Xboxweb.cz

Když byl v lednu 2017 oznámen nový projekt The Plague studia Asobo, který zaštítil francouzský vydavatel Focus Home, asi nikdo nečekal, že se z něj vyklube natolik slibná záležitost, jakou se A Plague Tale: Innocence nakonec stala. Hráči se těšili na poutavý příběh zasazený do zajímavého období, a když byla navíc potvrzena čeština, očekávání ještě více vzrostla. Budou však naplněna? Ačkoliv embargo na recenze padlo až s vydáním hry, což kolikrát nebývá dobré znamení, dopadlo to velmi dobře.

A Plague Tale: Innocence je dobrodružná akce, která si na nic nehraje. Je to lineární výpravná záležitost, která klade důraz na silný příběh a postavy, nádherné lokace a několik herních mechanismů, které vás sice nemusí ohromit, ale za to fungují na jedničku stejně jako ostatní stránky hry. Nečekejte tedy otevřený svět, nějaké vedlejší aktivity anebo nedej bože multiplayer či bonusové režimy na body. Tohle je čistokrevná dobrodružná hra s nekomplikovaným a přesto poutavým příběhem s  hrstkou vedlejších postav, slušnou výpravou a solidní akcí, což je sakra dobře, protože máme pocit, že podobných her se nám v posledních letech moc nedostává.

Pokud jste vývoj hry sledovali, víte, že zavítáme do království středověké Francie ve 14. století, kterou sužuje nejen mor, ale také krutá Inkvizice, jež je na stopě i našim hrdinům. Inkvizice totiž touží po krvi malého Huga, a když si pro něj přijde, musí se jej ujmout jeho starší sestra Amicia. Jelikož byl ale Hugo od útlého dětství nemocný, téměř se neznají a jejich vztah, který není zpočátku úplně nejlepší, je tak důležitou součástí tohoto drsného příběhu. Nesmíme opomenout ani zmíněný mor, jež postihl vesničany a jejich dobytek a nadále jej šíří všudypřítomné hemžící se krysy, jejichž množství narostlo do neúnosných výšin.

Právě krysy jsou důležitou součástí tohoto krutého světa, ačkoliv Inkvizice a ústřední dvojice hrdinů šlechtického rodu de Rune samozřejmě nezůstávají pozadu. Hejna krys vám totiž často budou stát v cestě a jediným způsobem, jak se s nimi vypořádat je oheň a světlo, což nám trochu připomíná podobnou žánrovku Alan Wake, kde jste s temnotou bojovali především za pomoci světla. Budete tak zapalovat pochodně, stohy se slámou či posouvat světelné panely, abyste si mezi krysami našli cestičku. Můžete je ovšem použít i jako zbraň a poštvat na vojáky Inkvizice.

K tomu vám poslouží věrný prak, jehož roztočením Amicia střílí kameny i různé alchymistické látky, které mohou zažehnout či uhasit oheň, uspat nepřítele, dočasně zaměstnat krysy apod. Nejlépe vám ale poslouží obyčejný kámen, ať už při řešení hádanek anebo překonávání nepřátel, kterým sice může pomoci helma, ale když jim rozbijete lucernu, krysy mají večeři a vy můžete klidně pokračovat. Prak je tak vlastně vaší jedinou zbraní, ovšem má tolik různých střel, že navzdory své jednoduchosti, vás za celou hru neomrzí, což je právě důkazem skvěle fungujícího herního mechanismu, jak jsme zmínili na začátku recenze.

Ačkoliv si poradíte s hejny krys, přesile kacířů už byste odolávali hůře, takže často dojde na tichý přístup, kdy se musíte plížit, nepřátele rozdělit či rozptýlit, případně je po jednom odstranit, abyste mohli pokračovat. Pokud jste ovšem odhaleni, nemusí to znamenat konec a s trochou šikovnosti, můžete před jedním či dvěma nepřáteli dostatečně dlouho manévrovat, dokud je nevezmete kamenem po hlavě. Občas se pak přímému střetu nevyhnete, ale většinou můžete postupovat tiše.

Zmínili jsme, že prak má více druhů střel, které si můžete vyrábět přímo za běhu. K tomu je zapotřebí řada různých předmětů, jež se válí všude kolem, ale potřebujete je i pro vylepšování praku a pár dalších drobností. Pokud tak budete často používat některé silnější látky jako třeba uspání nepřátel či ohnivou petardu pro odehnání krys, nemusí vám zůstat dostatek zdrojů pro některá vylepšení. Nicméně nemají přehnaný dopad na obtížnost a využili jsme jen některá včetně větších brašen a spíše jsme alchymií tvořili různé látky pro zpestření hratelnosti, ačkoliv i tak jsme se jednou či dvakrát ocitli se zásobami v úzkých.

Na chvilku se ještě vrátíme ke vztahu Amicie a jejího brášky Huga. Jak už jsme vám prozradili, ačkoliv jsou sourozenci a vyrůstají v jednom domě, prakticky se neznají. Přesto musí Amicia za malého Huga převzít odpovědnost a v prvních dnech je jejich vztah komplikovaný. Hugo je zbrklý a Amicia není zvyklá se o někoho starat. Jejich vztah se postupně vyvíjí a je důležitou částí příběhu stejně jako hry, protože tito dva jdou často bok po boku a držíce se za ruce spolu sdílejí hrůzy, jež se jim staví do cesty a prožívají temné chvíle včetně prvního zabití.

Většinu hry sice strávíte v roli Amicie, která svého bratříčka vede nerozlučně za ruku, ale i ona občas musí pokračovat na vlastní pěst nebo s některými sirotky. Nicméně Hugo má svou vlastní kapitolu, v níž bude sám čelit nejen kacířům, ale i krvežíznivým krysám.

Během svého dobrodružství navštívíte hned několik zákoutí středověké Francie. Ačkoliv je království rozervané válkou a černou smrtí, lokace dokáží vyrazit dech a nemusí to být jen starý mlýn uprostřed lesa, opuštěný hrad anebo podzemní jezero, ale také bojiště plné padlých vojáků či opuštěné farmy, které lemují desítky kusů mrtvého dobytka.

Nicméně pochvalu si zaslouží nejen skvělá grafika v čele s lokacemi a postavami, ale celé technické zpracování hry. Krys jsou opravdu stovky, ne-li tisíce a přesto hra až na pár vzácných výjimek běží naprosto plynule. Animace a scénky jsou parádní a nedochází ani moc k překrývání textur, což sužuje daleko větší projekty. Dobře namluvené postavy a krásný soundtrack pak dokonale podtrhují celkový audiovizuál. Zvláštní pochvalu musíme vyseknout za naprosté minimum bugů a rychlé načítání záchytných bodů. Tradiční načtení samozřejmě chvíli zabere, ale pokud se situace pokazí, její opětovné načtení je na rozdíl od většiny jiných her až překvapivě rychlé.

Na závěr jsme si nechali důležitou otázku, která se týká hrací doby. Jak už jsme zmínili, A Plague Tale: Innocence je čistě příběhovou záležitostí, která s výjimkou sbírání pár desítek předmětů a květin nenabízí nic navíc a znovuhratelnost je tak prakticky nulová. Přesto se jedná o fantastickou zábavu na 12 až 14 hodin, což je mnohem více než délka kampaně některých stříleček, které pak pro vás nemají hodnotu, pokud tedy neholdujete multiplayeru. Vydavatel si navíc neřekl plnou cenu a tak bychom hru mohli přirovnat k několika vstupenkám do kina, kdy navíc ušetříte za předražený popcorn.

A jak je na tom čeština? Velmi dobře. Místy by mohl být překlad lepší, ale možná už jsme prostě rozmazlení skvělým překladem posledních dvou asasínů.