Recenze: Team Sonic Racing

Publikováno: 26.5.2019, 8:46

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

„Nové závody s ježíkem? Sem s nimi!“ Podobnou reakci provázelo zjištění, že král dlouhých sprintů opět usedl za volant. Přemýšleli jste vůbec nad tím, proč Sonic potřebuje auto, když by v teoretické rovině byl první po svých? Já také ne, protože jsem vděčná za další infantilní postavičky, které se v neméně infantilních autíčkách snaží získat zlatavý pohár. Zřídka kdy totiž narazíte na lepší rodinou hru, než jsou arkádové závody s dětskou grafikou a otevřenou přístupností.

Z kraje bych ale měla připustit, že novinka z produkční dílny Sumo Digital dokáže lehce zaskočit. Že se nevrátily transformace aut a s nimi spojené cesty vzduchem a vodou, není problém. Ten přichází až s náhledem do obtížnosti. Kam se poděla kolonka Easy? Nejlehčí nastavení je pryč, čímž se základ posunul na Normal. Dobrou zprávou je, že náročnost prošla optimalizací. Třebaže začátek není úplně lehký, po pár závodech si herní prvky vyladíte a začnete si naplno užívat nový strategický přístup značky. Už to není jen o vás, ale o týmu.

Ústřední motiv se rozpíná do všech režimů. Tedy do třech. Team Adventure zastupuje kariéru a o zbytek se starají lokální hra s možností kooperačního hraní na rozdělené obrazovce a online multiplayer. Příběhová kampaň o několika kapitolách kopíruje předchozí hru Sonic & All-Stars Racing Transformed. Každý soubor rozličných závodů finišuje Velkou cenou, která se odemkne po získání určitého množství hvězd. Je to svěží a stále ten nejjednodušší přístup k postupu hrou. Že mezi závody probíhají dialogy animovaných hrdinů jsem příliš neřešila. Mám své oblíbence, a to bez ohledu na morální příslušnost.

Trochu mě mrzí, že tvůrce hry můj žebříček oblíbenců nezajímá. Týmy jsou jasně dány. Vědoma si toho, že stejně řídím jen jednu postavičku, ráda bych měla po boku Blaze například Sonica s Rouge. A je mi jedno, že v originu se dotyční hrdinové třeba nemají rádi. Originální sympatie ale nejsou tím jediným prvkem určujícím týmy. Složení závodní stáje vždy obsahuje experty na rychlost, techniku a sílu. Na vás pak je, kterého představitele se chopíte. A nemusíte hned smutnit, že zvolený pilot je nedobytný lenochod, protože šikovný systém odměň rychle pomůže s jeho přerodem do zdatného rychlíka.

Úprava vozidel není jen kosmetická. Tedy také, ale to se týká především barev a potisků. Nové součástky citelně mění vzhled a především statistiky. Ty se projevují v rychlosti, akceleraci, ovladatelnosti a dalších hodnotách. Cesta k vylepšením vede přes variaci na loot boxy. Ale pozor, k jedné z nejlepších variací za poslední léta. Kredity získané za závody se směňují za kuličky s překvapením. Jednak, kreditů je více než dost i na základní obtížnost. A pak, systém operuje s nejpoužívanějšími hrdiny. Partner například hru rozehrál za Sonica, a tak dostával díly především na něj. Já přestoupila na Blaze a už po pár závodech se předměty orientovaly na ni. Neříkám, že nepadají bonusy i pro jiné postavy, ale pro tu vaši ve zvýšené míře.

Vy už ale asi netrpělivě čekáte, jak se vlastně týmová strategie projevila na hře. Mile, řekla bych. Konečný stav vždy ovlivňuje výsledek celé trojice. Je vám k ničemu první místo, pokud kolegové uzavírají závod. Aby se tak dělo co nejméně, sledujte jedním okem pozici vašich jezdců a operativně se zapojte do podpory. Power-upy zde obstarávají „Wisps“, které jsem si překřtila na olihně. Okaté potvůrky zastupují klasické rakety, blokády a další typy zbraní. To by nebylo nic extra, kdyby se výhoda nedala posunout týmovému jezdci. Ten ji sice přijmout nemusí, ale v případě AI se mi to nestalo. Transfer je obousměrný, tudíž i vy něco občas nečekaně získáte.

Za tento typ spolupráce nabíhají body Ultimate módu. Dále pak za lovení rivalského týmu a za využívání splitstreamu. Žlutá cesta je vždy tvořena lídrem týmu a její náplní je zrychlit spoluhráče. Všechny taktické tahy jednou za čas vyústí do ultimátního zrychlení. Jeho síla je okamžitě aplikována na celý tým, čímž se stává nejdůležitější „zbraní“. Lze s ním dotáhnout závěr závodu, pomoct ostatním ze zadních pozic, ale také prohrát v poslední sekundě. Načasování je klíčové, protože k opětovnému nabití už nemusíte dostat příležitost. Obdobný princip spolupráce používaly Trailblazers, nicméně nebyl ani zdaleka tak komplexní. Byl zaměřen jen na barevnou souhru týmu.

Týmově laděný svět Sonica tedy vyžaduje, abyste se více věnovali dění v závodním štrůdlu. Počáteční zoufalství, kdy jsem byla vděčná za každou sólo výzvu, odeznělo během prvních dvou kapitol. Tak dlouho mi trvalo sžití s novým schématem, které se jinak skoro vůbec neliší od předešlých transformačních závodů. Což je to nejlepší, co se mohlo stát. Jízdní model se nejspíš vůbec nezměnil. Autíčka poslouchají na slovo, zatáčky se berou smykem ve jménu blýskavých kroužků a skokánky slouží k akrobatickým zrychlením. Vše je na svém místě tak, jak jste to před léty opustili na konzoli Xbox 360. A připraveno pobavit generace hráčů.

Určitě se co nejdříve vydejte poměřit síly se skutečnými hráči. Je jedno, jestli doma v partě nebo online. I když shluk stejně naladěných známých v jedné místnosti je přeci jen lepší než cizí lidé. Ale to je ta krása Team Sonic Racing. Každý režim a každá změna počtu hráčů přinášejí jedinečný zážitek a atmosféru. Sami jste zadumaní šéfové závodní jednotky. V partě je vám výsledek naopak ukradený, protože vzduchem létají výbuchy smíchu, solené bramborové lupínky a výtečná nálada. A online? To je samé překvapení. K dispozici je klasický režim, kde jedete sami za sebe a pak nová týmovka. Obojí v Ranked a Casaul variantě.

Z propagačních materiálů působila grafická stránka hry trochu zastarale a já jsem moc ráda, že výsledek vypadá mnohem líp. Barvami se nešetří, modely jsou hezky vykreslené a tratě žijí tou pravou závodní atmosférou. Bohužel, když vyřadím okruhy z minulých dílů a jejich otočené varianty, příliš nováčků mi nezbyde. Z okolí tratí se také vytratila část života a nápaditosti. I tentokrát přes vás například skáče kosatka, ale jak se držíte jen cesty, existence delfínovitého stvoření je pouze pro oko. Navíc se zdá, že předešlý díl měl hezčí animace. Přesto jsou samotné tratě navrženy hezky. A mimochodem zasloužily by lepší menu. Rozhraní kariéry bylo v předešlém díle hezčí. Nový retro styl se k ní nehodí, protože krom pár not v soundtracku nemá v dalších částech hry oporu.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Závodní Sonic se letos musí dělit o hráče s Crashem. Zavelel proto k týmové strategii, zahodil transformaci a se sympatickou cenovkou vyrazil do boje o srdce závodníků. Ať už bojuje v kampani pro jednoho nebo v multiplayeru několika režimů, ctí vlastní odkaz a arkádová pravidla. Taktika, poutavost a přirozená chuť vyhrát úspěšně navazují tam, kde All Star parta minule skončila. Větší fantazie při stavbě tratí by rozhodně neuškodila, ale když ono se to tak dobře hraje. To se pak lehce přehlíží drobné nedostatky, které Team Sonic Racing má.
17. 04. 2021 • HusekD0

RECENZE: Spacebase Startopia

Strategie u mě vždy patřily mezi oblíbený žánr her. Ačkoliv se v posledních letech začali objevovat na Xboxu častěji než tomu bylo doposud, tak i přesto jsou stále opomíjeným žánrem. Právě z tohoto důvodu je to pro mě vždy velkým překvapením, když k nám nějaká ta budovatelská strategie zavítá. Přesně tak jsem to měl i se Spacebase Startopia od vývojářů z Realmforge Studios. Už z prvních obrázků a trailerů jsem měl velkou radost a chuť...

»
14. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Paradise Lost

Němci se tváří, že druhá světová byla akce typu „Kulový blesk“, Adolf Hitler byl koordinátor stěhování a počty vojáků v zákopech také nesouhlasí. Nic to však nemění na faktu, že roku 1945 skončily jejich sny o třetí říši a stejně tak poslední globální konflikt naší historie. A teď si vezměte, že by to celé skončilo o dvacet let později a tím nejhorším možným způsobem. Tedy nukleární zimou po použití nejničivějších zbraní,...

»
13. 04. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Tell Me Why

Francouzské studio Dontnod si za dobu své existence vysloužilo poměrně dobrou pověst. Jejich prvotina Remember Me byla vcelku solidní hrou, stejně jako Vampyr, kterému ovšem přílišné ambice studia lámaly vaz. S adventurní sérií Life is Strange se každopádně Francouzi trefili do černého – středoškolské drama o dospívání říznuté trochou toho nadpřirozena zvedlo nejednoho fanouška adventur ze židle.

»
12. 04. 2021 • japo0

Recenze: Lost Words: Beyond the Page

Dnes, v prvním kvartálu 21. století, již není tak jednoduché vymyslet originální herní koncept – za 40 let intenzivního vývoje her už tu bylo spousta fundamentálního řečeno. Ano, je to čím dál těžší a těžší vymyslet něco nového – něco co tu ještě nebylo, zároveň to nebyl ale paskvil a dalo se to slušně hrát. Není tedy divu, že většina herních firem sahá raději po osvědčených konceptech  – vývoj her je...

»
08. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders

Vážení a milí, takhle bychom to daleko nedotáhli. Pořád dokola vám někdo opakuje moudra o vzorném chování k přírodě. Ale je to marné, je to marné, jste prostě tupí. Vážně si myslíte, že se najde jiná planeta, kde skot místo plynů vypouští kyslík, vepřová pečeně se peče sama přímo na seleti v odpoledním slunci a z horských potoků teče šampaňské francouzské chuti? Tak přestaňte koukat na pohádky a dejte si dveřmi přímo mezi...

»
07. 04. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: It Takes Two

Štěstí přeje připraveným. Dvakrát měř, jednou řež. Ve dvou se to lépe táhne. Ano, čtete správně. Pro úvod této recenze jsem si vybral hned tři česká přísloví, která krásně fungují ve skutečném světě, ale stejně tak dobře platí i pro ten herní. Občas má člověk dost štěstí, podaří se mu projít nějakou zapeklitou herní pasáž snadno, ani neví jak. V opačném případě to znamená ztrátu několika minut při opakovaném průchodu. U...

»
31. 03. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: DOOM Eternal: The Ancient Gods

Rozmáhá se nám tu takový nešvar. Ať už má hrdina v ruce pušku typu M4, plazmový kulomet, kuš nebo meč, jeho největším nepřítelem není nikdo jiný než bozi. Jakoby došli maniaci, blázniví imperátoři, pošetilí vědci a kruté nestvůry. Je přitom úplně jedno, která mytologie se rozsápe, znásilní a odkopne do příkopu. Na frak dostávají antika, vikingové, keltové a když dojde historická inspirace, peklo je přeci věčné. Vývojáři akorát zapomínají na to,...

»
26. 03. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Black Legend

Když se mágové nechali utáhnout ve svírací kazajce, byli blázni, jistě. Ale jen do chvíle, než se z ní ve zdraví dostali, čímž otevřeli dveře modernímu pojetí kouzelníků, kde jsou vystoupení vším, jen ne přehlídkou magie a opravdových čárů. Jenže v 17. století se oblbováním lidí nevydělávalo na hypotéku a auto na leasing. Uvrhnutí města do věčné mlhy mělo mnohem démoničtější důvod, při kterém asistovala skutečná síla z jiného světa. A i tehdy...

»