Recenze: Rage 2

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 18.5.2019, 11:53

Publikováno: 18.5.2019, 11:53

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2502 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Dlouhé desítky let si autoři filmů, her a knih dávali práci, aby svět po globální katastrofě působil tak depresivně, že si z něho i fanoušek doom metalu má chuť podřezat žíly. Pak ale někdo přišel se studií, jak se asi bude chovat tlupa orangutanů ve skladu barev a laků. Samozřejmě udělá barevný nepořádek, který by šikovný hokynář prodal jako umělecké dílo nadčasového umělce. Nač ale dělat z neorganizovaného bince něco víc než jen binec. Přihoďte k němu trochu šrotu z kolečka projíždějícího sběrače a nová vlna post apokalyptických děl je tady.

Nezměnila se jen doba, přístup k žánru, ale i značka Rage samotná. V id Software patrně došli k závěru, že na návrat do světa, který zplundroval asteroid 99942 Apophis, sami už nemají. Spojili tak síly s experty na chaos a hromadnou destrukci, s týmem Avalanche Studios. Tvůrci Just Cause je zaujali nejenom příběhy Rica Rodrigueze, ale také ztvárněním Šíleného Maxe. Pokračování pustinného eposu zdálo se býti v dobrých rukách, a to navzdory vizuální podobnosti s Far Cry: New Dawn, které Bethesda dokázala vtipně využít ve svůj prospěch. Škoda jen, že podobnost sahá mnohem dál.

Abych mohl říct B, je třeba říct A. Počátek abecedy v tomto případě patří ději, jehož zasazení přichází třicet let po událostech jedničky. Ačkoliv se čas od času setkáte s dobře známou postavou, pokud tedy v hlavě nosíte osm let staré zážitky z hraní, ústředním hrdinou je Walker. Ranger Walker. Spojitost těchto dvou slov nemůže být náhoda a pokud ano, zaslouží scénárista kop z otočky za mrhání popkulturním potenciálem. Stejně jako seriálový hrdina, i prosťáček s nově nalajnovaným osudem je jediný, kdo může podat pomocnou ruku zbytku přeživších osadníků. Ti po pracce lapají jak kupující po vánočních slevách, neboť planiny jsou plné mutantů, chladnokrevný darmožroutů a všudypřítomných poskoků Authority.

Její otěže drží starý dobrý, a značně plechový, generál Cross. Ten hned v úvodu provede zdrcující úder proti odboji, čímž si chce zajistit klidné podmanění území. Vyprávět vám cokoliv navíc je naprosto zbytečné. I ten největší spoiler vám totiž absolutně nic neřekne. Pokud se ještě jednou opřu o Chucka Norrise, tak většina jeho snímků měla hlubší myšlenku než scénáristické svazky Rage 2. Děj je nejenom výčet těch nejběžnějších herních klišé, ale také snůška primitivních dialogů. Dva puberťáci čadící za školou by pro postavy vymysleli zajímavější debaty. Vše je zkratkovité, blbé a neskutečně uspěchané. Úvod vás kopne do řiti okovanou botou a než se vám slije modřina, zíráte na titulky. Na to, že hra nemá ani sebemenší formu multiplayeru, je příběhová kampaň neskutečně krátká.

Je ale vůbec nutné, aby akční hra měla příběh? Natož kvalitní? Tvrdím, že pokud mě střelecká náplň dokáže oprostit od reality, tak ať si scénárista na papír píše třeba milostná psaníčka. To naštěstí v případě Rage 2 platí beze zbytku. Jak dojde na akci, naplno se projevují dlouholeté zkušenosti obou celků. Tvůrci střílečky DOOM dobře vědí, jak naplno zužitkovat těsné koridory, do nichž se čištění stanovišť pokaždé smrskne. Nepřátelé mnoha typů a výzbrojí jsou v nepřetržitém pohybu, a to samé se vyžaduje i od vás. Střely se počítají na stovky a zásobníky se točí jak pouťová centrifuga. Není to o strategii, je to o pudovém reflexu.

Samotné střílení by však nestačilo. Nastolování pořádku tím nejprimitivnějším způsobem je sice krvavé, ale až zapojení speciálních rangerských dovedností dává základní složce potřebný bod navíc. Rukavice jsou prostě v kurzu. Navíc Walker do té své nepotřebuje třpytivou bižuterii z vesmíru. Armáda jednoho muže skýtá desítky variací zabití a patrně bude dřív mapa úplně prázdná, než se vám opakované potyčky přejí. Kinetické útoky, exploze, levitující předměty a silové údery dozorují nad základním střelivem, jehož zásoby jsou přísně doplňovány v troskách palivových nádrží a krabic. Přímočará akce zase jednou vládne tam, kde by se rád roztahoval otevřený svět. „Zalez výpravná hajtro“, chce se mi říct, když přemýšlím, jak by se tu vyřádil B. J. nebo Duke Nukem.

Spoušť na zbrani není jen kazatelem práva, ale také pomyslným přepínačem mezi výtečnou hrou a nudným simulátorem sběrače čehokoliv. Loot ke hře patří a já můžu být ještě vděčný, že nemusím se studem v tvářích šacovat mrtvoly. Za to musím prohledávat vše okolo. Jak služební pes celní správy. Veškeré modifikace, upgrady či vylepšení potřebují jasně daný prvek. Jenže jejich množství je na ambulantní léčbu u specialisty. Abyste mohli postavu neustále zdokonalovat, musí inventář obsahovat minimálně pět různých artiklů. Upgrady zbraní dokonce odemykáte dvěma různými předměty. Na deset minut akce připadá stejný, spíše delší čas věnovaný průzkumu a křečkování.

Kdybyste alespoň cítili potřebu k této podřadné činnosti. Místo ní jste po chvíli otráveni z hledání datových schránek, lootboxů a truhel. Do toho ještě krystaly, šrot, munice a z pohotového stand up komika je nudný filozof, po němž chcete hodit argentinské hovězí z polského chovu, které se vám vzpírá na talíři. Jestli se pokračování Rage chtělo inspirovat u posledních Far Cry, tak mu gratuluji, protože ho ještě předčilo. A to i v tuctové náplni aktivit, kde se vedoucího slova evidentně chopila „lavina“. Jako bych hrál nedávné příspěvky do značky Just Cause, jen ten svět je mnohem menší. Ovšem stereotypnost úkolů zůstává. Navíc ji zdůrazňuje jednotvárná atmosféra, která s ohledem na prostředí může uniknout maximálně do podzemí.

Výrazným vybočením z řady jsou, nebo by měly být, konvoje a archy. Při propagaci vypadaly ozbrojené eskorty slibně. Prý tvrdý oříšek pro tuláky vyprahlou krajinou. Aby se tak ovšem stalo, musíte je potkat se základní výbavou vozu. A to je takřka nemožné, protože díky lootování máte dostatek dílů na upgrade poměrně rychle. Likvidace konvoje je tak jen další nezajímavou aktivitou, při které umělá inteligence projevuje minimum úsilí. Uhánějící tahač sice chrání několik posádek, do obrany se však zapojuje vždy jen ta poslední. Ve Wildlands jsou konvoje asi třetinové, přesto jsou mnohem větší výzvou.

O archách jsem chtěl původně mluvit dlouho. Nejlépe totiž odráží vývojářskou bezradnost z otevřeného světa. Naprostou tvůrčí nouzi, při níž se jednoduché postupy musí zbytečně komplikovat, aby se herní doba násilně protáhla o pár desítek minut. Ale proč plácat slovy na obrovskou kopuli? Po vystřílení okolí v ní strávíte dvě minuty, abyste získali to, co jiné tituly zanesou do misí nebo do přirozeného vývoje postavy. Tréninky nových dovedností jsou jednoduše diplomem autorské nevyzrálosti. Přitom obranné věže, což je další aktivita, mají zajímavý systém několika úrovní, kdy vás nutí využívat okolí ve svůj prospěch. Asi krátkodobí záblesk na pracovní poradě, který se shodou nešťastných náhod dostal až do finální hry. Co ho takhle v příštím updatu podělat taky?

Kdy už studia konečně pochopí, že otevřený svět není automatickou vstupenkou do klubu úspěšných playboyů. Je pouze Petriho miskou, do níž je třeba vložit zárodek životaschopného organismu, který má potenciál růst a zabavit delší časový horizont. Rage 2 se snaží ihned po vydání obohacovat recyklační kolovrátek komunitními výzvami. V příštích měsících jsou v plánu dvě nové mise a do konce roku stejný počet placených rozšíření. Ty přinesou nové příběhy, oblasti, zbraně, nepřátele a dovednosti. Jářku, jestli autoři potřebují další peníze, aby mi dali zbytek hry, mám pro ně akorát vztyčený nejdelší prst na ruce.

Dlouho tu mudruji nad nudným světem, ale jak vlastně vypadá? Překvapivě ne tak přepáleně, jak se před vydáním zdálo. Ostré barvy a výrazný kontrast doprovázejí především akci, což si brzy oblíbíte a vezmete za své. V samotné planině převládají mírnější barevné tóny, které zpříjemňují časté cestování. Nejradši mám však podzemí, kde vládne až hororová atmosféra. Grafika kvůli šedesáti snímkům za sekundu sice nezvládá 4K, ale dobře využívá světelné a částicové efekty. Tipoval bych, že inspirací pro tvorbu mapy byly Mohavská a Sonorská poušť. Už chybí jen tlupa Mexičanů a americké síly střežící fiktivní plot v terénních autech. Walker se musí spokojit s tím, co apokalypsa umožňuje. A i když není jízdní model dokonalý, málokdy vás vyloženě rozčílí.

Hráči dobré paměti potvrdí, že první díl kdysi dosti haproval v optimalizaci. Dvojka je o poznání lepší a vyložených kiksů, které by bránily hraní, se nedočkáte. Většina nedostatků se projevuje spíš chybějícím „něčím“. Občas chybí NPC postava (nebo její část), občas dabing při dialogu, někdy nějaký ten objekt a velice příležitostně stín nebo vzdálená textura. Vtipně působí vozidla zaparkovaná kolmo na stěně nebo protivníci střílející do prázdna. Kladné hodnocení rozhodně zaslouží použitý soundtrack a dabing. Herci jako Sam Riegel, Courtenay Taylor nebo Josh Petersdorf patří mezi zkušené dabéry, a přestože jejich hlasy slýcháváte poměrně často, pořád odvádí dobrou práci.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Do městečka koridorových stříleček dorazil nový šerif. Banditi DOOM, Wolfenstein a Bulletstorm by rychle měli přemalovat obrázky s odměnami na jejich hlavu, protože chuť po skalpu táhne savanou. Rage 2 je sice primitiv, ale práci odvádí na výbornou. S dolíčky ve tváři a doutníkem v koutku vybíjí jeden dům za druhým, čemuž přihlížející tleskají v záplavě levné kořalky. Kolem městečka je však širý svět, jehož srdce je chladné jak ledový příkrov. Neplatí tam jednoduchá pravidla, ani právo kolektivu. Generická poušť láká oázami s bohatstvím, aby v nich oběti otrávila jak osminohá bestie číhající v koutě. Touha být velký za každou cenu opět porazila zábavu a jednoduchost.
  • Piro

    Docela lituji, že jsem ti predkoupil. Vydržel jsem asi 3h a pak to vypnul.

14. 01. 2020 • Lukáš Urban11

Recenze: Truck Driver

Čeští tvůrci kamionových her zaslouží respekt, neboť už léta budují svůj sen a z cesty je nesvede ani vyhlídka tučného šeku od výrobců konzolí. Bohužel tím otevírají cestu amatérské lize, která za hladem hráčů vyjíždí s pojízdnou kantýnou a skromným jídelním lístkem. Když kručí v břiše a sliny kanou koutky, je i rychlé občerstvení hostinou králů. Stačí se ale podívat na použité suroviny, koncovou účtenku a možná si uvědomíte, že půst nemusí být...

»
09. 01. 2020 • p.a.c.o9

RECENZE: AO Tennis 2

Různé části světa, různé povrchy. Někdy sluníčko, jindy zataženo. K tomu hned čtyři legendární grandslamy, na které se těší tenisoví fanoušci z celého světa. Nová sezóna již odstartovala prvními turnaji a co nevidět se dočkáme prvního milníku letošní sezóny, Australian Open. Je to velký turnaj, velká značka, a tak není divu, že již loni po ní sáhli herní vývojáři a vytvořili tenisovou hru, na kterou hráčská obec čeká jak na smilování boží.

»
05. 12. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Lost Ember

Mám vlka. Což je v normálním případě práce pro příslušného lékaře. Avšak mám také kachnu, vombata, kolibříka, rybu nebo horskou kozu. To už je spíše na hospitalizaci v klecovém lůžku nebo otevření malého zoologického koutku. Pokud však zrovna nemám před sebou výpravný Lost Ember, který se rozhodl netradiční formou odvyprávět smutné lidské osudy. Nikoliv kterak si těžař uřízl nohu, když se lekl tmavé šelmy. Jde o příběh spoutaných duší, ztracených nadějí a...

»
04. 12. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Arise: A simple story

Příběh je to, co nás většinou her provází. Ano, některé z nich si vystačí i bez něj, ale jinak ho ve hře najdeme ve zpracováních od „nic není v té hře hlavnější než příběh“ až po „něco tam dejte, ať ty mise drží pohromadě“. I my, hráči, k příběhům přistupujeme různě. Záleží na náladě, zajímavosti příběhu a také samotné hře, jakou jsme se rozhodli hrát. Největší umělecké ambice co do zpracování příběhu mívají...

»
25. 11. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Sniper Ghost Warrior: Contracts

Když děláte větší než únosné množství pitomostí, je fajn, když do vás někdo střelí trochu rozumu. Vývojáře z CI Games takto profackovali hráči po minulém dílu Sniper Ghost Warrior. A je trochu zázrak, že se z toho aplausu vůbec vzpamatovali. Stálo je to sice pár kolegů a zničené ego, ale bez toho se dá pracovat. Jak dokazují Contracts, možná dokonce i lépe než kdy předtím.

»
21. 11. 2019 • p.a.c.o5

RECENZE: Star Wars Jedi Fallen Order

Máme tady nějaké fanoušky prahnoucí po nové hře z univerza Star Wars? Myslím si, že rozhodně ano, protože tato značka do jisté míry změnila život celé řadě lidí a i po tolika letech od uvedení prvních filmů na sebe upoutává patřičnou pozornost. Aktuálně ji vlastní Disney, který se pustil do nového seriálu pro svou streamovací službu a také nás čeká další filmové zpracování s celou řadou navrátivších se postav a herců.

»
19. 11. 2019 • Lukáš Urban8

Recenze: Terminator: Resistance

Ať si James Cameron klidně do konce života točí Avatary nebo třeba tření lososů ve studeném proudu. Z mého pohledu to nejlepší už filmovému průmyslu přinesl. Výtečně pozvedl Vetřelce, aby se později korunoval za krále akčních sci-fi s druhým Terminátorem. Myslete si, co chcete, ale tomuhle snímku se vyrovná jen máloco. Na béčkovém scénáři vystavěl Cameron multižánrový klenot. Nadčasovou klasiku, kde v naprostém souladu funguje svalnatý antihrdina, silná ženská postava, bezcitný padouch a...

»
12. 11. 2019 • CryLineT6

Recenze: Bee Simulator

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec...

»