Trochu jiná RECENZE: Dreamfall Chapters

Publikováno: 11.7.2022, 13:15

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Při brouzdání po archivu Xboxwebu mě poměrně překvapilo, že v něm chybí recenze na Dreamfall Chapters. Třetí hra adventurní série navazuje na ikonické hry The Longest Journey a Dreamfall: The Longest Journey, které jsou zcela po právu zapsány zlatým písmem do herní historie. Recenzovat přibližně pět let starý počin (záleží, zda počítáte vydání první epizody, nebo „final cut“ verze) od norského studia Red Threat Games a jejího ředitele Ragnara Tørnquista by nemělo valného smyslu, proto se pokusím o něco trochu jiného.

Adventury norského studia totiž považuji za nestárnoucí klasiky, které mají co nabídnout hráčům i v dnešní, adventurám nepřející, době. Sám se každým rokem vracím jak k prostřednímu dílu Dreamfall: The Longest Journey, tak právě k poslednímu počinu Dreamfall Chapters. Čím může tato adventura oslovit dnešního hráče?

Chapters se rozprostírá na ploše ne jednoho, ale rovnou dvou světů, které si nemohou být vzdálenější. Zatímco pohádkový fantasy svět Arcadie trpí pod nadvládou teokratických fašistů Azadi, kteří uznávají jen svou vlastní víru a všechny nemagické bytosti bez milosti likvidují, paralelní svět Stark je laděný do kyberpunkových a sci-fi tónů a mnohem více připomíná náš skutečný svět, respektive jeho možnou podobu. Zajímavým pomrknutím v rámci města Europolis, kde se odehrává část příběhu, je fakt, že se jedná o megalopoli ve střední Evropě, takže není nouze na odkazy na českou kulturu.

O samotném příběhu bych se nerad rozpovídal dopodrobna, neboť jako u každé adventury, tak i v případě Dreamfall Chapters je děj hlavním hnacím motorem pro posun kupředu a objevování světa. Oba paralelní světy jsou vystavěny s obrovským důrazem na detail a trávit čas jak ve Starku, tak Arkadii je doslova radost. Ať už jde o architekturu, vztahy mezi obyvateli či komplexnost světa jako takového.

Tu a tam narazíte i na vtipné momenty, jako je například hospoda Rooster and Kitten, která dříve nesla stejný, přesto trochu odlišný název. K tomu si ještě připojte jakési metafyzično v rámci příběhu Sagy, která je zcelujícím prvkem, a také obdobou mechaniky deus ex machina známou z antických her a máte zaděláno na pořádný příběh plný vrstev, který budete s chutí rozplétat.

Příběh jako celek a jednotlivé úkoly, byť ty sebemenší, jsou velmi dobře napsané a budou ve vaší paměti ještě dlouhou dobu poté, co hru dohrajete. Mezi dnes už kultovní mise patří například napomáhání robotovi v hledání jeho životního cíle, které je nejen zábavné, ale také třeskutě vtipné. Zároveň vás hra nevede za ručičku, ale nechává hráči značnou míru volnosti. Kupříkladu při jednom úkolu musíte místnímu inženýrovi ukrást jeho nástroje. Hra vám taktně naznačí, že pokud po splnění svého úkolu nástroje nevrátíte původnímu majiteli, bude to mít svou dohru. Na tento fakt ale musíte myslet sami – hra vám jej už znovu nepřipomene. Pokud zapomenete, následek se velmi brzy dostaví a vy můžete zpytovat své svědomí.

Přesně takto si představuju kombinaci akce a reakce ve hrách – není potřeba hrát si na osudovost a balamutit hráče slovy o tom, že každé rozhodnutí nesmazatelně ovlivní směřování celého příběhu, když, jak už dobře víme z her od Telltale, stejně dopadnou vždy stejně. I malá konsekvence stačí proto, aby si hráč připadal, že na jeho rozhodnutí záleží a že jím zvolená cesta ovlivnila něčí virtuální život. Ne že by Dreamfall Chapters nenabízelo zásadní rozhodnutí s vlivem na příběh (která můžete například učinit v první kapitole a projeví se až v poslední), ale právě malá rozhodnutí s velkým dopadem na herní svět mě uhranula více.

Postavy a jejich motivace jsou jedním z hlavních prvků, díky které jsou oba světy Dreamfall Chapters uvěřitelné. Každá je poměrně dobře prokreslená, má svou minulost i plány do budoucna a autoři se nebojí vdechnout postavám život i skrze přízemní motivy, jako je chamtivost či pomsta. Samozřejmostí jsou i humorné postavy, jako je starý známý Crow nebo poněkud zmatený robot Shitbot. Právě to, že ne každý je čistě dobrý nebo zlý, dodává světu a jeho postavám zajímavý rozměr, díky kterému si prakticky ke každé postavě rychle vytvoříte vztah, jen abyste ho následně museli přehodnotit, když vyvstane na povrch nová skutečnost. Nevýhodou minulosti postav je to, že pokud jste nehráli předchozí díly (či je alespoň neviděli v jednom dlouhém videu na Youtube), budete občas zmatení.

O dlouhé rozhovory a široké možnosti voleb nebudete mít při hraní nouzi, neboť tradiční mechaniky adventur spočívající v kombinování předmětů a jejich správném použití hrají až druhé housle. I tak se ale připravte na hádanky, u kterých zkrátka budete muset zapojit svůj rozum a přijít na to správné řešení. Na rozdíl od prvního dílu se ale nemáte prakticky kde zaseknout.

Dreamfall Chapters ale rozhodně není hra bez chyb. Ačkoli si atmosféru hry budete vychutnávat plnými doušky, pomalý rozjezd může nejednoho hráče odradit. Než se v rámci přibližně 25 hodinové jízdy dopracujete k hlavní příběhové lince, bude vám to trvat přibližně polovinu celkové herní doby. Situaci neusnadňuje ani poměrně dlouhé přebíhání v rámci jednotlivých úkolů, které utahá i ostřílené harcovníky adventurního žánru. Když k tomu připočtete mnohdy až maniakální důraz na vykreslení pozadí světa, včetně jejich politických a sociologických nuancí, nemusí všichni hráči dosáhnout konce okořeněného závěrečnými titulky.

Závěrem bych rád odpověděl na otázku z úvodu – může i několik let stará adventura Dreamfall Chapters něčím zaujmout i dnešního hráče? Za mě rozhodně ano. Ať už jde o skvěle postavený svět, povedené dialogy, dospělý příběh či skvělou hratelnost, dílo Ragnara Tørnquista má stále co nabídnout. Titul bohužel není k dispozici v rámci knihovny Game Pass, ovšem peněz vynaložených za tento skvost rozhodně nebudete litovat.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Pakliže je váš vztah k adventurám alespoň trochu pozitivní, budete si Dreamfall Chapters užívat plnými doušky. Pro plné ponoření do světa Arcadie a Starku je dobré mít alespoň základní znalosti děje předchozích dílů, přesto si příběh dokážete užit i bez jejich dohrání. Dreamfall Chapters podle mého názoru dokáže přitáhnout i dnešního hráče, který vyhledává propracované a uvěřitelné světy.
26. 07. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders Worldslayer

Při hraní her si velice často vzpomenu na první Mizery a hlášku „Everybody wants to by like Mike“. U Outriders a jim podobným především ve spojitosti s live service konceptem, kdy je komunita udržována u hry pomocí pravidelných událostí, nových aktualizací a dodatečného obsahu. A zde by se přeneseně dalo říct, že každý by chtěl být jako Destiny nebo The Division, ale jen vyvoleným se to podaří. A dnes už bezpečně...

»
19. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: As Dusk Falls

Jestli něco adventurním nadšencům na Xboxu schází, pak jsou to hry od Davida Cage a jeho studia Quantic Dream. Ačkoli si jeho oceňovaná adventura Fahrenheit našla cestu na první Xbox, na ostatní tituly jako Heavy Rain či Detroit: Become Human si mohou majitelé konzole z Redmondu nechat zajít chuť. Částečnou náplastí jsou hry od studií Supermassive Games (série Dark Pictures Anthology) a Don’t Nod (Life is Strange), avšak kreativní vizi...

»
13. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: A Memoir Blue

Hry nemusí být jen o kosení celého zástupu nepřátel, snahy o dosažení co nejlepšího času na závodním okruhu nebo stvoření nepřemožitelného reka, který spasí celý jeden virtuální svět. Především indie vývojáři se nebojí s relativně mladým médiem experimentovat a přinášet neobvyklé zážitky, jež vás i po závěrečných titulcích nenechají v dobrém slova smyslu vydechnout.

»
11. 07. 2022 • Lukáš Urban0

RECENZE: Fobia – St. Dinfna Hotel

Jsou různí lidé a různé fóbie. Někdo se bojí, že uvízne ve výtahu, jiného chytá panika při pohledu na osminohá neštěstí s pavučinou u zádi a další nejde spát, aniž by nerozsvítil i v kumbálu. Ve své podstatě, každý se něčeho bojí. Každý má skrytou achillovu patu a každý je občas vystaven nepříjemnému vnějšímu vlivu, po němž se o něj pokouší studený pot. Já se s přibývajícími zářezy na herní pažbě začínám bát,...

»
07. 07. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 22

Letošní sezóna je zatím velice zajímavá, a ještě zajímavější je aféra s poskakováním. Tedy ne přímo sezóny jako takové, ale nových formulí, které zformovaly opravdu velké změny v pravidlech. Někteří jezdci s tím mají problém, stěžují si na bolesti zad a další věcí, které je třeba řešit. Přeci jenom jde o zdraví, a to máme všichni jenom jedno. Na druhou stranu nová pravidla přinesla přepracovaný design vozů, který se opravdu povedl a...

»
27. 06. 2022 • HusekD0

RECENZE: MX vs ATV Legends

Závodních sérií máme na Xboxu jako hub po dešti, ale jen malá hrstka z nich se z nepochopitelného důvodu věnuje terénním motorkám. V současné době máme na výběr z MXGP, Monster Energy Supercross od společnosti Milestone, nebo můžeme sáhnout po odlehčenější variantě v podobě MX vs ATV od Rainbow Studios. Právě ti začali s touto sérií již v roce 2005, kdy nám představili titul MX vs ATV Unleashed. Hra získávala...

»
27. 06. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Zorro The Chronicles

Slunce lehce objímá hory a pomalu se sune do jejich stínu, aby místo na obloze předalo hvězdám. Byla by to romantická chvíle podtrhnutá chumlem slámy valícím se prérií, kdyby se okolím nerozléhalo sténání nebohých vesničanů, kteří jsou opětovně utlačováni vojsky kapitána Montera. Nebo tentokrát spíše lidmi Monasteria. Na kžadý pád, oblažen vlastní dokonalostí je první a poslední instancí Kalifornie v době, kdy tím nejrychlejším poštovním spojením byl dostavník. Jenže tentokrát to...

»
24. 06. 2022 • HusekD0

RECENZE: Teenage Mutant Ninja Turtles: Shredder´s Revenge

Pokud jste vyrůstali v devadesátkách, tak vám tito hrdinové jistě nebudou cizí. Želvy Ninja se jako většina tehdejších hrdinů zrodila v komiksové podobě. Měla je na svědomí americká společnost Mirage Studios, která s nimi vydala v roce 1984 první časopis v pouhém několikatisícovém vydání. I přes to si okamžitě získali srdce mladých čtenářů a bylo jasné, že zmutovaní ninjové mají obrovský potenciál. My si je ovšem pamatujeme především díky kreslené...

»