Recenze: Train Sim World: Founder’s Edition

Publikováno: 15.3.2018, 8:38

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1896 článků

Udělat si někdy čas na hraní bývá dosti náročná disciplína. Povinnosti na vás volají z jedné strany, oblíbené záliby mávají z druhého konce a vy ještě nemáte přečteného posledního Kinga. Dítě se domáhá spolupráce u domácího úkolu, zatímco pes nacvičuje irské tance u dveří s vodítkem v tlamě. Dá se při takové bídné konstelaci událostí vůbec hrát? S Train Sim World relativně ano.

Dovetail Games se specializují na simulátory a jejich prioritním hřištěm je PC platforma. Tu a tam ale zavítají i na jiná zařízení a pokud patříte mezi virtuální rybáře, možná máte v knihovně jejich rybaření. Vlakový simulátor je dalším v pořadí a prozatím jde spíše o takovou ochutnávku, protože k dispozici je jen Founder’s edice. Ta je pouhým přejmenovaným rozšířením Great Western Express, které minulý rok vyšlo pro PC. Také to slyšíte? Zakladatelská edice hry a původně dodatečných obsah jako samostatná hra? My jsem na founder’s edice a packy zvyklí především ve spojitosti s F2P hrami a předběžně přístupnými projekty, a právě mezi nimi se Train Sim World měl zpočátku usídlit.

Nebývá zvykem, abych recenzi začínal technickým stavem hry, ale už jen z tohoto důvodu musím. Jednoduše a prostě, odladěno tu není téměř nic. Předně je úplně jedno, zda hrajete na původním Xboxu nebo na „Xku“, protože hru trápí tearing téměř na každém kroku. Nejpatrnější je to v kabinách lokomotivy, kdy v pohybu téměř nenajdete plynulý pohyb kamery. K tomu se často přidávají propady snímků nebo kratičké zamrznutí obrazu. Chcete-li se během jízdy kochat jednou z venkovních kamer, připravte se na občasné kolize pohledu s objekty. Ve srovnání s chybnou interakcí jsou to ovšem hlouposti, které neohrožují hratelnost.

Ovládání multifunkčních prvků lokomotiv je založené na stisknutí tlačítka A, a následném posunu prvku levou páčkou. Problém však nastává v době, kdy hra tento systém začne ignorovat a dělá, že „áčko“ stisknuté vůbec nemáte. Řešení? Restart scény. Garantuji vám, že až vás hra vypeče v polovině scénáře, jehož délka může být i hodinu, nebudou vývojáři patřit mezi oblíbence. K dispozici je sice ukládání, ovšem jen s jedním slotem, což u simulátoru není zrovna šťastné. Příležitostně hra dokonce myslí za vás a něco vypne. Na nástupišti motor při čekání na odjezd, jindy zase stěrače, nejste-li zrovna v kabině. Děkuji, ale o takovou pokročilou inteligenci nestojím.

Game Preview by přitom vývojářům zachránilo alespoň část cti, protože náplň, potažmo obsah, Train Sim World je uspokojující. Trojice vlaků nabízí dva modely osobní a jeden nákladní. Ten se liší nejenom v zaměření, ale také ve stáří, což se odráží na obsluze. Starý dieselák, který podle naučných textů patří mezi legendy britských tratí, vyčnívá náročnějším řízením. Za to má ale mnohem lepší atmosféru a zanechává ve vás pocit malého vítězství pokaždé, když bez nápovědy rozpohybujete jeho mohutnou konstrukci, abyste o pár kilometrů později správným dávkováním brzdy zastavili s přesností strojního inženýra. Vlaky denní osobní přepravy jsou dosti podobné, jeden je však o něco „střízlivější“, neboť je používán v linkové dopravě.

Centrem dění je anglická železnice, konkrétně koleje protínající nádraží London Paddington. Autoři přenesli do hry jak tento hlavní terminál, tak veškerá menší nádraží a nástupiště z dotyčných linek, jakožto přilehlá okolí. Čekají na vás tedy desítky kilometrů kovových cest, pro které nepříliš důmyslní scénáristé připravili pět scén. Pro každou je předepsán průměrný čas zdolání a zpravidla i nějaké to rozhodnutí. Hned v první situaci si kupříkladu můžete vybrat jednu ze tří linek. Scény se neskládají jen z řízení, ale udělají z vás také cestujícího, takže se podíváte na vlakovou dopravu z více úhlů.

Dobré rozhodnutí z hlediska stereotypu a různorodosti hry. Špatné v tom smyslu, že dění ve hře má reálný cyklus času, který nelze přeskočit nebo jinak zrychlit. Zejména jako cestující tak doslova protrpíte každou zastávku, kdy můžete maximálně počítat míjené sloupy. Případně obdivovat kyselé obličeje cestujících. Obdobná situace nastává v pozici strojvůdce při čekání na nádraží, kdy nejsou výjimkou ani desetiminutové prodlevy. K životu skutečného strojvedoucího to bezesporu patří, ale vy se tím ve hře zdržovat rozhodně nechcete. Naštěstí je herní postava vcelku svobodná a čekání je možné zkrátit procházkou po vagonech a nádražích.

Druhou, z mého pohledu méně zajímavou, částí jsou Services. Zde si vyberete jeden z vlaků, nastavíte si denní dobu, roční období a zvolíte si jednu z tras kopírujících skutečné „jizdní řády“. Ano, může být zajímavé vyzkoušet si reálnou situaci, nicméně možností je několik stovek a já velice pochybuji, že vás budou bavit delší dobu. Na rozdíl od scénářů, tady nemáte ani kousek volnosti a jezdíte čistě z bodu A do bodu B, s předem stanovenými zastávkami. Jedině se jich chopit jako tréninku základního ovládání po ukončení tutoriálu. V něm totiž poznáte jen zlomek z tlačítek palubní desky. Trochu smutné je, že nejste-li zvědavá nátura, zůstanou pro vás některé z nich tajemstvím.

A možná zase o tolik nepřijdete, protože mezi všemi tlačítky, táhly a přepínači fungují jen a pouze jako takové placebo. Přesto patří osvojování řízení mezi základní kameny zábavnosti a nemusíte být nutně blázen do železniční dopravy. Ve hře se najdou i tací, kteří chtějí mít pocit nadvlády nad strojem, k němuž se dostanou pouze s jízdenkou v ruce a v pozici cestujícího. Je pravda, že vše není dokonalé a nemožnost navštívit některé části vlaku nebo nádraží zamrzí. A tím nemyslím třeba toalety, ale například strojovnu dieselové lokomotivy. Samotné vlaky jsou přitom vymodelovány velmi pěkně a graficky vyčnívají nad zbytkem hry, jak Gulliver nad liliputy.

Do budoucna tvůrci slibují rozšíření, což samozřejmě nebude zdarma. Kdo zná politiku studia, tak dobře ví, že jejich simulátory jsou něco jako skládačka. A kdo ví, třeba vlaky otevřou cestu i dalším simulátorům a my se jednou dočkáme i těch letadel.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Chyby, chyby a zase chyby. Jen kvůli nim je Train Sim World ryze průměrnou hrou, která se sice tváří jako dospělý chlap, ale ve skutečnosti ještě nemá ani zkoušky z dospělosti. Co jsou platné licencované mašiny, skutečné tratě a přesvědčivý pocit z řízení, když ovládání trpí migrénami a technické zpracování kulhá krokem válečného veterána. Hra je jasným adeptem na předběžný přístup a v kategorii dokončených her nemá co pohledávat. Ukončete nástup a výstup, odjíždím.
  • ZdBu74

    Nehrál jste někdo plnou verzi prosím ? Zlepšila se nějak situace od doby recenze ?

    • Chaosteory CZ

      Dneska jsem se k ní konečně dostal. Zatím jsem jel jen dvě scény s německou dráhou a optimalizace se zdá být lepší. Následující týden vezmu vlaky zase na stream a ukážu zbytek obsahu 🙂

      • ZdBu74

        Super. Syn mě dneska přemlouvá ke koupi, ale zatím odolávám 😀 Objevil hru na storu a je z ní nadšený-tedy z ukázek na videu 😀

18. 01. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Ace Combat 7: Skies Unknown

Nejdříve chtěl člověk umět létat jako pták, aby se mohl vydat do oblak. Přes balóny a první letadla jsme se dostali až k dnešním moderním strojům, jejichž bojové a letové vlastnosti jsou úžasné. O to smutnější je fakt, že her s leteckou tématikou je jako šafránu. Přitom hlad po tomto žánru rozhodně je, takže každá další oznámená hra je očekávána nemalou enklávou virtuálních pilotů, kteří jenom čekají, až budou moct usednout do...

»
14. 12. 2018 • lindros88cze0

RECENZE: The Council

Od doby, kdy studio Telltale Games přišlo s vydáním příběhových her po epizodách, jsme se dočkali mnoho her, které se této konkrétní receptury držely. Nicméně jak už dnes víme, je třeba určitá opatrnost a zbytečně to s projekty nepřehánět, abyste neskončily právě jako pionýři z Telltale, ačkoliv tam za to mohlo neschopné vedení. Každopádně dnes se podíváme na zoubek mysteriózní epizodické adventuře The Council, která se konečně dočkala závěrečné epizody a my si...

»
12. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Just Cause 4

Otevřené světy nabízejí nespočet možností, jak nám přinést různorodá dobrodružství a nejspíš i proto jsou v dnešní době tak populární. I já se do těchto světů rád vydávám, ale je tu jeden z nich, který se svou nekonečnou akcí tak trochu vymyká všem ostatním. Série Just Cause na to jde cestou výbuchů, bláznivostí a světem, v němž se můžeme vydat, kam nás jenom napadne a vyzkoušet, co všechno v něm je možné, byť je...

»
08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»