RECENZE: Real Farm
Zemědělství hrálo v historii lidstva nepostradatelnou roli a v budoucnu tomu jistě také nebude jinak. Bez vypěstovaných plodin bychom asi jenom těžko přežili, takže farmaření prostě třeba je. U jeho virtuální varianty vypěstované plodiny sice těžko ochutnáme, ale zase se u něj moc nezpotíme, nezmokneme a v pohodlí domova stihneme všechna naše pole v klidu obhospodařit za zlomek času. A že se v herním světě asi nejedná o úplně špatný byznys, dokládá fakt, kdy se stále více firem snaží zasadit do hráčských srdcí nějaké to semínko ze své zahrádky a sklidit případné zisky.
Populární Farming Simulator tak dostává dalšího konkurenta ve formě Real Farm od Soedesco, takže se nabízí otázka, zda se vyplatí přecházet od zavedené značky k této novince. Přeci jenom sliby nebyly úplně malé a trailery také vypadaly přijatelně, což je ostatně v 99 % případů. Následující recenze se pokusí hru řádně obdělat ze všech stran a následně zanalyzovat sklizené plody, zda jejich kvalita stojí za naše peníze.
Sklizeň bychom začali v hlavním menu a už zde je na první pohled jasné, že oproti konkurenci se mnoha chutných plodů nedočkáme. Položka hrát skrývá jenom dvě možnosti. Vydat se můžeme do kariéry námezdního dělníka, který kromě svých šikovných rukou nemá z počátku vůbec nic a začne plněním úkolům pro ostatní zemědělce získávat finance na svou techniku, s níž se následně bude moct vydat na pole. Než se k ní však propracuje, chvilku mu to zabere a bude potřeba se pořádně otáčet, než si vyděláte na první traktor a nějakou tu techniku k němu. Kariérní mód bych označil za největší novinku a pozitivum hry, která by mohla potěšit ty, jež se hned od začátku nechtějí starat o spoustu věcí a chod farmy. Kdo chce jenom plnit zadané úkoly, bude spokojen. Postupně se ale vlastnictví traktorů, kombajnů a příslušenství k nim nevyhnete, jelikož některé zadané úkoly budeme plnit se svou technikou. Bažíte-li po sociálním farmaření, zde ho nenajdete, protože položku multiplayer byste hledali marně, a to samé platí i pro možnost vytváření módů do hry.
Druhou možností je jít cestou volné hry, kde už na nás nějaká technika a políčko k obdělání do začátku čeká. Nečekejte od ní žádné zázraky, ale svůj účel splní dobře, než se zmůžeme a pořídíme výkonnější stroje. Pokud se vydáte na pole, vyskočí na vás ukazatele symbolizující kvalitu daného pole. To musí být dobře zorané, hezky zkultivované, mít dostatek vláhy či živin a také být odolné vůči škůdcům. Stejně jako všude jinde je potřeba vše připravit, následně zasadit a když bude všechno zelené, zazelená se nám snad i úroda a bude co sklízet, což generuje následně zisk. To už je taková klasika, bez níž se hry toho žánru prostě neobejdou.
Na první kámen, který ohne pluh naší důvěry ve hru, narazíme poměrně záhy, a to ve spojení se zmíněnými stroji k obdělávání. To, že žádný z nich nenese jméno známého světového nebo třeba alespoň menšího výrobce, bych asi přes srdce přenést dokázal. Ale jejich malé počty mrzí o dost víc. Na výběr je třeba jenom ze dvou, resp. třech druhů kombajnů, pár traktorů a k nim příslušenství. V součtu hra nedosahuje konkurenčního počtu ani omylem, což sice nemá úplně velký vliv na samotnou hratelnost, ale určitě to mrzí. Já jsem rád, když mám na výběr různé varianty a třeba si i můžu vybrat lištu ke kombajnu ve stejné barvě, jako je kombajn. Tady se mi to bohužel nepodařilo.
Nechme tedy počty techniky stranou a vzhůru s ní raději na pole, orat, kultivovat, síct, postřikovat a třeba balíkovat. S rozsahem činností jsem byl spokojen a v tomto případě jsem se ochuzen vůbec necítil. I rozsah plodin je ucházející a stejně tak nechybí zvířata, pro něž bude nutné zajistit potravu, aby hezky rostla a dala se prodat za pořádnou cenu. Celková hloubka daných činností už však nebyla tak velká, jak je člověk zvyklí z Farming Simulatoru a to je docela škoda. Je to dáno i zmiňovaným množstvím strojů, kdy třeba chybí ty na vyorávání brambor (brambory zde vůbec nejsou) nebo mixy pro krmení zvířat. Zde dáváte seno/trávu a to je celé. Zjednodušení platí i pro najaté zaměstnance. Místo toho, aby prostě jezdil po daném poli třeba v traktoru, objeví se nad polem ikona pracovníka a po uplynutí časového limitu je pole připravené, sklizené, prostě je daná činnost hotová.
Samotné řízení pak funguje dle očekávání, fyzika a chování všech zařízení většinou funguje, i když na pár chybek člověk narazí i zde. Tou první je nastupování. Do traktoru nebo auta většinou trefíte na první pokus, ale kombajny jsou v tomto směru více než zákeřné. Někdy nastupujeme přes schůdky, jindy zase přes předek a někdy běháte kolem dokola, než se hra umoudří a nechá nás někudy do kombajnu nasednout. Druhou výhradu mám k zatáčení, protože podle mého mají všechna pohybovadla hrozně velký poloměr otáčení. Kvůli němu se špatně couvá, zatáčí a najíždí se při manévrech kolem polí. Tím jsem se pomalu dostal k designovému neduhu hry.
Mapa je k dispozici jenom jedna a na první pohled působí příjemně. Najdeme zde pole, louky, cesty, nějaké lesy, řeky no prostě vše, co bývá v krajině obvyklé. Nevím ale, zda je normální mít půl metru, nebo ještě méně, od konce pole stromy nebo tam hodit kopce, jež není následně možné traktorem nebo kombajnem vyjet, natož se zde s něčím větším/delším otočit. To samé platí i pro umisťování příslušenství ke strojům na statcích. Místa je všude kolem spousta, ale závaží, které potřebujete a následný třeba kultivátor jsou dány tak, že musíte kolem nich složitě manévrovat, protože je tam silo, plot nebo stožár vlajky. Přitom jinde je místa o dost více a celá práce by pak byla o dost příjemnější.
Vrcholem nepovedeného byla mokrá zkouška. Ta probíhala úplně jednoduše. Vzal jsem auto a pak traktor, dorazil k řece, rozjel se do vody a zkoušel, co se stane. Ano, je to sice extrémní situace, ale zkoušel jsem to u konkurence, tak proč ne tady. Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše, nestalo se vůbec nic. Prostě jsem projel texturou vody a v korytě řeky jsem mohl pokračovat vesele dál. Řeka má sice hloubku, ale textura vody je jenom placka, kterou projedete a hře je úplně jedno, že tím z auta děláte ponorku. Takhle si funkčnost hry se slovem Real v názvu opravdu nepředstavuji.
Nepotěší ani grafická stránka. Modely techniky jsou ještě v normě. Stromy už jsou podstatně slabší, pole také nehýří velkým počtem detailů, na jaké jsme v dnešní době zvyklí, a největší katastrofa je nasvícení. Jakmile se snese stín přes stromy, na poli neuvidíte ani prd. Trochu to vylepší rozsvícení světel na vozidle, ale nijak zvlášť. Kdo to kdy ale viděl, aby se suché pole v určitém úhlu lesklo nebo jakýmkoli způsobem vypadalo jako sklo? To už je opravdu vrchol. Navíc pohled do dály v nějakém rozumném detailu je hodně krátký, díky čemuž většina polí vypadá jako hloupá nudná hnědá placka. Z počátku jsem měl radost z možnosti rozorat pole i mimo vyznačené území, než jsem při jednom secím úkolu narazil na problém s tím spojený. Kvůli všemu kolem rozoranému jsem pak už nebyl schopen poznat, kde pole je a kde ne. Grafické ztvárnění opracované části na rozdíl od neopracované taky nebylo dobře rozpoznatelné, tudíž jsem prostě úspěšně nedosel. Grafika je prostě bídná, ať si říká, kdo chce, co chce a to jsem zapomněl zmínit grafické chyby jako vypadávající textury nebo jejich různě divné problikávání.
Verdikt
Kromě módu kariéry jsem na hře nenašel nic pozitivního, co by stálo za zmínku. Obsahem chudší, bez licencí a na pohled nepřitažlivá hra. Některé mechaniky a možnosti ořezané, k tomu spousta chyb, bugů a designových nesmyslností dává tušit, že Real Farm nebude hrou, jakou byste chtěli hrát a jakou bych vám doporučil. Vyznavači farmaření mohou s klidným svědomím zůstat u posledního ročníku Farming Simulatoru a pokud chcete s farmařením začít, podívejte se také tam. Zde žádné čerstvé plodiny a zábavu nečekejte.RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024
Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...
RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...
RECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...