RECENZE: A Memoir Blue

Publikováno: 13.7.2022, 7:18

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Hry nemusí být jen o kosení celého zástupu nepřátel, snahy o dosažení co nejlepšího času na závodním okruhu nebo stvoření nepřemožitelného reka, který spasí celý jeden virtuální svět. Především indie vývojáři se nebojí s relativně mladým médiem experimentovat a přinášet neobvyklé zážitky, jež vás i po závěrečných titulcích nenechají v dobrém slova smyslu vydechnout.

Tuto ambici má také A Memoir Blue od vývojářů z Cloisters Interactive, kteří se s vydáním obrátili na známé vydavatelství Annapurna Interactive. Sami autoři definují svou hru jako “interaktivní báseň” a nutno podotknout, že příliš daleko od pravdy nejsou. Díky dostupnosti v rámci Game Passu a relativně krátké herní době si ji může vychutnat celé spektrum hráčů. Je k tomu ale důvod?

Označit děj hry slovem příběh by bylo přeci jen trochu moc. Vyprávění se odehrává pomocí analogií a ikonického zobrazování, při kterém budete muset trochu zapojit mozek nejen, abyste pochopili, co se před vámi odehrává, ale hlavně abyste se do hlavní postavy Miriam vcítili. Právě práce s emocemi je hlavním stavebním kamenem A Memoir Blue. Hra totiž pojednává o životním příběhu úspěšné plavkyně, která se skrze mnohdy až surreální scény musí vyrovnat se svou minulostí a především komplikovaným vztahem ke své matce.

Jak to celé dopadne, vám neprozradím, avšak některé scény ze života Miriam jistě osloví i vás, obzvláště pokud jste v dětství prokázali nadání na sport či jiné odvětví lidské činnosti. Sugestivní zobrazení střípků života hlavní postavy umí zasáhnout hráče na těch správných místech a donutit ho přemýšlet o svých postojích a životních rozhodnutích, především ve vztahu k vlastní rodině.

Přesto nečekejte emoční horskou dráhu. A Memoir Blue umí perfektně načrtnout některá zajímavá témata, ovšem chybí jim jasná pointa, která je přítomna až v samotném závěru a je poměrně slabá. Prožít si kus života v kůži jiné (byť virtuální) osoby je zajímavý zážitek, pokud se ale s Miriam a jejím příběhem neztotožníte, pravděpodobně vás hra zklame.

To se může stát i v případě herních mechanik, které sestávají z jednoduchých úkolů, jako je rozsvícení billboardu kliknutím, cestování na ostrov malou lodičkou či zaplacení za jízdenky a jejich následné označení. Hru ve smyslu, jak ji chápe většina hráčů, opravdu nečekejte – jedná se především o interaktivní a mnohdy až meditativní zážitek.

Co mě potěšilo, je hudební a zvukové zpracování, jež nabízí skvělý podkres k tomu, co se právě odehrává na obrazovce. Pokud máte možnost, sáhněte po sluchátkách, aby byl prožitek ještě více umocněný. Grafická stránka je na druhou stranu poměrně zklamání, byť očekávat od malého nezávislého studia hyperrealistické zpracování by nebylo na místě. Každopádně i stylizovanou grafiku lze vytvořit s nízkými náklady, chce to jen trochu snahy. Ta se nicméně ubírala v případě A Memoir Blue trochu jiným směrem, avšak na kombinaci 2D a 3D zpracování si lze zvyknout.

Jak hodnotit A Memoir Blue? To je poměrně složitá otázka. Velmi totiž záleží na tom, zda vás tematika hry osloví a zahraje na tu správnou strunu. Z hlediska grafiky či hratelnosti totiž žádný zázrak nečekejte a ani znovuhratelnost na tom není zrovna nejlépe – ostatně je to spíše taková jednohubka pro dlouhou chvíli. Pokud jde o mě, A Memoir Blue mi poskytl zážitek, u kterého nelituji stráveného času. Titul může být zajímavý také pro lovce achievementů, neboť za relativně krátkou dobu lze hru vyzobat na 100 procent bez větších obtíží. Jestli máte rádi hry brnkající na strunu emocí, rozhodně si ji nenechte uniknout, obzvláště když je dostupná v rámci předplatného Game Pass. Objektivně vzato se ale jedná o průměrný počin, který nejspíše zapadne v záplavě povedenějších her.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

A Memoir Blue je rychlá jízda plná emocí. Pokud se zvládnete naladit na tu správnou vlnu, bude vám odměnou zážitek, nad kterým si rádi popřemýšlíte i chvíli po dohrání. Potenciál oslovit širokou masu hráčů i jinak než skrze vyprávění o komplikovaném vztahu matky a dcery, bohužel ale hra nemá.
16. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Way of the Hunter

Dnešní hráči mají k dispozici nepřeberné množství titulů a žánrů. Trh by se mohl zdát přeplněný, bez sebemenšího prostoru pro nové vývojáře. To ovšem neplatí pro všechny. V případě loveckých simulátorů jsme do této doby byli odkázáni pouze na theHunter: Call of the Wild, jenž si po několik let udržoval téměř bezkonkurenční prvenství. To se ale v následujících měsících může rychle změnit, protože se objevilo nové slovenské vývojářské studio pod...

»
12. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Endling: Extinction is Forever

Naše planeta je jedinečné místo, plné krásných míst, rostlin, nerostů a živočichů. Lidé byli a do jisté míry pořád jsou velmi sebestřední a proto se k těmto darům nechovali s patřičnou úctou a opatrností. Naštěstí jsme s postupem času prozřeli a začali dělat spoustu věcí jinak. Ochraňujeme ohrožená zvířata, obnovujeme zdejší lesy, čistíme okolní prostředí od našich odpadků atd. Představte si nyní ale realitu, ve které by byli lidé neustále...

»
09. 08. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Two Point Campus

Klasické tycoony jsou součástí herních žánrů již pěknou řádku let a byť už nejsou tak rozšířené, jako tomu bylo dříve, stále sem tam vyjde nějaký nový kousek. Před čtyřmi lety jsme se dočkali znovuzrození legendy tohoto žánru z nemocničního prostředí, kde nejsou tak úplně běžní pacienti. Two Point Game tehdy nabídli svou verzi Theme Hospital prezentovanou hrou Two Point Hospital. Při jejím hraní jsem se rozpomněl na staré dobré časy a...

»
26. 07. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders Worldslayer

Při hraní her si velice často vzpomenu na první Mizery a hlášku „Everybody wants to by like Mike“. U Outriders a jim podobným především ve spojitosti s live service konceptem, kdy je komunita udržována u hry pomocí pravidelných událostí, nových aktualizací a dodatečného obsahu. A zde by se přeneseně dalo říct, že každý by chtěl být jako Destiny nebo The Division, ale jen vyvoleným se to podaří. A dnes už bezpečně...

»
19. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: As Dusk Falls

Jestli něco adventurním nadšencům na Xboxu schází, pak jsou to hry od Davida Cage a jeho studia Quantic Dream. Ačkoli si jeho oceňovaná adventura Fahrenheit našla cestu na první Xbox, na ostatní tituly jako Heavy Rain či Detroit: Become Human si mohou majitelé konzole z Redmondu nechat zajít chuť. Částečnou náplastí jsou hry od studií Supermassive Games (série Dark Pictures Anthology) a Don’t Nod (Life is Strange), avšak kreativní vizi...

»
11. 07. 2022 • Lukáš Urban0

RECENZE: Fobia – St. Dinfna Hotel

Jsou různí lidé a různé fóbie. Někdo se bojí, že uvízne ve výtahu, jiného chytá panika při pohledu na osminohá neštěstí s pavučinou u zádi a další nejde spát, aniž by nerozsvítil i v kumbálu. Ve své podstatě, každý se něčeho bojí. Každý má skrytou achillovu patu a každý je občas vystaven nepříjemnému vnějšímu vlivu, po němž se o něj pokouší studený pot. Já se s přibývajícími zářezy na herní pažbě začínám bát,...

»
11. 07. 2022 • Michael Chrobok0

Trochu jiná RECENZE: Dreamfall Chapters

Při brouzdání po archivu Xboxwebu mě poměrně překvapilo, že v něm chybí recenze na Dreamfall Chapters. Třetí hra adventurní série navazuje na ikonické hry The Longest Journey a Dreamfall: The Longest Journey, které jsou zcela po právu zapsány zlatým písmem do herní historie. Recenzovat přibližně pět let starý počin (záleží, zda počítáte vydání první epizody, nebo „final cut“ verze) od norského studia Red Threat Games a jejího ředitele Ragnara Tørnquista...

»
07. 07. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 22

Letošní sezóna je zatím velice zajímavá, a ještě zajímavější je aféra s poskakováním. Tedy ne přímo sezóny jako takové, ale nových formulí, které zformovaly opravdu velké změny v pravidlech. Někteří jezdci s tím mají problém, stěžují si na bolesti zad a další věcí, které je třeba řešit. Přeci jenom jde o zdraví, a to máme všichni jenom jedno. Na druhou stranu nová pravidla přinesla přepracovaný design vozů, který se opravdu povedl a...

»