Recenze: Rage 2

Autor: chaosteorycz Publikováno: 18.5.2019, 11:53

Publikováno: 18.5.2019, 11:53

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2188 článků

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než jen binec. Přihoďte k němu trochu šrotu z kolečka projíždějícího sběrače a nová vlna post apokalyptických děl je tady.

Nezměnila se jen doba, přístup k žánru, ale i značka Rage samotná. V id Software patrně došli k závěru, že na návrat do světa, který zplundroval asteroid 99942 Apophis, sami už nemají. Spojili tak síly s experty na chaos a hromadnou destrukci, s týmem Avalanche Studios. Tvůrci Just Cause je zaujali nejenom příběhy Rica Rodrigueze, ale také ztvárněním Šíleného Maxe. Pokračování pustinného eposu zdálo se býti v dobrých rukách, a to navzdory vizuální podobnosti s Far Cry: New Dawn, které Bethesda dokázala vtipně využít ve svůj prospěch. Škoda jen, že podobnost sahá mnohem dál.

Abych mohl říct B, je třeba říct A. Počátek abecedy v tomto případě patří ději, jehož zasazení přichází třicet let po událostech jedničky. Ačkoliv se čas od času setkáte s dobře známou postavou, pokud tedy v hlavě nosíte osm let staré zážitky z hraní, ústředním hrdinou je Walker. Ranger Walker. Spojitost těchto dvou slov nemůže být náhoda a pokud ano, zaslouží scénárista kop z otočky za mrhání popkulturním potenciálem. Stejně jako seriálový hrdina, i prosťáček s nově nalajnovaným osudem je jediný, kdo může podat pomocnou ruku zbytku přeživších osadníků. Ti po pracce lapají jak kupující po vánočních slevách, neboť planiny jsou plné mutantů, chladnokrevný darmožroutů a všudypřítomných poskoků Authority.

Její otěže drží starý dobrý, a značně plechový, generál Cross. Ten hned v úvodu provede zdrcující úder proti odboji, čímž si chce zajistit klidné podmanění území. Vyprávět vám cokoliv navíc je naprosto zbytečné. I ten největší spoiler vám totiž absolutně nic neřekne. Pokud se ještě jednou opřu o Chucka Norrise, tak většina jeho snímků měla hlubší myšlenku než scénáristické svazky Rage 2. Děj je nejenom výčet těch nejběžnějších herních klišé, ale také snůška primitivních dialogů. Dva puberťáci čadící za školou by pro postavy vymysleli zajímavější debaty. Vše je zkratkovité, blbé a neskutečně uspěchané. Úvod vás kopne do řiti okovanou botou a než se vám slije modřina, zíráte na titulky. Na to, že hra nemá ani sebemenší formu multiplayeru, je příběhová kampaň neskutečně krátká.

Je ale vůbec nutné, aby akční hra měla příběh? Natož kvalitní? Tvrdím, že pokud mě střelecká náplň dokáže oprostit od reality, tak ať si scénárista na papír píše třeba milostná psaníčka. To naštěstí v případě Rage 2 platí beze zbytku. Jak dojde na akci, naplno se projevují dlouholeté zkušenosti obou celků. Tvůrci střílečky DOOM dobře vědí, jak naplno zužitkovat těsné koridory, do nichž se čištění stanovišť pokaždé smrskne. Nepřátelé mnoha typů a výzbrojí jsou v nepřetržitém pohybu, a to samé se vyžaduje i od vás. Střely se počítají na stovky a zásobníky se točí jak pouťová centrifuga. Není to o strategii, je to o pudovém reflexu.

Samotné střílení by však nestačilo. Nastolování pořádku tím nejprimitivnějším způsobem je sice krvavé, ale až zapojení speciálních rangerských dovedností dává základní složce potřebný bod navíc. Rukavice jsou prostě v kurzu. Navíc Walker do té své nepotřebuje třpytivou bižuterii z vesmíru. Armáda jednoho muže skýtá desítky variací zabití a patrně bude dřív mapa úplně prázdná, než se vám opakované potyčky přejí. Kinetické útoky, exploze, levitující předměty a silové údery dozorují nad základním střelivem, jehož zásoby jsou přísně doplňovány v troskách palivových nádrží a krabic. Přímočará akce zase jednou vládne tam, kde by se rád roztahoval otevřený svět. „Zalez výpravná hajtro“, chce se mi říct, když přemýšlím, jak by se tu vyřádil B. J. nebo Duke Nukem.

Spoušť na zbrani není jen kazatelem práva, ale také pomyslným přepínačem mezi výtečnou hrou a nudným simulátorem sběrače čehokoliv. Loot ke hře patří a já můžu být ještě vděčný, že nemusím se studem v tvářích šacovat mrtvoly. Za to musím prohledávat vše okolo. Jak služební pes celní správy. Veškeré modifikace, upgrady či vylepšení potřebují jasně daný prvek. Jenže jejich množství je na ambulantní léčbu u specialisty. Abyste mohli postavu neustále zdokonalovat, musí inventář obsahovat minimálně pět různých artiklů. Upgrady zbraní dokonce odemykáte dvěma různými předměty. Na deset minut akce připadá stejný, spíše delší čas věnovaný průzkumu a křečkování.

Kdybyste alespoň cítili potřebu k této podřadné činnosti. Místo ní jste po chvíli otráveni z hledání datových schránek, lootboxů a truhel. Do toho ještě krystaly, šrot, munice a z pohotového stand up komika je nudný filozof, po němž chcete hodit argentinské hovězí z polského chovu, které se vám vzpírá na talíři. Jestli se pokračování Rage chtělo inspirovat u posledních Far Cry, tak mu gratuluji, protože ho ještě předčilo. A to i v tuctové náplni aktivit, kde se vedoucího slova evidentně chopila „lavina“. Jako bych hrál nedávné příspěvky do značky Just Cause, jen ten svět je mnohem menší. Ovšem stereotypnost úkolů zůstává. Navíc ji zdůrazňuje jednotvárná atmosféra, která s ohledem na prostředí může uniknout maximálně do podzemí.

Výrazným vybočením z řady jsou, nebo by měly být, konvoje a archy. Při propagaci vypadaly ozbrojené eskorty slibně. Prý tvrdý oříšek pro tuláky vyprahlou krajinou. Aby se tak ovšem stalo, musíte je potkat se základní výbavou vozu. A to je takřka nemožné, protože díky lootování máte dostatek dílů na upgrade poměrně rychle. Likvidace konvoje je tak jen další nezajímavou aktivitou, při které umělá inteligence projevuje minimum úsilí. Uhánějící tahač sice chrání několik posádek, do obrany se však zapojuje vždy jen ta poslední. Ve Wildlands jsou konvoje asi třetinové, přesto jsou mnohem větší výzvou.

O archách jsem chtěl původně mluvit dlouho. Nejlépe totiž odráží vývojářskou bezradnost z otevřeného světa. Naprostou tvůrčí nouzi, při níž se jednoduché postupy musí zbytečně komplikovat, aby se herní doba násilně protáhla o pár desítek minut. Ale proč plácat slovy na obrovskou kopuli? Po vystřílení okolí v ní strávíte dvě minuty, abyste získali to, co jiné tituly zanesou do misí nebo do přirozeného vývoje postavy. Tréninky nových dovedností jsou jednoduše diplomem autorské nevyzrálosti. Přitom obranné věže, což je další aktivita, mají zajímavý systém několika úrovní, kdy vás nutí využívat okolí ve svůj prospěch. Asi krátkodobí záblesk na pracovní poradě, který se shodou nešťastných náhod dostal až do finální hry. Co ho takhle v příštím updatu podělat taky?

Kdy už studia konečně pochopí, že otevřený svět není automatickou vstupenkou do klubu úspěšných playboyů. Je pouze Petriho miskou, do níž je třeba vložit zárodek životaschopného organismu, který má potenciál růst a zabavit delší časový horizont. Rage 2 se snaží ihned po vydání obohacovat recyklační kolovrátek komunitními výzvami. V příštích měsících jsou v plánu dvě nové mise a do konce roku stejný počet placených rozšíření. Ty přinesou nové příběhy, oblasti, zbraně, nepřátele a dovednosti. Jářku, jestli autoři potřebují další peníze, aby mi dali zbytek hry, mám pro ně akorát vztyčený nejdelší prst na ruce.

Dlouho tu mudruji nad nudným světem, ale jak vlastně vypadá? Překvapivě ne tak přepáleně, jak se před vydáním zdálo. Ostré barvy a výrazný kontrast doprovázejí především akci, což si brzy oblíbíte a vezmete za své. V samotné planině převládají mírnější barevné tóny, které zpříjemňují časté cestování. Nejradši mám však podzemí, kde vládne až hororová atmosféra. Grafika kvůli šedesáti snímkům za sekundu sice nezvládá 4K, ale dobře využívá světelné a částicové efekty. Tipoval bych, že inspirací pro tvorbu mapy byly Mohavská a Sonorská poušť. Už chybí jen tlupa Mexičanů a americké síly střežící fiktivní plot v terénních autech. Walker se musí spokojit s tím, co apokalypsa umožňuje. A i když není jízdní model dokonalý, málokdy vás vyloženě rozčílí.

Hráči dobré paměti potvrdí, že první díl kdysi dosti haproval v optimalizaci. Dvojka je o poznání lepší a vyložených kiksů, které by bránily hraní, se nedočkáte. Většina nedostatků se projevuje spíš chybějícím „něčím“. Občas chybí NPC postava (nebo její část), občas dabing při dialogu, někdy nějaký ten objekt a velice příležitostně stín nebo vzdálená textura. Vtipně působí vozidla zaparkovaná kolmo na stěně nebo protivníci střílející do prázdna. Kladné hodnocení rozhodně zaslouží použitý soundtrack a dabing. Herci jako Sam Riegel, Courtenay Taylor nebo Josh Petersdorf patří mezi zkušené dabéry, a přestože jejich hlasy slýcháváte poměrně často, pořád odvádí dobrou práci.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Do městečka koridorových stříleček dorazil nový šerif. Banditi DOOM, Wolfenstein a Bulletstorm by rychle měli přemalovat obrázky s odměnami na jejich hlavu, protože chuť po skalpu táhne savanou. Rage 2 je sice primitiv, ale práci odvádí na výbornou. S dolíčky ve tváři a doutníkem v koutku vybíjí jeden dům za druhým, čemuž přihlížející tleskají v záplavě levné kořalky. Kolem městečka je však širý svět, jehož srdce je chladné jak ledový příkrov. Neplatí tam jednoduchá pravidla, ani právo kolektivu. Generická poušť láká oázami s bohatstvím, aby v nich oběti otrávila jak osminohá bestie číhající v koutě. Touha být velký za každou cenu opět porazila zábavu a jednoduchost.
  • Piro

    Docela lituji, že jsem ti predkoupil. Vydržel jsem asi 3h a pak to vypnul.

26. 06. 2019 • lindros88cze2

RECENZE: Crash Team Racing Nitro-Fueled

Crash Bandicoot a jeho přátelé i nepřátelé opět hlásají návrat. Remake arkádových závodů Crash Team Racing k příležitosti 20lettému výročí už konečně dorazil a podobně jako loňská trilogii je poctivou předělávkou. Přesto si ponechává původní příběh, postavy a rozvržení tratí a přidává k tomu i obsah z Crash Nitro Kart a Crash Tag Team Racing, a to vše zabalené ve slušivém kabátku je pak skvělou vzpomínkou pro hráče originálu, zatímco ti noví si...

»
25. 06. 2019 • tonyskate4

RECENZE: Irony Curtain: From Matryoshka with Love

Asi to nebude poprvé a nejspíše ani naposledy, co na našem webu budeme psát, že tradičních adventur není nikdy dost. Na počítačích to ještě ujde, ale na konzolích žánr point-and-click moc nefrčí. Právě proto jsme s nadšením skočili po satirické adventuře Irony Curtain: From Matryoshka with Love, která si dělá legraci nejen ze železné opony, ale i z celého komunismu.

»
11. 06. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 19

Motocyklová sezóna začíná, a to jak skutečná, tak prestižní seriál MotoGP. Motorky v posledních letech získávají na oblibě i proto, že Formule 1 pro někoho může ztrácet své kouzlo, jelikož v ní dominují stále ti samí a v průběhu závodů se toho na trati moc neděje z důvodu šetření paliva nebo pneumatik. Ve virtuálním světě je situace opačná, protože Codemasters ukázali, jak se má pracovat se značkou Formule 1, kdežto Milestone se svým MotoGP...

»
08. 06. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Cook, Serve, Delicious! 2!!

Ne jenom hraním, živ je člověk. Abychom mohli spokojeně hrát, je dobré se předtím pěkně najíst, protože jinak se musí odbíhat a shánět něco k snědku. Člověk se ale poté nemůže plně soustředit na hraní a přichází o dokonalé a duchaplné herní zážitky. Hry se v posledních letech věnují lecjakým činnostem běžného života a ani vaření jídla nechybí. Následující hru jsem si na recenzi vybral hlavně proto, že podobný styl mám moc...

»
07. 06. 2019 • lindros88cze0

RECENZE: Warhammer: Chaosbane

Řada příznivců už určitě delší dobu touží po akční RPG z fantasy světa Warhammeru. Pokud patříte mezi ně, konečně jste se dočkali. Možná jste z upoutávek sami poznali, že tvůrci se hodně inspirovali klasikami tohoto izometrického žánru, a to samozřejmě včetně Diabla. Výsledek je ovšem všelijaký, jelikož základ je slušný a třeba poslouží k dalším hrám, ovšem schází pestrost a postupně se více a více vyskytuje repetetivnost, kterou pocítí především veteráni žánru.

»
29. 05. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: American Fugitive

Jó, americký venkov. Místo hodné obdivu, jehož tempo udávají domácí pálenka, silné káry a dobytek táhnoucí pastvinou. Rozvětvené rodinné klany dávají naději, že první milostné zkušenosti přijdou od sestřenice. Na zadním sedadle Buicku, kde už před léty trénoval fotřík s tetou. Kriminalita vlastně neexistuje. Po sebevraždě zákoníku práce ve skartovačce, je totiž největším zločineckým celkem policejní sbor. Na druhou stranu má dobré tarify a podporuje drobné podnikatele v jejich trestné činnosti. Obchody...

»
26. 05. 2019 • CryLineT2

Recenze: Team Sonic Racing

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

»
24. 05. 2019 • chaosteorycz11

Recenze: Layers of Fear 2

Je každý umělec blázen? Je každý blázen umělec? A je snad umění forma šílenství? Před třemi léty si podobné otázky položil polský kreativní celek, načež vznikla skromná analýza pomateného, nebo neskutečně nadaného, malíře jménem Layers of Fear. Zjištění, že tahy štětce občas vede lidská tragédie, nechalo pootevřené dveře do světa, kde jedinci hodni obdivu představují oběti vlastní výjimečnosti. Hvězda stříbrného plátna míří na scénu, ale dočká se bouřlivých ovací?

»