Recenze: Yoku’s Island Express

Autor: chaosteorycz Publikováno: 29.5.2018, 12:00

Publikováno: 29.5.2018, 12:00

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1835 článků

Skutečnost, že jste malí vzrůstem, by vám neměla bránit dělat velké věci. To není titulek reklamy na kramfleky, jak by se mohlo zdát, ale jakési poselství prvotiny švédského studia Villa Gorilla. Sami autoři sice o svém projektu mluví jako o návratu do dětství, kdy každé dveře představovaly dobrodružnou cestu do neznáma, ale já tu vidím určitý myšlenkový přesah. Nebo si to alespoň myslím. Na každý pád, Yoku’s Island Express je tak jednoduchý ve všech směrech, že je téměř dokonalý a zároveň kouzelně absurdní i v těch nejmenších detailech.

Už jen ta zápletka. Ústřední postavou je Yoku, malý vruboun, jehož velkým snem je být poštmistrem na odlehlém ostrově Mokumana. Písečné pláže zalité sluncem, chladné drinky v době volna a věčně veselí obyvatelé. Jeho sen však dostane drobnou překážku okamžitě po příjezdu. Ostrovní božstvo bylo napadeno zlou silou, která ho uvrhla do spánku. Jen tak totiž má zlo šanci dostat se k božskému vejci ukrytému kdesi na pevnině obklopené vodou. Je třeba co nejrychleji boha Mokuma probrat a ostrov vrátit do původních kolejí. Nikdo z obyvatel si však netroufá, a tak prázdné listy hrdinských eposů čekají na malého broučka.

Ale co poštovní zásilky? Přece se služba, kvůli které Yoku na ostrov přijel, nezastaví jen proto, že nějaký padouch touží po omeletě. Jistě, že ne. Nový šéf pošty je hmyzem na svém místě a spolu s důležitým úkolem zvládá i roznášku balíků a psaní. Aby toho neměl náhodou málo, čekají na něj patálie samotných obyvatel. Jde o dílčí úkoly, které je nutné splnit, aby se malý hrdina mohl posunout o krůček blíž cíli. Jejich náplň je jednou z velkých předností hry a dobře reflektuje zkušenosti vývojářského týmu.

Na rozdíl od velkého množství her, v Yoku’s Island Express nikdy nemáte pocit, že děláte něco zbytečně. Vše má jasný záměr a rozumné zdůvodnění. Jednotlivé questy jsou navíc nejenom obsahově pestré ale také vtipně pojaté. Skupinka obyvatel chce například do vesmíru, ale start rakety jim hatí pavouk zalezlý v motorech. O chvilku dřív potřebuje medvěd nutně zásobu uhlí, aby na vršku hor nezmrznul a o něco později hledáte špinavé chumle, které myšce utekli před koupáním. Hru si bez problémů užijí i menší hráči, protože použité dialogy jsou jednoduché a téměř všechny cíle jsou viditelně zobrazené na mapě světa.

Na počátku jsem si říkal, že se s ním autoři moc nevytáhli. Jeho postupné odkrývání předznamenávalo spíš menší prostředí, ve kterém navíc, dle pravidel žánru, procházíte totožné lokace několikrát. Jak se ale Yoku dostával dál a dál, mračna se stáhla a tropický les střídaly pláně, jeskyně, hory, laguny a biomy, které byste v reálných podmínkách vedle sebe ani nenašli. Ve výsledku je ostrov jak petriho miska, do které se vměstnala snad celá Země. A velice pěkně „namalovaná“, nutno podotknout. Stylizace se našla v ručně malované grafice s výrazným letním nádechem. To znamená pestré, teplé barvy, které v kontrastu s designem postaviček občas nápadně připomínají Raymana. A až vám do uší začnou znít karibské rytmy, budete si připadat jak na dovolené uprostřed tropického ráje.

Asi už je na čase konečně říct, co vlastně za skromný obnos čtyř set kachen dostanete za žánr. Pakliže jste ještě nekoukli na trailer, tak se připravte na tradiční 2D plošinovku, která si na pomoc vzala pinballové prvky. Jak jistě jako správní entomologové amatéři víte, vruboun je také známý jako hovnivál. Yoku naštěstí nepřilezl z JZD, takže jeho kulička září jak perla z Labuanu. I tak se jí ale drží stůj, co stůj, díky čemuž se stává jak jeho dopravním prostředkem, tak zbraní. Mechanismy, uvádějící kuličku do chodu, jsou barevně rozděleny do obou triggerů, na což si velice rychle zvyknete. Princip pinballu je zachovaný do puntíku, dostat se tak do herního tempa je otázka několika málo minut.

Myslím že každý, kdo někdy pinball alespoň zkusil, mi dá za pravdu, že je extrémně návykový a čas s ním nazouvá sprinterské tenisky. Yoku’s Island Express není výjimkou a až uvidíte závěrečné titulky, nebudete věřit, že jste na čarokrásném ostrově strávili sedm hodin. Pinballové úseky jsou pěkně navržené, mají vzestupnou obtížnost a v pozdějších částech využívají další prvky, jako například bouchací hmyz, zátarasy nebo posilovače pomáhající se sběrem ovoce. Sortiment exotického sadu je nesmírně důležitým artiklem, do něhož je soustředěno zdraví a herní měna. Za banány, ananasy nebo pomeranče kupujete vylepšení či mapy a zároveň vás dělí od pomyslného skonu. Někdy v polovině hry už máte tak naditou šrajtofli, že se o ovoce nemusíte téměř starat.

Nemyslete si ale, že Yoku jen chodí z leva doprava, aby se nechal proplesknout mezi několika pákami. Malý hrdina pozvolna objevuje historii ostrova, sbírá drobotinu připomínající semínka, využívá včelí dopravní společnost, zachraňuje tajemné skřety, prozkoumává jeskyně a hraje si na potápěče. Na jednu nezávislou hru je vedlejších a doplňkových aktivit možná až moc, řeknete si, až se budete vracet potřetí do stejné lokace, protože jste tam nechali truhlu. A možná budete mít i pravdu, ale nikdy nebudete mít pocit, že vám hra nemá co dát.

Abych byl upřímný, hra si mě získala od prvních ukázek a konečný produkt první dojem jen potvrdil. Dát tak plné hodnocení, našel bych šedesát pět důvodů, proč si ho zaslouží. Bohužel jsou tu drobnosti, které připomínají, že nikdo a nic není dokonalé. Mezi velké plusy hry se dá zařadit rychlé úvodní načítání, jež je jedinou obrazovkou s nápisem „loading“. Postupné nahrávání má ovšem i svá úskalí. Při rychlém cestování pomocí rojů je Yoku občas rychlejší než systém a dojde k drobnému zamrznutí. To samé se stane i v případě splnění úkolu, kdy obraz zhruba na dvě až tři vteřiny úplně vytuhne.

V poznámkách pak mám ještě „včelí oblek“. Jde o proprietu, kterou potřebujete pro doručení jednoho z balíků a zároveň o mou noční můru. Hra vám k jeho nalezení absolutně nepomůže, takže po mapě bloudíte jak slepý Prahou a jen odhadujete, u koho by oblek mohl být. Moc nerozumím tomu, proč zrovna tento úkol je tak komplikovaný, když všechny ostatní zobrazuje mapa nebo vykřičník. Jak plošinovky miluji, tak jsem měl chuť mrsknout gamepadem o zeď.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Vlastně není o čem. Téměř. Tvůrci série Worms pomohli do světa sympatické hře, která splňuje všechna měřítka zábavné plošinovky. Hrdinu si oblíbíte, prostředí zamilujete a u pinballu se vyblázníte do poslední kuličky. Hře hraje do karet i zaměření na široké publikum a velice příznivá cena. Malebný výlet mezi dřímající bohy tak kazí jen drobné přeháňky, které ovšem dokáží být velice vytrvalé.
  • Martin K.

    Dnes jsem to ráno zkusil, měl jsem to předobjednáno. Nádherná oddychová hra. Dík za pěknou recenzi.

08. 12. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Jagged Alliance: Rage!

Vytahovat na světlo staré značky je stejně moderní, jako nosit brýle a kšandy po dědovi a hrát si na hipstera. Dle hesla: „Když to nejde zremasterovat, udělej další díl“, dostáváme opětovně série, jejichž existence byla už dávno součástí minulosti. A zcela právem, protože v posledních podobách dokázaly sami sebe dostat do slepé uličky.

»
04. 12. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: RIDE 3

Vývojáři z italského studia Milestone mají mezi hráči již nějaké to jméno, protože stojí za celou řadou známých značek. Jejich kvalita je sice velice rozporuplná, ale když řeknu, že se jedná o lehce nadprůměrné tituly, nejspíš to přesně vystihne jejich status. Ne každé studio je schopné chrlit hry stejným tempem, jako to dělají právě Milestone a ještě u nich zajistit nějakou kvalitu. Vždyť jenom letos jsme od nich již dostali tři...

»
30. 11. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Battlefield V

První a druhá světová válka jsou oblíbená témata pro herní zpracování, na která se dá pohlížet z několika úhlů. Nejpočetnější zpracování mají na svědomí střílečky, kam se tyto ozbrojené konflikty našich dějin hodí asi nejvíce. Jeden čas byla děsně „cool“, až hráči začali být přejedeni touto tématikou a vývojáři naštěstí posunuli válku do moderní doby. Já sám si nejsem jist, zda jsem již zapomněl na všechny druhoválečné hry, abych byl nadšený...

»
29. 11. 2018 • chaosteorycz4

Recenze: Darksiders III

Je jedno, jak moc se snažíte změnit osud. Pokud se tak má stát, stane se. Bláboly kartářky uzené v mlžném oparu levného kuřiva neberte na lehkou váhu, protože něco málo na nich bude. Nevěříte? Co Sarah Connorová a oddalování soudného dne? Nebo Glum, jehož osud byl navěky spojen s prstenem? A co nastolení rovnováhy na bojišti, kterému andělé a démoni říkají Země? Téma jak vystřižené pro Roberta Langdona nebo Constantina, mají v tomto...

»
26. 11. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Achtung! Cthulhu Tactics

Kdykoliv se Němci zapletou s okultismem, smrdí to sírou nebo pořádně nevrlými démony. Že byl Hitler přinejmenším fascinován magií a vším, co by mohlo z onoho či jiného světa pomoci jeho armádě k vyhraní války, je známým faktem. Však spousta her, filmů a komiksů s tímto motivem pracuje. Jenže co kdyby Lovecraft nebyl jen skvělý fantasta, ale také spisovatel popisující skutečný kult a reálná monstra? Pak by válečné fronty možná páchly rybinou.

»
25. 11. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Storm Boy

Silné příběhy nejsou doménou jenom knih či filmů, ale stále více se o ně pokoušejí, a dost často i úspěšně, herní vývojáři. Výsledky se různí stejně, jako herní žánry, protože by se dalo říct, že silný příběh jde naroubovat téměř na jakýkoli žánr. Můžeme střílet emzáky a přitom prožívat drama, užívat si malebného světa, který sužují vážné problémy nebo se prohánět po polích a vytvářet si příběhy vlastní.

»
23. 11. 2018 • chaosteorycz7

Recenze: Fallout 76

O tom, jak udělat ze spokojených hráčů smečku štvavých vlků, by některé herní společnosti mohly napsat seminární práci, natočit dokument a vydat pětisvazkovou publikaci. Snaha o rozšíření hráčské základny bohužel vede i k činům, které v konečném důsledku neocení nikdo. Hráči počínaje a propocenými účetními konče. O limitech lidské trpělivosti se v minulosti přesvědčily firmy jako Microsoft, Electronic Arts či Sega. A teď to vypadá, že se u neviditelných mantinelů složí Bethesda.

»
21. 11. 2018 • p.a.c.o8

RECENZE: Farming Simulator 19

Herní svět nabízí nespočet zážitků, díky nimž se můžeme vydat, kam se nám zrovna zachce. Je libo stát se akčním hrdinou a zachraňovat svět? Tady máš zbraň a hurá na to. Chceš prozkoumávat daleké vesmíry? Tvoje loď již čeká. Klidně můžeme sáhnout po nějaké činnosti bližší reálnému světu, protože i portfolio simulátorů je dostatečně široké. A jednou z oblíbených kratochvílí je hraní si na úspěšného farmáře, k čemuž jistě velice dobře poslouží...

»