Recenze: The Station

Autor: chaosteorycz Publikováno: 22.2.2018, 7:04

Publikováno: 22.2.2018, 7:04

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1691 článků

Zdánlivě opuštěná vesmírná stanice a ústřední postava coby pojítko mezi tím, co se událo, a co se teprve stane. U bláznivého Isaaca, kde jsem jen tohle předtím viděl? A už vím, asi ve dvaceti předešlých zpracováních. A přece se chci opět nechat tahat po temných chodbách za doprovodu blikajícího osvětlení. Doslova dychtím po informacích ukrytých v emailové komunikaci, odložených poznámkách a zanechaných vzkazech. Stresové situace a problémy volající po rukách zkušeného vesmírného cestovatele vítám s otevřenou náručí a zároveň ukazuji prostředníček strachu, sevřenému hrdlu a zrychlenému tepu. A nejsem sám.

S tím, jak se možnosti lidstva přesouvají z pláten kin a knihoven do skutečného života, je sci-fi tematika stále aktuálnější. Přesvědčují nás o tom nejenom filmaři, ale také tvůrci her, kteří nemají problém vybrat skromným obnos na komorní žánrovku, přesně jako v případě The Station. V přepočtu necelých čtvrt milionu kachen stačilo na to, aby se zrodila korporace Axiom, vesmírná stanice Espial a příběh o potvrzení mimozemské existence. Tak zatímco Elon přemýšlí, zda se jeho kabriolet bude marťanům líbit, trojčlenná posádka se vydává na misi za poznáním neznámého.

Proč tak štíhlá? Inu, v alternativní budoucnosti se neplýtvá lidskými zdroji a návštěvníci z kosmu by se mohli početné delegace zaleknout a začít žhavit pulzní děla. Fakt je ale ten, že důvodem jsou špatné mezinárodní vztahy a tahanice o to, jak naložit se skutečností, že vesmír nepatří druhu vyvinutému z opic. Možná si okamžitě vzpomenete na Druhou vesmírnou odyseu, kde byl konflikt mezi mocnostmi velmi důležitou kulisou příběhu a stála na něm závěrečná pointa. Tady tomu tak není, protože jde čistě o záminku, proč poslat do kosmu malou partu lidí, která se i přes tuto výhodu dostane do potíží. Jednoho dne s nimi Země ztrácí spojení a nikdo netuší, zda si posádka vzala neplacené volno nebo se oddává požitkářství ve stavu beztíže. Přeci jen, žena a dva muži mohou dělat různé věci. Na scénu tedy přichází ústřední postava, jež má úkol prošetřit celou událost.

Ve chvíli, kdy kosmonaut projde přetlakovou komorou a stane uprostřed společenské místnosti, může děj začít ubíhat kamkoli. Očekávat lze další variaci na Dead Space nebo nízkorozpočtový Prey, ale během několika minut se ukáže, že zbraním tu není přáno. Jako vyšetřoval a prodloužená ruka Axiomu máte jen střízlivý úsudek a zdravé končetiny, což nutné neznamená, že za rohem nemůže čekat obdoba Vetřelce, případně zhmotněná mimozemská hmota jako v nedávném filmu Život. Ačkoli stanice pokouší spoje konstruktérů a palubní počítač neví, kterou chybu ohlašovat dřív, „zlo“ je utajeno do posledního okamžiku. Po celou hru se sází na příběh, řešení problémů a decentní atmosféru v temných interiérech.

Nejde o survival, tudíž o život se bát netřeba. Hororové prvky sice zastoupeny jsou, ale musíte být odkojeni na pohádkách z mechu a kapradí, aby se vám alespoň zapotily ruce. Koncept tedy stojí na postupném objevování zlomků informací spojených s výzkumem a osudy jednotlivých členů uvítacího výboru. V perspektivě samotných explorativních mechanik udělali autoři maximum. Informace se tradičně vyskytují v hlasových záznamech, odložených poznámkách či v interní komunikaci posádky. Velice pěkné jsou osobní statistiky osob a podobně jako v Somě je možné místy najít i důležité dialogy nebo legendy ke klíčovým momentům. Když přihlédnu i ke zpracování uživatelského prostředí lodního systému, je objevování velmi příjemné a nenásilné. Škoda, že to samé neplatí o příběhu.

Zase budu za upindaného rýpala, který v daném žánru hledá nějakou hloubku, přestože jde v jádru o béčko. Problém je, že i na tyto poměry je The Station jen pouhým derivátem stokrát čteného a viděného. Vztahy mezi postavami, události nevyhnutelné zkázy, ba dokonce i objevování členů posádky, kterým si Ridley Scott vodil diváky už před čtyřmi desítkami roků, jsou výsledkem naprosté ztráty originality. Jestli po dvaceti minutách neodhadnete zbytek příběhu, tak je vám deset let. Nebo možná osmdesát a už jste toho víc zapomněli, než kdy věděli. K dobru si hra připisuje, že i přes omšelou zápletku, nestačí ani chvilku nudit. Důvodem však není atmosféra, ale žalostně krátká herní doba. Mezi prvním spuštěním a závěrečnými titulky stačily hodinky uběhnout jen 100 minut. To je i při cenovce 299 Kč opravdu málo a těžko v tom hledat ospravedlnění.

Nemohu přitom říct, že bych pospíchal. U většiny hádanek jsem měl naopak pocit, že se až příliš flákám, což platilo zejména při dobíjení palivových článků, kde mi utíkala pointa „programování“. Řešení překážek je dokonce to nejlepší, co si z celé hry odnáším. Hledání součástek ve skladu je stejně sympatické, jako bloumání po knihovně a hledání správné kombinace ke dveřím. Věru, rébusů není mnoho, ale dokáží dobře využít jak situaci, tak prostředí. Že k tomu nepoužívají zrovna originální metody, to není v tomto případě důležité, protože i tak vyčnívají nad formou. Autoři možná považují vizuální zpracování za originální, já ho ale hodnotím jako průměrné, až mdlé. Využití enginu Unity není na škodu, ale už na něm běžely čarokrásnější tituly.

Stanice je sama o sobě dost jednotvárná a mimo laboratoří a kajut posádky téměř bez nápadu. Pokud to byl úmyslný kontrast, což si nemyslím, pak budiž, neboť pokoje jsou v rámci možností tvůrců malým designovým cvičením. Zbytek je sterilita, která, když už nemá chuť klamat tělem, nedokáže využít ve svůj prospěch ani nasvícení. Celá řada efektů (výbojky, narušené elektrické vedení, pára) pak nemá ve hře ani zdroj. Přijdete například k blikajícímu světlu na zemi a zjistíte, že tam krom poklopu není ani ťuk. Hře se nevyhnuly ani četné problémy se zvukem, kdy upuštěný předmět nevydá po dopadu absolutně žádný zvuk.

A tím jsem vlastně u konce. Na poli dvou pater, dvou hlavních chodeb a několika místností není už nic, co by stálo za zmínku. Komentovat technický stav se mi ani nechce, protože ani v něm nejsou vývojáři důslední. Plynulý chod kazí propady snímků, viditelné zatuhnutí obrazu při vstupu do místnosti a trhavá kamera, je-li v obraze větší zdroj světla.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Říká se, že z čehosi smradlavého bič neupleteš a v tomto případě platí, že z pobíhání po prázdných kulisách atmosférické sci-fi nevznikne. Než se studio dalo dohromady, jeho členové pracovali na AAA hrách, ale moc si toho z nich neodnesli. The Station působí jako větší demo, na jehož základě by mohl vzniknout plnohodnotný titul. Rychle odvypráví dobře známý příběh, předčí ho pěkně navrženými hádanky, a nakonec vás vyplivne do prostoru, kde vám jako vzpomínka nezůstane téměř nic.
19. 09. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: Super Street: The Game

Občas se na hru těšíte, třebaže v nitru tušíte, že vás při vydání čeká čelní náraz do betonového pilíře. Ale naděje umírá poslední. I tým s malým počtem členů, malým rozpočtem a malými tvůrčími možnostmi může vytvořit dílo, které hrdě zvedne vhozenou rukavici, kolem níž všichni kráčí s odstupem. Rukavice ovšem nesmí být boxerská a vylitá olovem.

»
16. 09. 2018 • tonyskate6

RECENZE: Shadow of the Tomb Raider

Očekávané ukončení trilogie novodobé Lary se konečně dostalo do našich rukou. Je ovšem tak velkolepé jak se nám tvůrci a vydavatel během výrazné kampaně snažili namluvit? O tom se více dočtete v naší recenzi, ale rozhodně jsme se opět dočkali parádního dobrodružství.

»
15. 09. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Immortal: Unchained

Do rezavé mačety už taky. Už to tam skoro bylo. Chybělo méně, než by se do hlavně pistole vešlo a ta třímetrová reklama na steroidy by padla jak nepoužívaný komín. Hodina usilovné práce se právě stala smutnou vzpomínkou a já nemám nic. Jak si teď vylepším vybavení, když jsem všechno nechal na místě smrti? Saprlot, tohle by se slušným lidem dělat nemělo. No nic, když to zkusím ještě jednou, nic...

»
15. 09. 2018 • p.a.c.o1

RECENZE: The Golf Club 2019 featuring PGA TOUR

Letošní sucho v průběhu léta jistě zaznamenal každý a celá řada lidí z něj neměla radost. Mezi tyto jedince bych zařadil i správce golfových hřišť, kteří se museli, mimo útoků syslů na hřiště, vypořádat i se suchem. Udržet bezchybný green nebo farway nebylo jistě snadné, ještě že plevelu kolem hřiště, nebo písku v písečných pastích je to úplně jedno. Ono sucho by se dalo krásně vztáhnout i na hry s golfovou tématikou, kterých poslední...

»
14. 09. 2018 • DandyCZE4

RECENZE NHL 19

Venku je dneska zataženo a prší, snad nám ten led neroztaje. Starosti v letošním díle NHL 19 můžete mít různé, ale všichni jsme zvědaví, jak se to hraje. A od toho je tady moje recenze, jež vám prozradí, jak si tento ročník stojí v očích hokejového maniaka, který nevynechal žádný díl od jeho prvního vydání v době mamutů. Série NHL v posledních letech čelila oprávněné kritice, že herní engine je stále stejný a že...

»
09. 09. 2018 • kristine4chaos29

Recenze: V-Rally 4

Do obchodů dorazila další hra, která má na obalu závodní auto. Fanoušci zaprášených kapot a zlomených kardanů určitě budou mít radost, protože jde o značku V-Rally. A nejspíše jde o značku slavnou, protože ve své době úspěšně nacházela hráče, i když proti ní stály Colin McRae Rally, Xpand Rally nebo Rallisport Challenge. Já jsem tentokrát klidná. Ani jedno totiž nepamatuji.

»
08. 09. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Planet Alpha

Není mnoho žánrů, u kterých bych se zachoval jako kleptoman. Ačkoliv na to tedy nejsem příliš hrdý a vlastně to není ani trochu profesionální. Slabost pro plošinovky z bočního pohledu je letitá a pramení v době, kdy se instalatér rozhodl zahodit hasák a jít zachraňovat princezny. A i když se poslední léta přikláním spíše k surrealistickým depresím s omezenou paletou barev, nepohrdnu ani avatarovským světem, kde se rozvernému umělci rozlily barvy. A právě sem...

»
07. 09. 2018 • DandyCZE2

Recenze Phantom Doctrine

Na obzoru je nová tahová strategie a z prvních videí jsem natěšen na další klon výborné herní série X-Com. Samotné zasazení do období studené války mě ještě více utvrdilo v dojmu, že tuhle hru chci recenzovat. Zahrát si za tajné agenty z obou stran a stát se součástí konspiračních událostí, nebo naopak proniknout do záhad a vyluštit složité případy. Ano, bavíme se o hře Phantom Doctrine, která právě dorazila na Xbox One. Srp...

»