
Recenze: Classified: France ’44
Právě jsem byl vysazen do Francie a mám pomoci domácímu odboji. Úkolů budu mít hned několik, škodit němcům, zajištovat zásoby, shánět nové členy odboje, a hlavně připravit vše na den vylodění. Tak nějak začíná tato tahová strategie od studia Absolutely Games.
V poslední době mám za sebou dost tahovek různých stylů, jako je třeba Wartales nebo nové dobrodružství od kulatého stolu krále Artuše. Druhá světová je pro mě zajímavé období, jelikož už od dětství mě tento konflikt zajímal. Prošel jsem si úžasnou dobu modelářství a přečetl spousty knížek o tomto konfliktu, proto se vždy velmi těším na nové hry z tohoto období. Už na začátku řeknu, že hra mě velmi překvapila svojí kvalitou a citem pro dané období, ale pojďme hezky postupně.
Váš odboj začíná na taktické mapě, kde najdete všechny důležité informace a budete rozhodovat o nejbližších aktivitách. Základem je vybrání regionu v kterém chcete začít budovat odboj, každý region má tři části a pokud je ovládnete, tak vám bude přidávat nějaké benefity. Pokud je například v dané oblasti nemocnice, budou se vaši vojáci rychleji léčit, pokud je to u pobřeží, můžete získat více zásob. Získávání vlivu je velmi důležité a rozhodně to není snadné. Ani Němci si nenechají snadno vzít regiony a do ohrožených oblastí posílají speciální agenty, kteří vás chtějí chytit. Pokud takovou jednotku neporazíte, což je dosti těžké, jelikož je to elitní skupina, tak v dané oblasti po určitém čase přijdete o jeden region. Je tedy na vás, jestli za cenu vyšších ztrát budete bránit region nebo začnete odboj v jiném kraji.

Ať se rozhodnete jakkoliv, tak každé zabrání regionu je možné po splněné misi. Ty jsou různé a postupně se vám odemykají. Každá má i svoji obtížnost, kterou znázorňuje počet lebek. Těšit se můžete na osvobození rukojmích, přepadení zásobovacího konvoje nebo třeba zničení radaru. Variabilita misí je opravdu pestrá a neměl jsem pocit, že bych něco opakoval dokola, což se u podobných her stává dost často. Pro misi si vždy budete moci vybrat čtyři členy a je dobré zohlednit i cíle mise. Pokud víte, že bude primární úkol se v tichosti proplížit a osvobodit rukojmí nebo zajistit plánky, tak si nevezmete těžkou kavalérii. Všichni vaši členové mají svůj dovednostní strom, který se rozebíhá do čtyř stran. Za získané zkušenosti budete přidávat bodíky a odbojáře si směrovat podle svých potřeb.

Kromě dovednostní si můžete uzpůsobovat i výzbroj a vybavení. V základnu máte pro každého bojovníka jednu věc, které máte neomezeně, ale za plnění úkolů můžete získat nové zbraně a oblečení. Tyto věci jsou už ale unikátní a vždy je možné je použít pouze jednou, takže když Němcům zabavíte fajnovej kulomet budete mít pouze jeden. Oblečení je čistě kosmetické, kdy autoři měli smysl pro detail, těšit se můžete na autentické čapky, šátky pro ženy, či parádní bundy. Aby toho nebylo málo, tak celé území je ještě rozděleno na frakce, které vám následně budou prodávat další vybavení. Frakce jsou odrazem společnosti z té doby, kdy jednotlivé politické skupiny měli své zájmy.

Když jsme vybaveni, můžeme se pustit do mise. Vaši odbojáři se objeví na velmi pěkně zpracovaných mapách. Prostředí map je opravdu nádherně vyobrazené a vždy na vás dýchne vánek z Francie z roku 1944. Mapy nejsou nijak velké, ale to rozhodně nevadí. Odehrání mapy trvá většinou kolem 20-40 minut. Zde bych nové hráče upozornil, že i střední obtížnost je poměrně výzva, pokud chtějí plnit úkoly na 100% (ve hře pět hvězdiček). Na bojové mapě má každá jednotka určitý počet bodů na akci a vy si musíte vždy vaše kroky pořádně rozmyslet. Určitě je dobré využít překvapení a co nejvíce protivníků odrovnat v utajení, ale hra na to myslí, takže u většiny misí je počet takto usmrcených stanoven na čtyři a následně dojde k prozrazení.

Při používání zbraní hra jasně ukazuje, procentuální šance zásahu, a to jak na život, tak morálku. Vaše i nepřítelovi jednotky mají dva hlavní ukazatele a tím je počet životů a morálka. Jak dojdou životy a nepodaří se vám spolubojovníka oživit, tak zemře, naopak morálka má vliv na počet akčních bodů. Čím více vaše morálka klesá, tím míň máte bodů na pohyb a akci a může to dojít až do fáze, kdy se třepete strachy a už se ani nepohnete. To vám dost zkomplikuje třeba úprk z akce, kde jste již vše udělali, ale musíte se dostat na místo vyzvednutí. Takto pomalá jednotka vás bude brzdit a soupeřovo posily se budou jenom rojit.

Po skončení mise dojde k jejímu vyhodnocení. Získáte vliv v regionu, získáte zásoby, což je defacto měna, za kterou kupujete vše ve hře, bonusové odměny, jako jsou zbraně nebo noví členové. Bohužel budete i sčítat škody. Jednotky, které utrpěli poškození budou mít postih do dalších bojů a vy je buď musíte nechat déle odpočinout nebo je poslat na léčení. To se dělá opět na hlavní mapě, kde máte kromě již zmíněného léčení další taktické možnosti, které nijak neovládáte, pouze je aktivujete. Aktivace se provede výběrem odbojáře, kterého pošlete na vlastní misi. Můžete vylepšovat vztahy s frakcemi, trénovat nevyužité odbojáře nebo zajišťovat ztracené body vlivu v dříve ovládaných regionech. Člověk by řekl, že vše využije, ale bojovníků je málo a často budete rádi, že budete mít dobře bojeschopnou partu, natož využívat tyto vedlejší možnosti. Celá kampaň je pak časově omezená a vy musíte vše připravit na vylodění. Jste tedy i pod mírným časovým tlakem, což na hratelnosti spíše přidává.

Hra toho nabízí opravdu hodně a možná si říkáte, jak se tohle hraje na ovladači? Tady paleček pro tvůrce, je to prostě pohoda a ovládaní do ruky dostanete během pár minut. Intuitivní ovládání na centrální mapě nebo přepínání dovedností na bojové mapě. Abych jenom nechválil, tak jediné, co hře můžu vytknout je horší pohyb a orientace ve výškových budovách.
Verdikt
Už bylo mnoho pokusů, a to jak dobrých, tak špatných, které se snažili dosáhnout na metu X-Comu. Osobně si myslím, že tato hra patři rozhodně k tomu nejlepšímu, co si můžeme na poli hexových her zahrát. Pokud máte rádi ještě téma WW2, je pro vás tato hra nutnost a klidně si bodík přičtěte. Pro tak vysoké hodnocení jsem sáhnul kvůli atmosféře, celkovým možnostem hry a také faktu, že hra během hraní nevykazovala žádné bugy, což je v dnešní době spíše výjimka.| herní prostředí | ovládání kamery ve vyšších budovách |
| herní mechanismy | |
| smysl pro detail |
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...





































