Recenze: The Surge 2

Autor: lindros88cze Publikováno: 24.9.2019, 8:33

Publikováno: 24.9.2019, 8:33

Sociální sítě

O autorovi

lindros88cze

lindros88cze

Je autorem 117 článků

Co je malé, to je hezké a na velikosti nezáleží. Že bychom si spletli obsah recenze? Nikoliv, právě naopak. Citáty posilující sebevědomí malým vzrůstem, se na značku The Surge skvěle hodí. Už první díl vyprávěl o povstání jedince. O boji proti vzbouřenému systému, který pohltil vlastní tvůrce. A nechyběl ani pomyslný David, jehož odvaha zabíjela jednoho Goliáše za druhým. V doprovodu odvahy, vůle a nejmodernější technologie.

Kyberpunk a provázanost člověka se strojem není výsadou jen vědecko-fantastických románů, ale stále častěji nachází útočiště ve hrách. Od megalomanského projektu studia CD Projekt RED, po komorní hororové psycho ze stejné země. Někde mezi, i když blíže nezávislé scéně, stojí The Surge 2. Akční RPG plné brutality, deprese, beznaděje a skomírajícího města Jericho.

Stačila obyčejná nehoda dopravního letounu a pro metropoli o devíti čtvrtích se navždy změnil svět. Jediný přeživší se stal symbolem zkázy. Když padly základní lidské hodnoty, došlo na holý život. O něj neusiluje jen nebezpečný virus, ale také inteligentní nanotechnologie a zvrácení blázni. Když vyplave na povrch, že za nehodou stojí úlomek rakety, kterou se pokoušel zneškodnit hrdina prvního dílu, karty jsou definitivně rozdány.

Boj se vlastně jen posunul do nových kulis a štafetu odboje převzal vámi vytvořený hrdina. Warren je minulostí, ale jeho poselství žije dál. Stačí se dostat z policejní stanice, jejíž ošetřovna je vaší celou. Ale zuří vzpoura. Příčiny vzniku jsou mlhavé. Stejně tak vlastní minulost a historie Jericho City. Chladnokrevných vězňů se ale ptát nechcete. Toužíte po jediném, a to seznámit je s vašimi pěstmi.

První díl The Surge byl v mnoha ohledech nedotažený. Obtížnost s hráčem vymetala podlahu od prvních minut, prostředí se rychle slilo do stereotypu a hrdina měl méně charizmatu než plastová figurína. Nikomu to ale příliš nevadilo. Soubojový systém dominoval natolik, že všechny nedostatky posilovaly touho k dalšímu boji. A minimálně v oblasti akce se takřka nic nezměnilo. Nebo vlastně ano, protože je rychlejší, odladěnější a přizpůsobivější.

Celá váha soubojů leží na exoskeletu. Vnější pomocná kostra dává majiteli nadlidskou sílu. Zároveň mu umožňuje připojovat výstroj, kterou jen sotva naleznete ve skladu armádních dodavatelů. Možná v internetovém obchodu šíleného Maxe. Zisk nového vybavení se odvíjí od dvou věcí: od počtu energetických jader a od nalezených schémat, které mohou zastoupit již hotové zbraně. Proto se hned u prvního střetu dostává ke slovu systém cíleného útoku. Pomocí pravé páčky selektivně označíte nejcennější část protivníkova postroje. Po kovovém kočkování dojde na popravu a zisk cenné součástky.

Sekundární komoditou je šrot. Jediná měna, na kterou slyší obchodníci a mobilní ošetřovny. Ty slouží jako modifikační centra a checkpointy. Z kovového haraburdí vytvoří energii a při kombinaci s jinými materiály vylepší vybavení. Jelikož je celá hra prostý mix RPG, survivalu a roque-like titulu, vzhlíželi jsem k ošetřovně jako k modle. I když se často stala spíše rakví, po opuštění bezpečné zóny se zrak upřel na další v pořadí. Přitom nový styčný bod byl často na dosah.

Jestli jsme před vydáním měli obavy, zda se soubojový systém opět chytne, po pár minutách se rozplynuly. Cílené „loupání“ soupeře, je pořád zábavné. Výdrž je tentokrát o něco větší a obtížnost lépe odstupňovaná. Tudíž, i když při východu z policejní stanice čeká první boss, je mnohem intuitivnější mu čelit. Značnou výpomocí jsou implantáty. Z nabíjené baterie mohou doplňovat zdraví, přičemž jiné sníží spotřebu výdrže. Další naznačí směr výpadu protivníka nebo pomůžou redukovat způsobenou újmu.

Kombinací je více než moc. Proto má menu hned několik volných slotů na různé šablony. Při montování výzbroje se hodí alespoň trocha strategického myšlení a předvídavosti. Zbraně o několika druzích jsou základ, mohutné (přesto lehké) brnění nezbytnost. A tentokrát se hrdina neobejde ani bez dronu. Primitivní stroj toho možná moc neumí, ale s dobrých upgradem dokáže zastat pořádnou palebnou sílu. Jako bonus má pár zbytečností, které vám mohou přinést šrot takřka za nic.

Když se vše spojí dohromady, je The Surge 2 neskutečně zábavnou hrou. Útoky dle různého časování tlačítek, bloky s protiútokem, šílené zbraně a brutalita hraničící se zbytečností. Při dobře odehraném střetu je finále zakončeno zpomaleným záběrem. Jelikož animací není příliš, po čase bychom se bez nich obešli. Ale běda, jak chvíli chybí. To už netrpělivě poposedáme, kdy se bude čtvrtit tělo nebo trhat hlava.

Kladné body připisuje do značné míry jednoduchost. Systém je sice komplexní, ale jeho plné zapojení probíhá pozvolna. Tentokrát si to hra může dovolit. Má na to čas, děj a prostor. Po hodině se v Jerichu cítíte jako ryba ve vodě. I když často umíráte a některé pasáže znáte nazpaměť. Chtíč překonat sám sebe a touha poznat prostředí nepustí. Koridory pojí zkratky, které jen čekají na objevení. Jen pozor, komu pomáháte.

Větší svět dává volnost četným vedlejším úkolům. Až jsme se divili, jak proradní někteří obyvatelé dokáží být. Námět nevzešel z cenami ověnčeného díla, ale využívá základní premisy o rozvrácení společnosti a vyplavení základních lidských pudů. Jak seznam labilních pacientů zapadlého sanatoria. Orientační mapa při plnění úkolů příliš nepomůže, za to česká lokalizace ano. Snáze se tak dostanete také k bossům. Ti mají dobré vystavění a zajímavě pojaté obrany. A rozhodně neplatí, že stroje musí být nebezpečnější než humanoidi.

Ohledně češtiny bylo vše sporné řečeno před vydáním. Nejdříve být aplikována nemohla kvůli chybějící lokalizaci dashboardu. Nakonec byl problém evidentně jinde a titulky máme. Jejich kvalita je dostačující na jednoduchou skladbu dialogů. Vyložené nesmysly byste potkávat neměli. Spíše momenty, kdy jste zvyklí na jiný termín nebo odlišný slovosled. Důkaz máte ihned v menu pod možností přepnutí účtu.

Možná budete překvapeni, ale The Surge 2 má i malou formu multiplayeru. Nebo spíše funkci sdíleného světa. I když se hráči nikdy přímo nepotkají, po zabití po nich zůstane trocha šrotu, kterou vidí ostatní. Dalším sdíleným prvkem jsou graffiti a bannery. Princip označování zajímavých míst se zvrhnul do pouťové přehlídky různých obrazců a po chvíli jen otravoval. Myšlenka banneru je zajímavější, protože vyberete místo, kam umístíte malou podobiznu. A čím méně hráčů ji objeví, tím je odměna vyšší. Přesto můžete vše ignorovat přepnutím do offline režimu hry.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Záchrana světa tentokrát probíhá ve městě, ve kterém vyrostl příběh, prostředí a především akce. Souboje jsou lépe uchopitelné, mají větší šťávu a zrychlují hru. Navíc se mohou opřít o masivní inventář výzbroje. Zbytek je genetický ekvivalent jedničky, jehož různorodé prostředí maskuje jednoduchý žánrový koncept. Škoda, že autoři lépe nevyužili nový svět a nevěnovali větší pozornost optimalizaci. Některé lokace slouží pouze jako dějový most. Výpadky frekvence snímků a textur pak prozrazují, že tvůrčí limity jsou nebezpečně blízko.
  • Pojta

    Zní to zajímavě.
    Možná časem na to kouknu.
    I když to zasazení asi není úplně můj šálek kávy.

  • Marcus Fenix

    Je to těžší jak 1??

    • Lukáš Urban

      Určitě ne. Je to to akčnější a celkově rychlejší. Soupeři líp gradují, takže je dost času se nalootvat a najít vlastní tempo.

05. 12. 2019 • Lukáš Urban0

Recenze: Lost Ember

Mám vlka. Což je v normálním případě práce pro příslušného lékaře. Avšak mám také kachnu, vombata, kolibříka, rybu nebo horskou kozu. To už je spíše na hospitalizaci v klecovém lůžku nebo otevření malého zoologického koutku. Pokud však zrovna nemám před sebou výpravný Lost Ember, který se rozhodl netradiční formou odvyprávět smutné lidské osudy. Nikoliv kterak si těžař uřízl nohu, když se lekl tmavé šelmy. Jde o příběh spoutaných duší, ztracených nadějí a...

»
04. 12. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: Arise: A simple story

Příběh je to, co nás většinou her provází. Ano, některé z nich si vystačí i bez něj, ale jinak ho ve hře najdeme ve zpracováních od „nic není v té hře hlavnější než příběh“ až po „něco tam dejte, ať ty mise drží pohromadě“. I my, hráči, k příběhům přistupujeme různě. Záleží na náladě, zajímavosti příběhu a také samotné hře, jakou jsme se rozhodli hrát. Největší umělecké ambice co do zpracování příběhu mívají...

»
25. 11. 2019 • Lukáš Urban1

Recenze: Sniper Ghost Warrior: Contracts

Když děláte větší než únosné množství pitomostí, je fajn, když do vás někdo střelí trochu rozumu. Vývojáře z CI Games takto profackovali hráči po minulém dílu Sniper Ghost Warrior. A je trochu zázrak, že se z toho aplausu vůbec vzpamatovali. Stálo je to sice pár kolegů a zničené ego, ale bez toho se dá pracovat. Jak dokazují Contracts, možná dokonce i lépe než kdy předtím.

»
21. 11. 2019 • p.a.c.o5

RECENZE: Star Wars Jedi Fallen Order

Máme tady nějaké fanoušky prahnoucí po nové hře z univerza Star Wars? Myslím si, že rozhodně ano, protože tato značka do jisté míry změnila život celé řadě lidí a i po tolika letech od uvedení prvních filmů na sebe upoutává patřičnou pozornost. Aktuálně ji vlastní Disney, který se pustil do nového seriálu pro svou streamovací službu a také nás čeká další filmové zpracování s celou řadou navrátivších se postav a herců.

»
19. 11. 2019 • Lukáš Urban8

Recenze: Terminator: Resistance

Ať si James Cameron klidně do konce života točí Avatary nebo třeba tření lososů ve studeném proudu. Z mého pohledu to nejlepší už filmovému průmyslu přinesl. Výtečně pozvedl Vetřelce, aby se později korunoval za krále akčních sci-fi s druhým Terminátorem. Myslete si, co chcete, ale tomuhle snímku se vyrovná jen máloco. Na béčkovém scénáři vystavěl Cameron multižánrový klenot. Nadčasovou klasiku, kde v naprostém souladu funguje svalnatý antihrdina, silná ženská postava, bezcitný padouch a...

»
12. 11. 2019 • CryLineT6

Recenze: Bee Simulator

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec...

»
24. 10. 2019 • Lukáš Urban9

Recenze: The Outer Worlds

Sedím tu, žvejkám flákotu z raptidona a čučím na bandu dělníků, co rozhazuje výplatu v kartách. Vezměte jed, že se nakonec pozabíjejí, protože ten vlevo fixluje, až se mu z pazour práší. Ale je tu docela klid. Na to, abych dal dohromady pár řádků, kterým stejně nikdo neuvěří. Ale kdo ví, co bude zítra. Halcyon je stabilní jak vytuhlá mrtvola a gauneři z velkých korporací na něm hodují jak supi. Snad měla Nyoka pravdu...

»
20. 10. 2019 • CryLineT0

Recenze: Stranded Sails: Explorers of the Cursed Islands

Přijměte pozvání od studia Lemonbomb, které z přístavu kočíruje průzkumnou loď. Kocábku se sympatickou posádkou. A samozřejmě také s vámi, co by potomkem kapitána a vrchním důstojníkem. Jen se příliš nenechte unést modravou dálí. Počasí nemá chuť řídit se předpovědí a brzy nabídne zamračenou tvář. Takovou, po jejímž pohledu končí plachetnice roztříštěná o skaliska ostrovů. A jak jste skončili vy? Váš otec? A vaše posádka? To už vám poví malinký titul Stranded...

»