Xboxweb.cz

Měl-li bych jmenovat několik zásadních věcí, které opravdu přinášejí změnu v nové generaci herních konzolí, tak jednou z nich je bezpochyby nová architektura úložiště. Interní úložiště opouští po třech generacích Xboxů technologii klasických plotnových disků, která je s námi ve světě počítačů již od roku 1956. Jak sám ve svých marketingových prohlášeních udává Microsoft, nové úložiště je až 40 krát rychlejší, než plotnové disky z předchozí generace Xbox One. Pro pořádek, jako interní disk používá Series X na zakázku upravený NVMe SSD od Western Digital řady SN530, oproti sériové PC verzi ale disponuje upraveným řadičem PCI-Express 4.0. Rychlost je Microsoftem udávána bez komprimace 2,4 GB/s, s použitím komprimace dat pak špičkové 4,8 GB/s.

Takto zásadní skok v technologii interního úložiště otevřel Microsoftu při navrhování funkcí zařízení poměrně široké možnosti – a nejen jemu, ale hlavně vývojářům her. Není předmětem této recenze přímá analýza úložiště Xbox Series X, takže pouze stručně zmíním technologie, bez kterých by nebyla možná jedna ze zásadních nových vlastností této konzole, Xbox Velocity Architecture:

• Vlastní 1TB NVMe SSD – samotná špičková technologie NVMe SSD disku s řadičem PCI-Express 4.0
• Hardwarová akcelerace dekomprese dat – aby hry na rychlém, ale relativně velikostně omezeném úložišti příliš nebobtnaly, vyvinul Microsoft řadu vyspělých technik pro dekomprimaci herních dat (zejména textur, které často zabírají značnou část herních dat). Techniky zahrnují tedy jak přímo podporu dekomprimace v hardwaru, tak nové algoritmy pro komprimaci textur. Vše bez ztráty výkonu procesoru a úložiště samotného.
• Nové DirectStorage API – nové API pro přístup k úložišti na nejnižší hardwarové úrovni (low level access). Vývojáři sami mají plnou kontrolu nad tím, jak k úložišti budou přistupovat, a to od základu, záleží tedy pouze na jejich umu, jak využijí vysoké přenosové rychlosti SSD úložiště a dalších pokročilých metod I/O architektury.

• Sampler Feedback Streaming – intenzivní optimalizace způsobu, jakým GPU manipuluje s daty v paměti. Díky řadě měření se zjistilo, že GPU „skladuje“ v paměti část dat zbytečně (zejména textur). GPU XSX tedy načítá opravdu pouze data, která skutečně potřebuje k zobrazení scény. Opět se tak snižuje zátěž na úložiště a celé I/O řešení.

Všechny tyto techniky přinášejí své ovoce již dnes u titulů, které jsou pro X/S optimalizovány vývojáři, a další ovoce přinese až budoucnost, kdy se vývojáři naučí s novým API lépe pracovat. Přínos nového úložiště je ale poznat již nyní v režimu zpětné kompatibility, kdy je u množství her pouhou hrubou rychlostí úložiště dosaženo významného zkrácení nahrávacích časů, ať již při úvodním načtení hry, tak při reloadingu, a také k omezení či úplné eliminaci „doskakování“ textur a dalších objektů herního enginu. Z mé osobní zkušenosti je fantastickým příkladem masivního zlepšení přístupu k úložišti např. Zaklinač 3, kde nahrávací časy jdou skoro do mínusu, nebo GTAV, kde nejsou již vyloženě obtěžujícím prvkem a dostaly se na absolutně snesitelnou úroveň.

Celé to vypadá až moc růžově, takže je jasné, že někde bude zakopaný pes. Ten spočívá v podstatě ve faktu, že Microsoft musel tuto technologii plánovat s ohledem na životní cyklus konzolí, který je relativně dlouhý. To znamená, že se mu sice podařilo použít řadu špičkových řešení, ale za cenu toho, že se kapacita úložiště neznásobila oproti předchozí generaci – a to bohužel i přes pokročilé techniky komprese dat. Vyšší kapacita interního NVMe SSD by již prostě nevycházela do kalkulace ceny konzole. Nelze očekávat, že by mezigeneračně nároky her na místo klesly, spíše budeme rádi, když se je podaří zkrotit na podobné úrovni, jako u Xboxu One. Nicméně alespoň nějaké řešení kapacitního problému tu máme, a tímto se dostáváme k jádru pudlíka, neboli k recenzi externího řešení od Seagatu – Expansion Card 1 TB neboli rozšiřující karta či karta rozšiřující úložiště.

Nutno říci, že již samotné pořízení této karty nebylo v našich končinách snadnou úlohou – teprve až někdy kolem 24. listopadu karta dorazila na sklady některých českých prodejců. Nebylo jí tedy možné koupit hned v den vydání Xbox Series X/S. Na druhou stranu, jedná se o hardwarové řešení tzv. třetí strany, i když ve velmi úzkém partnerství Microsoftu se Seagatem, takže těžko říci, čemu nebo komu toto zpoždění přičíst. Mimochodem, kdo má delší modderskou Xbox historii, tak si jistě pamatuje, že již první Xboxy (zdravím Honzu Pacovského a CzechXbox.Info) mívaly 8GB disk od Seagatu, konkrétně ST310014ACE. Partnerství má tedy hodně dlouhou historii.

Jako hardwarový nadšenec jsem kartu ihned pořídil online u jednoho z předních českých prodejců. Nutno říci, že jsem ještě vychytal „lidovku“ 6399 Kč, nyní se karta prodává ještě o něco dráž. Krátce se pozastavím u ceny. Proprietární řešení příslušenství pro herní konzole bylo drahé od nepaměti – své by o tom mohlo vyprávět Nintendo i Sony, jejichž předražené video kabely a paměťové karty byly hlavně v našich končinách často zdrojem nelibosti hráčů. Je to dáno jednak tím, že společnosti často musí investovat značné prostředky do vývoje hardwaru (vývoj ovladače Xbox One vyšel na 100 milionů dolarů!), někdy musí také platit licenční poplatky za použitou technologii, a v neposlední řadě, nebudeme si nic nalhávat, je prodej příslušenství dobrým způsobem jak zvednout marži na celkově nepříliš výnosných konzolích (Microsoft si přímo tyto návazné prodeje měří a je to pro něj klíčový výkonnostní prodejní parametr – říkají tomu Attachment Rate).

Jak si následně ukážeme, zařízení svoji úlohu beze zbytku plní, a podíváme-li se mu trochu pod kapotu, tedy jaké komponenty byly použity, tak je cena v zásadě ospravedlnitelná. Pokud nesouhlasíte, tak stále můžete kapacitní problém řešit pomocí přesouvání her z externího USB úložiště na interní SSD a nazpět. Pokud však máte hodně her a nechcete přijít o výhody Velocity Architecture, je karta vítaným upgradem.

Samotná karta je zabalena v malé krabičce, na které není nic zajímavého. Vevnitř jsou klasicky nějaké prohlášení o shodě a jednoduchý startovní návod. Nic z toho však nepotřebujete. Karta se pouze zasune do proprietárního Expansion portu herní konzole Series X/ S a je připravena okamžitě k použití. Jen je potřeba kartu zasunout pořádně, do celé hloubky portu, tak aby zúžená část karty nebyla vůbec vidět, jinak nedojde k řádnému propojení portu s kontakty karty. Karta je opravdu malinká a ničemu nepřekáží. Zároveň je možné ji vyjmout bez restartování konzole, samozřejmě vyjma chvil, kdy jsou na ní zapisována data. Ke kartě je dodávána kvalitní krytka pro případný přenos – určeno hlavně pro lidi, co mají kamarády, a někam budou chtít kartu přenášet.

Díky tomu, že na rozdíl od interního úložiště nezabírá na kartě kapacitu operační systém konzole, máte ihned k dispozici dalších 920GB rychlého úložiště. Vše funguje opravdu instantně – ve správě úložišť přibude další jednotka, kam můžete instalovat hry optimalizované pro Series X/S. Můžete také nastavit kartu jako defaultní instalační úložiště. Mezi úložišti jde volně kopírovat a přesouvat data. Microsoft bohužel, na rozdíl od stahování her ze Storu, neukazuje rychlost kopírování dat mezi úložišti. Je zajímavé, že možná nechce odkrýt přímo karty a nebudí to úplně důvěru, ale je prostě jen možné, že by to vzbuzovalo zbytečné obavy u části konzolového publika. Nemám k dispozici úplně přesnou metriku na měření rychlosti přenosu dat, ale odhaduji, že přenos z interního úložiště a zápis na kartu probíhá rychlostí vyšších stovek MB/s až nižších jednotek GB/s. Přenos je opravdu rychlý a i největší hry jsou do dvou minut maximálně překopírovány/přesunuty. Rozdíl oproti mému WD P10 5 TB je značný, neboť tento plotnový disk dokáže zapisovat pouze kolem 110 MB/s – a rychlost přenosu dat je vždy limitována pomalejším úložištěm.

V tomto místě upozorním na jednu věc, která je částečně nepříjemná a neintuitivní. Pokud máte instalovánu hru dvakrát, myšleno na dvě úložiště (klasicky např. na rozšiřující kartu a na USB HDD), a máte nastaven pomalý HDD jako defaultní úložiště k instalaci her, tak pozor při spuštění hry, odkud hru skutečně spustíte. Byl jsem ze začátku nepříjemně překvapen rychlostí načítání některých her, než jsem zjistil, že jsou spouštěny z pomalého úložiště. Samozřejmě mluvím o hrách pro Xbox One, nativní hry pro Series X na USB HDD můžete pouze skladovat.

Jelikož jsem si kartu kupoval ze svých těžce uspořených peněz, nebudu si jí pochopitelně rozňoumávat, ale naštěstí to za mě udělal server VentureBeat. Pozastavím se tedy spíše nad pár technickými zajímavostmi, které z jejich důkladného rozebrání vyplynuly. Asi úplně na začátek je potřeba říci, že se opravdu jedná o proprietární řešení, které nemá kompletní přímé obdoby v jiném segmentu. Asi nejblíže má k super výkonným paměťovým kartám formátu CFExpress s vlastním Phiston PCI-Express 4.0 řadičem a paměťovým čipem SK Hynix, paměť 4D NAND 1 TB, s neobvyklou hustotou paměťových buněk, což umožnilo dosáhnout celému řešení tak malých rozměrů a tak vysokého výkonu a kapacity. Připojení karty k Expansion portu je opravdu realizováno rozhraním CFExpress. Karty CFExpress se používají aktuálně mimo konzolovou sféru zejména pro špičkové profesionální kamery a fotoaparáty, a jejich ceny jsou za daleko nižší kapacity astronomické.

Na závěr mohu pouze říci, že karta splňuje přesně to, co je slibováno. Nenarazil jsem zatím na žádný problém v používání a rychlost je v rámci toho, co mohu posoudit, totožná s interním úložištěm. V co můžeme doufat do budoucna, je, že ceny paměťových čipů Hynix budou klesat, a dočkáme se tak karet s vyšší kapacitou, a doufejme, že alespoň za stejnou nebo nižší cenu.

Zobrazit všechny obrázky