Recenze: The Elder Scrolls V: Skyrim – Special Edition
The Elder Scrolls je tu s námi už dlouho. Nejdříve Arena, pak Daggerfall mezi tím několik spin-offů, Morrowind, Oblivion, a pak Skyrim. Je to už spoustu let a kdy by to byl řekl, že od vydání Skyrimu uběhlo taky už pět let. Mezitím jsme se dočkali Online, který ale se Skyrimem byl nesrovnatelný, nejen svou koncepcí, ale především okrajovým příběhem a přibývající nudou. Dnes už víme, že nás čeká TES: Legends, od kterého zatím nevíme moc co čekat. Nicméně Skyrim se pořád hraje ze všech dílů nejvíce, ovšem po těch letech, co si budeme povídat je grafika poněkud zastaralá a na konzolích nové generace si stejně nezahrajeme, protože autoři zpětnou kompatibilitu nepovolili. Co s tím? No přece to celé zremasterujeme.
Jak jistě víte, jsme velcí odpůrci remasteru nových her, ovšem u Skyrimu jsme byli celkem rádi. Sice nás mrzí, že tvůrci, nebo alespoň lokální dodavatel, nedovalil legendární češtinu, ale tak tu jsme schopní ostrouhat. Skyrim je velká hra s velkým jménem a velkými kvalitami, a tak určitě nikoho nenaštve, že si koupí hru znova v lepší grafice se všemi DLC a možností přidat do hry mody na konzoli, tak jak Bethesda uvolila u Fallout 4. Jenže to je přesně kámen úrazu. Pro koho je vlastně Speciál Edition určená? Nezasvěceným hráčům asi úplně ne, Skyrim stejně skoro každý hrál a kdo ne, dodnes hraje Oblivion, protože přeci jen, pokud jste nikdy nebyli zasvěcení do světa The Elder Scrolls, tak jako první si zvolit Skyrim, není dobrá volba. Budete tápat a ani po šedesáti hodinách nebudete mít tušení, oč běží a co je to Tamriel. Komu je tedy určen? To si povíme v závěru.
Tamriel je prosíme pěkně kontinent světa, na kterém se série odehrává. Byl přetvořen do lepší grafiky, a to takové, že se může lehce stavět na tu originální na PC. V podstatě se toho zas tak moc nezměnilo a až na pár detailů a více textur, animací i detailů technická stránka hry vypadá skoro jako verze pro PC v roce 2011 s nejvyšším nastavením. Mezi konzolemi je ale rozdíl obrovský, hra vypadá jako úplně odlišný titul, a protože je všechno větší, krásnější, rychlejší (a to včetně načítání), tak máte ze hry mnohem ucelenější a nerušený, možná i autentičtější zážitek, než před pěti lety na X360.
Hra nabízí všechny DLC, jmenovitě:
Dawnguard – Příběh Dawnguardu se točí kolem klanu upírů a upířích pánů se jménem Volkihar vedených upířím pánem Lordem Harkonem a jejich lovců Dawnguard (Strážci úsvitu) vedených Isranem. Drakorozený má možnost si vybrat mezi lovci nebo upíry. Přidá-li se Drakorozený k upírům, stane se upířím pánem.
Hearthfire – DLC přidává možnost postavit, zvětšovat a vybavovat si dům úplně podle Vašich představ až na 3 odlišných místech, adoptovat děti, najmout si osobní služebníky jako dopravce, služebníky co Vám poradí kde nakoupit materiály na stavbu domu nebo je rovnou můžete požádat, aby Vám je zašli koupit nebo osobního barda. Dětem lze poručit, aby si šli hrát ven, udělali domácí povinnosti, apod. Dostupné jsou také nové aktivity jako farmaření, rybaření, včelaření a pečení. Drakorozený také bude muset chránit dům před útoky skeeverů („kolčaváci“) a obrů.
Dragonborn – Rozšíření zavede hráče na ostrov Solstheim, kde se setká s úplně prvním Drakorozeným Miraakem .
Tím ale největším rozšířením, s jakým se ve Special Edition můžete na nových konzolích setkat je právě ona zmiňovaná podpora modů. Moc teda nerozumíme tomu, proč se pro stažení modů musíme ve hře přihlašovat k účtu vytvořeného na oficiálních stránkách Bethesdy, přičemž ani hra neumožňuje registraci přímo ze hry, ale tak budiž. Mody jsou skvělé a jejich instalace je velmi jednoduchá, ovšem Bethesda varuje, že jejich instalace je pouze na vlastní nebezpečí a pro případ nouze je v nastavení rychlá možnost všechny mody vypnout . Ačkoliv hra vyšla nově, už je plná modifikací, a to natolik, že právem nabízí vyhledávání podle klíčových slov. A ne, Nude mod tam není, taky jsme ho hledali.
No a to je všechno a taky je to přesně to, o čem jsme chtěli mluvit. Hra nic nového prakticky nenabízí, přičemž je vlastně mířena právě na ony hráče, kteří už hru hráli, mají ji dohranou skrz na skrz, a umí hru dohrát poslepu na první dobrou. K tomu výtky nemáme, hra je to skvělá, nabízí toho víc, než je v dnešní době zvykem, ovšem dávat takovou pálku dvakrát za tu samou hru je prostě ryzí lakomství, nenažranost a nehoráznost. Hra totiž zase tak remasterovaná není na to, aby si mohla dovolit chtít patnáct stovek za něco, co do dnes v rámci legendární edice koupíte ani ne za pět stovek. Dáváme devět, a to za snahu, a za módy. Za poměr cena obsah, bychom si ale představovali úplně něco jiného. Protože jedna kompletní edice už vyšla, stojí pět stovek a jestli tohle má být remaster na novou generaci, tak ten si představujeme teda ještě o něco lepší.
Verdikt
Prostě Skyrim se vším obsahem s nejmenším počtem chyb a s možnostmi módů. Ten by stál i za dva tisíce, ale remaster za patnáct set, který remasterem zase tak úplně není. Pokud by tvůrci přidali ke hře i remasterovaný Oblivion, tak si nestěžujeme. Osmičku nedáváme jen z lásky ke značce.Recenze: Albatroz
Mysteriózní turistická výprava za hledáním rodinného příslušníka a něčím víc, než jen sama sebe.
Recenze: Flint: Treasure of Oblivion
Jak asi vypadají vaše denní zvyklosti? Zničení otravného budíku, podpora vodárenské služby ranní hygienou, odlehčení několika dekagramů z útrob lednice, provětrání syntetické vlákniny ze šatníku a hurá vstříc dalším bytostem s podobně laděným počátkem dne. To piráti jsou na tom daleko lépe. Po probuzení ostrou mluvou lodního papouška přivítají ráno douškem rumu. Jakmile se nasoukají do moly prolezlého mundůru, zbičují podřízenou posádku, pověsí pár zajatců a nakrmí žraloky ploužící se za korábem....
RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle
Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?
RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024
Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...
Recenze: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...