Recenze: Yoku’s Island Express

Autor: chaosteorycz Publikováno: 29.5.2018, 12:00

Publikováno: 29.5.2018, 12:00

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 2228 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Skutečnost, že jste malí vzrůstem, by vám neměla bránit dělat velké věci. To není titulek reklamy na kramfleky, jak by se mohlo zdát, ale jakési poselství prvotiny švédského studia Villa Gorilla. Sami autoři sice o svém projektu mluví jako o návratu do dětství, kdy každé dveře představovaly dobrodružnou cestu do neznáma, ale já tu vidím určitý myšlenkový přesah. Nebo si to alespoň myslím. Na každý pád, Yoku’s Island Express je tak jednoduchý ve všech směrech, že je téměř dokonalý a zároveň kouzelně absurdní i v těch nejmenších detailech.

Už jen ta zápletka. Ústřední postavou je Yoku, malý vruboun, jehož velkým snem je být poštmistrem na odlehlém ostrově Mokumana. Písečné pláže zalité sluncem, chladné drinky v době volna a věčně veselí obyvatelé. Jeho sen však dostane drobnou překážku okamžitě po příjezdu. Ostrovní božstvo bylo napadeno zlou silou, která ho uvrhla do spánku. Jen tak totiž má zlo šanci dostat se k božskému vejci ukrytému kdesi na pevnině obklopené vodou. Je třeba co nejrychleji boha Mokuma probrat a ostrov vrátit do původních kolejí. Nikdo z obyvatel si však netroufá, a tak prázdné listy hrdinských eposů čekají na malého broučka.

Ale co poštovní zásilky? Přece se služba, kvůli které Yoku na ostrov přijel, nezastaví jen proto, že nějaký padouch touží po omeletě. Jistě, že ne. Nový šéf pošty je hmyzem na svém místě a spolu s důležitým úkolem zvládá i roznášku balíků a psaní. Aby toho neměl náhodou málo, čekají na něj patálie samotných obyvatel. Jde o dílčí úkoly, které je nutné splnit, aby se malý hrdina mohl posunout o krůček blíž cíli. Jejich náplň je jednou z velkých předností hry a dobře reflektuje zkušenosti vývojářského týmu.

Na rozdíl od velkého množství her, v Yoku’s Island Express nikdy nemáte pocit, že děláte něco zbytečně. Vše má jasný záměr a rozumné zdůvodnění. Jednotlivé questy jsou navíc nejenom obsahově pestré ale také vtipně pojaté. Skupinka obyvatel chce například do vesmíru, ale start rakety jim hatí pavouk zalezlý v motorech. O chvilku dřív potřebuje medvěd nutně zásobu uhlí, aby na vršku hor nezmrznul a o něco později hledáte špinavé chumle, které myšce utekli před koupáním. Hru si bez problémů užijí i menší hráči, protože použité dialogy jsou jednoduché a téměř všechny cíle jsou viditelně zobrazené na mapě světa.

Na počátku jsem si říkal, že se s ním autoři moc nevytáhli. Jeho postupné odkrývání předznamenávalo spíš menší prostředí, ve kterém navíc, dle pravidel žánru, procházíte totožné lokace několikrát. Jak se ale Yoku dostával dál a dál, mračna se stáhla a tropický les střídaly pláně, jeskyně, hory, laguny a biomy, které byste v reálných podmínkách vedle sebe ani nenašli. Ve výsledku je ostrov jak petriho miska, do které se vměstnala snad celá Země. A velice pěkně „namalovaná“, nutno podotknout. Stylizace se našla v ručně malované grafice s výrazným letním nádechem. To znamená pestré, teplé barvy, které v kontrastu s designem postaviček občas nápadně připomínají Raymana. A až vám do uší začnou znít karibské rytmy, budete si připadat jak na dovolené uprostřed tropického ráje.

Asi už je na čase konečně říct, co vlastně za skromný obnos čtyř set kachen dostanete za žánr. Pakliže jste ještě nekoukli na trailer, tak se připravte na tradiční 2D plošinovku, která si na pomoc vzala pinballové prvky. Jak jistě jako správní entomologové amatéři víte, vruboun je také známý jako hovnivál. Yoku naštěstí nepřilezl z JZD, takže jeho kulička září jak perla z Labuanu. I tak se jí ale drží stůj, co stůj, díky čemuž se stává jak jeho dopravním prostředkem, tak zbraní. Mechanismy, uvádějící kuličku do chodu, jsou barevně rozděleny do obou triggerů, na což si velice rychle zvyknete. Princip pinballu je zachovaný do puntíku, dostat se tak do herního tempa je otázka několika málo minut.

Myslím že každý, kdo někdy pinball alespoň zkusil, mi dá za pravdu, že je extrémně návykový a čas s ním nazouvá sprinterské tenisky. Yoku’s Island Express není výjimkou a až uvidíte závěrečné titulky, nebudete věřit, že jste na čarokrásném ostrově strávili sedm hodin. Pinballové úseky jsou pěkně navržené, mají vzestupnou obtížnost a v pozdějších částech využívají další prvky, jako například bouchací hmyz, zátarasy nebo posilovače pomáhající se sběrem ovoce. Sortiment exotického sadu je nesmírně důležitým artiklem, do něhož je soustředěno zdraví a herní měna. Za banány, ananasy nebo pomeranče kupujete vylepšení či mapy a zároveň vás dělí od pomyslného skonu. Někdy v polovině hry už máte tak naditou šrajtofli, že se o ovoce nemusíte téměř starat.

Nemyslete si ale, že Yoku jen chodí z leva doprava, aby se nechal proplesknout mezi několika pákami. Malý hrdina pozvolna objevuje historii ostrova, sbírá drobotinu připomínající semínka, využívá včelí dopravní společnost, zachraňuje tajemné skřety, prozkoumává jeskyně a hraje si na potápěče. Na jednu nezávislou hru je vedlejších a doplňkových aktivit možná až moc, řeknete si, až se budete vracet potřetí do stejné lokace, protože jste tam nechali truhlu. A možná budete mít i pravdu, ale nikdy nebudete mít pocit, že vám hra nemá co dát.

Abych byl upřímný, hra si mě získala od prvních ukázek a konečný produkt první dojem jen potvrdil. Dát tak plné hodnocení, našel bych šedesát pět důvodů, proč si ho zaslouží. Bohužel jsou tu drobnosti, které připomínají, že nikdo a nic není dokonalé. Mezi velké plusy hry se dá zařadit rychlé úvodní načítání, jež je jedinou obrazovkou s nápisem „loading“. Postupné nahrávání má ovšem i svá úskalí. Při rychlém cestování pomocí rojů je Yoku občas rychlejší než systém a dojde k drobnému zamrznutí. To samé se stane i v případě splnění úkolu, kdy obraz zhruba na dvě až tři vteřiny úplně vytuhne.

V poznámkách pak mám ještě „včelí oblek“. Jde o proprietu, kterou potřebujete pro doručení jednoho z balíků a zároveň o mou noční můru. Hra vám k jeho nalezení absolutně nepomůže, takže po mapě bloudíte jak slepý Prahou a jen odhadujete, u koho by oblek mohl být. Moc nerozumím tomu, proč zrovna tento úkol je tak komplikovaný, když všechny ostatní zobrazuje mapa nebo vykřičník. Jak plošinovky miluji, tak jsem měl chuť mrsknout gamepadem o zeď.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Vlastně není o čem. Téměř. Tvůrci série Worms pomohli do světa sympatické hře, která splňuje všechna měřítka zábavné plošinovky. Hrdinu si oblíbíte, prostředí zamilujete a u pinballu se vyblázníte do poslední kuličky. Hře hraje do karet i zaměření na široké publikum a velice příznivá cena. Malebný výlet mezi dřímající bohy tak kazí jen drobné přeháňky, které ovšem dokáží být velice vytrvalé.
  • Martin K.

    Dnes jsem to ráno zkusil, měl jsem to předobjednáno. Nádherná oddychová hra. Dík za pěknou recenzi.

10. 07. 2019 • chaosteorycz5

Recenze: Car Mechanic Simulator

Na úvod jedno velké poděkování. Vám vše, kteří jste děti nevzali do zoo, protože poslední peníze zůstaly v kostelní pokladničce. I těm, jejichž dovolená vedla do Mekky namísto letní destinace u Středozemního moře. Nezapomínám ani na artritické jedince, kteří přes úmornou bolest klečí pravidelně na koberci a chorý hřbet ohýbají na svatou stranu. No a vy, jejichž dobrota skončila v komůrce s otcem představeným, všechna čest vašim padlým ideálům. A dalším padlým věcem.

»
09. 07. 2019 • CryLineT0

Recenze: Bloodstained: Ritual of the Night

Když se pánům zachce moci, musí nastoupit dívka. I testosteron se musí udržovat v rozumné míře. Na západ od nás by taková hrdinka tasila pistole. Dle moderních norem střízlivě oblečená. Nevyzývavá, cudná, s křesťanským základem a diplomem z univerzity. Evropská měřítka by ji přisoudila exotický vzhled a těžké dětství. Ctící vlastní tradice zvládá bodné zbraně a hýří důvtipem.

»
05. 07. 2019 • CryLineT1

Recenze: Sea of Solitude

Electronic Arts jsou dlouhodobě v hráčské nemilosti. Možná zcela po právu, možná ze setrvačnosti. Dnes to nebude o lesku a bídě jedné slavné společnosti. Palčivé téma se týká velkých značek a mezi ně nezávislá tvorba nepatří. Právě projekty z dílny EA Originals ukazují přívětivější tvář korporace. Jde o obličej uplakaný, ale hřejivý. Mnohem víc než stadion fotbalových fanoušků. Než otevřený svět s létajícími strážci. A než doutnající bojiště světové války.

»
29. 06. 2019 • p.a.c.o4

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance – A Woman’s Lot

Recenze od naší čtenářky a hráčky Naifa86, děkujeme 😉 Školní rok máme pomalu za sebou a když dítko donese domů vysvědčení, je to takové malé ohlédnutí se za tím, jak mu to šlo. Možná si říkáte, co to má s hraním společného, ale jistá analogie tu je. Vyšlo totiž třetí a zároveň poslední DLC do hry KCD s podtitulem A Woman’s Lot (Ženský úděl), ve kterém se ohlédneme na samý začátek příběhu.

»
29. 06. 2019 • lindros88cze1

RECENZE: Monster Jam: Steel Titans

S příchodem léta poslala řada vydavatelů do světa hry, které řeší špatné počasí nebo nenadálý výpadek osobního programu. Jde o jednoduché tituly, jejichž náplň nevyžaduje mnoho času. Když od nich odejdete, nic vám nikam neuteče. A když se pak vrátíte, jste v sedle, v tomto případě v sedačce, během pár vteřin.

»
28. 06. 2019 • chaosteorycz17

Recenze: The Sinking City

Pokud hledáte výhodnou nabídku last minute zájezdu, massachusettská agentura Nikdy s námi nejezděte, jinak se nikdy nevrátíte, má výtečnou nabídku do města Oakmont. Poměr slunných dní proti deštivým se neuvádí, neboť azurovou oblohu obyvatelé viděli naposledy v roce 1919. Je to tam trochu deštivé, pravda. Ale díky tomu se lokální záplavy drží na horní hranici, čímž umožňují přístup k moři takřka odkudkoliv. K jídlu se podávají dary moře, servírované z vody přímo na talíř. Volný...

»
27. 06. 2019 • p.a.c.o2

RECENZE: F1 2019

Rychlost, přesnost a výdrž. To nejsou jenom znaky charakterizující správného sportovce, ale také vlastnosti, bez nichž se neobejde ani kvalitní závodní speciál. Je přitom jedno, zda je to auto pro WRC, motorka nebo formule. Bez nich se daleko nedostaneme a k vítězství je tím pádem hodně daleko. Virtuální závodníci opět usedli do svých křesel a chopili se volantů, ovšem až nyní se mohou vydat po stopách Artona Senny, Nicky Lady nebo...

»
26. 06. 2019 • lindros88cze2

RECENZE: Crash Team Racing Nitro-Fueled

Crash Bandicoot a jeho přátelé i nepřátelé opět hlásají návrat. Remake arkádových závodů Crash Team Racing k příležitosti 20lettému výročí už konečně dorazil a podobně jako loňská trilogii je poctivou předělávkou. Přesto si ponechává původní příběh, postavy a rozvržení tratí a přidává k tomu i obsah z Crash Nitro Kart a Crash Tag Team Racing, a to vše zabalené ve slušivém kabátku je pak skvělou vzpomínkou pro hráče originálu, zatímco ti noví si...

»