Xboxweb.cz

Hry nemusí být jen o kosení celého zástupu nepřátel, snahy o dosažení co nejlepšího času na závodním okruhu nebo stvoření nepřemožitelného reka, který spasí celý jeden virtuální svět. Především indie vývojáři se nebojí s relativně mladým médiem experimentovat a přinášet neobvyklé zážitky, jež vás i po závěrečných titulcích nenechají v dobrém slova smyslu vydechnout.

Tuto ambici má také A Memoir Blue od vývojářů z Cloisters Interactive, kteří se s vydáním obrátili na známé vydavatelství Annapurna Interactive. Sami autoři definují svou hru jako “interaktivní báseň” a nutno podotknout, že příliš daleko od pravdy nejsou. Díky dostupnosti v rámci Game Passu a relativně krátké herní době si ji může vychutnat celé spektrum hráčů. Je k tomu ale důvod?

Označit děj hry slovem příběh by bylo přeci jen trochu moc. Vyprávění se odehrává pomocí analogií a ikonického zobrazování, při kterém budete muset trochu zapojit mozek nejen, abyste pochopili, co se před vámi odehrává, ale hlavně abyste se do hlavní postavy Miriam vcítili. Právě práce s emocemi je hlavním stavebním kamenem A Memoir Blue. Hra totiž pojednává o životním příběhu úspěšné plavkyně, která se skrze mnohdy až surreální scény musí vyrovnat se svou minulostí a především komplikovaným vztahem ke své matce.

Jak to celé dopadne, vám neprozradím, avšak některé scény ze života Miriam jistě osloví i vás, obzvláště pokud jste v dětství prokázali nadání na sport či jiné odvětví lidské činnosti. Sugestivní zobrazení střípků života hlavní postavy umí zasáhnout hráče na těch správných místech a donutit ho přemýšlet o svých postojích a životních rozhodnutích, především ve vztahu k vlastní rodině.

Přesto nečekejte emoční horskou dráhu. A Memoir Blue umí perfektně načrtnout některá zajímavá témata, ovšem chybí jim jasná pointa, která je přítomna až v samotném závěru a je poměrně slabá. Prožít si kus života v kůži jiné (byť virtuální) osoby je zajímavý zážitek, pokud se ale s Miriam a jejím příběhem neztotožníte, pravděpodobně vás hra zklame.

To se může stát i v případě herních mechanik, které sestávají z jednoduchých úkolů, jako je rozsvícení billboardu kliknutím, cestování na ostrov malou lodičkou či zaplacení za jízdenky a jejich následné označení. Hru ve smyslu, jak ji chápe většina hráčů, opravdu nečekejte – jedná se především o interaktivní a mnohdy až meditativní zážitek.

Co mě potěšilo, je hudební a zvukové zpracování, jež nabízí skvělý podkres k tomu, co se právě odehrává na obrazovce. Pokud máte možnost, sáhněte po sluchátkách, aby byl prožitek ještě více umocněný. Grafická stránka je na druhou stranu poměrně zklamání, byť očekávat od malého nezávislého studia hyperrealistické zpracování by nebylo na místě. Každopádně i stylizovanou grafiku lze vytvořit s nízkými náklady, chce to jen trochu snahy. Ta se nicméně ubírala v případě A Memoir Blue trochu jiným směrem, avšak na kombinaci 2D a 3D zpracování si lze zvyknout.

Jak hodnotit A Memoir Blue? To je poměrně složitá otázka. Velmi totiž záleží na tom, zda vás tematika hry osloví a zahraje na tu správnou strunu. Z hlediska grafiky či hratelnosti totiž žádný zázrak nečekejte a ani znovuhratelnost na tom není zrovna nejlépe – ostatně je to spíše taková jednohubka pro dlouhou chvíli. Pokud jde o mě, A Memoir Blue mi poskytl zážitek, u kterého nelituji stráveného času. Titul může být zajímavý také pro lovce achievementů, neboť za relativně krátkou dobu lze hru vyzobat na 100 procent bez větších obtíží. Jestli máte rádi hry brnkající na strunu emocí, rozhodně si ji nenechte uniknout, obzvláště když je dostupná v rámci předplatného Game Pass. Objektivně vzato se ale jedná o průměrný počin, který nejspíše zapadne v záplavě povedenějších her.