Recenze: Train Sim World: Founder’s Edition

Publikováno: 15.3.2018, 8:38

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1383 článků

Udělat si někdy čas na hraní bývá dosti náročná disciplína. Povinnosti na vás volají z jedné strany, oblíbené záliby mávají z druhého konce a vy ještě nemáte přečteného posledního Kinga. Dítě se domáhá spolupráce u domácího úkolu, zatímco pes nacvičuje irské tance u dveří s vodítkem v tlamě. Dá se při takové bídné konstelaci událostí vůbec hrát? S Train Sim World relativně ano.

Dovetail Games se specializují na simulátory a jejich prioritním hřištěm je PC platforma. Tu a tam ale zavítají i na jiná zařízení a pokud patříte mezi virtuální rybáře, možná máte v knihovně jejich rybaření. Vlakový simulátor je dalším v pořadí a prozatím jde spíše o takovou ochutnávku, protože k dispozici je jen Founder’s edice. Ta je pouhým přejmenovaným rozšířením Great Western Express, které minulý rok vyšlo pro PC. Také to slyšíte? Zakladatelská edice hry a původně dodatečných obsah jako samostatná hra? My jsem na founder’s edice a packy zvyklí především ve spojitosti s F2P hrami a předběžně přístupnými projekty, a právě mezi nimi se Train Sim World měl zpočátku usídlit.

Nebývá zvykem, abych recenzi začínal technickým stavem hry, ale už jen z tohoto důvodu musím. Jednoduše a prostě, odladěno tu není téměř nic. Předně je úplně jedno, zda hrajete na původním Xboxu nebo na „Xku“, protože hru trápí tearing téměř na každém kroku. Nejpatrnější je to v kabinách lokomotivy, kdy v pohybu téměř nenajdete plynulý pohyb kamery. K tomu se často přidávají propady snímků nebo kratičké zamrznutí obrazu. Chcete-li se během jízdy kochat jednou z venkovních kamer, připravte se na občasné kolize pohledu s objekty. Ve srovnání s chybnou interakcí jsou to ovšem hlouposti, které neohrožují hratelnost.

Ovládání multifunkčních prvků lokomotiv je založené na stisknutí tlačítka A, a následném posunu prvku levou páčkou. Problém však nastává v době, kdy hra tento systém začne ignorovat a dělá, že „áčko“ stisknuté vůbec nemáte. Řešení? Restart scény. Garantuji vám, že až vás hra vypeče v polovině scénáře, jehož délka může být i hodinu, nebudou vývojáři patřit mezi oblíbence. K dispozici je sice ukládání, ovšem jen s jedním slotem, což u simulátoru není zrovna šťastné. Příležitostně hra dokonce myslí za vás a něco vypne. Na nástupišti motor při čekání na odjezd, jindy zase stěrače, nejste-li zrovna v kabině. Děkuji, ale o takovou pokročilou inteligenci nestojím.

Game Preview by přitom vývojářům zachránilo alespoň část cti, protože náplň, potažmo obsah, Train Sim World je uspokojující. Trojice vlaků nabízí dva modely osobní a jeden nákladní. Ten se liší nejenom v zaměření, ale také ve stáří, což se odráží na obsluze. Starý dieselák, který podle naučných textů patří mezi legendy britských tratí, vyčnívá náročnějším řízením. Za to má ale mnohem lepší atmosféru a zanechává ve vás pocit malého vítězství pokaždé, když bez nápovědy rozpohybujete jeho mohutnou konstrukci, abyste o pár kilometrů později správným dávkováním brzdy zastavili s přesností strojního inženýra. Vlaky denní osobní přepravy jsou dosti podobné, jeden je však o něco „střízlivější“, neboť je používán v linkové dopravě.

Centrem dění je anglická železnice, konkrétně koleje protínající nádraží London Paddington. Autoři přenesli do hry jak tento hlavní terminál, tak veškerá menší nádraží a nástupiště z dotyčných linek, jakožto přilehlá okolí. Čekají na vás tedy desítky kilometrů kovových cest, pro které nepříliš důmyslní scénáristé připravili pět scén. Pro každou je předepsán průměrný čas zdolání a zpravidla i nějaké to rozhodnutí. Hned v první situaci si kupříkladu můžete vybrat jednu ze tří linek. Scény se neskládají jen z řízení, ale udělají z vás také cestujícího, takže se podíváte na vlakovou dopravu z více úhlů.

Dobré rozhodnutí z hlediska stereotypu a různorodosti hry. Špatné v tom smyslu, že dění ve hře má reálný cyklus času, který nelze přeskočit nebo jinak zrychlit. Zejména jako cestující tak doslova protrpíte každou zastávku, kdy můžete maximálně počítat míjené sloupy. Případně obdivovat kyselé obličeje cestujících. Obdobná situace nastává v pozici strojvůdce při čekání na nádraží, kdy nejsou výjimkou ani desetiminutové prodlevy. K životu skutečného strojvedoucího to bezesporu patří, ale vy se tím ve hře zdržovat rozhodně nechcete. Naštěstí je herní postava vcelku svobodná a čekání je možné zkrátit procházkou po vagonech a nádražích.

Druhou, z mého pohledu méně zajímavou, částí jsou Services. Zde si vyberete jeden z vlaků, nastavíte si denní dobu, roční období a zvolíte si jednu z tras kopírujících skutečné „jizdní řády“. Ano, může být zajímavé vyzkoušet si reálnou situaci, nicméně možností je několik stovek a já velice pochybuji, že vás budou bavit delší dobu. Na rozdíl od scénářů, tady nemáte ani kousek volnosti a jezdíte čistě z bodu A do bodu B, s předem stanovenými zastávkami. Jedině se jich chopit jako tréninku základního ovládání po ukončení tutoriálu. V něm totiž poznáte jen zlomek z tlačítek palubní desky. Trochu smutné je, že nejste-li zvědavá nátura, zůstanou pro vás některé z nich tajemstvím.

A možná zase o tolik nepřijdete, protože mezi všemi tlačítky, táhly a přepínači fungují jen a pouze jako takové placebo. Přesto patří osvojování řízení mezi základní kameny zábavnosti a nemusíte být nutně blázen do železniční dopravy. Ve hře se najdou i tací, kteří chtějí mít pocit nadvlády nad strojem, k němuž se dostanou pouze s jízdenkou v ruce a v pozici cestujícího. Je pravda, že vše není dokonalé a nemožnost navštívit některé části vlaku nebo nádraží zamrzí. A tím nemyslím třeba toalety, ale například strojovnu dieselové lokomotivy. Samotné vlaky jsou přitom vymodelovány velmi pěkně a graficky vyčnívají nad zbytkem hry, jak Gulliver nad liliputy.

Do budoucna tvůrci slibují rozšíření, což samozřejmě nebude zdarma. Kdo zná politiku studia, tak dobře ví, že jejich simulátory jsou něco jako skládačka. A kdo ví, třeba vlaky otevřou cestu i dalším simulátorům a my se jednou dočkáme i těch letadel.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Chyby, chyby a zase chyby. Jen kvůli nim je Train Sim World ryze průměrnou hrou, která se sice tváří jako dospělý chlap, ale ve skutečnosti ještě nemá ani zkoušky z dospělosti. Co jsou platné licencované mašiny, skutečné tratě a přesvědčivý pocit z řízení, když ovládání trpí migrénami a technické zpracování kulhá krokem válečného veterána. Hra je jasným adeptem na předběžný přístup a v kategorii dokončených her nemá co pohledávat. Ukončete nástup a výstup, odjíždím.
15. 04. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Dead Ahead: Zombie Warfare

Na zombíky ve hrách jsme si již zvykli a to, co vypadalo jako chvilkový trend, se přetavilo v regulérní herní postavy. No postavy, prostě zombíci jsou ve hrách stále přítomní, ať se to mnohým líbí nebo ne. Většinou je likvidujeme v nekonečných zástupech na tisíce způsobů a svou troškou do tohoto mlýna přispívají i vývojáři z Mobirate, kteří na velkou platformu přinášejí malou hru.

»
13. 04. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: Hellblade: Senua’s Sacrifice

Pamatujete Ryse: Son of Rome? Samozřejmě, že ano, však to byla jedna z prvních exkluzivních her pro Xbox One. Hráče po celém světě zasadila do křesel nebývalou grafikou, brutálními souboji a příběhem vpraveným do vlastní verze antického Říma. Naneštěstí je z těch pohodlných sedadel zase rychle zvedla, když už po pár minutách bylo jasné, že vyprávění a nekonečné mačkání nalajnovaných tlačítek doplní občasná chůze nebo přelezení překážky. Proč vůbec začínám recenzi úplně...

»
10. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Extinction

Když se řekne Iron Galaxy, jsou v obraze pravděpodobně jen hráči bojovky Killer Instinct. Studio se dvěma pobočkami a desetiletou historií, vlastních her příliš nemá. Není to ale proto, že by se flákalo, ale z důvodu, že se podílí na portech a působí jako technický poradce velkým vývojářům. Díky tomu mají jeho zaměstnanci ruce v prvním Destiny, v Arkham sérii Batmana nebo v titulu 7 Days to Die. Teď mají američtí tvůrci šanci vstoupit do...

»
05. 04. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Enigmatis 3: The Shadow of Karkhala

Odpočinkovou hratelnost pro všechny zájemce nabízejí hry s hledáním objektů, kde mistry svého řemesla jsou polští Artifex Mundi. Jejich portfolio čítá širokou paletu her, z něhož by si měl vybrat rozhodně každý. Záleží jenom na tom, na jaký příběh budete mít zrovna chuť. Jejich hry jsou sice fajn zejména na mobilních zařízeních, ale jak ukazuje Enigmatis 3: The Shadow of Karkhala, dají se dost dobře hrát i na velké obrazovce ve spojení...

»
04. 04. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2 – Legendary Edition

Pokračování Injustice: Gods Among Us nebylo ani zdaleka jedinou bojovou hrou loňského roku. I když nepřímo, muselo svést boj se sedmým Tekkenem a také s Marvelem, který se postavil opět po letech Capcomu. Přesto vyšlo z bojů nejlépe, a to nejen v mém osobním hodnocení, ale taktéž v recenzích napříč celým světem. Teď se hrdinové z DC Comics vrátili v Legendární edici, do které nabalili veškerý dodatečný obsah a přidali pár bonusů navíc. Pokud si...

»
01. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: MX vs ATV: All Out

Leckteří vývojáři by mohli vyprávět, jak obtížné je udržovat svěží sérii, která vychází s určitou pravidelností. Rainbow Studios to mají pravda trochu jednodušší, protože u MX vs ATV je nesvazují licence oficiálních podniků, takže nemusí na pranýř povinně každý rok. To ovšem nutně neznamená, že tam stejně neskončí. Po sedmé vstupují do stejné řeky a ze všech průzračně čirých vod smáčí unavené tělo na opačném konci, v Ganze. Tamhle do ní močí...

»
31. 03. 2018 • p.a.c.o9

RECENZE: A Way Out

Téma útěku z vězení inspirovalo nejeden film, seriál nebo knižní předlohu. Autoři se vyžívají v tom, aby nabídli nějaký neotřelý způsob, jak se z vězení dostat. Pozadu nezůstává ani herní scéna, kdy můžeme vězení stavět nebo se z něj zkoušet dostat. Většinou to však byli strategie a chyběla nějaká akčnější hra. Jiný přístup se rozhodli zvolit tvůrci A Way Out, kteří nám svým trailerem na E3 skoro vyrazili dech.

»
26. 03. 2018 • p.a.c.o15

RECENZE: Far Cry 5

Není nad to, když si hráč může nabrat zbraně všech možných druhů a v otevřeném světě se vydat bojovat proti zlu. Ten pocit, že jste hrdina a zachránce v jedné osobě je k nezaplacení, ovšem ještě lepší je, když jste hrdina s lidskou tváří, kterého k záchraně ostatních motivuje nějaká osobní pohnutka, nejlépe záchrana někoho blízkého. Série Far Cry na tomto modelu postavila svůj byznys, což se hráčům u čtvrtého pokračování už moc nelíbilo.

»