RECENZE: Punch Club

Autor: p.a.c.o Publikováno: 9.4.2017, 9:55

Publikováno: 9.4.2017, 9:55

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1155 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Rychlý pohyb, úhybný manévr, a ještě rychlejší protiútok. Přesně tahle kombinace vám může zajistit výhru v nějakém tom zápase nebo pouliční bitce. Nebo se můžete spolehnout na svou výdrž a svaly a prostě do soupeře mlátit, dokud nepadne k zemi jako první. Ať už zvolíte jakoukoli taktiku, je jenom na vás, zda povede k úspěchu nebo skončí hořkou porážkou v kaluži krve. Přesně takový je totiž Punch Club, který zamířil i na Xbox One.

punch2

Ne vždycky jsou svaly k něčemu, když se pouliční bitka zvrhne ve „férovku“ při níž jeden z účastníků tasí zbraň a trefuje našeho otce do prsou. Tím se z nás stává sirotek, kterého si bere do péče policista, ale ještě, než náš otec opustí tento svět, prosí nás, abychom šli v jeho stopách, v posilovně trávili dny i noci, občas něco „zobli“ a stali se tím nejlepším zápasníkem všech dob. Aby toho nebylo málo, k zápasení navíc budeme pátrat po vrahovi, jenž má smrt našeho tatínka na svědomí.

punch1

Lehký nástin příběhu určitě nevzbudí žádné překvapení a originalitou také zrovna dvakrát nepřekypuje. Jako kostra pro hru však stačí bohatě a zde začíná naše cesta. V ní se objevuje první překážka relativně záhy, kdy první souboj na sebe nenechá dlouho čekat. Sice nejsme žádná třasořitka, ale poměrně brzy končíme na zemi a výhra se nekoná. Naštěstí nás najde bývalí šampion a za jeho dohledu (někdy pomůže finančně, jindy nám dá nějakou dobrotu) začíná naše cesta za slávou a také první kroky směřující do fitka.

Punch Club mixuje celou řadu žánrů jako RPG nebo The Sims s bojovou hrou. Nejdříve bude potřeba hlavního hrdinu obstarat po stránce jídla, energie a peněž, a to všechno za plynoucího času, kdy každá aktivita ukrojí kousek ze dne. Kam se vydáte je čistě na vás, z počátku těch možností sice není tolik, ale postupně se přidávají nová místa na mapě.  Uspokojit všechny potřeba a k tomu ještě cvičit nebude z počátku vůbec jednoduché, ale my to nějak zvládnout prostě musíme.

punch5

Za vydělané peníze se můžete vydat do fitka, kde se zaměříte na jednu ze tří hlavních dovedností (síla, hbitost a výdrž). Času je málo, peněz z počátku taky moc není, takže udržovat všechny tři dovednosti v rovnováze není dost dobře možné. Než si navíc odemknete zamknutí schopností, chvilku to potrvá. Vaše postava z počátku bez tréninku ztrácí své pracně získané dovednosti, takže manažerovat svůj čas není lehký úkol.

Když se vám to povede a dostaví se nějaká ta výhra, určitě vyrazíte do stromu dovedností utratit své těžce získané body. Jakým směrem se vydáte je pouze na vás, ale volte moudře, protože bodů není mnoho a jít je potřeba pouze jednou cestou. Je docela škoda, že hra není štědřejší nebo systém trochu lépe nastaven, aby byla možná lepší variabilita a nemohla se tak snadno dostavit frustrace z toho, jak člověku trvá, než něco získá a někoho po hodinách ve fitku porazí i v ringu. Nejvíc to zamrzí v počátcích hry, kdy jsem si občas připadal bezradně a říkal si, že takhle se ze mě šampion nikdy nestane.

punch6

Souboje jsou přitom povedené a když už máte nějaké ty dovednosti, nabízejí spoustu prostoru k taktizování. Odehrávají se na kola, takže do každého, pokud se ho dožijete, můžete přijít s něčím jiným i podle toho, jak bojuje soupeř a podle něj svůj styl případně upravit. Až si všechno osaháte, souboje si budete užívat, a i Rocky Brambora by z vás měl jistě radost.

Radost jsem měl i já, a to nejen z hraní, ale i z pixelartové grafiky. Ta má ten správný „old school look“ jenž je možné díky filtru ještě více umocnit. Zvuková stránka nebyla také špatná a jediné, co mi trochu vadilo bylo lehce nepřesné ovládání při přechodu mezi lokacemi nebo do dalších činností. I na to se však dá zvyknout, takže časem vám to už ani nepřijde.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Punch Club je fajn bojová hra spojená s managerem a RPG systémem a kombinace je to hodně povedená, zejména co se soubojů týče. Bohužel její start je hodně vlažný, a ne každý u ní vydrží do doby, kdy se z dřeváka začne konečně stávat ta správná mlátička. Pokud překousnete rozjezd a rádi vymýšlíte strategii, Punch Club si zamilujete. Jsou-i vaše očekávání jenom v soubojích, úplně spokojeni nejspíš nebudete, protože návštěva fitka, potravin a práce k téhle hře patří úplně stejně, jako souboje. Případní zájemci mohou vyzkoušet verzi zdarma a nebo za 199 Kč celou hru.
23. 06. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Cars 3: Driven to Win

Blesk McQueen je zpět a sním další dobrodružství z animovaného světa, kde jsou nárazníky aut ukecanější než amplión obecního rozhlasu. Jenže tentokrát má červený rychlík problém a tím je technologická omladina, která mu bere pozici nejrychlejšího závodníka. Blesk má tak před sebou dlouho cestu, během níž musí chytit druhou mízu a ukázat moderním floutkům, kde Bosch nechal svíčky. Pokud máte děti, neříkám vám nic nového, neboť pod pohrůžkou nekonečného pláče jste...

»
23. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 17

Rok od roku se mi stále hůře začínají všechny recenze her, které se každý rok opakují a jsou od Milestone. Jiskřičku naděje ve mně vyvolal poslední ročník jejich blátivé motorkové verze MXGP 3, který se mi ve výsledku hrál pěkně. Ještě aby ne, když nabídl technický upgrade a příjemné ježdění. Další na řadě je prestižní podnik MotoGP a všechny ostatní silniční okruhové podniky, jaké se jezdí a na něž mají...

»
21. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Get Even

Za našimi severovýchodními hranicemi, pro mnohé co by kamenem dohodil, operuje polské studio The Farm 51, které v roce 2005 založilo pár tvůrců série Painkiller. Za dobu své existence se jim podařilo vydat 5 her, nicméně nezpochybnitelnou díru do herní historie neudělali, přičemž po nevýrazných Deadfall Adventures na autory blaženě vzpomíná jen málokdo. Jenže to bylo před čtyřmi lety, kdy „farmáři“ začali pracovat na novém projektu, který měl konečně ukázat jejich...

»
20. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Kholat

Rok 1959 má v sovětských dějinách zvláštní místo, protože během horské túry zemřeli všichni účastníci expedice, kterou vedl Igor Ďatlov. Okolnosti, při nichž 9 lidí zahynulo záhadnými způsoby na odlehlých místech Mrtvé hory (v původním znění Cholat Sjachyl), nebyly s ohledem na některá nevysvětlitelná poranění nikdy řádně vyjasněny. Oficiální závěr vyšetřování pak dodnes slouží jako předloha televizních dokumentů a filmových hororů, neboť za „viníka“ byla označena neznámá přírodní síla. Když se pak...

»
19. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: RiME

Pohádky mají rády snad všechny děti. Není v nich jenom dobro a zlo, ale také třeba místa, kam by se člověk chtěl podívat a občas i nějaké to nadpřirozeno. Ani hráči nejsou výjimkou, protože i oni jsou děti, jenom se trochu změnila hodnota jejich hraček. Navíc právě ve hře můžeme zažít parádní příběh, a ještě u toho třeba trochu procvičit myšlení a uvažování.

»
18. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: The Town of Light

V historii lidské společnosti se najde spousta etap, na něž není příliš hrdá a které by nejraději nenávratně utopila v zapomnění. Mezi takovými najdeme léčbu psychicky narušených jedinců z druhé poloviny minulého století, kdy stát se obyvatelem sanatoria znamenalo, že dveře, které se za vámi zavřeli, už patrně nikdy neuvidíte z druhé strany. Pacienti automaticky ztráceli svéprávnost a lékařská bezradnost končící lobotomií ničila lidské životy jak na běžícím páse. Jeden takový vytáhli z italských...

»
14. 06. 2017 • p.a.c.o2

RECENZE: Tokyo 42

Stylizace je jednou z věcí, která mě, a nejen mě, na hře zaujme jako první. Proto jsem se již od prvních obrázků strašně moc těšil na Tokyo 42, protože tohle je přesně ten styl, jakým si mě hra může získat. Navíc bylo slíbeno různé řešení úkolů, rozsáhlé město a zajímavý příběh. Na následujících řádcích se podíváme na to, jako moc se Tokyo 42 povedlo a zda opravdu nabízí i něco víc...

»
13. 06. 2017 • Josef Brožek1

Recenze: The Elder Scrolls Online: Morrowind

Musím se přiznat, že recenzovat The Elder Scrolls Online pro mě bylo jedno z nejtěžších aktivit tady na Xboxwebu. Hra totiž byla strašně dobrá, ale zároveň strašně špatná. Protože jsem ale optimista, snažím se vidět především to dobré, nicméně jak jsem hrál hru dál a dál, začal jsem zjišťovat, že je tady něco špatně, a to především systém komunity a k tomu všemu nepřehlednost a složitost hry, která se dalšími DLC jen...

»