Recenze: The Surge 2

Autor: lindros88cze Publikováno: 24.9.2019, 8:33

Publikováno: 24.9.2019, 8:33

Sociální sítě

O autorovi

lindros88cze

lindros88cze

Je autorem 116 článků

Co je malé, to je hezké a na velikosti nezáleží. Že bychom si spletli obsah recenze? Nikoliv, právě naopak. Citáty posilující sebevědomí malým vzrůstem, se na značku The Surge skvěle hodí. Už první díl vyprávěl o povstání jedince. O boji proti vzbouřenému systému, který pohltil vlastní tvůrce. A nechyběl ani pomyslný David, jehož odvaha zabíjela jednoho Goliáše za druhým. V doprovodu odvahy, vůle a nejmodernější technologie.

Kyberpunk a provázanost člověka se strojem není výsadou jen vědecko-fantastických románů, ale stále častěji nachází útočiště ve hrách. Od megalomanského projektu studia CD Projekt RED, po komorní hororové psycho ze stejné země. Někde mezi, i když blíže nezávislé scéně, stojí The Surge 2. Akční RPG plné brutality, deprese, beznaděje a skomírajícího města Jericho.

Stačila obyčejná nehoda dopravního letounu a pro metropoli o devíti čtvrtích se navždy změnil svět. Jediný přeživší se stal symbolem zkázy. Když padly základní lidské hodnoty, došlo na holý život. O něj neusiluje jen nebezpečný virus, ale také inteligentní nanotechnologie a zvrácení blázni. Když vyplave na povrch, že za nehodou stojí úlomek rakety, kterou se pokoušel zneškodnit hrdina prvního dílu, karty jsou definitivně rozdány.

Boj se vlastně jen posunul do nových kulis a štafetu odboje převzal vámi vytvořený hrdina. Warren je minulostí, ale jeho poselství žije dál. Stačí se dostat z policejní stanice, jejíž ošetřovna je vaší celou. Ale zuří vzpoura. Příčiny vzniku jsou mlhavé. Stejně tak vlastní minulost a historie Jericho City. Chladnokrevných vězňů se ale ptát nechcete. Toužíte po jediném, a to seznámit je s vašimi pěstmi.

První díl The Surge byl v mnoha ohledech nedotažený. Obtížnost s hráčem vymetala podlahu od prvních minut, prostředí se rychle slilo do stereotypu a hrdina měl méně charizmatu než plastová figurína. Nikomu to ale příliš nevadilo. Soubojový systém dominoval natolik, že všechny nedostatky posilovaly touho k dalšímu boji. A minimálně v oblasti akce se takřka nic nezměnilo. Nebo vlastně ano, protože je rychlejší, odladěnější a přizpůsobivější.

Celá váha soubojů leží na exoskeletu. Vnější pomocná kostra dává majiteli nadlidskou sílu. Zároveň mu umožňuje připojovat výstroj, kterou jen sotva naleznete ve skladu armádních dodavatelů. Možná v internetovém obchodu šíleného Maxe. Zisk nového vybavení se odvíjí od dvou věcí: od počtu energetických jader a od nalezených schémat, které mohou zastoupit již hotové zbraně. Proto se hned u prvního střetu dostává ke slovu systém cíleného útoku. Pomocí pravé páčky selektivně označíte nejcennější část protivníkova postroje. Po kovovém kočkování dojde na popravu a zisk cenné součástky.

Sekundární komoditou je šrot. Jediná měna, na kterou slyší obchodníci a mobilní ošetřovny. Ty slouží jako modifikační centra a checkpointy. Z kovového haraburdí vytvoří energii a při kombinaci s jinými materiály vylepší vybavení. Jelikož je celá hra prostý mix RPG, survivalu a roque-like titulu, vzhlíželi jsem k ošetřovně jako k modle. I když se často stala spíše rakví, po opuštění bezpečné zóny se zrak upřel na další v pořadí. Přitom nový styčný bod byl často na dosah.

Jestli jsme před vydáním měli obavy, zda se soubojový systém opět chytne, po pár minutách se rozplynuly. Cílené „loupání“ soupeře, je pořád zábavné. Výdrž je tentokrát o něco větší a obtížnost lépe odstupňovaná. Tudíž, i když při východu z policejní stanice čeká první boss, je mnohem intuitivnější mu čelit. Značnou výpomocí jsou implantáty. Z nabíjené baterie mohou doplňovat zdraví, přičemž jiné sníží spotřebu výdrže. Další naznačí směr výpadu protivníka nebo pomůžou redukovat způsobenou újmu.

Kombinací je více než moc. Proto má menu hned několik volných slotů na různé šablony. Při montování výzbroje se hodí alespoň trocha strategického myšlení a předvídavosti. Zbraně o několika druzích jsou základ, mohutné (přesto lehké) brnění nezbytnost. A tentokrát se hrdina neobejde ani bez dronu. Primitivní stroj toho možná moc neumí, ale s dobrých upgradem dokáže zastat pořádnou palebnou sílu. Jako bonus má pár zbytečností, které vám mohou přinést šrot takřka za nic.

Když se vše spojí dohromady, je The Surge 2 neskutečně zábavnou hrou. Útoky dle různého časování tlačítek, bloky s protiútokem, šílené zbraně a brutalita hraničící se zbytečností. Při dobře odehraném střetu je finále zakončeno zpomaleným záběrem. Jelikož animací není příliš, po čase bychom se bez nich obešli. Ale běda, jak chvíli chybí. To už netrpělivě poposedáme, kdy se bude čtvrtit tělo nebo trhat hlava.

Kladné body připisuje do značné míry jednoduchost. Systém je sice komplexní, ale jeho plné zapojení probíhá pozvolna. Tentokrát si to hra může dovolit. Má na to čas, děj a prostor. Po hodině se v Jerichu cítíte jako ryba ve vodě. I když často umíráte a některé pasáže znáte nazpaměť. Chtíč překonat sám sebe a touha poznat prostředí nepustí. Koridory pojí zkratky, které jen čekají na objevení. Jen pozor, komu pomáháte.

Větší svět dává volnost četným vedlejším úkolům. Až jsme se divili, jak proradní někteří obyvatelé dokáží být. Námět nevzešel z cenami ověnčeného díla, ale využívá základní premisy o rozvrácení společnosti a vyplavení základních lidských pudů. Jak seznam labilních pacientů zapadlého sanatoria. Orientační mapa při plnění úkolů příliš nepomůže, za to česká lokalizace ano. Snáze se tak dostanete také k bossům. Ti mají dobré vystavění a zajímavě pojaté obrany. A rozhodně neplatí, že stroje musí být nebezpečnější než humanoidi.

Ohledně češtiny bylo vše sporné řečeno před vydáním. Nejdříve být aplikována nemohla kvůli chybějící lokalizaci dashboardu. Nakonec byl problém evidentně jinde a titulky máme. Jejich kvalita je dostačující na jednoduchou skladbu dialogů. Vyložené nesmysly byste potkávat neměli. Spíše momenty, kdy jste zvyklí na jiný termín nebo odlišný slovosled. Důkaz máte ihned v menu pod možností přepnutí účtu.

Možná budete překvapeni, ale The Surge 2 má i malou formu multiplayeru. Nebo spíše funkci sdíleného světa. I když se hráči nikdy přímo nepotkají, po zabití po nich zůstane trocha šrotu, kterou vidí ostatní. Dalším sdíleným prvkem jsou graffiti a bannery. Princip označování zajímavých míst se zvrhnul do pouťové přehlídky různých obrazců a po chvíli jen otravoval. Myšlenka banneru je zajímavější, protože vyberete místo, kam umístíte malou podobiznu. A čím méně hráčů ji objeví, tím je odměna vyšší. Přesto můžete vše ignorovat přepnutím do offline režimu hry.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Záchrana světa tentokrát probíhá ve městě, ve kterém vyrostl příběh, prostředí a především akce. Souboje jsou lépe uchopitelné, mají větší šťávu a zrychlují hru. Navíc se mohou opřít o masivní inventář výzbroje. Zbytek je genetický ekvivalent jedničky, jehož různorodé prostředí maskuje jednoduchý žánrový koncept. Škoda, že autoři lépe nevyužili nový svět a nevěnovali větší pozornost optimalizaci. Některé lokace slouží pouze jako dějový most. Výpadky frekvence snímků a textur pak prozrazují, že tvůrčí limity jsou nebezpečně blízko.
  • Pojta

    Zní to zajímavě.
    Možná časem na to kouknu.
    I když to zasazení asi není úplně můj šálek kávy.

  • Marcus Fenix

    Je to těžší jak 1??

    • Lukáš Urban

      Určitě ne. Je to to akčnější a celkově rychlejší. Soupeři líp gradují, takže je dost času se nalootvat a najít vlastní tempo.

14. 10. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Frostpunk: Console Edition

Zimu mám moc rád hned z několika důvodů. Předně není horko a člověk se může přiobléct, když teplota klesá. A pak se v případě dostatku sněhu dají provozovat zimní sporty nebo nejrůznější venkovní aktivity. Poslední dobou, zejména ve městech, však zimy stojí pěkně za prd a užívat si krásnou, čistou bílou pokrývku se poštěstí spíše na horách. Prý to má na svědomí globální oteplování, takže si těch krásných zim budeme asi užívat...

»
12. 10. 2019 • p.a.c.o10

RECENZE: GRID

Závody jsou hodně vděčným tématem pro herní zpracování. Ještě aby ne, když závodění obecně je skvělá zábava a kdo by nechtěl vyhrát, že? Navíc máme rádi rychlá a krásná auta, na která většinou zálibně koukáme, protože k jejich řízení se dostaneme hodně zřídka a na skutečném závodním okruhu ještě méně. Vývojáři to asi vidí stejně, takže nabídka je v tomto žánru opravdu pestrá a bohatá.

»
08. 10. 2019 • Lukáš Urban21

Recenze: Tom Clancy’s Ghost Recon Breakpoint

*Recenzi doplňují nalezené zápisky z deníku ztraceného „ducha“ (vřelý dík směřuje k Luk83). Asi za každým selháním v lidské historii stojí prvotní příčina.  Ta má zpravidla jméno, nad kterým rudneme během čtení v novinových sloupcích. Také má obličej, na jehož podobiznu si rádi flusneme, kdykoliv ji vidíme. A co pak teprve osobnost podléhající společenskému zavržení. Však ten bídák si zaslouží vyřadit jak ojetý diesel. My potřebujeme jasného viníka. Hmatatelný kus masa, který...

»
07. 10. 2019 • CryLineT5

Recenze: Trine 4 The Nightmare Prince

Za devatero močály a devatero zahradami leží škola kouzel. Daleko má do Bradavic. Ještě dále do bydliště Saxany. Za zdmi majestátného hradu sbírá zkušenosti namyšlený princ Selius. Přesvědčen, že může přistoupit učivu nejstarších, jal se magické knihy nejsilnější. Bránu zla však otevřel a s vlky v patách k lesu prchnul. To příležitost pro hrdiny tří řemesel je.

»
01. 10. 2019 • CryLineT0

Recenze: Code Vein

Pohled na upíry se neustále mění. Dramatické romány z nich udělaly noční netvory. Listy komiksů neohrožené hrdiny. A moderní kultura romantický opus pro dospívající. Mění se také charakteristické prvky. Už není potřeba rakve na přespání. A denní světlo nutně nemusí znamenat kremaci. Krev a touha po ní však zůstávají. Co když ale opojný lektvar jednou dojde?

»
30. 09. 2019 • p.a.c.o0

RECENZE: NHL 20

Přiznám se bez mučení, recenze na NHL není z těch, na kterou bych se posledních pár let těšil. A to je přitom hokej můj sport číslo jedna a tuhle sérii jako takovou mám rád. Nicméně všichni víme, jak na tom NHL poslední roky je, kdy hlavní novinky jsou přidávání všemožných herních módů a nějaké ty úpravy kolizního systému. Všichni již asi tak poslední tři roky čekáme na příchod nového enginu, jímž...

»
28. 09. 2019 • kazatelcze6

RECENZE: EA SPORTS FIFA 20

Ani tento rok nejsme ochuzeni o další díl ze série FIFA. Dnes necháme stranou handrkování na téma, jestli je lepší FIFA nebo PES, kdo si koupil licenci na Juve a raději si rovnou řekneme něco o nové FIFA 20.

»
21. 09. 2019 • p.a.c.o8

RECENZE: Bus Simulator

Každý z nás potřebuje k výkonu svého zaměstnání (žáky nevyjímaje) nějaké věci, bez nichž by nebylo možné ho vykonávat. Kancelářské krysy se neobejdou bez notebooku nebo PC, automechanik bez nářadí a paní učitelka bez knížek. Máme tu také pracovníky, kteří pro výkon práce potřebují i větší a těžší věci, jako třeba kulatou lopatu. Ano, myslím na řidiče všeho druhu a všech možných povozů. V tomto konkrétním případě se podíváme na řidiče autobusů, jimž...

»