. Jednou se před střelbou klepete v trávě a o deset minut později jste zastřeleni. Přitom jde o totožnou situaci, jen si hra řekla, že teď si trochu zaběháte.

Celý postup úchvatným světem se dá přirovnat k sadě malého chemika. Teď zkusíte běžet, protože se zdá, že by to šlo. Ups, bouchlo to. Místo obýváku je terasa, z perské kočky se stal mazel pro alergiky a po babičce zbyly jen dýmající papuče. Tak asi tedy stealth bude vhodnější, přeci jen. Tento běh, nebo plazení, minovým polem, titul kompenzuje automatickými checkpointy. Před každou potencionální smrtí se hra uloží, což vám signalizuje ikona v pravém rohu. Nestačí, že pořád sleduji nedobrovolný rewind, ještě mou pozornost poutá rotující symbol. Planet Alpha nehrajete, nýbrž přežíváte a v duchu se modlíte za pasáže, kde je třeba řešit logické hádanky.

Není jich příliš, ale jde o jedny z mála momentů, kdy alespoň tušíte, co se bude dít. Předměty určené k posunu jsou označeny a nevyžadují příliš důvtipu. Komplikovanost Unravelu se nekoná, neboť tvůrci si nevědí rady ani s proměnlivou denní dobou. Kde ji vzala netuším, ale postava disponuje mocí na ovládání denní doby. Výborná záležitost, což už nám dokázaly například Seasons After Fall, se bohužel soustřeďuje jen na pár vybraných míst. Transformace, kdy se slunečné odpoledne mění na temnou půlnoc, je opravdu nádherná a já nechápu, proč na ní autoři nepostavili větší část hry. Těch pár hádanek doslova řve: „Koukejte, co bychom mohli vytvořit, ale nechce se nám“. Fajn, mně se na oplátku nechce na planetě trávit mládí.

Po technické stránce je Planet Alpha kvalitním produktem. Grafika by vaši pozornost udržela déle než živé akvárium, zvuk je příjemně namixovaný a ovládání je ukázkově přesné. Nechybí přitom ani podpora pro bývalého škorpiona. Dále už mám jen samé otázky, které si vyříkám sám se sebou, neboť mi na ně nikdo neodpoví. Třeba, proč hra místy působí jako technologické demo nebo proč se zajímavé prvky upozaďují, aby prostor dostala všednost.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Cílovou skupinou hry je klidný masochista s uměleckým srdcem, jehož obývací prostor malovali hipíci v šedesátých letech. Planet Alpha existuje jen proto, aby dělala radost její výtvarnou strukturou. Aby se hráč tím cukrkandlem nepředávkoval, je hratelnost sestavena z mechanik, které sice fungují jinde, ale také za jiných podmínek. Titul je nádherný oku, ale tentokrát to na umoření nedostatků nestačí.
22. 04. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Road Redemption

Hráči rádi vzpomínají na staré dobré klasiky, které přinesly nějakou tu zajímavou herní mechaniku. Spousta z těchto her by byla velice zajímavých i pro dnešní hráče, protože moc nezestárly, nebo by jim stačilo jenom trochu, aby odpovídaly dnešním standardům. I proto je pro dnešní vývojáře lákavá představa toho, že vezmou starou hru a pokusí se na ní postavit svou herní budoucnost. Bohužel ne vždy to dobře dopadne.

»
21. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»