RECENZE: Wolfenstein: Youngblood

Autor: p.a.c.o Publikováno: 29.7.2019, 17:40

Publikováno: 29.7.2019, 17:40

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2043 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Vždycky jsem si myslel, že herní hrdinové mají hlavní výhodu v tom, že jsou téměř nesmrtelní (co po stránce fyzické, tak slávy) a také že se jim vyhýbá jedna zásadní lidská vlastnost a to stárnutí. Někteří hrdinové, v tomto případě dokonce hrdinka, v rámci série omládli, aby se nakonec dostali do nejlepších let. Jinde si však vývojáři usmysleli, že bude fajn, když ikonický hlavní hrdina dostane pár šedin a celkově opravdu notně zestárne.

Jelikož čtete recenzi na nejnovější hru ze série Wolfenstein, je jasné, že tím hlavním hrdinou je sám velký William J. Blazkowicz. Ten dokázal přežít nacisty napříč celým světem, zachránil nespočet životů, jeho tělo už také není úplně jeho, ale stáří si na něj nakonec došláplo, což mě osobně trochu mrzí. Ale jelikož společně se svojí manželkou Anyou čekali na konci posledního dílu přírůstek do rodiny, dává podtitulek Youngblood tušit, kdo převezme žezlo pro řešení nacistické situace. Všechno zůstává v rodině a po devatenácti letech od posledního dílu na scénu vstupují Blazkowiczovi dcery, dvojčata, Jess a Soph.

Ty žijí společně se svým tatínkem a maminkou na farmě v Mesquite, v Texasu, protože po poslední akci našeho hrdiny je Amerika konečně svobodná a dá se zde v klidu žít. Blazkowicz však není tak úplně rodinný typ, a navíc ve zbytku světa nacisté stále vládnou pevnou rukou, takže se jednoho dne prostě vytratí, aniž by dal komukoli vědět, co má v plánu. Na pomoc přijíždí ředitelka FBI, Grace Walker, již známe z předchozího dílu. Ona již dcerku Abby měla, a právě ona se s dvojčaty rozhodne Blazkowicze najít. Vodítka, která naleznou na půdě, je přivedou na stopu, jež míří do Neu-Paris….

Příběh ve Wolfensteinovi nebyl nikdy kasovním trhákem, ale na druhou stranu pěkně doplňoval intenzivní akci o poměrně vážná témata. V podání Jess a Soph se všechno mění v jízdu amerických teenergerů za nákupy, kdy místo nakupování nových hadříků zabíjíme nacisty a jsme při tom hrozně cool. Jedná se sice o jisté odlehčení celé situace, ale nemusí sedět úplně každému (jako například mě). Příběh mi přišel ještě více roztříštěný než posledně a většinou se slévá hranice mezi hlavním a vedlejším úkolem, jež dostáváme od různých postav v katakombách pod Paříží.

Youngblood se snaží starého psa naučit novým kouskům, ovšem jenom trochu. Výsledkem toho je, že se nejedná o další díl, ale spíš o nějaký předběžný nástřel a vyzkoušení mechanik pro případné další plánované pokračování. Hlavním znakem je přidání lehkých RPG prvků, kdy si holky za získané body vylepšují některou ze svých dovedností ve třech kategoriích. Body se získávají levelováním během průchodu úrovněmi a není problém si jich vydělat dostatek. Upgrade zbraní pak není v sérii novinkou, ovšem zde máme k dispozici širší možnosti, jež se kupují za herní měnu. Kdo by cítil její nedostatek, může si jí dokoupit za skutečné peníze. Z mikrotransakcí bych však nedělal žádnou tragédii, protože peněz se dá normálním hraním získat dostatek a jejich nouzi jsem vůbec nepociťoval.

Bude to tím, že jednotlivé mapy budeme procházet pořád dokola, což je asi hlavním mínusem celé hry. Než se však dostanu k věci, je třeba zmínit, že na tvorbě map se podíleli vývojáři z Arkane Studios (vývojáři série Dishonored) a právě jejich rukopis je na mapách hodně znát. Jedná se o nejotevřenější herní svět, jaký kdy hra se značkou Wolfenstein měla. Mapy jsou poměrně pěkně designované hodně členité a k cíli vždycky vede více jak jedna cesta. Často budeme chodit po jedné mapě i vícekrát, na což z předchozích dílů nejsem zvyklí a ani jsem o nic takového nestál. Jako „originální“ prvek pro přepravu, jež tvoří nahrávací obrazovky, bylo zvoleno metro.

Kdyby byl Youngblood online hrou, řekl bych, že je tady obrovský grind. Každý průchodu mapou totiž znamená kosit ty samé nepřátele na těch samých místech, což snad nemůže nikoho bavit ne? A když navíc v rámci jednoho úkolu jedete přes jednu mapu klidně i třikrát, tak je to stereotyp, za který by se ani NHL nemuselo stydět. K tomu všemu nikde nenajdete velkou mapu dané úrovně, takže při hledání úkolů člověk docela často zabloudí do oblasti, kde jsou nepřátelé mimo naše dosavadní levelové schopnosti, což velice rychle končí smrtí.

Se smrtí souvisí velice špatný systém ukládacích míst, protože to je vždycky na začátku dané úrovně, ať zemřete, kde chcete. Bohužel po smrti se nejen vrátíte na původní místo, ale ještě ke všemu s počtem munice, s jakým jste zemřeli. Díky tomu jsem se na můj vkus až moc často dostával do situace, kdy se mi nedostávalo nábojů, což je u hry typu Wolfenstein zarážející a nemilá skutečnost. A šmejdit všude po úrovních jenom proto, abychom získal nějaký kus munice navíc zase značně zpomaluje herní tempo, o které by tu mělo jít především.

Někdo by si mohl vzpomenout, že Wolfenstein se trochu snažil i o stealth přístup a ani v tomto díle tomu není nijak. Nepřátelé se dají likvidovat potichu zezadu, můžeme házet sekery, nicméně to funguje tak na první dva nepřátele, jinak Youngblood popírá všechno to, co předchůdci v pohodě zvládali. Nepřátelé vás vidí, když by neměli, a to klidně můžete být i neviditelní (nová funkce obleku), takže na nějaký stealth velmi rychle zapomenete a ke slovu opět přijde hrubá síla, která na zástupy nacistů platí nejlépe.

Nepřátelé mají nově nad sebou ukazatel zdraví a pancíře, což by nás mělo vést k nějaké taktice a střídání různých zbraní na různé nepřátele. Ve výsledku se však všechny moje přestřelky zvrhli ve snahu o střelbu do hlavy, protože když se na vás valí nepřátelé ze všech stran, na nic jiného stejně není čas. Možná ještě tak na útěk. Druhy nepřátel se od posledně vůbec nezměnili, takže při hraní člověk naráží na „staré známé“. Mě osobně pak mrzí fakt, že kapitán již není pro tichou likvidaci, jako tomu bylo dříve, kdy ho člověk chtěl zabít, aby nespustil poplach. Ten se teď spouští automaticky při jakékoli střelbě a je úplně fuk, zda se v dané oblasti kapitán nachází, či nikoli. Kdyby je ze hry odstranili, ani bych si toho nevšiml. Přitom jejich likvidace mě vždycky tolik bavila.

K likvidaci využijeme několik zbraní, kdy počet se od minula vůbec nezměnil, možná spíš došlo ještě k redukci, kdy základní nabídka čítá nějakých pět kusů. Nezměnila se ani skladba arzenálu, protože se jedná o ty samé zbraně, jaké jsme třímali v rukách posledně nebo předposledně. Je škoda, že právě této oblasti se vývojáři více nevěnovali, protože zde by se toho dalo nejvíce vymyslet i vzhledem k tomu, že nacisti mohli v budoucnu vyzkoumat prakticky cokoli. Když by si vytvořili nové zbraně, mohli by si vývojáři například pohrát s novými herními mechanikami s nimi spojenými.

Vývojáři se evidentně snažili všechno vsadit na nové úrovně a pak na kooperaci. Poprvé v dějinách série si můžeme zahrát s kamarádem nebo online s cizími lidmi. Kdo nechce hrát online, může si vybrat offline hraní, kdy roli jednoho z dvojčat převezme AI. Dá se tedy hrát i sólo, byť Al má své mouchy. Zejména trpí sebevražednými sklony, kde nemá problém se pustit mezi hromadu nepřátel a vy ji pak budete zachraňovat. Naopak moc zachraňovat neumí Al nás a dost často tak na sebe budete koukat, jak umíráte. No prostě Al má své mouchy, někdy tedy spíš masařky.

Situace se v několika ohledech změní v případě připojení dalšího hráče, tentokráte živého. V tu chvíli většina věcí v pohodě funguje, ovšem i zde se najde jedno zásadní ale. Tím je nevyrovnanost úrovní jednotlivých hráčů, s čímž hra moc pracovat neumí. Ten s nižším levelem pak nemá moc šancí si dobře zahrát, protože hra nakládá obtížnost podle toho lepšího. Doporučuji tedy hrát s někým od začátku nebo se udržovat na velice podobné úrovni. Při testování jsme měli rozdíl 3-5 levelů a na hře to bylo již opravdu znát.

Grafická stránka se naopak velice povedla, kdy si budeme vychutnávat nejrůznější scenérie. Hlavně práce s nasvícením je pěkná, tedy u venkovních prostranství. Například v kanálech by měl člověk používat baterku a pistoli, což však není moc dobrá kombinace v případě, že jinak hrajete s pistolí jenom minimálně a tím pádem ji nemáte moc vylepšenou. Stejně tak platí to o krásné grafice hlavně pro uzavřenější koridory. Hra je pěkně optimalizovaná a všechno se krásně rychle hýbe. Jenom můj Xbox One X občas funěl, jako kdybych měl zrovna koukat na fotorealistickou grafiku. Snad mu ale bylo horko jenom z počasí venku.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Wolfenstein: Youngblood se snažil o inovace, které však zůstali na půl cesty. Herní tempo věčně něco nabourává, příběh dvou teenagerů také není to, co bych čekal a věčně stejné průchody přes ty samé mapy jsou hřebíčkem do pomyslné rakve. Od horšího hodnocení hru zachraňuje stále skvělé střílení, hezký vizuál a fakt, že zabíjení nacistů se jen tak neomrzí.
  • Akronym

    Koupím až bude ve slevě, holt budu zatím hajlovat u starších dílů 😀

  • MustaffaSKS

    Mě už nebavil díl druhý! Ten jsem ani nedohrál jak mě nudil a to na první díl nedám dopustit!

  • Radek Jakubec

    Včera jsem se celý den těšil dom, jak si hru koupím 😀 a pak jsem dorazil, vidím recenzi a zastavili jste mě 😀 měl jsem od toho trošku větší očekávání… koupím si to, ale také si počkám na slevu 🙂

11. 09. 2020 • CryLineT4

Recenze: WRC 9

Většinou se klepeme, abychom se o nové hře dozvěděli co nejvíc. Zajímají nás nové herní prvky, změny oproti předešlým letům a vyhlídky do budoucna. A rozhodně není milé, když nás cokoliv o tyto radosti připraví. V případě závodní značky WRC nás o ně připravila jasná budoucnost, kterou pevně drží britští Codemasters. Ti vydají rallye šampionát pod svým štítem už v roce 2023, a tak je celkem logické, že nynější vývojáři nebudou dělat...

»
10. 09. 2020 • p.a.c.o0

RECENZE: Marvel’s Avengers

S velkou mocí přichází také velká zodpovědnost. Třeba když máte doma službu na mytí nádobí, vyprdnete se na to a pak celá rodina musí jít do restaurace na večeři, protože není z čeho jíst. Nebo když jste řidičem autobusu a na svoji linku vyrazíte se zpožděním, protože jste zrovna museli na onu místnost, nebo jste prostě jenom chtěli dohrát další level ve své oblíbené hře. Tím pádem lidé jezdící na...

»
08. 09. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Windbound

Byly časy, kdy si dámy v nesnázích sedly na patník a čekaly, až se objeví hrdina s důvtipem, ostrými lokty a pořádnou kuráží. Jenže MacGyverům už doba příliš nepřeje, a tak se dívky musí spolehnout hlavně na sebe, což samozřejmě pro ně není žádný problém. Ochotně berou do rukou zbraň a těžké nástroje, aby se s nepřízní osudu vypořádaly pěkně po svém. A vůbec jim nevadí, že budou mít mokro za spodničkou a...

»
01. 09. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: PGA Tour 2K21

Přijíždím se svým BMW ke klubu. V tom přiběhne pikolík, ochotně bere klíče od mého vozu, aby ho zaparkoval, a jeho kolega rozkládá deštník, aby můj oblek od Armaniho nenamokl. Golfové hole mám v kufru, ale než dojdu na hřiště, budou tam na mě čekat. Někdo se o to jako vždy postará. Cestou zdravím pana doktora. Asi si odskočil na pár jamek před další operací. A je tady i pan senátor, s tím...

»
18. 08. 2020 • Lukáš Urban3

Recenze: Mortal Shell

Ve hrách, všude jako jinde, platí obecná paušalizace. Proto líbí-li se vám série Dark Souls, automaticky se předpokládá, že máte nahráno Sekiro, Code Vein, Necropolis, The Surge či Lords of Fallen. No, pravda je trochu složitější. Z těžko stravitelné RPG větvičky se stala macatá větev, která navzdory totožným prvkům nabízí rozdílné herní zážitky a obtížnosti. A zatím, co svět velkých titulů čeká na Elder Ring, malý tým veteránů servíruje Mortal Shell.

»
10. 08. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Skully

Na letní sezóně jsem měl vždycky rád ono pomyslné „herní sucho“. Období, kdy velká vydavatelství vyspávají kocovinu z veletrhů a zbrojí na podzim. Tudíž se dostalo pozornosti malým hrám, jejichž vývojáři nemají ambice na vysoké prodeje, ale často mívají dobrý nápad. Například vytvořit plošinovku v nepříliš lákavém prostředí, zato se zajímavou kombinací prvků a logických překážek. 

»
01. 08. 2020 • p.a.c.o4

RECENZE: Creaks

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci...

»
27. 07. 2020 • Lukáš Urban8

Recenze: Destroy All Humans!

Mám velkou oblibu v námětech s mimozemskou invazí. Smůlou pro mě je, že většinou nekončí dobře. Můj pokřivený charakter vždy fandí vetřelci, nikoliv lidem, kteří se chovají jako hlupáci a jen úplnou náhodou pokaždé vyhrají. Trpím, když poslední dva polárníci přemůžou Věc. Nikdy neodpustím Ripleyové, že vyhodila Vetřelce do kosmu. A Den nezávislosti už nikdy nebude stejný kvůli pitomému viru z laptopu. Naštěstí je tu Crypto. Spása z daleké galaxie a hajzlík na entou.

»