
RECENZE: Planet of Lana
Tvorba her je kreativní činnost a nápady na jejich vytvoření mohou vzniknout prakticky z čehokoliv. Stačí jenom popustit uzdu fantazii. Občas mám pocit, že si vývojáři při navrhování ještě něco šlehli (tímto zdravím Ubisoft), protože jinak si některé pasáže z jejich her neumím skoro ani vysvětlit. Celkově je hodně zajímavé se občas podívat, co stojí za vznikem námi oblíbené hry, protože o nejrůznější příběhy tu není nouze.
Jak správně tušíte, nějaká zajímavost bude stát také za vznikem prvotiny indie vývojářů z Wishfully Studios, Planet of Lana. Hra totiž vznikla na základě obrázku, který v roce 2017 nakreslil šéf studia Adam Stjarnljus. Dívka se svým zvířecím společníkem na něm stojí tváří v tvář robotickému stvoření. Tento obrázek se nakonec stal úvodním pro všechny materiály spojené se hrou.

Dívka z obrázku se jmenuje Lana a její poklidné žití ve vesničce společně se sestrou Ilo naruší přílet robotických vetřelců, kteří chtějí obsadit jejich planetu. Lana se však schová a tak přečká únosy lidí, které mi tak trochu připomínaly filmovou Válku světů. Ilo roboti zajmou a tak je jasná, že se Lana bude snažit svou sestru najít a zachránit. Důležitou postavou je zvíře podobné kočce se jménem Mui, jež nás bude na naší cestě doprovázet a pomáhat nám. To si mě opravdu získalo a musím se přiznat, že jsem se místy bál víc o něj, než o sestru.
Ač se příběh tváří tuctově, jeho zpracování je velice příjemné a hlavně nenáročné. Nesnaží se být zbytečně srdceryvný, ale při hraní jsem měl stále pocit, že chci Ilo zachránit, protože je to starší sestra. Máme před sebou klasickou adventuru z puzzly. Lana není žádná bojovnice, takže se musí veškeré konfrontaci s roboty vyhýbat. Jinak je její konec záležitostí pár vteřin. Napadla mě stejná analogie pro celkovou délku hry, protože u hraní se moc dlouho nezdržíme. V mém případě zabral průchod nějakých 6 hodin a to jsem se ještě často kochal, ale všechny svatyně se mi najít nepovedlo.
Budeme se tedy hodně schovávat do trávy a snažit se roboty společně s Mui nějak přelstít. Roboti však nejsou jediní, kdo se nám postaví do cesty. Na planetě žijí také další tvorové, kteří se nás pokusí zabít, ale s těmi si ve druhé polovině hry velice dobře poradí právě Mui. Ta se nakonec ukáže jako hodně užitečný pomocník v mnoha ohledech, byť na ní bude třeba také dávat pozor.
Jednotlivé puzzly nebo události, které nám vývojáři servírují nejsou nijak složité, ale u spousty z nich mě překvapila jejich propracovanost a nápad. Zejména to platí pro ty, kde jako hráč nějakým způsobem ovlivňujeme herní prostředí. Co někoho může od hraní odradit jsou pasáže, kdy Lana jenom prochází skrze svět a vlastně se kolem „nic“ neděje. To nic bych ale bral s rezervou, protože právě to jsou chvíle, kdy jsem si nejvíc užíval herní svět.

Jeho umělecké zpracování je totiž fantastické a pokud bych chtěl kvůli něčemu projít hru ještě jednou, bylo by to kvůli němu. Všechna prostředí od lesů, pouští nebo technických zařízení jsou opravdu nádherná. Vývojáři si navíc hodně často hráli s barvami, kontrastem světla a tmy nebo dalšími věcmi, což posouvá zážitek zase o úroveň výš. A k tomu nám do uší hraje neskutečně chytlavý a zároveň uklidňující hudební doprovod, který to umí rozbalit v tu pravou chvíli, aby dění na scéně náležitě vygradoval. Hudba je ve hře použita také jako nástroj komunikace s roboty a dokonce je na ní postaven také jeden velice pěkný puzzle.
Planet of Lana je velice příjemnou oddechovkou, přinášející pěkně zpracovaný příběh, zajímavé puzzly a hlavně neuvěřitelně krásně umělecky zpracované prostředí a hudební doprovod. Právě poslední dvě věci ve mně zanechaly opravdu hluboký dojem, což je zejména u indie titulů nevídaný počin. Už jenom kvůli tomu zážitku rozhodně stojí za to si zahrát a kochat se v pasážích k tomu určených.
Verdikt
Velice příjemné překvapení s krásným světem, podmanivou hudbou, hezkým příběhem a puzzly těžkými tak akorát. Tak nějak bych charakterizoval Planet of Lana, které si mě získalo a i přes kratší herní dobu jsem si ho moc užil. Víc takových chuťovek prosím.
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...





















