Recenze: The Surge 2

Autor: lindros88cze Publikováno: 24.9.2019, 8:33

Publikováno: 24.9.2019, 8:33

Sociální sítě

O autorovi

lindros88cze

lindros88cze

Je autorem 119 článků

Co je malé, to je hezké a na velikosti nezáleží. Že bychom si spletli obsah recenze? Nikoliv, právě naopak. Citáty posilující sebevědomí malým vzrůstem, se na značku The Surge skvěle hodí. Už první díl vyprávěl o povstání jedince. O boji proti vzbouřenému systému, který pohltil vlastní tvůrce. A nechyběl ani pomyslný David, jehož odvaha zabíjela jednoho Goliáše za druhým. V doprovodu odvahy, vůle a nejmodernější technologie.

Kyberpunk a provázanost člověka se strojem není výsadou jen vědecko-fantastických románů, ale stále častěji nachází útočiště ve hrách. Od megalomanského projektu studia CD Projekt RED, po komorní hororové psycho ze stejné země. Někde mezi, i když blíže nezávislé scéně, stojí The Surge 2. Akční RPG plné brutality, deprese, beznaděje a skomírajícího města Jericho.

Stačila obyčejná nehoda dopravního letounu a pro metropoli o devíti čtvrtích se navždy změnil svět. Jediný přeživší se stal symbolem zkázy. Když padly základní lidské hodnoty, došlo na holý život. O něj neusiluje jen nebezpečný virus, ale také inteligentní nanotechnologie a zvrácení blázni. Když vyplave na povrch, že za nehodou stojí úlomek rakety, kterou se pokoušel zneškodnit hrdina prvního dílu, karty jsou definitivně rozdány.

Boj se vlastně jen posunul do nových kulis a štafetu odboje převzal vámi vytvořený hrdina. Warren je minulostí, ale jeho poselství žije dál. Stačí se dostat z policejní stanice, jejíž ošetřovna je vaší celou. Ale zuří vzpoura. Příčiny vzniku jsou mlhavé. Stejně tak vlastní minulost a historie Jericho City. Chladnokrevných vězňů se ale ptát nechcete. Toužíte po jediném, a to seznámit je s vašimi pěstmi.

První díl The Surge byl v mnoha ohledech nedotažený. Obtížnost s hráčem vymetala podlahu od prvních minut, prostředí se rychle slilo do stereotypu a hrdina měl méně charizmatu než plastová figurína. Nikomu to ale příliš nevadilo. Soubojový systém dominoval natolik, že všechny nedostatky posilovaly touho k dalšímu boji. A minimálně v oblasti akce se takřka nic nezměnilo. Nebo vlastně ano, protože je rychlejší, odladěnější a přizpůsobivější.

Celá váha soubojů leží na exoskeletu. Vnější pomocná kostra dává majiteli nadlidskou sílu. Zároveň mu umožňuje připojovat výstroj, kterou jen sotva naleznete ve skladu armádních dodavatelů. Možná v internetovém obchodu šíleného Maxe. Zisk nového vybavení se odvíjí od dvou věcí: od počtu energetických jader a od nalezených schémat, které mohou zastoupit již hotové zbraně. Proto se hned u prvního střetu dostává ke slovu systém cíleného útoku. Pomocí pravé páčky selektivně označíte nejcennější část protivníkova postroje. Po kovovém kočkování dojde na popravu a zisk cenné součástky.

Sekundární komoditou je šrot. Jediná měna, na kterou slyší obchodníci a mobilní ošetřovny. Ty slouží jako modifikační centra a checkpointy. Z kovového haraburdí vytvoří energii a při kombinaci s jinými materiály vylepší vybavení. Jelikož je celá hra prostý mix RPG, survivalu a roque-like titulu, vzhlíželi jsem k ošetřovně jako k modle. I když se často stala spíše rakví, po opuštění bezpečné zóny se zrak upřel na další v pořadí. Přitom nový styčný bod byl často na dosah.

Jestli jsme před vydáním měli obavy, zda se soubojový systém opět chytne, po pár minutách se rozplynuly. Cílené „loupání“ soupeře, je pořád zábavné. Výdrž je tentokrát o něco větší a obtížnost lépe odstupňovaná. Tudíž, i když při východu z policejní stanice čeká první boss, je mnohem intuitivnější mu čelit. Značnou výpomocí jsou implantáty. Z nabíjené baterie mohou doplňovat zdraví, přičemž jiné sníží spotřebu výdrže. Další naznačí směr výpadu protivníka nebo pomůžou redukovat způsobenou újmu.

Kombinací je více než moc. Proto má menu hned několik volných slotů na různé šablony. Při montování výzbroje se hodí alespoň trocha strategického myšlení a předvídavosti. Zbraně o několika druzích jsou základ, mohutné (přesto lehké) brnění nezbytnost. A tentokrát se hrdina neobejde ani bez dronu. Primitivní stroj toho možná moc neumí, ale s dobrých upgradem dokáže zastat pořádnou palebnou sílu. Jako bonus má pár zbytečností, které vám mohou přinést šrot takřka za nic.

Když se vše spojí dohromady, je The Surge 2 neskutečně zábavnou hrou. Útoky dle různého časování tlačítek, bloky s protiútokem, šílené zbraně a brutalita hraničící se zbytečností. Při dobře odehraném střetu je finále zakončeno zpomaleným záběrem. Jelikož animací není příliš, po čase bychom se bez nich obešli. Ale běda, jak chvíli chybí. To už netrpělivě poposedáme, kdy se bude čtvrtit tělo nebo trhat hlava.

Kladné body připisuje do značné míry jednoduchost. Systém je sice komplexní, ale jeho plné zapojení probíhá pozvolna. Tentokrát si to hra může dovolit. Má na to čas, děj a prostor. Po hodině se v Jerichu cítíte jako ryba ve vodě. I když často umíráte a některé pasáže znáte nazpaměť. Chtíč překonat sám sebe a touha poznat prostředí nepustí. Koridory pojí zkratky, které jen čekají na objevení. Jen pozor, komu pomáháte.

Větší svět dává volnost četným vedlejším úkolům. Až jsme se divili, jak proradní někteří obyvatelé dokáží být. Námět nevzešel z cenami ověnčeného díla, ale využívá základní premisy o rozvrácení společnosti a vyplavení základních lidských pudů. Jak seznam labilních pacientů zapadlého sanatoria. Orientační mapa při plnění úkolů příliš nepomůže, za to česká lokalizace ano. Snáze se tak dostanete také k bossům. Ti mají dobré vystavění a zajímavě pojaté obrany. A rozhodně neplatí, že stroje musí být nebezpečnější než humanoidi.

Ohledně češtiny bylo vše sporné řečeno před vydáním. Nejdříve být aplikována nemohla kvůli chybějící lokalizaci dashboardu. Nakonec byl problém evidentně jinde a titulky máme. Jejich kvalita je dostačující na jednoduchou skladbu dialogů. Vyložené nesmysly byste potkávat neměli. Spíše momenty, kdy jste zvyklí na jiný termín nebo odlišný slovosled. Důkaz máte ihned v menu pod možností přepnutí účtu.

Možná budete překvapeni, ale The Surge 2 má i malou formu multiplayeru. Nebo spíše funkci sdíleného světa. I když se hráči nikdy přímo nepotkají, po zabití po nich zůstane trocha šrotu, kterou vidí ostatní. Dalším sdíleným prvkem jsou graffiti a bannery. Princip označování zajímavých míst se zvrhnul do pouťové přehlídky různých obrazců a po chvíli jen otravoval. Myšlenka banneru je zajímavější, protože vyberete místo, kam umístíte malou podobiznu. A čím méně hráčů ji objeví, tím je odměna vyšší. Přesto můžete vše ignorovat přepnutím do offline režimu hry.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Záchrana světa tentokrát probíhá ve městě, ve kterém vyrostl příběh, prostředí a především akce. Souboje jsou lépe uchopitelné, mají větší šťávu a zrychlují hru. Navíc se mohou opřít o masivní inventář výzbroje. Zbytek je genetický ekvivalent jedničky, jehož různorodé prostředí maskuje jednoduchý žánrový koncept. Škoda, že autoři lépe nevyužili nový svět a nevěnovali větší pozornost optimalizaci. Některé lokace slouží pouze jako dějový most. Výpadky frekvence snímků a textur pak prozrazují, že tvůrčí limity jsou nebezpečně blízko.
  • Pojta

    Zní to zajímavě.
    Možná časem na to kouknu.
    I když to zasazení asi není úplně můj šálek kávy.

  • Marcus Fenix

    Je to těžší jak 1??

    • Lukáš Urban

      Určitě ne. Je to to akčnější a celkově rychlejší. Soupeři líp gradují, takže je dost času se nalootvat a najít vlastní tempo.

06. 07. 2020 • p.a.c.o10

RECENZE: F1 2020

Formulové závody jsou součástí herního světa už pěknou řádku let. Dokonce jedna z prvních her, kterou si tenkrát ještě na PC pamatuji, jsou legendární formule Grand Prix Circuit od Accoolade z roku 1987. Na jejich vývoji se dokonce podílel jistý Don Mattrick, což je ten pán, který nějaký čas vedl Xboxovou divizi a také oznamoval konzoli Xbox One. Další formulovou hrou, která se mi vryla do paměti byla série od EA, i...

»
02. 07. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: Hunting Simulator 2

Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na...

»
23. 06. 2020 • CryLineT9

Recenze: SpongeBob SquarePants: Battle for Bikini Bottom – Rehydrated

Je to žluté, nosí to kalhoty a chová to mňoukajícího hlemýždě. Nic? Kamarádí se to s natvrdlou mořskou hvězdicí a pracuje pro Evžena Krabse u Křupavého kraba. Stále nic? Kde jste žili posledních dvacet let, že neznáte SpongeBoba? Mořskou houbu v kalhotách, která si spokojeně žije v Zátiší Bikin. Ale chápu. Každý se nezamiloval do hlubokých očí usměvavého hrdiny. Také humor nemusel trefit ten pravý cíl. V případě remasteru Battle for Bikini Bottom by to...

»
21. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: The Elder Scrolls Online: Greymoor

To je pořád řečí, jak neexistují upíři a vlkodlaci. A přitom je potkáváte takřka dnes a denně, aniž byste si to uvědomili. S větší intenzitou ty prvé, kteří pijí dobrým lidem krev brčkem, ale zato dlouhodobě a usilovně. Pravda, neříkáme jim upíři. Dostávají pojmenování, jejichž tíhu ani digitální řádky nesnesou. Navíc neplatí, že by se objevovali jen s příchodem noci. S vlkodlaky je to složitější, ale snad minimálně pánové někdy měli tu...

»
14. 06. 2020 • CryLineT0

Recenze: Beyond Blue

Moderní podoba herního průmyslu činí z her univerzální kulturní médium. Úchvatné práce grafických enginů dokážou z vašeho obýváku vytvořit galerii umění. Prostorový zvuk nasimuluje početný orchestr hned vedle vás. A talent pánů spisovatelů přetvoří jedničky s nulami do výpravného románu. To ale není všechno. Tituly jsou rády také intelektuální, relaxační a výukové. Lehce se stanou exkurzí do antického muzea nebo dokumentem o podmořském životě.

»
12. 06. 2020 • tonyskate0

RECENZE: Desperados III

Za vyhynulý žánr byly často považovány tradiční adventury, ovšem ve skutečnosti to jsou taktické hry v reálném čase s důrazem na tichý přístup. Že nevíte o čem je řeč? Snad vám napoví slůvko Commandos. Série, jejíž první díl vyšel před více než 20 lety, nabídla nevídané pojetí, které si zamilovaly milióny hráčů. Podobných her poté vzniklo poměrně málo a vlastně byl tento žánr u ledu dobrou dekádu, dokud jej v roce 2016 neoživilo...

»
10. 06. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mafia III: Definitive Edition

Hodnotit zpětně titul není tak jednoduché. Obzvláště, pokud je všeobecně na pranýři už od dob, kdy se objevily první informace a videa. Od vydání se utvořil všeobecný názor, který můžu buď potvrdit nebo se vydat na válečnou stezku za popřením. Bohužel mi chybí moment překvapení, který má suplovat dodatečný obsah. K němu se dostali asi jen ti, kterým základ nevadil a hru si užili. Z toho vyplývá, že jsem na každý pád...

»
07. 06. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Mortal Kombat 11: Aftermath Kollection

Jsou tituly, které se při vydání nevyplatí kupovat. Ne proto, že jsou v horším stavu než české památky, ale proto, že je čeká ještě velký kus obsahu. Přitom nutně nemusí jít o poloprázdné projekty, u nichž jsou pozdější dodatky součást obchodní strategie. Svou specifickou úlohu zde mají právě bojovky. Ať už Tekken, Soulcalibur nebo Mortal Kombat, vždy vyjdou v dostatečném základu, aby později přiložily pod kotel. Poslední jmenovaný se teď po roce...

»