Recenze: Under the Jolly Roger

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 5.5.2021, 9:20

Publikováno: 5.5.2021, 9:20

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3025 článků

Až si jednou hráči uvědomí, jak hanebně tráví volný čas a celý herní průmysl řachne, můžou si vývojáři pořídit maringotky, hadry z třetí ruky, kouli z čínské lidové sklárny a vyrazit věštit tužby mezi kolotočáře. Oni totiž nejlépe vědí, po čem srdce mé prahne a v případě pirátské tématiky jde hlavně o multiplayerový zážitek. Nikdo jiný mi tak ješitně nepotopí plavidlo jako korzár od jiné konzole. A nikdo jiný mi nepřekazí bitevní vřavu jako samozvaný admirál sedmi moří, co místo kormidla protáčí třetí dodávku pizzy a šumivý nápoj slazeného typu.

Nevím, zda to mám napsat na list papíru a hodit do Vltavy nebo otevřít záchodovou mísu a vyřvat do trubek, ale prosím si piráty pro jednoho hráče. Stačí mi úplně malý, prťavý kapitán, který si postaví posádku ze ztracených existencí. Pro začátek se spokojím s děravou bárkou. Půlka nádeníků bude ucpávat rukama díry, zatím co ta druhá se chopí kýblů. V případě nebezpečí se samozřejmě postavím za děla já sám. S odhodláním životního hledače pokladů vystřílím i kotelníka s kuchařem, jen aby ti nadutí smradlaví psi bumbali slanou vodu. S lupem se následně vydám do jednoho z mnoha přístavů, abych nad nekonečnými rundami rumu licitoval o ceně za náklad, který nakonec stejně vyměním za chlast a permanentku do lechtivého domu.

A přestaňte mi tvrdit, že jsem moc náročný. Však Under the Jolly Roger se mé sliby pokouší splnit. Ale i když se skutečně hodně, ale hodně snaží, jeho tvůrci kormidlují do žánrové bouře, z níž vyplují leda trosky a těla dychtivých pirátů. Titul přichází ze slabších herních platforem a vizuálně je to na něm znát. Kreslené nabídky mechanik, obsahu a uživatelského rozhraní byly v kurzu v době, kdy měl John Silver ještě obě nohy. Ze stejného starobince jsou animace vody, postav, a dokonce i dohled, který se smrsknul na zorné pole nadrbaného mořského vlka, co zpozoruje nepřítele, až když ho bodne mečem do anusu. Na druhou stranu… zvuková stránka příjemně překvapila. Zvuky děl mají nečekaně prostorovou orientaci a na lodi neustále někdo hlučí a heleká. Soundtrack se snaží být hodně filmový a daří se mu probouzet choutky po pravém bukanýrském životu. A Sea of Thieves promine, ale je mnohem lépe využit než v případě xboxové exkluzivity.

Vývojáři si dobře poradili i s managementem. Posádka si žádá neustálý dohled, protože každou chvíli je nějaký ten bažant povýšen a staří bardi končí na márách po kruté bitvě. Množství poskoků se odvíjí od velikosti lodi, přičemž jádro pirátského vedení se nemění. K obsazení je celkem devět pozic, s nimiž stoupají rozdílné statistiky celé lodi. Shánění nových lidí v knajpě pobavilo, ale možná až příliš rychle se ze správy posádky stane rutina. To samé platí o úkolech, jejichž přínos příběhu je dost tristní. Vlastně mám pořád pocit, že jde spíš o shluk questů, kam se odráží trocha historie ostrova, přístavu, občas postavy a tím to končí. Nakonec se vždy musí doplout na místo určení, tam vystřílet i koule na pétangue, kohosi zachránit a zase plout dál.

Obchodní politika lehce připomíná Port Royale, jen ve verzi pro ekonomy z dálkového studia večerní školy. Každý kus mapy má komodity vlastní a pak ty potřebné. Není problém uspokojit poptávku většiny obchodníků. Problém je, že mimo úkol není tužba tak činit. Vynechám-li vybavení lodě, které se může hodit ať z funkčního, tak kosmetického hlediska, jsou dodávky značně stereotypní. Mohl bych si upevňovat vztahy s jinými frakcemi a piráty, ale proč bych tak dělal? Beztak při každé plavbě potkám nové lodě, co mi chtějí kanónen udělat proktologické vyšetření. Sociální a obchodní prvky tak ztrácí význam a jejich používání se stává zdlouhavé asi pět minut po třetím vyplutí z druhého přístavu.

Srdcem každého korzára je moře, vítr v plachtách a příslib nového bohatství za nejbližším horizontem. Under the Jolly Roger má na tento styl života hned dva pohledy. V tom prvním je rychlé cestování a námořní bitvy z pohledu třetí osoby. A jde o pohled funkční, i když méně zábavný. Přestřelky nad krakenovým chřtánem probíhají stylem „zaměř-vystřel-nabij“, přičemž o vše se stará posádka. Jen měním munici a snažím se najít ideální směr vedení lodě. To je dost složité, protože vítr se chová reálně. Vy říkáte „hurá“, já řvu „do slizkého chapadla“. Realita je jedna věc, ale plachty není možné ručně natáčet. Jen spouštět a kasat. Navíc poryv větru je dost zavádějící, a i s plnou silou v zádech nemusí loď dosáhnout potřebnou rychlost. Po několika hodinách jsem si na princip plavby zvyknul, ale dá se využít skutečně jen při soubojích. Na stíhání protivníků nebo rychlý úprk je použitelný podobně jako med na leštění paluby.

Druhý obraz na dění na lodi je z pozice kapitána. Při maximálním přiblížení se kamera přepne do vlastního pohledu a čistě pocitově jde o parádní výjev. Na poměry produkce je škuner dost detailní a já se za kormidlem cítím skutečně majestátně. V ruce dřímám mapu a jak se blíží obchodní galeona, mám chuť zařvat na sousedy, ať hnou kotletami, vyvalí z oken děla a pálí po všem živém. Ale není mi přáno. Prostě kdosi ve vývoji nechtěl, abych se cítil jako pravý pirát. Prostředí se vykresluje jen kousek kolem lodi, tudíž dlouhodobé plutí je cestou prázdnotou. A samotné souboje nestojí za nic, protože titul vlastně na takový styl hraní není dělaný. Situace jsou nepřehledné, frustrující a ve výsledku i směšné. Korunu jim nasazuje převzetí lodi, kdy se po přiražení přepínám nad postavu a kreacemi z hodin tance na francouzském šlechtickém dvoře bojuji o nadvládu nad lodí.

Nejspíš to už zabalím a zůstanu pirátům věrný jen v oblasti kinematografie a knih. Studio Lion’s Shade přitom není marné a je vidět určitý cit pro téma a snaha dodat za malé peníze hodně muziky. Ale tahle kapela smrdí rybinou a zatuchlými dřevěnými údy víc než Davy Jones se svou partou. Snaha nabídnout strategické budování, pirátský simulátor a zábavné plavení nenachází přístav. A já nacházím chuť opět usednout k Sea of Thieves nebo konečně zkusit Atlas. Ano, nebudu tam sám, ale aspoň se budu cítit jako pirát.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Další snaha o piráty pro jednoho a další průměrný titul. Že má Under the Jolly Roger obstarožní feeling je jedna věc, která navíc může působit jako záměr. Nesourodost žánrů je však věc druhá. V té se bije zábava s povinností, a to v popředí světa, který by teoreticky mohl dobře fungovat, kdyby. A těch kdyby je až příliš moc na to, abych se chtěl podvolit placebu pirátského života, po němž mám chuť přibít dřevěnou nohu na zeď.
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»
02. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Hood: Outlaws & Legends

Robin Hood je známé jméno. Ještě aby ne, když šlo údajně o lupiče, který bohatým bral a chudým dával. Tento lidový hrdina nejspíš žil na přelomu 12. a 13. století, ovšem není úplně jisté, že skutečně existoval. To nicméně nezabránilo zábavnímu průmyslu ve spoustě seriálových, filmových a také herních zpracování. Hrou, kterou si nejvíc pamatuju, je pro mě Robin Hood: Legenda Sherwoodu, která vyšla v roce 2002 jako taktická akční hra,...

»
26. 05. 2021 • japo0

Recenze: Subnautica: Below Zero

Hluboké moře dokáže být zrádné. Nikdy nevíte, co se vám může stát – ztratíte při hloubkovém ponoru orientaci mezi korálovými útesy a dojde vám kyslík? Nebo se vám vybije baterka a přepadne vás z temné hlubiny mimozemská mořská příšera, o jejíž přítomnosti jste neměli před sekundou ani tušení? A o tom právě Subnautica je – s každým ponorem přichází strach a zároveň úžas – strach z toho, zda jste dostatečně připraveni překonat sami...

»
25. 05. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: King of Seas

„Pozor, ať neuklouzneš na palubě“ nebo „Nehoňte se tady, právě jsem to tu vytřela“. Tak nějak asi volali pirátské maminky na své potomky dovádějící na lodi. A že pirátská loď je k hrátkám jako stvořená. Všude samé zákoutí, hromada kamarádů z posádky, zvířátka, prostě sen každého malého kluka nebo holky. Možná si to všechno ale moc idealizuji a život pirátských dětí nebyl jenom veselý a zalitý sluncem, jak by se nám na...

»
24. 05. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Biomutant

J. R. Ewing by byl hrdý, neboť moc, touha po bohatství a těžká technika opět zvítězila nad zdravým rozumem, připoutanými aktivisty a reklamami na bio produkty. Těžební společnost, jejímž cílem je vycucat svět jak mléčné vaky prvorodičky, narazila na toxickou surovinu neznámého charakteru. Krom toho, že vyvěrá i z poupat mladých jabloní, mutuje se vším živým a postupně zabíjí Strom života. Bylo by snadné ho ochránit, kdyby se společnost nerozdělila na...

»