Recenze: Yoku’s Island Express

Autor: chaosteorycz Publikováno: 29.5.2018, 12:00

Publikováno: 29.5.2018, 12:00

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1532 článků

Skutečnost, že jste malí vzrůstem, by vám neměla bránit dělat velké věci. To není titulek reklamy na kramfleky, jak by se mohlo zdát, ale jakési poselství prvotiny švédského studia Villa Gorilla. Sami autoři sice o svém projektu mluví jako o návratu do dětství, kdy každé dveře představovaly dobrodružnou cestu do neznáma, ale já tu vidím určitý myšlenkový přesah. Nebo si to alespoň myslím. Na každý pád, Yoku’s Island Express je tak jednoduchý ve všech směrech, že je téměř dokonalý a zároveň kouzelně absurdní i v těch nejmenších detailech.

Už jen ta zápletka. Ústřední postavou je Yoku, malý vruboun, jehož velkým snem je být poštmistrem na odlehlém ostrově Mokumana. Písečné pláže zalité sluncem, chladné drinky v době volna a věčně veselí obyvatelé. Jeho sen však dostane drobnou překážku okamžitě po příjezdu. Ostrovní božstvo bylo napadeno zlou silou, která ho uvrhla do spánku. Jen tak totiž má zlo šanci dostat se k božskému vejci ukrytému kdesi na pevnině obklopené vodou. Je třeba co nejrychleji boha Mokuma probrat a ostrov vrátit do původních kolejí. Nikdo z obyvatel si však netroufá, a tak prázdné listy hrdinských eposů čekají na malého broučka.

Ale co poštovní zásilky? Přece se služba, kvůli které Yoku na ostrov přijel, nezastaví jen proto, že nějaký padouch touží po omeletě. Jistě, že ne. Nový šéf pošty je hmyzem na svém místě a spolu s důležitým úkolem zvládá i roznášku balíků a psaní. Aby toho neměl náhodou málo, čekají na něj patálie samotných obyvatel. Jde o dílčí úkoly, které je nutné splnit, aby se malý hrdina mohl posunout o krůček blíž cíli. Jejich náplň je jednou z velkých předností hry a dobře reflektuje zkušenosti vývojářského týmu.

Na rozdíl od velkého množství her, v Yoku’s Island Express nikdy nemáte pocit, že děláte něco zbytečně. Vše má jasný záměr a rozumné zdůvodnění. Jednotlivé questy jsou navíc nejenom obsahově pestré ale také vtipně pojaté. Skupinka obyvatel chce například do vesmíru, ale start rakety jim hatí pavouk zalezlý v motorech. O chvilku dřív potřebuje medvěd nutně zásobu uhlí, aby na vršku hor nezmrznul a o něco později hledáte špinavé chumle, které myšce utekli před koupáním. Hru si bez problémů užijí i menší hráči, protože použité dialogy jsou jednoduché a téměř všechny cíle jsou viditelně zobrazené na mapě světa.

Na počátku jsem si říkal, že se s ním autoři moc nevytáhli. Jeho postupné odkrývání předznamenávalo spíš menší prostředí, ve kterém navíc, dle pravidel žánru, procházíte totožné lokace několikrát. Jak se ale Yoku dostával dál a dál, mračna se stáhla a tropický les střídaly pláně, jeskyně, hory, laguny a biomy, které byste v reálných podmínkách vedle sebe ani nenašli. Ve výsledku je ostrov jak petriho miska, do které se vměstnala snad celá Země. A velice pěkně „namalovaná“, nutno podotknout. Stylizace se našla v ručně malované grafice s výrazným letním nádechem. To znamená pestré, teplé barvy, které v kontrastu s designem postaviček občas nápadně připomínají Raymana. A až vám do uší začnou znít karibské rytmy, budete si připadat jak na dovolené uprostřed tropického ráje.

Asi už je na čase konečně říct, co vlastně za skromný obnos čtyř set kachen dostanete za žánr. Pakliže jste ještě nekoukli na trailer, tak se připravte na tradiční 2D plošinovku, která si na pomoc vzala pinballové prvky. Jak jistě jako správní entomologové amatéři víte, vruboun je také známý jako hovnivál. Yoku naštěstí nepřilezl z JZD, takže jeho kulička září jak perla z Labuanu. I tak se jí ale drží stůj, co stůj, díky čemuž se stává jak jeho dopravním prostředkem, tak zbraní. Mechanismy, uvádějící kuličku do chodu, jsou barevně rozděleny do obou triggerů, na což si velice rychle zvyknete. Princip pinballu je zachovaný do puntíku, dostat se tak do herního tempa je otázka několika málo minut.

Myslím že každý, kdo někdy pinball alespoň zkusil, mi dá za pravdu, že je extrémně návykový a čas s ním nazouvá sprinterské tenisky. Yoku’s Island Express není výjimkou a až uvidíte závěrečné titulky, nebudete věřit, že jste na čarokrásném ostrově strávili sedm hodin. Pinballové úseky jsou pěkně navržené, mají vzestupnou obtížnost a v pozdějších částech využívají další prvky, jako například bouchací hmyz, zátarasy nebo posilovače pomáhající se sběrem ovoce. Sortiment exotického sadu je nesmírně důležitým artiklem, do něhož je soustředěno zdraví a herní měna. Za banány, ananasy nebo pomeranče kupujete vylepšení či mapy a zároveň vás dělí od pomyslného skonu. Někdy v polovině hry už máte tak naditou šrajtofli, že se o ovoce nemusíte téměř starat.

Nemyslete si ale, že Yoku jen chodí z leva doprava, aby se nechal proplesknout mezi několika pákami. Malý hrdina pozvolna objevuje historii ostrova, sbírá drobotinu připomínající semínka, využívá včelí dopravní společnost, zachraňuje tajemné skřety, prozkoumává jeskyně a hraje si na potápěče. Na jednu nezávislou hru je vedlejších a doplňkových aktivit možná až moc, řeknete si, až se budete vracet potřetí do stejné lokace, protože jste tam nechali truhlu. A možná budete mít i pravdu, ale nikdy nebudete mít pocit, že vám hra nemá co dát.

Abych byl upřímný, hra si mě získala od prvních ukázek a konečný produkt první dojem jen potvrdil. Dát tak plné hodnocení, našel bych šedesát pět důvodů, proč si ho zaslouží. Bohužel jsou tu drobnosti, které připomínají, že nikdo a nic není dokonalé. Mezi velké plusy hry se dá zařadit rychlé úvodní načítání, jež je jedinou obrazovkou s nápisem „loading“. Postupné nahrávání má ovšem i svá úskalí. Při rychlém cestování pomocí rojů je Yoku občas rychlejší než systém a dojde k drobnému zamrznutí. To samé se stane i v případě splnění úkolu, kdy obraz zhruba na dvě až tři vteřiny úplně vytuhne.

V poznámkách pak mám ještě „včelí oblek“. Jde o proprietu, kterou potřebujete pro doručení jednoho z balíků a zároveň o mou noční můru. Hra vám k jeho nalezení absolutně nepomůže, takže po mapě bloudíte jak slepý Prahou a jen odhadujete, u koho by oblek mohl být. Moc nerozumím tomu, proč zrovna tento úkol je tak komplikovaný, když všechny ostatní zobrazuje mapa nebo vykřičník. Jak plošinovky miluji, tak jsem měl chuť mrsknout gamepadem o zeď.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Vlastně není o čem. Téměř. Tvůrci série Worms pomohli do světa sympatické hře, která splňuje všechna měřítka zábavné plošinovky. Hrdinu si oblíbíte, prostředí zamilujete a u pinballu se vyblázníte do poslední kuličky. Hře hraje do karet i zaměření na široké publikum a velice příznivá cena. Malebný výlet mezi dřímající bohy tak kazí jen drobné přeháňky, které ovšem dokáží být velice vytrvalé.
  • Martin K.

    Dnes jsem to ráno zkusil, měl jsem to předobjednáno. Nádherná oddychová hra. Dík za pěknou recenzi.

22. 06. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Prey: Mooncrash

Podle mnohých, to prej byla jedna z nejlepších her loňského roku a další skvělý milník studia Arkane. Jiní naopak tvrdí, že směsky všech možných titulů prej nehrají, protože originalita světem otáčí. A prej už to stejně nebylo ono, protože chyběl indián, obaly od ohnivé vody a emzáci balancující mezi genialitou a parodií. Prej se to jmenovalo Prey a podle tvůrců jedna zastávka u ní rozhodně nestačí. A víte co? Já souhlasím,...

»
21. 06. 2018 • DandyCZE2

Recenze: The Elder Scrolls Online: Summerset (Xbox)

Krásný, kouzelný, nebezpečný a úžasný svět The Elder Scrolls se rozšiřuje. Musím uznat, že na tohle rozšíření jsem se hodně těšil. Svět TESO jsem si užíval od samého začátku, a to i přes mírný pokles úrovně hry a tápání autorů, kam hru posunout. Pořád jsem cítil jakýsi rozkol mezi hraním singleplayeru a týmové hry. Spousta vychytávek jako gildy procházela a stále prochází vývojem, ale za mě osobně tam vidím velký...

»
20. 06. 2018 • chaosteorycz8

Recenze: Jurassic World Evolution

Nemám rád dojení značek z mého dětství. Jednak mi kazí příjemné vzpomínky, kdy jsem byl ochotný pojít v noci žízní, jen abych náhodou nepotkal v kuchyni velociraptora a pak si myslím, že už se nikdy nemůžou vyrovnat originálu. Jsou ovšem série, a není jich příliš, u kterých jsem ochotný zalít vlastní hrdost do betonu a panáčkovat u kina jak ratlík. Stačí pár tónů od Johna Williamse, táhlý záběr na helikoptéru mířící na ostrov...

»
17. 06. 2018 • p.a.c.o4

RECENZE: MotoGP 18

Šampionát MotoGP je skvělou podívanou, kdy při žádném závodě není nouze o dramatické situace a spoustu předjíždění. Navíc upadnout může při riskantnějších manévrech každý, tudíž nic není předem dané. Tento adrenalin se nám snaží nabídnout i virtuální zpracování této značky s oficiální licencí, a i letos ho mají na svědomí Italové z Milestone. MotoGP 18 se chlubí v PR materiálech celou řadou novinek, ovšem to už je taková klasika.

»
14. 06. 2018 • chaosteorycz2

Recenze: Vampyr

Před čtením dalších řádků se nejprve ujistěte, že jste dostatečně vybaveni na boj s nočními predátory. Jako základ zkontrolujte zásoby česneku. Jestliže jich nemáte dostatek na rozvěšení po místnosti, udělejte si alespoň česnečku nebo topinky. Hned v závěsu rozmlaťte libovolnou židli, přednostně dřevěnou, a z rovných částí utvořte kříž. Pokud nevíte, jak vypadá, zanedbali jste některé základy vašeho vzdělání. Nic nezkazíte ani vložením složeného Masaryka do kostelní pokladničky. Lépe pak budete vyjednávat s knězem...

»
05. 06. 2018 • lindros88cze1

RECENZE: ONRUSH

Britské Evolution Studios bylo jedním ze studií, které se zabývalo čistě vývojem závodních her, a byli v tom dobří. Za dob PS2 tito tvůrci stvořili sérii WRC, kdy ještě stála za to, abyste si ji nepletli s dnešními béčky. Poté přešli na šílené akční závody MotorStorm pro PS3 a opět se jednalo o slušný úspěch, ale tuto generaci se jim moc nedařilo a Sony se rozhodla studio rozpustit. Většina vývojářů ale využila...

»
04. 06. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Aragami Shadow Edition

Ara… co? To bude nějaká logická hra o skládání papíru do těch titěrných zvířat nebo ne? Ale s tím sympatickým ninjou na obalu to asi neklapne. Trochu působí jako japonský Deadpool, což určitě naznačuje, že půjde o krvavou rubačku, plnou useknutých končetin, zatímco hlavní hrdinu bude odříkávat haiku napsanou uťatým prstem. Ale moment. Čmoudí se mu z ruky, takže Aragami bude nakonec budovatelská hra o pěstování tabáku na úpatí hory Fuji. Ne?...

»
02. 06. 2018 • p.a.c.o2

RECENZE: Tennis World Tour

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě. To je úsloví, které sice zastánci pohybu nemají úplně v lásce, ale když se podívám po lidech ze svého okolí, skoro bych mu dal za pravdu. Pár sportovců z mého okolí to zkoušelo a problémy je dostihly, protože i zde platí, že nic se nemá přehánět. Někdo může namítnout, že v případě virtuálních sportů zranění nehrozí, což také není úplná pravda. Tenisový loket a bolavé prsty budiž...

»