RECENZE: Road Rage

Autor: p.a.c.o Publikováno: 27.11.2017, 16:44

Publikováno: 27.11.2017, 16:44

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1507 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Každý z nás určitě zná ten pocit, kdy se na něco těší a nemůže se dočkat dne, kdy si konečně svou vysněnou záležitost bude moct vyzkoušet nebo prožít. Přesně tyhle pocity jsem měl ve spojení s hrou Road Rage, která se odkazovala a snažila se ve mně vyvolat vzpomínky na legendární záležitost jménem Road Rush. Dokonce jsem v Road Rage vyzkoušel v rámci předběžného přístupu na PC, kdy pln optimismu jsem doufal, že předběžný přístup se povede přetavit v povedenou hru.

Předpokladů k naplnění slibů byla celá řada, protože tvůrci sáhli po osvědčeném Unreal Enginu 4, koncept na zábavnou hru v rukou měli také, a tak jsem nedočkavě čekal na kopii hry pro recenzi. Poté, co dorazila, jsem ji dychtivě nainstaloval a pln očekávání se pustil se do hraní, nic netušíc, co se na mě vlastně nakonec chystá. Dojmů a pocitů ve mně Road Rage nakonec vyvolalo celou řadu, takže následující řádky se je pokouší nějak rozumně shrnout.

Již samotný úvod naznačil, že tady nebude něco v pořádku, ale říkal jsem si, že dám hře šanci. Nakonec jsem prošel singplayer a vyčerpal všechny možnosti multiplayeru, což se nakonec ukázalo jako snadný úkol. Obsahu zde sice na první pohled je docela dost, ale jeho náplň je značně stereotypní. Přitom k dispozici je otevřené město se svým okolím, i když jeho rozlohu slovo velké rozhodně nevystihuje. Dobrá, říkám si, není sice velké, ale o to akčnější a zběsilejší zážitky mě čekají.

Příběh nemá moc cenu ani rozebírat, protože je podán tak nudnou formou, že jsem ho nakonec úplně ignoroval. Bylo tam něco o apokalypse, válce mezi gangy a ježdění na motorce. Nečekejte žádné filmečky nebo dramatické scény. Na začátku se nás vypravěč svým „dramatickým“ hlasem snaží dostat do stresu, jak je všechno špatné a všechno záleží jenom na nás. Hned poté se rozezní telefon, kdy další příběh je vyprávěn jenom textem skrze mobilní konverzaci. Vytvořit si vztah k hrdinovy, který je nesympatický už do začátku, prostě nejde a ani později se to nezmění. Kdyby ve hře příběh nebyl, ani by si toho člověk nevšiml.

Zlepšení bohužel nenastalo ani při závodění. Arkádový model jsem čekal, ovšem i přes implementaci Unreal Enginu chybí fyzikální nebo normální kolizní model. Motorce nedělá problém předvádět krkolomnou akrobacii, zatáčí okamžitě, a tak nějak je jí úplně jedno, kudy s ní jedete. Navíc je tak promyšlený, že celou trať klidně můžete odjet po zadním kole. Výsledek z jízdního modelu, pokud se dané vlastnosti tak dají vůbec nazvat, je hrozný až odpudivý.

Jeden příklad za všechny. To si takhle pěkně jedete a očekáváte konfrontaci se soupeřem, o kterých ostatně Road Rage má být. Zmáčknete tlačítko pro útok jednou ze zbraní a v tu chvíli se roztáčí pomyslné kolo štěstí, které určí váš následující osud. V ideálním případě se zbraň dle své náročnosti rozpohybuje a srazí soupeře z motorky. Bohužel těchto případů moc není, jelikož ve většině případů se po stisku tlačítka nestane jednoduše nic, takže výhoda pro soupeře, který vás neomylně pošle do prachu cesty. Třetí možností je, že v průběhu souboje dojde ke kontaktu motorek, což vede k celé řadě nepředvídatelných akcí. Můžete se od sebe jenom odrazit, nepředvídatelně se rozbít nebo zemřít ve změti výbuchu a plamenů. Často přichází smrt i nezaviněně, kdy si hezky jedete, najednou přijde z ničeho nic a nezaviněně výbuch a vy si jenom říkáte, co jsem jako udělal špatně.

Špatně je rozhodně udělané prostředí hry, které doslova přetéká bugy. Propadání se texturami nebo průchod pevnými překážkami, neskutečné výskoky do nebes, respawn motorek na sebe nebo další výbuchy. To všechno je běžnou součástí hry, kdy najít ve světě něco, co funguje tak, jak by hráč očekával, prostě nejde. Hůře technicky zvládnutou hru jsem snad nikdy nehrál a celkově jsem měl pocit, že hraju něco ještě horšího, než je alfa verze. Bohužel, takhle vypadá hotový produkt připravený k vydání. Přesvědčit se můžete na vlastní oči z kooperativního videa, jež jsme pro vás připravili a najdete ho někde kolem.

Bohužel ani použití věhlasného enginu nezajistilo podařenou grafickou stránku hry. Textury jsou špatné, a hlavně jejich všudypřítomné načítání je děsně otravující, a ještě více umocňuje dojem, že hrajeme hru někdy z přelomu roku 2000. K tomu nám hra předhazuje soupeře se nevyváženým AI. Dokud jsou před vámi, nedají vám moc šancí a jednou ranou vás pošlou k zemi. Když se však přes ně dostanete, jako by najednou ztratili o závodění zájem. Výjimkou je vždy ten jeden na další pozici za vámi, který se vás ne a ne pustit. Obecně však Road Rage nepředstavuje žádnou výzvu, protože vyhrát není vůbec složité, jak by se mohlo zdát. Je přitom jedno, o jakém herním módu se budeme bavit.

Multiplayer jsem již zmínil, ale věnujme mu ještě kousek času. Pokud zvažujete koupi hry třeba kvůli němu, ani to není dobrý nápad. Obsahu je totiž žalostně málo a už za hodinu se dokáže omrzet. Nabízí dva herní módy na šestici tratí. K tomu výběr zbraní, motorek a závodní, kdy ani jedno nemá nějaký vliv na výsledný dojem z jízdy.

2
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Adept na nejhorší hru letošního roku se jmenuje Road Rage a všechny své konkurenty nechává daleko za sebou. Škaredá grafika, nefungující hratelnost, spousta bugů a hlavně nuda jsou hlavní, ale také zásadní nedostatky celé hry. Její koupě se rovná herní sebevraždě, takže vězte, že to opravdu nechcete. Nikdy jsem si nemyslel, že nějaké hře dám minimální hodnocení, ale zde to úplně s klidným svědomím udělám.
  • Daniel Horký

    Kdyby to nekoho zajimalo tak cena je ted 779,-

    Musel jsem se podivat, tak treba nekomu usetrim cas 🙂

    • Daniel Horký

      Ani netusim proc je to R18… Tak treba to nebude jenom kvuli vulgarismu 😉

  • klidas

    779 forintov? 🙂

20. 08. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: State of Mind

Žánr science fiction mám rád od doby, co jsem viděl Vesmírnou odyseu. I když jsem tenkrát absolutně nechápal, co mi chce sdělit, fascinoval mě svět, jehož součástí se nikdy nestanu. Během let pozdějších, kdy jsem knihovnu plnil Asimovem, Bradburym a Heinleinem, mě ale uchvátil jiný poutník budoucností, a to Philip K. Dick. Jeho pohledy do neznáma, v nichž se lidství stává obchodním artiklem a člověk lehce nahraditelným „komponentem“, mají dodnes mrazivou...

»
16. 08. 2018 • chaosteorycz3

Recenze: Graveyard Keeper

Díky hrám už jsem byl ledacos. Vesmírný nájezdník, závodník, mariňák, pirát, zemědělec, řidič hromadné dopravy, superhrdina, bláznivá koza a pravděpodobně dalších sto zaměstnání nebo poslání. Nikdy jsem ale nebyl hrobník, což se teď díky studiu Lazy Bear Games změnilo. A věřte nebo ne, i obyčejný muž s lopatou, oslíkem a ukecanou lebkou se může stát hrdinou.

»
14. 08. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Overcooked 2

Já sám ve skutečnosti moc dobrý kuchař nejsem. Nějaký ten základ sice zvládnu, ale daleko raději jídlo konzumuji, než připravuji. Do role uznávaného kuchaře jsem se dostal alespoň virtuálně díky prvnímu dílu Overcooked, kde se ve zběsilé kuchyni člověk proháněl ze strany na stranu, čekal, kde ho co zase překvapí a hlavně v kooperaci to byla neskutečně strhující zábava.

»
24. 07. 2018 • chaosteorycz17

Recenze: Bud Spencer & Terence Hill – Slaps And Beans

V letech, kdy jste už příliš staří na pleny, ale ještě nemáte nárok na občanský průkaz, jsou často vašimi hrdiny postavy stříbrného plátna. Za bezstarostných let mé generace to byla zdánlivě nesourodá dvojice Italů. Ať už byl v záběru Malý unavený Joe nebo Banánový Joe, vždy bezpráví trestali Dva machři mezi nebem a peklem. Přilepen k obrazovce jsem nečekal, až padne Sudá a lichá, protože už malé dítě ví, že Kdo najde...

»
22. 07. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Mothergunship

Střílení je super a člověk se u něj parádně vyřádí. Nebojte, nejsem žádný fanatik, který by běhal po městě s pistolí a střílel po všem, co se hne. Rád vezmu gamepad do ruky a vydám se sjednávat pořádek a zachraňovat lidstvo před zombií apokalypsou nebo třeba útokem nepřátel z vesmíru. Trochu mne mrzí, že stále více her tlačí na multiplayerovou pilu, kdy člověk k zážitku potřebuje hráče kolem sebe a pak je to...

»
21. 07. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: From The Ashes DLC – Kingdom Come

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 A je to tady. České studio Warhorse přichází s prvním DLC pro hru Kingdom Come: Deliverence. Protože mám tuto hru velmi ráda, na přídavné DLC From the Ashes jsem se moc těšila. Zejména proto, že není třeba mít odehranou celou či skoro celou hru, aby se člověk dostal k přídavku do hry. Ovšem alespoň část již odehrána být musí. Přesněji dobýt zpět Přibyslavice...

»
19. 07. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Danger Zone 2

Když v roce 2013 Electronic Arts sebrala Criterionu vývoj NFS a předala ho Ghost Games, byl to začátek konce tvůrců série Burnout. Později byly směrem k „Duchům“ přesunuty i dvě třetiny zaměstnanců a zakladatelům studia Criterion došla trpělivost. V následujícím roce Alex Ward a Fiona Sperry založili, ještě s Paulem Rossem, studio nové a oznámili, že se vrátí ke kořenům. Vznikly tak Three Fields Entertainment a „nebezpečné“ hry všeho druhu.

»
17. 07. 2018 • kristine4chaos1

Recenze: All-Star Fruit Racing

Občas se podíváte na obal hry a přesně víte, co vám může dát. Při pohledu na dnešní recenzovanou novinku správně tušíte autíčka z kategorie „kartových“ závodů. Také se nemůžete splést, pokud si je zasadíte do barevného světa, plného ovocných koktejlů a svěží atmosféry. K takovému typu her samozřejmě patří rozverná munice všeho druhu a sympatičtí závodníci na šílených strojích.

»