RECENZE: Punch Club

Autor: p.a.c.o Publikováno: 9.4.2017, 9:55

Publikováno: 9.4.2017, 9:55

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1197 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Rychlý pohyb, úhybný manévr, a ještě rychlejší protiútok. Přesně tahle kombinace vám může zajistit výhru v nějakém tom zápase nebo pouliční bitce. Nebo se můžete spolehnout na svou výdrž a svaly a prostě do soupeře mlátit, dokud nepadne k zemi jako první. Ať už zvolíte jakoukoli taktiku, je jenom na vás, zda povede k úspěchu nebo skončí hořkou porážkou v kaluži krve. Přesně takový je totiž Punch Club, který zamířil i na Xbox One.

punch2

Ne vždycky jsou svaly k něčemu, když se pouliční bitka zvrhne ve „férovku“ při níž jeden z účastníků tasí zbraň a trefuje našeho otce do prsou. Tím se z nás stává sirotek, kterého si bere do péče policista, ale ještě, než náš otec opustí tento svět, prosí nás, abychom šli v jeho stopách, v posilovně trávili dny i noci, občas něco „zobli“ a stali se tím nejlepším zápasníkem všech dob. Aby toho nebylo málo, k zápasení navíc budeme pátrat po vrahovi, jenž má smrt našeho tatínka na svědomí.

punch1

Lehký nástin příběhu určitě nevzbudí žádné překvapení a originalitou také zrovna dvakrát nepřekypuje. Jako kostra pro hru však stačí bohatě a zde začíná naše cesta. V ní se objevuje první překážka relativně záhy, kdy první souboj na sebe nenechá dlouho čekat. Sice nejsme žádná třasořitka, ale poměrně brzy končíme na zemi a výhra se nekoná. Naštěstí nás najde bývalí šampion a za jeho dohledu (někdy pomůže finančně, jindy nám dá nějakou dobrotu) začíná naše cesta za slávou a také první kroky směřující do fitka.

Punch Club mixuje celou řadu žánrů jako RPG nebo The Sims s bojovou hrou. Nejdříve bude potřeba hlavního hrdinu obstarat po stránce jídla, energie a peněž, a to všechno za plynoucího času, kdy každá aktivita ukrojí kousek ze dne. Kam se vydáte je čistě na vás, z počátku těch možností sice není tolik, ale postupně se přidávají nová místa na mapě.  Uspokojit všechny potřeba a k tomu ještě cvičit nebude z počátku vůbec jednoduché, ale my to nějak zvládnout prostě musíme.

punch5

Za vydělané peníze se můžete vydat do fitka, kde se zaměříte na jednu ze tří hlavních dovedností (síla, hbitost a výdrž). Času je málo, peněz z počátku taky moc není, takže udržovat všechny tři dovednosti v rovnováze není dost dobře možné. Než si navíc odemknete zamknutí schopností, chvilku to potrvá. Vaše postava z počátku bez tréninku ztrácí své pracně získané dovednosti, takže manažerovat svůj čas není lehký úkol.

Když se vám to povede a dostaví se nějaká ta výhra, určitě vyrazíte do stromu dovedností utratit své těžce získané body. Jakým směrem se vydáte je pouze na vás, ale volte moudře, protože bodů není mnoho a jít je potřeba pouze jednou cestou. Je docela škoda, že hra není štědřejší nebo systém trochu lépe nastaven, aby byla možná lepší variabilita a nemohla se tak snadno dostavit frustrace z toho, jak člověku trvá, než něco získá a někoho po hodinách ve fitku porazí i v ringu. Nejvíc to zamrzí v počátcích hry, kdy jsem si občas připadal bezradně a říkal si, že takhle se ze mě šampion nikdy nestane.

punch6

Souboje jsou přitom povedené a když už máte nějaké ty dovednosti, nabízejí spoustu prostoru k taktizování. Odehrávají se na kola, takže do každého, pokud se ho dožijete, můžete přijít s něčím jiným i podle toho, jak bojuje soupeř a podle něj svůj styl případně upravit. Až si všechno osaháte, souboje si budete užívat, a i Rocky Brambora by z vás měl jistě radost.

Radost jsem měl i já, a to nejen z hraní, ale i z pixelartové grafiky. Ta má ten správný „old school look“ jenž je možné díky filtru ještě více umocnit. Zvuková stránka nebyla také špatná a jediné, co mi trochu vadilo bylo lehce nepřesné ovládání při přechodu mezi lokacemi nebo do dalších činností. I na to se však dá zvyknout, takže časem vám to už ani nepřijde.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Punch Club je fajn bojová hra spojená s managerem a RPG systémem a kombinace je to hodně povedená, zejména co se soubojů týče. Bohužel její start je hodně vlažný, a ne každý u ní vydrží do doby, kdy se z dřeváka začne konečně stávat ta správná mlátička. Pokud překousnete rozjezd a rádi vymýšlíte strategii, Punch Club si zamilujete. Jsou-i vaše očekávání jenom v soubojích, úplně spokojeni nejspíš nebudete, protože návštěva fitka, potravin a práce k téhle hře patří úplně stejně, jako souboje. Případní zájemci mohou vyzkoušet verzi zdarma a nebo za 199 Kč celou hru.
16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»
14. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Black the Fall

S odstupem času je možné rok 2014 označit za start jedné dystopické herní éry. Na celé řadě projektů se pozvolna začínalo pracovat (We Happy Few), jiné se představily publiku na herních veletrzích, jako třeba Inside v rámci Xbox konference a další se snažily upoutat pozornost komunity prostřednictvím Kickstarteru. Sem patří dnes recenzovaný Black the Fall, který má se zmíněným Inside společného mnohem více, než jen rok představení a obecné téma. Jenže zatímco...

»