Recenze: The Station

Autor: chaosteorycz Publikováno: 22.2.2018, 7:04

Publikováno: 22.2.2018, 7:04

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1534 článků

Zdánlivě opuštěná vesmírná stanice a ústřední postava coby pojítko mezi tím, co se událo, a co se teprve stane. U bláznivého Isaaca, kde jsem jen tohle předtím viděl? A už vím, asi ve dvaceti předešlých zpracováních. A přece se chci opět nechat tahat po temných chodbách za doprovodu blikajícího osvětlení. Doslova dychtím po informacích ukrytých v emailové komunikaci, odložených poznámkách a zanechaných vzkazech. Stresové situace a problémy volající po rukách zkušeného vesmírného cestovatele vítám s otevřenou náručí a zároveň ukazuji prostředníček strachu, sevřenému hrdlu a zrychlenému tepu. A nejsem sám.

S tím, jak se možnosti lidstva přesouvají z pláten kin a knihoven do skutečného života, je sci-fi tematika stále aktuálnější. Přesvědčují nás o tom nejenom filmaři, ale také tvůrci her, kteří nemají problém vybrat skromným obnos na komorní žánrovku, přesně jako v případě The Station. V přepočtu necelých čtvrt milionu kachen stačilo na to, aby se zrodila korporace Axiom, vesmírná stanice Espial a příběh o potvrzení mimozemské existence. Tak zatímco Elon přemýšlí, zda se jeho kabriolet bude marťanům líbit, trojčlenná posádka se vydává na misi za poznáním neznámého.

Proč tak štíhlá? Inu, v alternativní budoucnosti se neplýtvá lidskými zdroji a návštěvníci z kosmu by se mohli početné delegace zaleknout a začít žhavit pulzní děla. Fakt je ale ten, že důvodem jsou špatné mezinárodní vztahy a tahanice o to, jak naložit se skutečností, že vesmír nepatří druhu vyvinutému z opic. Možná si okamžitě vzpomenete na Druhou vesmírnou odyseu, kde byl konflikt mezi mocnostmi velmi důležitou kulisou příběhu a stála na něm závěrečná pointa. Tady tomu tak není, protože jde čistě o záminku, proč poslat do kosmu malou partu lidí, která se i přes tuto výhodu dostane do potíží. Jednoho dne s nimi Země ztrácí spojení a nikdo netuší, zda si posádka vzala neplacené volno nebo se oddává požitkářství ve stavu beztíže. Přeci jen, žena a dva muži mohou dělat různé věci. Na scénu tedy přichází ústřední postava, jež má úkol prošetřit celou událost.

Ve chvíli, kdy kosmonaut projde přetlakovou komorou a stane uprostřed společenské místnosti, může děj začít ubíhat kamkoli. Očekávat lze další variaci na Dead Space nebo nízkorozpočtový Prey, ale během několika minut se ukáže, že zbraním tu není přáno. Jako vyšetřoval a prodloužená ruka Axiomu máte jen střízlivý úsudek a zdravé končetiny, což nutné neznamená, že za rohem nemůže čekat obdoba Vetřelce, případně zhmotněná mimozemská hmota jako v nedávném filmu Život. Ačkoli stanice pokouší spoje konstruktérů a palubní počítač neví, kterou chybu ohlašovat dřív, „zlo“ je utajeno do posledního okamžiku. Po celou hru se sází na příběh, řešení problémů a decentní atmosféru v temných interiérech.

Nejde o survival, tudíž o život se bát netřeba. Hororové prvky sice zastoupeny jsou, ale musíte být odkojeni na pohádkách z mechu a kapradí, aby se vám alespoň zapotily ruce. Koncept tedy stojí na postupném objevování zlomků informací spojených s výzkumem a osudy jednotlivých členů uvítacího výboru. V perspektivě samotných explorativních mechanik udělali autoři maximum. Informace se tradičně vyskytují v hlasových záznamech, odložených poznámkách či v interní komunikaci posádky. Velice pěkné jsou osobní statistiky osob a podobně jako v Somě je možné místy najít i důležité dialogy nebo legendy ke klíčovým momentům. Když přihlédnu i ke zpracování uživatelského prostředí lodního systému, je objevování velmi příjemné a nenásilné. Škoda, že to samé neplatí o příběhu.

Zase budu za upindaného rýpala, který v daném žánru hledá nějakou hloubku, přestože jde v jádru o béčko. Problém je, že i na tyto poměry je The Station jen pouhým derivátem stokrát čteného a viděného. Vztahy mezi postavami, události nevyhnutelné zkázy, ba dokonce i objevování členů posádky, kterým si Ridley Scott vodil diváky už před čtyřmi desítkami roků, jsou výsledkem naprosté ztráty originality. Jestli po dvaceti minutách neodhadnete zbytek příběhu, tak je vám deset let. Nebo možná osmdesát a už jste toho víc zapomněli, než kdy věděli. K dobru si hra připisuje, že i přes omšelou zápletku, nestačí ani chvilku nudit. Důvodem však není atmosféra, ale žalostně krátká herní doba. Mezi prvním spuštěním a závěrečnými titulky stačily hodinky uběhnout jen 100 minut. To je i při cenovce 299 Kč opravdu málo a těžko v tom hledat ospravedlnění.

Nemohu přitom říct, že bych pospíchal. U většiny hádanek jsem měl naopak pocit, že se až příliš flákám, což platilo zejména při dobíjení palivových článků, kde mi utíkala pointa „programování“. Řešení překážek je dokonce to nejlepší, co si z celé hry odnáším. Hledání součástek ve skladu je stejně sympatické, jako bloumání po knihovně a hledání správné kombinace ke dveřím. Věru, rébusů není mnoho, ale dokáží dobře využít jak situaci, tak prostředí. Že k tomu nepoužívají zrovna originální metody, to není v tomto případě důležité, protože i tak vyčnívají nad formou. Autoři možná považují vizuální zpracování za originální, já ho ale hodnotím jako průměrné, až mdlé. Využití enginu Unity není na škodu, ale už na něm běžely čarokrásnější tituly.

Stanice je sama o sobě dost jednotvárná a mimo laboratoří a kajut posádky téměř bez nápadu. Pokud to byl úmyslný kontrast, což si nemyslím, pak budiž, neboť pokoje jsou v rámci možností tvůrců malým designovým cvičením. Zbytek je sterilita, která, když už nemá chuť klamat tělem, nedokáže využít ve svůj prospěch ani nasvícení. Celá řada efektů (výbojky, narušené elektrické vedení, pára) pak nemá ve hře ani zdroj. Přijdete například k blikajícímu světlu na zemi a zjistíte, že tam krom poklopu není ani ťuk. Hře se nevyhnuly ani četné problémy se zvukem, kdy upuštěný předmět nevydá po dopadu absolutně žádný zvuk.

A tím jsem vlastně u konce. Na poli dvou pater, dvou hlavních chodeb a několika místností není už nic, co by stálo za zmínku. Komentovat technický stav se mi ani nechce, protože ani v něm nejsou vývojáři důslední. Plynulý chod kazí propady snímků, viditelné zatuhnutí obrazu při vstupu do místnosti a trhavá kamera, je-li v obraze větší zdroj světla.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Říká se, že z čehosi smradlavého bič neupleteš a v tomto případě platí, že z pobíhání po prázdných kulisách atmosférické sci-fi nevznikne. Než se studio dalo dohromady, jeho členové pracovali na AAA hrách, ale moc si toho z nich neodnesli. The Station působí jako větší demo, na jehož základě by mohl vzniknout plnohodnotný titul. Rychle odvypráví dobře známý příběh, předčí ho pěkně navrženými hádanky, a nakonec vás vyplivne do prostoru, kde vám jako vzpomínka nezůstane téměř nic.
22. 06. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Prey: Mooncrash

Podle mnohých, to prej byla jedna z nejlepších her loňského roku a další skvělý milník studia Arkane. Jiní naopak tvrdí, že směsky všech možných titulů prej nehrají, protože originalita světem otáčí. A prej už to stejně nebylo ono, protože chyběl indián, obaly od ohnivé vody a emzáci balancující mezi genialitou a parodií. Prej se to jmenovalo Prey a podle tvůrců jedna zastávka u ní rozhodně nestačí. A víte co? Já souhlasím,...

»
21. 06. 2018 • DandyCZE2

Recenze: The Elder Scrolls Online: Summerset (Xbox)

Krásný, kouzelný, nebezpečný a úžasný svět The Elder Scrolls se rozšiřuje. Musím uznat, že na tohle rozšíření jsem se hodně těšil. Svět TESO jsem si užíval od samého začátku, a to i přes mírný pokles úrovně hry a tápání autorů, kam hru posunout. Pořád jsem cítil jakýsi rozkol mezi hraním singleplayeru a týmové hry. Spousta vychytávek jako gildy procházela a stále prochází vývojem, ale za mě osobně tam vidím velký...

»
20. 06. 2018 • chaosteorycz8

Recenze: Jurassic World Evolution

Nemám rád dojení značek z mého dětství. Jednak mi kazí příjemné vzpomínky, kdy jsem byl ochotný pojít v noci žízní, jen abych náhodou nepotkal v kuchyni velociraptora a pak si myslím, že už se nikdy nemůžou vyrovnat originálu. Jsou ovšem série, a není jich příliš, u kterých jsem ochotný zalít vlastní hrdost do betonu a panáčkovat u kina jak ratlík. Stačí pár tónů od Johna Williamse, táhlý záběr na helikoptéru mířící na ostrov...

»
17. 06. 2018 • p.a.c.o4

RECENZE: MotoGP 18

Šampionát MotoGP je skvělou podívanou, kdy při žádném závodě není nouze o dramatické situace a spoustu předjíždění. Navíc upadnout může při riskantnějších manévrech každý, tudíž nic není předem dané. Tento adrenalin se nám snaží nabídnout i virtuální zpracování této značky s oficiální licencí, a i letos ho mají na svědomí Italové z Milestone. MotoGP 18 se chlubí v PR materiálech celou řadou novinek, ovšem to už je taková klasika.

»
14. 06. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Vampyr

Před čtením dalších řádků se nejprve ujistěte, že jste dostatečně vybaveni na boj s nočními predátory. Jako základ zkontrolujte zásoby česneku. Jestliže jich nemáte dostatek na rozvěšení po místnosti, udělejte si alespoň česnečku nebo topinky. Hned v závěsu rozmlaťte libovolnou židli, přednostně dřevěnou, a z rovných částí utvořte kříž. Pokud nevíte, jak vypadá, zanedbali jste některé základy vašeho vzdělání. Nic nezkazíte ani vložením složeného Masaryka do kostelní pokladničky. Lépe pak budete vyjednávat s knězem...

»
05. 06. 2018 • lindros88cze1

RECENZE: ONRUSH

Britské Evolution Studios bylo jedním ze studií, které se zabývalo čistě vývojem závodních her, a byli v tom dobří. Za dob PS2 tito tvůrci stvořili sérii WRC, kdy ještě stála za to, abyste si ji nepletli s dnešními béčky. Poté přešli na šílené akční závody MotorStorm pro PS3 a opět se jednalo o slušný úspěch, ale tuto generaci se jim moc nedařilo a Sony se rozhodla studio rozpustit. Většina vývojářů ale využila...

»
04. 06. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Aragami Shadow Edition

Ara… co? To bude nějaká logická hra o skládání papíru do těch titěrných zvířat nebo ne? Ale s tím sympatickým ninjou na obalu to asi neklapne. Trochu působí jako japonský Deadpool, což určitě naznačuje, že půjde o krvavou rubačku, plnou useknutých končetin, zatímco hlavní hrdinu bude odříkávat haiku napsanou uťatým prstem. Ale moment. Čmoudí se mu z ruky, takže Aragami bude nakonec budovatelská hra o pěstování tabáku na úpatí hory Fuji. Ne?...

»
02. 06. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Tennis World Tour

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě. To je úsloví, které sice zastánci pohybu nemají úplně v lásce, ale když se podívám po lidech ze svého okolí, skoro bych mu dal za pravdu. Pár sportovců z mého okolí to zkoušelo a problémy je dostihly, protože i zde platí, že nic se nemá přehánět. Někdo může namítnout, že v případě virtuálních sportů zranění nehrozí, což také není úplná pravda. Tenisový loket a bolavé prsty budiž...

»