Xboxweb.cz

Jsou různí lidé a různé fóbie. Někdo se bojí, že uvízne ve výtahu, jiného chytá panika při pohledu na osminohá neštěstí s pavučinou u zádi a další nejde spát, aniž by nerozsvítil i v kumbálu. Ve své podstatě, každý se něčeho bojí. Každý má skrytou achillovu patu a každý je občas vystaven nepříjemnému vnějšímu vlivu, po němž se o něj pokouší studený pot. Já se s přibývajícími zářezy na herní pažbě začínám bát, že už zmizely nízkorozpočtové horory, jejichž nápad a originalita zastíní fakt, že autoři měli na vývoj jen drobné na oběd a balení instantních polévek.

Přitom Fobia – St. Dinfna Hotel má ambice a velký potenciál. Stáváte se novinářem Robertem a cílem vaší příští reportáže je opuštěný hotel. Ten má bezútěšnou minulost a temnou atmosféru, která se rozléhá po Santa Catarině jak mlha ranním přístavem. Jak asi tušíte, hlavní protagonista jde do hotelu na vlastní triko a bez pozvánky. Opuštěné stavení nevykazuje známky života, tak proč se tázat o audienci. Avšak to neznamená, že by za chátrajícími zdmi nebylo něco mezi nebem a zemí, co netouží po dychtivém zájmu pisálka. A byl tip na strašidelnou lokalitu skutečně vděčným darem dávné kamarádky?

Jestli cítíte, že by se zrodil nový Outlast, tak doporučuji zajít na oddělení ORL, protože máte silně ucpaný chobot. Přestože první minuty otevřou zajímavou premise, ze které mohl vzejít takřka jakýkoliv závěr, jakožto děj, titul se drží až příliš při zemi. Všechny netradiční odbočky a vývoje příběhu buď utne dřív, než se pořádně rozjedou nebo je zavede do míst, odkud není návratu. Čekání, zda úvodní událost byla vlastně závěrem, počátkem nebo jen snem se tak pozvolna mění na klasické očekávání konce, po němž postupně zapomenete téměř vše, co se událo. Což je škoda, protože vyprávěcích prvků má hra hodně a nebojí se vás tahat horem dolem, jen aby maximalizovala jejich využití.

Herní mapa nebo chcete-li svět, není totiž příliš velký. Dinfna není InterContinental. Ani rozlohou, ani designem interiérů. Což znamená, že chodíte místy, která jsou podobná, často zaměnitelná a mnohdy nevýrazná. Nejednou se mi dokonce stalo, že jsem se ztratil jak blecha v kožichu, protože mi hala připomněla místo z předešlého bloudění a já hledal stěžejní bod, který tam vůbec nebyl. Mohl bych využít mapu, pokud by se dala sebrat ze stěny. Ale to není možné. Zbývá vám tedy fotografická paměť, tužka s papírem nebo ujištění, že váš stárnoucí mozek udrží i něco jiného než adresu trvalého bydliště a telefonní číslo. Že hra průchod neulehčuje považuji za plus. Otravných ukazatelů a interaktivních map je dost v jiných hrách. Proto bych sebraní mapy považoval za samozřejmost. Opravdu památných míst je málo. Na hotel prezentované minulosti až tristně málo. Na druhou stranu si je bezpečně zapamatujete.

Pak by se však spoustě hádanek snížila náročnost. Fobia je obyčejným logickým akčním hororem, kde interakcí a pozorným sledováním okolí jdete dál. Řešení indicií je vázáno na vaši úroveň angličtiny, důvtip a míru pochopení. Většinou stačí vše otevřít, prolézt, sebrat a na konci tour čeká odměna v podobě klíče k hádance, případně kompletace určitého mechanismu, k němuž jste postupně sebrali věci. Na pár místech se řešení objevilo ani nevím jak a bohužel jsou i pasáže, kde postrádáte otce Furu, neboť pochopit posloupnost úkolu je mimo běžnou kapacitu pozemského jedince. Přesto jste rádi, že se hýbete kupředu a že interakce s prostředím není jen na zabití času.

Místo toho se zabíjí prapodivné bytosti nepravidelných tvarů. Při akčních scénách jsem si okamžitě vzpomněl na staré díly Resident Evil. Roberto sice může střílet nezávisle na pohybu, ale chybí mu oddělená citlivost pro chůzi a střelbu. Buď tedy chodíte, a i míříte pomalu nebo přidáte na senzitivitě a pak se modlíte, aby vás nepostihl během hraní Parkinson. Střílení je nepříjemné v každém stavu a nastavení. Kvůli tomu ztrácí jak dynamika hraní, tak celková atmosféra. Zranitelnost protivníků má „zajímavou“ logiku, náhodné body zásahu a ještě nepochopitelnější jednání umělé inteligence. Jsou místa, kde by monstra padla i po zásahu prakem. O pár chvil později se modlíte za staré dobré RPG-7, protože bestie ne a ne chcípnout. V momenty největšího zoufalství jsem se chopil dokonce fotoaparátu, který slouží jako okno do minulosti. Skvělé při hádankách, ale celkem k ničemu v boji. Přístroj tak funguje na stejném principu jako v již zmíněném Outlast, v thrilleru Get Even a dalších mnohých.

Co není uvnitř, mohlo by být na povrchu, ale ani tady hra nepřesáhne průměr. Chybí vysoké rozlišení, kvůli čemuž jsou některé textury rozmazané až ošklivé. Frekvence 60 snímků je sice fajn, ale ve spojení s toporným ovládáním velkou parádu neudělá. Zvuku chybí lepší prostorovost a soundtracku zase atmosféra. Nechci říct, že je Fobia špatná, protože nehrajete-li horory každý měsíc, může vám bloudění po hotelu bohatě stačit na to, abyste se báli i za bílého dne. Ovšem fanouškům žánru nepřináší nic, co by nenašli jinde a lépe.