Xboxweb.cz

Ukázka nezlomné vůle polského odboje za doby Druhé světové války. Je tomu 26 let, co světlo světa prvně spatřil první díl Commandos: Behind Enemy Lines, který měl představit fanouškům válečných strategií možnost pohybovat se s jednotlivými postavami se speciálními vlastnostmi, specifickými pro danou postavu, aby se každý specialista choval v boji trochu jinak.

Studio Destructive Creations chtělo na tento velice populární styl válečných strategií navázat a po velmi příjemném překvapení v podobě jejich poslední hry War Mongrels, přichází na řadu volné pokračování s názvem 63 Days, poukazující na detaily a hrůzy Druhé světové války za doby okupace v Polsku a nezlomného ducha tamního odboje v boji napříč osvobozením hlavního města, Varšavy. Jak hra obstála v recenzi a co může nabídnout dnešnímu hráči? Popravdě hodně překvapení. Jdeme se na ně podívat.

Bylo nás pět…

Na začátku vás hra nechá vybrat jednu z 5 obtížností, od nejjednodušší po velmi těžkou, nicméně je třeba podotknout, že i pro účely recenze byla místy střední obtížnost silnějším šálkem kávy, než na který jsem byl připraven. Nutno si dát pozor, jestli je vámi zvolená obtížnost tou pravou pro vás, jelikož po začátku již není cesty zpět na změnu, leda byste zvažovali začít kompletně od samotného začátku, a to popravdě nedoporučuji. Hra si zakládá na věrnosti i ze strany prostředí, tedy je možnost si přímo v menu zvolit, jestli chcete ponechat anglický dabing, nebo jestli chcete nechat tvůrce převyprávět dialogy v polském dabingu. Přiznám se, že jsem od polštiny rychle obrátil na angličtinu, ale tohle je preference, kterou nechám na každém z vás. Po pár úpravách v nastavení vám vlastně nebrání nic v tom pomalu začít. A když říkám pomalu, věřte, že pomalu to půjde velmi často. Hra se drží ve velice jednoznačném zadání v každé misi, co přesně musíte splnit, avšak nemyslete, že tím mise končí. Celkově máte možnost ve hře hrát za 5 členů polského odboje: bratři Youngster a Lynx, velící jednotky sabotérů Storm, doktorka Helga a pubertální rebel Heniu. Ačkoli hra nabízí, na první pohled, menší počet misí v kampani, vývojáři si dali velmi záležet, aby těchto 7 misí včetně prologu dalo zabrat vaší šedé kůře mozkové, a potrápilo vás v nich spousta momentů. Faktem třeba je, že i samotný prolog s tutoriálem byl za mě nejkratší misí, a i ta mi zabrala něco lehce přes hodinu času. Hra totiž nebere na lehkou váhu nic s čím se máte potkat, a proto už od samotného tutoriálu si dává práci s lehkou přípravou na budoucí frustraci, kterou budete v dalších hodinách zažívat. Proč frustrace? Protože tady hra nepočítá s chybami. Jednou vás zahlédnou a vše je ztraceno, uslyší vás při zabití o jednoho nepřítele víc, než byste si přáli a všichni na celé mapě jdou okamžitě do útoku a neznají slitování. Věřte mi tedy, že pokud se máte s pár schopnostmi dostat i kdyby v „tolerativním“ tutoriálu nepozorovaně napříč hlídaným domem, určitě se najdou jedinci, kteří budou po pár metrech hru proklínat při několikanásobném opakování.

O pár tisíc uložených pozic později

Pokud přeci jenom máte rádi výzvu, připravíte si plán strategie a chcete se vydat do boje, je třeba si dát pozor na cíl ke kterému se vydáváte. Moje nejčastější průpovídka při hraní byla, že jsem si přišel, jako kdybych chtěl splnit cíl číslo 1, ale k úspěšnému postupu a splnění čísla 1 se najednou objevily další 4 kroky a postupy, které na první dobrou nebyly zřejmé. Proto jsem začal ukládat a to hodně. Hra své záchytné body nastavuje velmi pozvolna, proto ruční ukládání bude na denním pořádku ve většině situací. Díky tomu se bude velmi lišit jednotlivé hraní u každého hráče. Přístup jaký zvolíte ke strategii, cesty kterými se vydáte, vlastnosti které použijete a útoky, kterými budete chtít ohrozit nepřátele, to vše klidně může znamenat nechat v misi 2-3 hodiny, ale klidně taky 10 hodin, než uvidíte vytoužený konec mise. Hra je v tomto značně nekompromisní. Pokud jste rychlí a znalí ve strategiích, budete určitě postupovat rychlejším tempem, pokud jste nováčci žánru, připravte si klidně bloček s tužkou a šálek horké kávy k plánování každého metru před sebou. Vezměme si třeba jednu z misí, která určitě bude zaryta v mé paměti jako jedna z nejvíce frustrujících okamžiků hry – donést bednu zásob sabotérům. 6 hodin nervů a stresu, který už mi nikdo nevrátí, ale víte, co je na tom nejdivnější? Já si každý detail té mise a každý postup blíže k cíli neuvěřitelně užíval. Odlákání nepřátel, schování těl padlých vojáků, které by jinak našli jejich kolegové, zabití jenom v tom dosahu, aby o metr déle nebyl slyšet poslední zvuk nepřítele, hlídání, jestli někdo z vojáků náhodou koutkem oka nezahlédne bednu, která vám veškeré útočné praktiky v době držení paralyzuje. Čistý recept na frustraci, ale to zadostiučinění, když se to nakonec povedlo? K nezaplacení. Ne však natolik, abych se hned posléze dozvěděl, že to byla pouze polovina mise, a že to skutečně nejzajímavější teprve přijde. 

Bratrstvo v nehostinném prostředí

Každý z pěti specialistů má bohatou škálu schopností, které je třeba zvážit při postupu dále. Půjdete raději riskovat hod nožem, který dělá větší hluk v okolí, nebo dojdete do stejné lokality se specialistou, který umí zabíjet nožem zblízka bez nutnosti házet? A je to správné na tento moment a tohoto nepřítele zvolit zrovna tento postup? Hra vás svým nádherným audiovizuálním zpracováním vysloveně vhodí do pocitu beznaděje. Jen některá z postav dokáže prolézt štěrbinou ve zdi, ale zase jiná postava dokáže šplhat po žebříku, jiná vás dokáže vysadit na výše položené ochozy, a pokud se v danou chvíli tato postava k vám nemůže dostat způsobem, o kterém jste si byli jistí, musíte začít přepracovávat celou strategii znovu. Je pravda, že mi jeden z velkých kamenů na srdci spadl v momentě, kdy jsem si mohl některé oblasti „zjednodušit“ uniformou německého vojska. To například za mě je nejlepší vlastnost Youngstera, kterou nedokážu dostatečně vynachválit, společně s možností odlákat hozeným kamenem. Nebýt této možnosti, asi bych některé mise nezvládl. Možnost převléknout se ale není samozřejmostí, je třeba dostat se k uniformě napříč desítkami vojáků a překážek, které vás mohou zastavit. Třeba Lynx je více pro použití síly, tedy je s ním možné nepřátele chytit do kravaty a následně odnést těla, případně v době nejhorší řešit spory granáty. Velmi překvapivým se mi stal Heniu. Jeho věk a proporce mu umožňují pracovat pouze s útoky na blízko, ale je skvělý pro shození nepřátel z vyšších platforem, kde by ostatní museli zvolit hlasitější způsoby likvidace. Zajímavým prvkem u všech pěti postav je možnost souběžného pohybu nebo simultánní strategie. V taktickém režimu si rozvrhnete, která postava udělá potřebnou akci a všechny rozkazy vydáte najednou. Tato mechanika je účinná, ale zároveň se někdy ukázaly momenty, kdy je lepší neplánovat na všechny postavy najednou, ale spíš spouštět jenom část rozkazů. Například nejhorší situace, kterou můžete plánovat je začít střílet. Ať už vezmete Helgu, která umí střílet jenom pistolemi, nebo Storma, který kromě nože ovládá ručně vyrobenou automatickou pušku, nebo zvolíte jednoho z bratrů Lynx a Youngster, kteří zbraně používají podle potřeby, a podle toho, co v danou chvíli seberete padlým vojákům, myslete na to, že střelba je skutečně až poslední možnost. Tréning vás naučí střílet velmi efektivně, ať už v rámci plánovaného strategického útoku, tak nástrojem pojmenovaným Combat mode, který změní na chvíli hratelnost ze strategie na střílečku z pohledu ze shora. O to smutnější je, že v reálné kampani je to vysloveně modlitba, než-li taktika k boji. Nepřátelé jsou jak elitní střelci, ať už mají v ruce pistoli nebo samopal, a je jedno, jestli v tu chvíli střílí z metru, nebo z konce chodby. Pokud vás vidí, trefí se, a to pokaždé. Co se týče vaší mušky, v některých momentech AI spolubojovníků při strategickém útoku ani nezačne střílet, při použití combat mode zase máte často mušku jako Stormtroopeři ze Star Wars, a pokud něco trefíte, jste vlastně mile překvapeni. Německá armáda ve hře navíc nepřemýšlí moc nad tím, jestli je nebezpečné v malých prostorech útočit velkou silou, proto pokud vás uvidí a přejde do střelby, častěji nejdřív začnou házet granáty a až pak střílet, aniž by brali v potaz, jestli to zraní i jejich kolegy.

Bojujeme spolu až do konce

Co je ovšem neuvěřitelné na hře jako takové je atmosféra, která na vás dopadne od první scény. Grafika vypadá naprosto nádherně, detaily tvůrci nešetřili jak po stránce obrazu tak i zvuku. Zvuky okolního ruchu a bujarých oslav v salónech pro Německé vojáky jsou neuvěřitelně detailní. Někdy při poslechu slyšíte hádky opilých vojáků, někdy posloucháte válečnou hudbu, někdy zjistíte kudy se bude výše postavený hodnostář pohybovat, a je na vás, jak a jestli to využijete. Některé plány spočívají v tom, že získáte nejdříve potřebný klíč k daným prostorám, a jestli ten klíč získáte raději v rušnější oblasti, nebo si počkáte na vhodnou chvíli může znamenat i velkou výhodu v dalším boji. Hra totiž nekončí po dosažení prvních cílů, s kterými mise začínáte. Často se tímto přepne do druhé poloviny mise, kdy následují například posily spojeneckých jednotek s tankem, nebo hromadný útok na zničení všeho toho, co zůstalo na mapě. To je třeba prvek, který mě při hraní nenapadl, počítat nejenom se splněním úkolu, ale co má za důsledek, když danou skupinku pouze obejdu a nezlikviduji a jaké jsou následky této akce. V rozsáhlém letišti jsem hodiny plánoval přesnou strategii, jak je zničit, zatímco jsem nechal malou skupinku hlídkovat v oblasti, kam jsem se už neměl důvod vracet. Po zničení letadel tato skupinka způsobila, že všechny mé posily padly a já utekl jen tak tak. Po příjezdu tanku svých spojenců jsem si připadal relativně v bezpečí v budově, kde jsem si držel velký odstup v domnění bezpečí, nicméně po nájezdu tanku se velká část vojsk snažila schovat právě do takových budov a znamenalo to zranění nebo ztráty na mé straně, jako důsledek špatně naplánovaného úkrytu. Celému procesu misí napomáhá velmi zdařile povedená možnost online kooperativního hraní ve dvou hráčích. Možnost rozhodnout za každou postavu zvlášť dává kooperaci více možností, jak si naplánovat taktiku, a jak si lépe rozdělit povinnosti k dosažení cíle v misi. Tým v dané misi se vám rozdělí, tedy jeden z hráčů pak ovládá jenom dané postavy a navzájem si blokují pozice na sebrání postavy druhým hráčem.

Jak oslovila tato druhoválečná strategie vás? Dáte ji šanci?