Xboxweb.cz

V žánru klasických point and click adventur je v posledních letech poměrně ticho, což ovšem neznamená, že by tento žánr kompletně upadl v zapomnění. Ostatně mezi adventurami najdeme spoustu klenotů, na které hráči nedají dopustit, jako je třeba legendární Monkey Island či Broken Sword. K těmto ikonám žánru lze bezesporu připočítat také počin od francouzského studia Microïds známý jako Syberia.

Adventurní série se stylizací známého belgického umělce Benoîta Sokala se nyní dočkala již čtvrtého pokračování s podtitulem The World Before. Zároveň se jedná také o poctu jejímu výtvarníkovi, neboť Sokal se vydání hry bohužel nedožil. Vývojáři měli tak o motivaci navíc, proč dát do práce na dalším pokračování úplně všechno. Podařilo se jim důstojně navázat na kořeny série a oživit mnohými odepsaný žánr?

Příběh hry začíná tam, kde skončil třetí díl. Hlavní protagonistka Kate Walker se totiž na svých dobrodružstvích dostala v ruské tajze do zajetí neznámé skupiny, která ji vězní v tamních solných dolech a nutí ji k tvrdé práci a hledání artefaktů minulosti. Snad neprozradím příliš, když napíši, že v dolech příliš času nestrávíte a poměrně rychle se přesunete do fiktivní středoevropské země Osterthal a jejího hlavního města Vaghen, které je amalgámem rakouských, švýcarských a také českých vlivů. Příběh vás totiž zavede na stopu záhadné slečny jménem Dana Rose, která jako by z oka vypadla hlavní protagonistce. Je to jen náhoda, nebo je za tím něco více? Motivace Kate je na první pohled sice trochu slabší, než by mohla být, ale postupem času odhalíte i další důvody, proč Kate dělá to, co dělá. Hráči předchozích dílů v tom každopádně budou mít jasno o něco dříve.

Při toulkách po městě a okolí, kde se mísí vlivy art nouveau a clockpunku, budete mít ostatně dost prostoru objevit pravdu na vlastní kůži. Hra zároveň část příběhu vypráví z pohledu Dany, přičemž její dějová linka začíná v roce 1937. Stejně jako většina Evropy, i Osterthal ohrožuje hrozba v podobě Hnědého stínu, který má spadeno na světovládu a vyhlazení veškerých menšin, včetně Vageranů, ke kterým Dana patří. Podobnost se skutečnými historickými událostmi pochopitelně není náhodná, a i přes fiktivní reálie vás bude z některých scén mrazit.

Děj samotný je poměrně konzistentní a není v něm nouze hned o několik zvratů, dialogy jsou až na výjimky chytré a nechybí jim humor, ani nadhled. Co mě jen trochu mrzelo, je pomalejší rozjezd, který je na druhou stranu vykompenzovaný celou řadou zvratů v samotném závěru. Osobně bych uvítal spíše vyváženější děj, ale nejednalo se o nic vyloženě rušivého. Plusem jsou také cutscény přímo v enginu hry, takže si tu a tam můžete vychutnat krásu hry i jiným způsobem. V jednom filmečku se ale autoři nechali unést až příliš a jeho vyloženě hollywoodsky akční pojetí nedávalo valný smysl a do hry příliš nesedělo. Co mě překvapilo, je také nemožnost urychlit dialogy či přeskočit filmečky. Českého hráče potěší také lokalizace, která je poměrně přesná a kvalitní, byť tu a tam najdete ve hře nepřeložená slova a v jednom případě dokonce celou pasáž.

Vzhledem k tomu, že se jedná už o čtvrté pokračování, má za sebou hlavní protagonistka Kate už nějaké to dobrodružství. Jakožto nováček do série, který znal jen hrubé obrysy příběhu, mě zajímalo, nakolik je hra přístupná nováčkům. Pro ty slouží krátké video vhodně shrnující předchozí tři hry, díky kterým se budete snáze v příběhu orientovat. I bez něj si ale hru můžete užívat plnými doušky. Jen by byla škoda, pokud byste nevěděli, kdo to byl Hans Vorlaberg či proč je Kate tak upnutá na automatona jménem Oskar.

Rozdělení časových linií nezůstane na dlouho, neboť od určitého bodu se lze mezi Kate a Danou přepínat. Díky tomu lze kreativně řešit některé hádanky, což považuji za velmi příjemné oživení hratelnosti. Když už jsem u hádanek, ty jsou skvěle vyvážené a nejsou ani příliš těžké, ani triviálně jednoduché. Nicméně pokud byste se někde zasekli, máte k dispozici nápovědu, která vás popostrčí tím správným směrem. K množství a variabilitě hádanek také nemám prakticky žádnou výtku, jen bych možná uvítal více puzzlů stavějících na přepínání hlavních protagonistek. Pochválit musím také absenci pixel huntingu, ke kterému autoři neměli tendenci sklouzávat, aby tak zvýšili obtížnost a natáhli herní dobu.

O zajímavé oživení se postaraly také vedlejší nepovinné úkoly, které se sestávají vesměs z jednoduchých zadání, jako zjisti více o historii daného místa, nebo udělej něco před postupem dále. Vedlejší úkoly vhodně doplňují hratelnost a ani jednou se mi nestalo, že bych nějaký minul – zkrátka mě místní svět a jeho fungování zaujal natolik, že jsem vedlejší questy plnil zcela automaticky. Za to vás každopádně hra odmění některými unikátními rozhovory a větším náhledem do příběhu, nicméně i bez toho se obejdete, pokud byste z nějakého důvodu na dohrání hry spěchali.

Grafická podoba a stylizace je jedním slovem nádherná. Pomáhá tomu také jistá familiárnost prostředí, neboť historické domy do značné míry připomínají ty v našich městech a pozornému hráči neunikne ani dvoutisícová bankovka či napodobenina pražského orloje. Na Syberii se zkrátka velmi dobře dívá a při některých přesunech z místa na místo kolikrát ani nepostřehnete, že vám hra nabízí možnost pokračovat dále po kliknutí na tlačítko. Hudební doprovod je na tom úplně stejně jako grafika, tedy dokonalost sama. Titul umí přesně vystihnout náladu a atmosféru, kterou vhodným hudebním podkresem posune do nebeských výšin. Některé hudební motivy si budete pamatovat ještě dlouho poté, co hru dohrajete.

Co už ale musím hře vytknout, je místy až okatá natahovanost příběhu. Herní doba se počítá okolo 13 hodin, což je na adventuru poměrně slušná porce, avšak v některých částech jsem měl pocit, že autoři nerespektují můj čas a nechávají mě úmyslně řešit zbytečné problémy. Za zmínku stojí například jedna z části odehrávající se na hřbitově, kde vás po odhalení tajemství “omylem” zavřou a vy musíte najít cestu ven. Když ale i pro získání krumpáče z nepřístupného místa musíte využít svého parťáka, mě příliš nepotěšilo.

Ovládání zvládli autoři z klasického systému point and click adventur přetransformovat na konzolovému ovladači přívětivější variantu poměrně dobře, k dokonalosti to má ale daleko. Statická kamera měnící úhly vás dokáže občas potrápit, především v případech, kdy kompletně změní perspektivu a vám bude chvíli trvat, než se znovu zorientujete. Pohyb postav je také poněkud krkolomný a těžkopádný, přičemž občas vás postavy úplně neposlouchají a jdou jiným směrem, než by vám bylo milé. To jsou nicméně jen detaily a během hraní si na ně lze zvyknout a po čase už je nebudete vůbec vnímat.

Syberia: The World Before je příkladnou ukázkou toho, že point and click adventury rozhodně nejsou mrtvé a mají své místo v moderním herním panteonu nejen na osobních počítačích, ale také na konzolích. Vývojáři z Microïds své řemeslo mistrně ovládají a ani v dnešní době, která není tomuto typu her příliš nakloněna, dokazují, že rozhodně nepatří do starého železa a stále mají co nabídnout. A to i přes to, že poslední Syberia není nikterak převratnou hrou, která by redefinovala svůj žánr. Bohatě ovšem stačí, že francouzské studio neudělalo při tvorbě žádnou zásadní chybu.

Ať už zmíním skvělý příběh a dialogy v naší mateřštině, úchvatnou grafickou stylizaci, dechberoucí hudební podkres, zábavné a přiměřeně těžké hádanky, propracované postavy, na kterých vám záleží, skvělou hratelnost či povedený level design, najít nějaké chyby je zkrátka oříšek. Mírně kostrbaté ovládání, občasné výpadky překladu, nemožnost přeskočení dialogů a cutscén či příležitostné úmyslné zdržování hráče jsou sice detaily, které hru ze stupínku absolutního hodnocení sráží, nicméně autoři jsou k němu setsakra blízko.