Recenze: WWE 2K19

Autor: chaosteorycz Publikováno: 10.10.2018, 13:28

Publikováno: 10.10.2018, 13:28

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2043 článků

Klidně si myslete, že jde o cirkusovou atrakci lokálního charakteru. Svým způsobem budete mít pravdu. Bez obav to považujte za lacinou show, při níž si pár svalovců odře lokty a vnadné návštěvnice fitnessu zlomí nehet. Však i to se stává. Nic z toho ale nezmění skutečnost, že wrestling je profesionální sport, který se, za desítky let existence, rozrostl do obrovského byznysu. Z něho navíc tu a tam vzejde hvězda, jejíž záře zasvítí až na stříbrné plátno. A nemyslím teď jen „Skálu“ Johnsona, jehož rodokmen je populárním sportem nasáknutý od časů jeho dědečka.

Herní adaptace WWE má stejné starosti jako kterýkoliv jiný sport. Pravidla jsou jasně dána, prostředí jakbysmet a účastníky zná jak dítě cumlající dudlík, tak stařík cumlající tekutou stravu. Na poměrně malém prostoru pak vývojáři musí každoročně vymyslet dostatek novot, aby hráči opustili minulé díly a jak hladové hyeny se vrhli na čerstvou mršinu. Letos se značka oprostila od zaměření na simulaci a chce dělat to, co umí nejlépe, tedy bavit. K tomu mají dopomoci dvě stovky zápasníků, čímž se soupiska WWE 2K19 stává tou doposud největší. Najdete zde jména z WWE, NTX, 205 Live, WWE Legends nebo Hall of Famers. Samozřejmě bez ohledu na pohlaví.

Nabídka není omračující jen v případě sportovců, ale také v nabídce herních režimů. V tomto směru se může wrestling bez obav měřit s fotbalem či hokejem. Svět pohmožděných vazů a naražených zad otevírá náruč v příběhovém režimu 2K Showcase nebo v novince WWE Towers. Z nuly až k miláčkovi miliónů lidí zkusíte dojít v MyCareer, zatímco Universe vám dá moc přetvořit WWE k obrazu svému. Přihoďte personalizační nástroje, s jejichž pomocí vytvoříte sportovce, arénu či vlastní pohyby a už si ani nevzpomenete, že hra ještě obsahuje online multiplayer nebo rychlou hru. Žádná z položek nepřináší revoluční krok série nebo dokonce žánru. Spíše se tamhle přidalo trochu, tady o něco více, čímž se zahlazovaly nedokonalosti a vylepšovaly již funkční prvky.

Jak se hra chlubí kampaní či příběhem, míří moje první kroky právě tam. V navráceném módu Showcase se točí kolem Daniela Bryana a mapuje jedenáct stěžejních zápasů v životě sedmatřicetiletého profesionála. Souboje jsou tedy předem dané a vaším úkolem je dojít ke stejnému závěru, nebo spíše zakončení, jako kdysi Daniel. Ve scénáři může být obecný požadavek, ale také přesně stanovená kombinace hmatů. Mezery mezi jednotlivými klání vyplňují komentáře hlavního aktéra a prostřihy archivních materiálů. Neříkám, že jde o špatný způsob, jak vzdát jedné hvězdě hold, ale pokud nejste jejími fanoušky, dočkáte se jen krátkého dokumentu ze života jednoho wrestlera.

Hned u prvního zápasu, kde se proti vám postaví John Cena, jsem litoval, že moje cesty nevedly do tutoriálu. Jako hráči, kterému jsou vlastní spíše bojovky tekkenovského typu, mně nepadlo ovládání vůbec do ruky. Přeci jen, zde nejde o to, abyste ze soupeře vymlátili zastydlou pubertu, ale o show spojenou s prvky kulturistiky, atletiky a akrobacie. Prim tak hrají chytře zvolené kombinace tlačítek, jejich držení ve správný čas a QTE minihry simulující poměřování sil. Jenže tohle méně zkušenému hráči nikdo neřekne. Dokonce samotný tutoriál, který se ukrývá skoro až na konci nabídky menu, je řešený poměrně nešťastně. Textové položky členěné do skupin si musíte nejprve odemknout. Je to naprostá pitomost, která odporuje nepsaným herním pravidlům a hráče odsuzuje k sériím nezdarů.

Vhodným klíčem k tutoriálům se ukázaly Towers. Jde o série pěti zápasů členěných do kategorií, u nichž se postupně zvedá obtížnost. Zde je hra jak středoškolský profesor a průběžně informuje co, proč, jak a v jakém okamžiku. Režim jsem si oblíbil i proto, že si vyzkouším postavy, které chci a postupně projdu všechny typy zápasů. Také jsem si zde titul zamiloval natolik, že bylo těžké mi odebrat ovladač z rukou, ale o tom až za moment. Nejprve něco málo k minihrám a QTE. Před hraním si vždy zkontrolujte pravou páčku ovladače, protože na ní stojí většina zlomových okamžiků. Od úspěšného dovršení Money in the Bank, až po donucení soupeře vzdát se.

Rozhodně se vývojářům musí nechat, že tímto kvrdláním vařečkou oživili hraní. Například držení soupeře spočívá v nalezení optimální polohy páčky, kdy musíte být rychlejší než protivník. To se dá bez problémů absolvovat, aniž by došlo k újmě hardwaru nebo vaší psychiky. Totéž neplatí, pokud má zápas skončit jako submission, tedy kapitulací soupeře. Na kruhovém ukazateli má každá postava malou výseč a úkolem držícího je překrýt konkurenční část. Zde je lepší mít po ruce nějaké nervové anestetikum, protože mechanismus reaguje buď pomalu nebo příliš rychle. Záleží, zda použijete boost spotřebovávající výdrž či ne. Zhruba po sedmdesáti minutách se mi podařilo poprvé dovést proceduru ke zdárnému konci. S necitlivým palcem a čelem orosenějším než lahev vychlazené Plzně.

V ostatních směrech se na hraní ale jen těžko hledají negativa. Jakmile si vše osaháte a dostanete schéma pohybů pod kůži, stanou se zápasy jednou velkou atrakcí. Pohyby na sebe plynule navazují a pokud se tak rozhodnete, věrohodně pocítíte sílu a váhu jednotlivých sportovců. V nabídce je i arkádové pojetí, ale přišlo mi až příliš „superhrdinské“. Jinak se hraje s křehotinkou lehké váhy a jinak s metrákovým vazounem. Do bojů o hlasivky fanoušků promlouvají fyzička, váha, výdrž, zranění, ale také speciální pohyby vlastní každému zápasníkovi. V návaznosti na to nesmíte zapomínat na taktiku. A nesmějte se. Fakt, že jde primárně o divadelní představení s jasně daným scénářem neznamená, že dotyční neriskují zdraví.

Pro podporu oné taktické stránky byl letos zařazen systém Payback. Jde o defenzivní schopnosti, které vám mají pomoci v těžkých chvílích. Dá se říct, že jde o takové berličky, jak rychle otočit zápas a z dosavadního krále ringu udělat páže, dobývající se do podhradí. Čím více dostáváte do těla, tím rychleji se plní dvojice malých ikonek. Jakmile je jedna z nich plná, můžete aktivovat Payback. Pak následuje buď zvýhodnění určitých fyzických vlastností anebo speciální kombo. Musím se přiznat, že kdyby mi hra občas existenci systému nepřipomněla, patrně si na něj ani nevzpomenu. Třebaže je dobrým pomocníkem, dá se hrát bez jeho horlivého využívání. Mnohem častěji dochází na protiútoky a úhybné manévry pomocí „RT“.

V případě, že to stihnete. Fígl je v časném stisku tlačítka (můžete znát z mnoha her). V případě WWE 2K19 rozhodně nelze spoléhat na notifikační ikonku, neboť se objevuje na tak krátkou dobu, že se nestačíte ani nadechnout, natož na ni reagovat. Lepší je odkoukat výpady protivníka. Bohužel, ani tak se nevyhnete náhodným nebo zcela zbytečným masážím gamepadu. V některých ovládacích prvcích jednoduše stále vládne topornost. Nebo spíše laxnost autorů, kteří nemají zájem vybrousit k dokonalosti spojení mezi vámi a virtuální hvězdou ringu. Ano, zvyknete si, ale je to škoda. Atmosféra soubojů, kde nejde o nic, a přesto o všechno, je návyková a dokáže pohltit na dlouhé hodiny.

Spousta z vás určitě sáhne po vlastním zápasníkovi, aby se v MyCareer pokusila zažehnout hvězdu slávy. V takovém případě na vás čeká kariéra o několika kapitolách. Během ní se vašimi našeptávači stanou téměř tři desítky známých bojovníků, s jejichž pomocí se máte dostat na vrchol. Projdete si vzestupy, pády, příkoří, a to pod taktovkou jednoho klišé za druhým. Protože kariéra není příliš dlouhá, jsou v nabídce ještě výzvy Road to Glory, kterých není zrovna málo a pak MyPlayer Towers. Krom předpřipravených událostí mají v obou režimech místo i akce na denní, týdenní či měsíční bázi. Na své si opět přijde lootboxová inkvizice. Ani letos nechybí balíčky s pomocníky a kosmetickými doplňky pro vlastního hráče. Kupují se ovšem pouze za herní měnu, kterou nelze získat jinak než samotným hraním. A to ve všech módech nabízených hrou. Dobrý kompromis, k němuž navíc nejste nuceni.

Co mi vadí, je absence ženské postavy v MyPlayer. Hra je prošpikována ženskými zápasnicemi a nechybí ani mezi „mentory“ v samotné MyCareer. Tak proč si nemůžu vytvořit svou vlastní? Před deseti lety by mě otázka ani nenapadla. Před pěti bych nad ní uvažoval. Teď je nevyhnutelná. Hra se nemůže tvářit jako Mekka wrestlingu a pak opomenout takto zásadní věc. K samotné tvorbě zápasníka pak nemám ani to nejmenší. Výběr zaměření, atributy postavy nebo strom dovedností. Vše do schématu WWE zapadá, jak obratel do páteře.

Kdo chce přeci jen vlastní ženskou postavu, musí zaplout do záložky Creations. Zde se stáváte malými bohy. Možnosti tvorby a přizpůsobení lehce nováčky posadí na hýžďové svaly. Je libo vlastní wrestlingová superstar? Prosím, ale nezapomínejte na originální pohyby. Kam jdete? Zpátky a koukejte jí vybrat odpovídající nástup do zápasu. A víte co? Rovno si pohrajte s novou arénou, ať to stojí za to. Možná bych zkusil vlastní turnaj nebo show, ale to už bych asi napovídal až příliš. Jestliže na nic z toho nemáte čas, zkuste výtvory komunity. Mít volného času co kdysi, věřím, že by tato část hry byla mou nejoblíbenější.

Letošní ročník úspěšně navozuje pocit, že udělal maximum, aby posunul sérii kupředu znatelným krokem. Vesměs můžu souhlasit, ale nesmí dojít řeč na grafiku. Rozhodně není ošklivá a s ohledem na obsah ji můžu označit za plně dostačující. Subjektivně na mě ale působí v určitých momentech příliš uměle. Sterilně. Jde mi především o detaily obličejů, jakkoliv jsou jinak věrohodné. Zastaralost je viditelná zejména v cut-scénách v režimu MyCareer, což je možná divné, ale je to tak. Do dalších dílů by titulu rozhodně prospěl obměněný engine. Nejenom, že by na konzoli Xbox One X mohl využít 4K nebo HDR, ale určitě by přinesl zlepšený model vlasů, který je nyní strašný. To není hříva hodna člověka, ale mop uklízečky jdoucí do důchodu.

Zdá se, že můj dnešní zápas je u konce. Pokud jsem soupeře trápil příliš dlouho, tak vězte, že to byl záměr. Jediný zástupce svého druhu si zaslouží pořádně proklepnout. Navíc, popularita wrestlingu neupadá, tudíž je velká šance, že si v našich středoevropských končinách najde nové příznivce.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Tým kolem 2K s novým ročníkem ukazuje, že nepotřebuje mít přímého konkurenta, aby sám sebe vybičoval k posunutí série kupředu. I když nejde o revoluční změny, ale spíše o dílčí kousky, které byly zlepšeny či pozměněny, daří se wrestlingový svět zabalit do pohledného balení. To praská pod náporem obsahu, jehož velikost se s minulými ročníky nedá srovnávat. Proč se do něj už nevešlo lepší ovládání, ženská část MyPlayer nebo výrazná zlepšení grafiky, je otázka na vývojáře. Kdo ví, možná si to Yuke’s šetří na příští rok. Než se tak stane, bude ale WWE 2K19 zábavným společníkem.
21. 04. 2019 • chaosteorycz2

Recenze: World Enduro Rally

Občas strávíte s hrou desítky hodin a stále nacházíte překvapující momenty. Ještě lepší je, když si vývojáři pro sebe nechají nějaký ten taj a během propagace nepropálí veškeré trumfy. Poslední dobou se sice stává, že neočekávané momenty pramení z trestuhodného stavu hry, ale zrovna dnes se nechci bavit o Bethesdě. Vlastně ani nevím o čem se budu bavit, protože World Enduro Rally není tajemná diva ve večerních šatech. Je to laciná rajda,...

»
18. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Conarium

Za okny bílé peklo, v hlavě prázdno a okolo pusto, že by se dalo za hranice vyvážet. To je úvod, ze kterého můžete připravit deset a jednu hru navíc. Psychologické drama o následcích nezřízeného pití. Lyrickou baladu na téma Moje samota, moje radost. Depresivní pohled do nitra nedobrovolných exulantů na Sibiř. Anebo hororový thriller s psychologickou zápletkou, tedy v případě, že se hraje podle H. P Lovecrafta.

»
17. 04. 2019 • p.a.c.o1

RECENZE: R.B.I Baseball 19

Herní sportovci mají žně, protože celá řada sportů, u nás i těch méně známých, je zpracována do herní podoby. Hokej a fotbal jsou takové klasiky, které nikoho nepřekvapí a stejně tak virtuální zpracování amerického fotbalu. Z amerických sportů tak do sbírky chybí jenom baseball, kdy na Xbox One jsou na výběr dokonce dvě hry s touto tématikou.

»
15. 04. 2019 • DandyCZE1

RECENZE: Stellaris: Console Edition

Svět strategií je na Xboxu poměrně malý, takže za světlé výjimky jsme jedině rádi. Není totiž vůbec snadné napasovat komplikovanější ovládání na několik hlavních ovládacích prvků na gamepadu a ještě hráče zaujmout. Proto má žánr strategií stále hlavní místo na PC, a troufnu si říct, že to je poslední typ her, které vyloženě PC potřebují. Samozřejmě lze namítnout, že povolení myši a klávesnici může situaci vyřešit, ale osobně si myslím,...

»
14. 04. 2019 • chaosteorycz3

Recenze: The Grand Tour Game

Výrobci aut se neustále snaží, aby své výrobky prodali i těm, kteří o ně absolutně nestojí. Svobodnému muži rodinné MPV, příležitostnému řidiči luxusní limuzínu a zarytému vyznavačovi benzínu elektrické chrastítko. Někdy si marketingové oddělení přivlastní důležitý skalp, jindy musí přiznat nechtěný debakl. A přitom vzbudit zájem o auta je tak jednoduché. Stačí se jmenovat Clarkson, Hammond a May.

»
14. 04. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: Gang Beasts

Šílená, bláznivá, bizarní, divná. I takové hry se dají najít v portfoliu nejrůznějších vývojářů. Co se jim nedá upřít, je nápad a snaha šokovat či nabídnout netradiční zážitek. To pak vznikne simulátor chleba, hrajete za kozu, valíte se světem coby kamenná koule, operujete v jedoucí sanitce nebo ovládáte roztodivné hrdiny. Někdy se úspěch dostaví, jindy ne, někdy vznikne hra dobrá pro párty, jindy si člověk vystačí sám.

»
10. 04. 2019 • chaosteorycz4

Recenze: Assassin’s Creed III Remastered

Tak schválně, ve kterém díle zabijácké série byly první námořní bitvy? Kdy se rozšířily možnosti parkouru? Který hrdina už nepotřeboval lékárničky pro uzdravení a proč byl důležitou součástí hraní lov a následný prodej kořisti? Všechny odpovědi jsou ukryty v historii, kterou značka Assassin’s Creed píše, a do značné míry překrucuje, už od roku 2007. Vy si teď minulost můžete zopakovat hned několikrát, a to na pozadí kolonialismu.

»
05. 04. 2019 • chaosteorycz0

Recenze: Far: Lone Sails

Prý, že cesta je cíl. Oblíbené klišé, které se hodí mezi pysky každému, kdo hledal v obyčejné hře významový nebo existencionální přesah, třebaže měl děj jasně vypsaný přímo před očima. Inside, Black the Fall, Limbo, Rime, Abzu, Unravel a desítky dalších. Na oko umělecká díla, jejichž jasné poselství se vypráví mezi řádky, zatímco ústřední postava absolvuje osudovou pouť plnou překážek. Jednou je skrytým motivem politika, jindy smysl života, velice často...

»