RECENZE: Fobia – St. Dinfna Hotel

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 11.7.2022, 13:39

Publikováno: 11.7.2022, 13:39

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3184 článků

Jsou různí lidé a různé fóbie. Někdo se bojí, že uvízne ve výtahu, jiného chytá panika při pohledu na osminohá neštěstí s pavučinou u zádi a další nejde spát, aniž by nerozsvítil i v kumbálu. Ve své podstatě, každý se něčeho bojí. Každý má skrytou achillovu patu a každý je občas vystaven nepříjemnému vnějšímu vlivu, po němž se o něj pokouší studený pot. Já se s přibývajícími zářezy na herní pažbě začínám bát, že už zmizely nízkorozpočtové horory, jejichž nápad a originalita zastíní fakt, že autoři měli na vývoj jen drobné na oběd a balení instantních polévek.

Přitom Fobia – St. Dinfna Hotel má ambice a velký potenciál. Stáváte se novinářem Robertem a cílem vaší příští reportáže je opuštěný hotel. Ten má bezútěšnou minulost a temnou atmosféru, která se rozléhá po Santa Catarině jak mlha ranním přístavem. Jak asi tušíte, hlavní protagonista jde do hotelu na vlastní triko a bez pozvánky. Opuštěné stavení nevykazuje známky života, tak proč se tázat o audienci. Avšak to neznamená, že by za chátrajícími zdmi nebylo něco mezi nebem a zemí, co netouží po dychtivém zájmu pisálka. A byl tip na strašidelnou lokalitu skutečně vděčným darem dávné kamarádky?

Jestli cítíte, že by se zrodil nový Outlast, tak doporučuji zajít na oddělení ORL, protože máte silně ucpaný chobot. Přestože první minuty otevřou zajímavou premise, ze které mohl vzejít takřka jakýkoliv závěr, jakožto děj, titul se drží až příliš při zemi. Všechny netradiční odbočky a vývoje příběhu buď utne dřív, než se pořádně rozjedou nebo je zavede do míst, odkud není návratu. Čekání, zda úvodní událost byla vlastně závěrem, počátkem nebo jen snem se tak pozvolna mění na klasické očekávání konce, po němž postupně zapomenete téměř vše, co se událo. Což je škoda, protože vyprávěcích prvků má hra hodně a nebojí se vás tahat horem dolem, jen aby maximalizovala jejich využití.

Herní mapa nebo chcete-li svět, není totiž příliš velký. Dinfna není InterContinental. Ani rozlohou, ani designem interiérů. Což znamená, že chodíte místy, která jsou podobná, často zaměnitelná a mnohdy nevýrazná. Nejednou se mi dokonce stalo, že jsem se ztratil jak blecha v kožichu, protože mi hala připomněla místo z předešlého bloudění a já hledal stěžejní bod, který tam vůbec nebyl. Mohl bych využít mapu, pokud by se dala sebrat ze stěny. Ale to není možné. Zbývá vám tedy fotografická paměť, tužka s papírem nebo ujištění, že váš stárnoucí mozek udrží i něco jiného než adresu trvalého bydliště a telefonní číslo. Že hra průchod neulehčuje považuji za plus. Otravných ukazatelů a interaktivních map je dost v jiných hrách. Proto bych sebraní mapy považoval za samozřejmost. Opravdu památných míst je málo. Na hotel prezentované minulosti až tristně málo. Na druhou stranu si je bezpečně zapamatujete.

Pak by se však spoustě hádanek snížila náročnost. Fobia je obyčejným logickým akčním hororem, kde interakcí a pozorným sledováním okolí jdete dál. Řešení indicií je vázáno na vaši úroveň angličtiny, důvtip a míru pochopení. Většinou stačí vše otevřít, prolézt, sebrat a na konci tour čeká odměna v podobě klíče k hádance, případně kompletace určitého mechanismu, k němuž jste postupně sebrali věci. Na pár místech se řešení objevilo ani nevím jak a bohužel jsou i pasáže, kde postrádáte otce Furu, neboť pochopit posloupnost úkolu je mimo běžnou kapacitu pozemského jedince. Přesto jste rádi, že se hýbete kupředu a že interakce s prostředím není jen na zabití času.

Místo toho se zabíjí prapodivné bytosti nepravidelných tvarů. Při akčních scénách jsem si okamžitě vzpomněl na staré díly Resident Evil. Roberto sice může střílet nezávisle na pohybu, ale chybí mu oddělená citlivost pro chůzi a střelbu. Buď tedy chodíte, a i míříte pomalu nebo přidáte na senzitivitě a pak se modlíte, aby vás nepostihl během hraní Parkinson. Střílení je nepříjemné v každém stavu a nastavení. Kvůli tomu ztrácí jak dynamika hraní, tak celková atmosféra. Zranitelnost protivníků má „zajímavou“ logiku, náhodné body zásahu a ještě nepochopitelnější jednání umělé inteligence. Jsou místa, kde by monstra padla i po zásahu prakem. O pár chvil později se modlíte za staré dobré RPG-7, protože bestie ne a ne chcípnout. V momenty největšího zoufalství jsem se chopil dokonce fotoaparátu, který slouží jako okno do minulosti. Skvělé při hádankách, ale celkem k ničemu v boji. Přístroj tak funguje na stejném principu jako v již zmíněném Outlast, v thrilleru Get Even a dalších mnohých.

Co není uvnitř, mohlo by být na povrchu, ale ani tady hra nepřesáhne průměr. Chybí vysoké rozlišení, kvůli čemuž jsou některé textury rozmazané až ošklivé. Frekvence 60 snímků je sice fajn, ale ve spojení s toporným ovládáním velkou parádu neudělá. Zvuku chybí lepší prostorovost a soundtracku zase atmosféra. Nechci říct, že je Fobia špatná, protože nehrajete-li horory každý měsíc, může vám bloudění po hotelu bohatě stačit na to, abyste se báli i za bílého dne. Ovšem fanouškům žánru nepřináší nic, co by nenašli jinde a lépe.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Roberto má zálusk na pořádného sólokapra a hotel má zálusk na další bláhovou oběť. Jak nerovný souboj dopadne vám prozradí Fobia – St. Dinfna Hotel prostřednictvím hádanek a nějaké té akce. Vše je, kde má být, avšak je to ve stavu polovičatém nebo stokrát viděném. Zajímavý příběh postupně zapadne coby sympatická povídka a herní prvky nikdy nepřesáhnou rutinu obecného vývoje. Jestli jste žánrově zaspali dobu, může být titul zajímavým retro příspěvkem s dobrou myšlenkou. Jinak je jen zralým adeptem na předplatné.
26. 07. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders Worldslayer

Při hraní her si velice často vzpomenu na první Mizery a hlášku „Everybody wants to by like Mike“. U Outriders a jim podobným především ve spojitosti s live service konceptem, kdy je komunita udržována u hry pomocí pravidelných událostí, nových aktualizací a dodatečného obsahu. A zde by se přeneseně dalo říct, že každý by chtěl být jako Destiny nebo The Division, ale jen vyvoleným se to podaří. A dnes už bezpečně...

»
19. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: As Dusk Falls

Jestli něco adventurním nadšencům na Xboxu schází, pak jsou to hry od Davida Cage a jeho studia Quantic Dream. Ačkoli si jeho oceňovaná adventura Fahrenheit našla cestu na první Xbox, na ostatní tituly jako Heavy Rain či Detroit: Become Human si mohou majitelé konzole z Redmondu nechat zajít chuť. Částečnou náplastí jsou hry od studií Supermassive Games (série Dark Pictures Anthology) a Don’t Nod (Life is Strange), avšak kreativní vizi...

»
13. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: A Memoir Blue

Hry nemusí být jen o kosení celého zástupu nepřátel, snahy o dosažení co nejlepšího času na závodním okruhu nebo stvoření nepřemožitelného reka, který spasí celý jeden virtuální svět. Především indie vývojáři se nebojí s relativně mladým médiem experimentovat a přinášet neobvyklé zážitky, jež vás i po závěrečných titulcích nenechají v dobrém slova smyslu vydechnout.

»
11. 07. 2022 • Michael Chrobok0

Trochu jiná RECENZE: Dreamfall Chapters

Při brouzdání po archivu Xboxwebu mě poměrně překvapilo, že v něm chybí recenze na Dreamfall Chapters. Třetí hra adventurní série navazuje na ikonické hry The Longest Journey a Dreamfall: The Longest Journey, které jsou zcela po právu zapsány zlatým písmem do herní historie. Recenzovat přibližně pět let starý počin (záleží, zda počítáte vydání první epizody, nebo „final cut“ verze) od norského studia Red Threat Games a jejího ředitele Ragnara Tørnquista...

»
07. 07. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 22

Letošní sezóna je zatím velice zajímavá, a ještě zajímavější je aféra s poskakováním. Tedy ne přímo sezóny jako takové, ale nových formulí, které zformovaly opravdu velké změny v pravidlech. Někteří jezdci s tím mají problém, stěžují si na bolesti zad a další věcí, které je třeba řešit. Přeci jenom jde o zdraví, a to máme všichni jenom jedno. Na druhou stranu nová pravidla přinesla přepracovaný design vozů, který se opravdu povedl a...

»
27. 06. 2022 • HusekD0

RECENZE: MX vs ATV Legends

Závodních sérií máme na Xboxu jako hub po dešti, ale jen malá hrstka z nich se z nepochopitelného důvodu věnuje terénním motorkám. V současné době máme na výběr z MXGP, Monster Energy Supercross od společnosti Milestone, nebo můžeme sáhnout po odlehčenější variantě v podobě MX vs ATV od Rainbow Studios. Právě ti začali s touto sérií již v roce 2005, kdy nám představili titul MX vs ATV Unleashed. Hra získávala...

»
27. 06. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Zorro The Chronicles

Slunce lehce objímá hory a pomalu se sune do jejich stínu, aby místo na obloze předalo hvězdám. Byla by to romantická chvíle podtrhnutá chumlem slámy valícím se prérií, kdyby se okolím nerozléhalo sténání nebohých vesničanů, kteří jsou opětovně utlačováni vojsky kapitána Montera. Nebo tentokrát spíše lidmi Monasteria. Na kžadý pád, oblažen vlastní dokonalostí je první a poslední instancí Kalifornie v době, kdy tím nejrychlejším poštovním spojením byl dostavník. Jenže tentokrát to...

»
24. 06. 2022 • HusekD0

RECENZE: Teenage Mutant Ninja Turtles: Shredder´s Revenge

Pokud jste vyrůstali v devadesátkách, tak vám tito hrdinové jistě nebudou cizí. Želvy Ninja se jako většina tehdejších hrdinů zrodila v komiksové podobě. Měla je na svědomí americká společnost Mirage Studios, která s nimi vydala v roce 1984 první časopis v pouhém několikatisícovém vydání. I přes to si okamžitě získali srdce mladých čtenářů a bylo jasné, že zmutovaní ninjové mají obrovský potenciál. My si je ovšem pamatujeme především díky kreslené...

»