Recenze: The Little Acre

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 13.12.2016, 11:01

Publikováno: 13.12.2016, 11:01

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3326 článků

Recept, jak vytvořit zaručený herní hit patrně neexistuje, protože hra stojí a padá až na příliš mnoha prvcích, ale jsou jistoty, kterými si můžete jít lehce naproti. Chcete mít sympatické hlavní hrdiny? Tak je promítněte do dětiček a zvířátek. Poutavost děje zaručí rodinná tématika a oku nejlépe polahodí zdařilá grafická stránka, vycházející z děl, která baví už desetiletí. Máte-li pak k ruce zkušeného vývojáře, půlka úspěchu je zaručena stejně, jako v případě novinky The Little Acre.

Ta k nám přichází z Irska pod hlavičkou malého nezávislého celku Pewter Games Studios, pro něhož jde o debutový titul a zároveň jde také o první hru pro Xbox One, přicházející ze smaragdového ostrova. Tím ovšem zajímavosti nekončí, protože v pozadí celého projektu najdeme samotného Charlese Cecila, coby výkonného producenta. Pokud vám jeho jméno neříká více než osada uprostřed mongolských stepí, pak nejste fanoušky adventur, protože Cecil je klíčovou osobou figurující v dnes již kultovní sérií Broken Sword. Tolik k příběhu vývojářského zákulisí a pojďme k příběhu hernímu, který se, jak jinak, vypráví uprostřed Irska.

tla1

Vítejte na skromné venkovské usedlosti v 50. letech minulého století, na níž přebývají Aiden, jeho dcerka Lily se psem Dougalem a otec Arthur pracující jako vědec. Právě zmizení dědečka malé Lily odstartuje dějové linky, během nichž se na záchranou výpravu nevydává jen Aiden, ale také desetiletá Lily. Oba se postupně pomocí speciálního portálu dostávají do tajemného světa Clonfira, který je obýván prapodivnými stvořeními a Merrem, záhadným „človíčkem“, jenž je patrně posledním jedincem tamního obyvatelstva. Jaký je jeho osud a zná ztraceného člena rodiny? Příběh svá chapadla roztahuje do dvou hlavních linek, v nichž kdo je zpočátku zachráncem stává se sám předmětem záchrany a hrdinné pozice se střídají jak světla na semaforech.

Dobrodružství dvojice hratelných postav se neopírá jen o dramatickou notu, jak by se mohlo zdát, ale z větší části staví na humoru. Ten vychází především z vtipných momentů než dialogů, čímž se dá The Little Acre přirovnat k pohádce, protože jeho zápletku lehce pochopí i menší hráči. Neznamená to ovšem, že k hraní není třeba znalost angličtiny. Stále se tu bavíme o klasické adventuře, ve které se bez porozumění úkolu dostanete dál jen čistou náhodou nebo stylem pokus, omyl. Na druhou stranu úkony nutné k postupu se sdružují v malých oblastech, a protože inventář pojme jen pár věcí, nemusíte se bát, že se zaseknete u neřešitelného problému. I kdyby, je tu možnost nápovědy, která vám ve dvou fázích přesně řekne, co musíte udělat.

Pakliže jste naopak v žánru jako doma, oceníte uživatelské rozhraní přizpůsobené konzolovému hraní, jehož dokonalost kazí možná až moc citlivé reakce v inventáři. Jejich zapříčiněním bývá obtížné splnit úkoly spojené s achievementy za rychlá řešení. Těch je ve hře, co prstů na jedné ruce a doplňují úlohy logické, kdy musíte použít věci tak, jak autoři zamýšleli, případně vyřešit drobnou hádanku. V žádném případě pak neočekávejte nějaké větvení nebo alternativní možnosti, což je škoda, protože postavy jsou milé a sympatické.

Hlavní zásluhu na tom má ručně kreslená grafika mající vzor u dvou výtečných animátorů a kreslířů. Řeč je o jménech Don Bluth a Hayao Miyazaki, kdy od prvního výtvarníci načichli výtvarným stylem a od druhého smyslem pro abstraktní fantasy svět. Pokud přeci jen díla těchto dvou umělců neznáte, doporučuji v případě Miyazakiho nastudovat produkci studia Ghibli a ve spojení s Bluthem oprášit klasiky jako Americký ocásek, Všichni pejskové jdou do nebe nebo Titan A.E. Herní pamětníci pak jeho výtvory mohou znát z titulů Dragon’s Lair a Space Ace. Ale zpět k naší recenzi a postavám, které si zamilujete.

tla2

Díky zmíněné výtvarné kombinaci má adventura v každém světě jiný vizuál, jiný způsob zobrazení, a tudíž i jinou atmosféru. To se týká i postav, které se při vstupu do Clonfiry tak trochu scvrknou. Ať už jsou ale protagonisté malí či velcí, stále jste s nimi na jedné vlně. Aiden je prototyp starostlivého taťky, a tak trochu nemehlo, pro které je ovšem rodina na prvním místě. Kdežto Lily je šídlo, které když zrovna není v konfliktu s trpaslíkem, dělá vše proto, aby tátovi usnadnila život. Někdy i trochu nebezpečným způsobem, což dělá vrásky už tak dost starému čtyřnohému parťákovi Dougalovi. Herní čas se mezi oba hrdiny dělí tak půl na půl a já osobně jsem si více užil putování s malou Lily. Ať už díky dabingu, který je mimochodem povedený u všech postav, nebo díky dětskému pohledu na řešení problémů. Ten podtrhuje i stylizace na pomezí víly a rytíře, kdy máte pocit, že sledujete dětskou nadsázku Dona Quijota.

Jenže zatímco s důmyslným rytířem strávíte pár večerů, hra dojde závěrečných titulků dříve, než večerní zpravodajství zakončí předpověď počasí. Ať už jsou vaše znalosti adventur sebehorší, hraním nestrávíte více jak dvě hodiny. Průměrný hráč se bude vejít do 80 minut a opravdový labužník to zmákne dokonce pod hodinu, za což ho mimochodem čeká odemčení herního úspěchu za speedrun. A to je trochu problém, protože zatímco u jiných her bych dobu hraní osekal velice rád, tady mám při závěrečných titulcích pocit, jako bych byl okraden o kus děje. Ne, že by v příběhu zůstaly nějaké výrazné díry bez vysvětlení, ale všechno se vyřeší až příliš brzy. Nikde se nezůstává příliš dlouho, odstranění překážek není na dlouhé lokty a než se nadějete, tak je konec. Celek tak působí jako pilot, v lepším případě by mohl být považován za úvodní epizodu herní série.

tla3

Bohužel to nejvíce odnáší hlavní postavy, o kterých se toho dozvíte velice málo. Veškeré informace se převážně soustřeďují na události nutné k průchodu hrou, přestože hráčova zvědavost baží po dalších osudech hrdinů. Pozitivem je, že autoři si menší potenciál své prvotiny uvědomují, čemuž také přizpůsobili cenu. 259 Kč je s přihlédnutím na nabízené dobrodružství vcelku adekvátní suma, protože i přes krátkou hratelnost lehce získané achievementy vybízejí k opakovanému hraní. K technické stránce nemám nic, až na jednu drobnost spojenou s načítacími časy. Na rozdíl od jiných her, kdy je obrazovka „loading“ ukrutně dlouhá, The Little Acre ji ukazuje až příliš často. Každá lokace, každá scéna, dokonce i každá místnost potřebuje projít načítáním. Je pravda, že jde o malou chvilku, ale i tak mě to po čase lezlo na nervy.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Irští tvůrci mají dobrý recept, talentované kuchaře, ale strašně málo ingrediencí, aby mohli hráče pozvat na pořádný dlabanec. Inu, ani svačina není špatná, a když je připravovaná s láskou a péčí, může udělat přinejmenším dobrý dojem. Nezávislá hříčka nepřináší do žánru nic nového a sází zejména na léty prověřené mechanismy, což ale neznamená, že nedokáže zajmout. Škoda nedotaženého a uspěchaného scénáře, který nedává dostatek prostoru jak zajímavým postavám, tak kouzelnému světu.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»