RECENZE: Shadow Warrior 3

Autor: p.a.c.o Publikováno: 18.3.2022, 14:06

Publikováno: 18.3.2022, 14:06

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2734 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Akční hry jsou jedním ze základních herních žánrů. Ještě aby ne, když svým nezaměnitelným způsobem jsou tu s námi od počátku herních věků. Tento žánr přinesl spoustu velkých a nezapomenutelných značek jako Contra, Duke Nukem nebo DOOM. Já sám mám střílečky velice rád a patří mezi můj vůbec nejoblíbenější žánr. Jsou pěkné na pohled, příjemně se hrají a ve většině případů se po nás nechce nic složitějšího, než vystřílet daný level.

V posledních letech se vývojáři snaží přinést jistou invenci, která nejčastěji spočívá ve zvětšení herního světa, přidání RPG prvků nebo nějaké super oduševnělé příběhy s kopicí postav. Já však zastávám názor, že v jednoduchosti je krása a hráči se dost dobře dokážou zabavit i při uzavřenější koridorové akci. To si nejspíš při vývoji třetího dílu série Shadow Warrior řekli i samotní tvůrci a tak nám po otevřenějším druhém díle servírují o něco střídmější chod.

Příběh jako takový pokračuje přesně tam, kde ninja Lo Wang vypustil do světa obrovského draka a spolu s ním hromadu démonů. Ti se mají čile k světu, až se jim skoro podařilo vymazat lidstvo z povrchu světa. Lo Wang a jeho kamarád, démon Hoji, to však nechtějí nechat jenom tak a pokusí se draka zastavit. Pomoci by jim k tomu měla zbraň nazvaná „Chi cannon“, Hoji v tělesné podobě a několik dalších postav, včetně našeho mistra.

Těch několik postav hravě spočítáte na prstech jedné ruky, tudíž nehrozí, že byste na nějakou zapomněli. Fanoušci série si budou muset zvykat na velkou změnu v obsazení, protože hlavního hrdinu ve třetím díle dabuje někdo jiný. Jasona Liebrechta nahradil Mike Moh. Já s tím neměl problém, na nový hlas jsem si hodně rychle zvykl a pak už se jenom bavil. Je totiž poznat, že Mike Moh si dabování velice užíval.

A přesně takový je celý příběh. Na nic si zbytečně nehraje, hlavní hrdina a jeho démon dávají jednu hlášku za druhou a než zbraně stihnout vychladnout, jsou tady závěrečné titulky. Se všemi démony se totiž na základě zvolené obtížnosti dokážeme vypořádat za nějakých osm hodin. To sice není mnoho, ale má to jednu nespornou výhodu.

S klidným svědomím můžu říct, že jsem se ani chvíli nenudil a spíš jsem byl během hraní rád za každý filmeček, kdy si mé reflexy mohly alespoň na malou chviličku odpočinout. Jak jsem již zmínil, oproti druhému dílu se celý koncept vrátil k osvědčeným arénám a koridorům mezi nimi. Stejně tak byly, co se herních mechanik týče, skrouhnuty možnosti vylepšení zbraní a naší postavy na nezbytné minimum. Všechno se vylepšuje pomocí orbů a to ve třech úrovních. Nic víc, nic míň. Odpadly tak u střílečky zbytečné starosti o loot, jeho použití a stejně tak Sofiiny volby při vylepšení stromu dovedností.

Nic to však nezměnilo na tom, že Lo Wang je zabiják jak se patří, jeho katana nezůstane dlouho suchá a po kapsách nosí solidní arsenál sedmi, jistě šťastných zbraní. Katana je jasná, když je to ninja, pistole, brokovnice a samopal jsou takové klasiky, stejně jako něco na styl minometu. Pak je tady berserk, neboli taková silná pulzní puška a ostrou třešničkou na dortu je vrhač pilových kotoučů. Nabídka je pestrá tak akorát, navíc vždy po ruce a vylepšovatelná pěkně během hry.

Dalo by se říct, že na některé nepřátele se jisté typy zbraní hodí víc, ale v rámci zběsilého herního tempa jsem vždycky vzal do ruky to, co mělo zrovna v zásobníku náboje a s tím začal nepřátelům domlouvat. Oblíbil jsem si minomet, hlavně teda na ty létající potvoráky kolem sebe, ale i s ostatními zbraněmi se dá dobře hrát. Zabíjením nepřátel nezískáváme jenom zdraví nebo náboje, ale nabíjíme možnost speciálního gore zabití. Na řadové nepřátele stačí jedna čárka, na lepší dvě a na ty nejlepší tři. Doporučuji touto možností neplýtvat na podřadné pěšáky, ale pěkně si ji pošetřit na větší kalibry.

Jejich zabitím skrze brutální kombo si můžeme přivlastnit třeba jejich ruku a s tou pak mlátit ostatní jako s kyjem, oko, co pronásleduje a zabijí nepřátele nebo výbušné jádro. Se speciální pomocí se kosí ještě radostněji, kdy krev nepřestává stříkat a trupy se půlit. Jako úsměvný mi přišel moment, kdy na jednu stranu je všude kopice krve a vnitřností, aby se pak ve scéně, kdy se Lo a Hoji koupou, objevil cenzurující černý obdélník. Ale jak pravil Hoji „Žádná nahá objetí…“.

Jednotliví nepřátelé se nám představují postupně, ale jak některého z nich potkáme, objevuje se posléze již ve všech dalších arénách. Je docela škoda, že vývojáři nepracovali více tematicky a prostě jenom vršili další a další potvory do arén. Výsledkem jsou v pozdějších fázích hry nejen hodně těžké, ale hlavně hodně nepřehledné souboje. Nepřátelé se valí po zemi, ze vzduchu, zkrátka ze všech stran a ukorigovat tenhle bordel není jenom tak. Dost často jsem nevěděl, kde mi hlava stojí a nějaká taktika šla stranou. Důležité bylo, nepřestat střílet a pohybovat se, ovšem ani to často k přežití nepomohlo.

Gunplay je skvělý, navíc hra na Xbox Series X běží opravdu dobře a během střílení jsem žádné propady FPS nezaznamenal. Daní za to je trochu horší grafické zpracování, zejména tedy detailů mimo hlavní arény a docela dost nepovedené vody. Na druhou stranu nepřátelé, zbraně a filmečky jsou hodně pěkné. Stejně tak se mi moc líbil soundtrack doplňující vražedné běsnění, a to při hraní hudební podkresy většinou moc nevnímám.

Co mi vadilo nejvíc, byly nejrůznější technické přešlapy. To, že mi docela často levitovali králici před hlavní, bylo úsměvné. To, že se někdy nepřátelé zasekli nebo nedělali „jejich“ pohyby, bych ještě také přežil, ale když mi v jedné skákací části postava pořád zastavovala o dřevo a nešlo skočit dál, to už byl docela problém. Dá se říct, že tak dobře, jak se střílí, tak toporně a hůře ovladatelné jsou skákací a přeskakovací části. Ty sice byly fajn zpestřením, ale byly spíše o náhodě, než nějakém herním skillu.

Zúčtovaní s Lo Wangem a Hojim je tedy poměrně snadné. Návrat ke konceptu koridorové střílečky a osekání herních mechanik na nutné minimum mi neskutečně sedělo, protože díky němu hra nemá žádné hluché místo. Je sice kratší, než oba předchozí díly, ale to mi ve výsledku také vůbec nevadilo. Nechybí humor sérii vlastní a po příběhové stránce dokonce dojde na velice zajímavé a nečekané zvraty. To všechno zabaleno do příjemného kabátku s fajn hudebním doprovodem do našich uší. Zabiják draků je zkrátka takovým příjemným závanem starých dobrých časů, kdy si střílečky na nic nehrály a soustředily se na to, co jim šlo nejlíp – střílení.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Shadow Warrior 3 osekal zbytečné mechaniky, okořenil humor a nabídl nám přímočařejší střílení, které však rozhodně není procházka zenovou zahradou. Nebýt technických chybek a později hodně nepřehledných soubojů v arénách, jistě by Lo Wang a Hoji atakovali vyšší hodnocení.
06. 10. 2022 • SeedarCZ0

FIFA 23

Ano, nemožné se stalo skutečností, legendární série FIFA z dílny EA Sports se hlásí s posledním ročníkem pod názvem FIFA. Bude to důstojný konec série, jenž tvořila dějiny eSportu poslední dekády?

»
03. 10. 2022 • DandyCZE0

RECENZE: Construction Simulator 2022

Jsem rád, že vám mohu představit výtečnou budovatelskou hru v které budete mít možnost nasednou skoro do všeho, co se točí kolem stavebnictví a vytvořit úžasné stavby, ale hezky popořádku.

»
27. 09. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: XIII

Herní průmysl prožívá zajímavé období. Na jednu stranu se mu neskutečně daří, co se financí týče. Zisky rostou, prodeje her také a stejně tak se zvětšuje herní komunita. Na druhou stranu je stále častější, že v době vydání hry dostaneme nedodělaný produkt, na kterém vývojáři musejí minimálně další rok pracovat, abychom dostali očekávanou kvalitu. A k tomu je tady záplava nejrůznějších remaků. Už jsem si říkal, že tato mánie bude mít sestupnou...

»
22. 09. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Destroy All Humans! 2 – Reprobed

Co se stane s mimozemšťanem po invazi na Zemi? Jestli hádáte, že si dopřeje dovolenou jako doživotní zákazník resortu Oblast 51, tak se pěkně pletete. Jeho novým domovem se stal Bílý dům, odkud je obdivován celou Amerikou. To lehce rozladilo Sovětský svaz, který se bojí, že se lehkovážnost Američanů může rozšířit do celého světa, včetně sibiřské oblasti. Ničí tak mimozemskou základnu na oběžné dráze a s ní i kariéru netradičního prezidenta. Nechá...

»
20. 09. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Hobo: Tough Life

Už jsem si myslel, že simulátory všeho možného mají to nejlepší za sebou, ale evidentně jejich trend stále sílí. A když už si člověk myslí, že ho nic nepřekvapí, objeví se simulátor bezdomovce. Ke cti vývojářů však musím dodat, že jejich projekt, kterému budou věnovány následující řádky, je ve vývoji již nějaký ten pátek, kdy si svou premiéru odbyl na PC platformě v roce 2017. Zde sklidil velice solidní úspěch a...

»
07. 09. 2022 • HusekD0

RECENZE: Steelrising

Studio Spiders je tu s námi již řadu let. Za dobu své existence jsme se od nich dočkali opravdu pestré nabídky her. První titul vydali v roce 2009 a jednalo se o předělávku velmi povedené adventury ze světa Sherlocka Holmese, se kterým jsme se vydali po stopách Jacka Rozparovače na Xboxu 360. Svojí vlastní tvorbu započali až v roce 2011, kdy nám představili akční RPG Faery: Legends of Avalon. Titul...

»
05. 09. 2022 • DandyCZE0

RECENZE: F1 Manager 2022

Svět Formule 1 v minulých dnech nabídl novou hru z tohoto prostředí. Pokud se těšíte na další zavodní klon, tak jste vedle. Tentokrát usednete do manažerského křesla a budete se snažit vytvořit dokonalou závodní stáj, která se stane postrachem pro konkurenci.

»
22. 08. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Saints Row

Co dělat, když máte zavedenou sérii, které s každým dílem dochází víc a víc dech? Máte hned několik možností. Buď nechat sérii sérií a vrhnete se na nějakou novou značku. Další možností je pokračovat v dojení, dokud hráči nepřijdou na to, že vlastně hrají pořád to samé (a že jim to občas trvá docela dlouho) a jako poslední možnost bych viděl taktiku pár let počkat, až se na všechno tak trochu pozapomene...

»