RECENZE: A Plague Tale: Requiem

Autor: HusekD Publikováno: 17.10.2022, 20:00

Publikováno: 17.10.2022, 20:00

Sociální sítě

O autorovi

HusekD

Je autorem 187 článků

Jsou to již tři roky, co nám vývojáři z Asobo Studio ve spolupráci s Focus Entertainment představili dech beroucí temný příběh v podobě svého nejambicióznějšího projektu pod názvem A Plague Tale: Innocence. Podívali jsme se v něm do alternativní francouzské historie roku 1348, která je prolezlá válkou, morem, inkvizicí a nespočtem všudypřítomných krys. V tomto nehostinném světě jsme se vžili do role patnáctileté dívky Amicie de Rune a jejího mladšího bratra Huga. Po vtrhnutí nepřátelské armády do vašeho rodného města byl jediným možným východiskem útěk. Angličani byli téměř na každém kroku a jejich počty převyšovali už jen vlny nebezpečných hlodavců. Aby toho na vás a vaše „hrdiny“ nebylo málo, tak se Hugo od narození potýká s neznámou nemocí, na kterou se marně snažíte nalézt lék. Po nějakém čase zjistíte, že jste s děním ve světě propojeni a všechno nabírá nebezpečný spád. Tento lineárně výpravný příběh dvou sourozenců si získal srdce mnoha hráčů a není tedy žádným překvapením, že jsme se v roce 2022 dočkali jeho přímého pokračování. V případě, že vás jeho předchůdce z nějakého důvod minul, tak tento herní rest určitě napravte. Děj A Plague Tale: Requiem pozvolna navazuje na svého předchůdce a určitě nechcete naskakovat do rozjetého vlaku a přijít tak o důležité souvislosti. Teď už si ale pojďme rozebrat, jak se vývojářům podařilo navázat na předchozí titul.

Ze začátku musím uvést, že mám opravdu velkou radost z toho, že vývojáři neexperimentovali s dnešním trendem otevřených světů a drželi se i nadále striktně lineárního vyprávění. Po celou dobu hraní, která činí něco okolo 20h podle vaší šikovnosti, se ani na minutu nebudete nudit. Příběh vás bez přestávky vede kupředu a neustále jste zásobování velkým množstvím dialogů, akcí a rébusů. Právě z tohoto důvodu je dobré, že hra obsahuje stejně jako její předchůdce českou lokalizaci ve formě titulků, které je ideální kombinovat s francouzským dabingem pro autentičtější prostředí. Vyprávění si tak užijete i v případě, že plně neovládáte anglický jazyk. Opět se vžijete do role Amicie a Huga, kteří jsou po předešlých událostech stále na útěku. Děj se posunul o pouhých pár měsíců kupředu, ale i tak krátká doba stačila k tomu, aby Amicia o poznání zesílila a malý Hugo pobral více rozumu. Pořád se ale jedná o vašeho mladšího bratříčka a tak se i zde setkáte s úsměvnými situacemi, které vyplývají z jeho dětské mysli. Uvěřitelnost jednotlivých postav vás vtáhne do příběhu a nepustí do samotného konce. Život k vám není ani v nejmenším shovívavý, a když už si myslíte, že jste narazili na bezpečné útočiště, tak vám opět hodí klacky pod nohy. Střídání radostných a bezstarostných chvil s absolutním chaosem a depresí se na vás zajisté podepíše a vy si uvědomíte, že nad budoucností nemáte téměř žádnou kontrolu. Hugova nemoc Prima Macula je velmi nestabilní a dění ve vašem okolí vše jen stěžuje. Důležitým vodítkem se vám tak stane tajemný ostrov, který Hugo vídá ve svých nočních můrách. Zjištění, jestli je ostrov skutečný, smyšlený, nebo se jedná jen o pouhou slepou uličku už nechám na vás. Nerad bych balancoval na tenkém ledě ohledně spoilerů a tak jen dodám, že je nový příběh o poznání temnější, než jeho předchůdce a máte se opravdu nač těšit.

Díky dřívějším událostem Amicia dospěla a v žádném případě se nejedná o plachou dívku, kterou jsme mohli vidět na začátku prvního dílu. Nyní bych se jí nebál přirovnat ke skutečné válečnici, která udělá vše proto, aby ochránila své blízké. Především pokud jde o malého Huga. Ačkoliv je hra i nadále navržena hlavně na stealth a z velké části se můžete přímému kontaktu s nepřáteli vyhnout, tak není problém přistupovat k přicházejícím situacím akčnějším přístupem. Kromě svého praku, budete mít na obranu k dispozici i nůž, nebo kuši. Ty mají ovšem omezený počet použití a tak se jedná spíše o volbu poslední záchrany a není rozumné s nimi zbytečně plýtvat. Pokud se nedostanete do vyhrocené situace, tak je rozumnější sáhnout po sbírce alchymistických směsí. Díky nim není problém připravit nepřátele o důležité světlo, zapálit je hořlavinou, nebo na ně navést všudypřítomné krysy. Jednotlivé látky se dají i kombinovat, což se stane důležitou funkcí při postupu z náročnějšího prostředí. Také je možné suroviny a zbraně vylepšit u pracovního stolu čímž zefektivníte jejich funkce. Co se týče nepřátel a soubojů, tak zde mám ale i pár výtek. Umělá inteligence by si zasloužila mnohem více péče. Několikrát se mi během hraní stalo, že se protivník zarazil o překážku na zemi, což mi znemožnilo bezpečný průchod. To je ale věc, kterou zajisté snadno opraví. To co opravit nepůjde je ale množství vln nepřátel, které mě až vytrhávalo z příběhu. Byl bych radši za menší počet, i když by to bylo vykompenzované jejich houževnatostí. Když se zbavíte pěti neobrněných nepřátel a následně dorazí další vlna jako na porážku, tak to nevypadá moc dobře. Stejně tak vás nepřítel může vidět na desítky metrů, ale poté není problém bez povšimnutí kráčet téměř vedle něho. To je ale bohužel častý problém u her zaměřených na stealth.

Vývojáři chtěli, aby si jejich hru užilo co možná nejvíc lidí a podle toho taky přizpůsobili možnosti nastavení. Nezáleží na tom, jestli sedíte u konzole každý den, nebo patříte mezi víkendové hráče. A Plague Tale: Requiem si může užít úplně každý. Díky obsáhlým možnostem si obtížnost a celkovou hratelnost přizpůsobíte přesně podle vašich potřeb a schopností. Chcete mít co možná nejlepší herní zážitek a vytěžit ze hry maximum? V takovém případě si zvolte obtížnější souboje, vypněte veškeré nápovědy, ukazatele a zvýraznění funkčních předmětů. Možná tím trochu narušíte celkové tempo vyprávění, ale to už záleží čistě jen na vaší šikovnosti. Pokud si chcete vychutnat příběh bez jakýchkoliv nesnází, tak si zapněte veškeré herní pomocníky. Vývojáři šli až tak daleko, že si pro vás připravili režim nesmrtelnosti. Díky němu budete imunní vůči lidským nepřátelům.

A Plague Tale: Requiem je hezký příklad toho, jak by mělo vypadat herní pokračování. Dočkali jsme se poutavého a emotivního příběhu, který vás zaručeně nepustí. Herní doba se oproti předchozímu dílu prodloužila, ale není to vykompenzováno nesmyslnou vedlejší aktivitou. Spíše je tomu naopak. Vývojáři vás nenechají ani na minutku odpočinout a stále vás vedou kupředu. Pokud už jste také přejedeni neustálým přívalem her s otevřeným světem, tak je A Plague Tale: Requiem dělané právě pro vás. Vzhledem k tomu, že vývojáři odstřihli minulou generaci konzolí, tak se nemuseli ničím limitovat a dělat zbytečné kompromisy. Výsledkem toho je nádherné grafické zpracování. Určitě se vám tak několikrát stane, že se při své cestě pozastavíte a budete se jen kochat detailní krajinou. Tyto chvilky jsou doprovázeny neustálými dialogy našich hrdinů, o které se postarali stejní herci jako v prvním díle, což je příjemný bonus. Snad se příště dočkáme i lepší mimiky postav, která zde není moc výrazná a vzhledem k celkovému grafickému zpracování se jedná o jedinou vadu na kráse. Ale to už hledáme opravdu maličkosti. Hra obsahuje pouze jeden grafický režim, což ale díky své plynulosti a množství detailů není na škodu. Jsem radši, když nám vývojáři předpřipraví vyladěný režim, než dělat kompromisy mezi výkonem s horší grafikou, nebo všemi detaily s 30fps. Hra obsahuje i fotorežim, díky kterému dokážete udělat překrásné scenérie a to dokonce i z cutscén. Uvidíme, jestli nám vývojáři do budoucna oznámí další díl ze série A Plague Tale, nebo se vrhnou na jiný projekt. My bychom po zážitku z Requiem rozhodně chtěli víc.

A Plague Tale: Requiem vychází 18. října 2022 pro Xbox Series X/S za cenu 1489kč a je v den vydání zařazena do předplatného Xbox Game Pass.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

A Plague Tale: Requiem je téměř dokonalým pokračováním svého předchůdce. Vývojáři nám dodali emotivní, temný příběh, který je zabalený v nádherné grafice, vylepšené hratelnosti a odehrává se plynule po celou herní dobu bez zbytečného natahování. Pokud vás A Plague Tale: Innocence neoslovil, tak je možná zbytečné se trápit u druhého dílu, ale pro ty ostatní je to rozhodně povinnost. Osudy hlavních hrdinů vás nenechají bez emocí a kdo ví? Třeba se s Prima Maculou nesetkáváme naposledy.
příběhumělá inteligence
grafické zpracováníobčasné glitche
hudba
hratelnost
plynulé temto hry
česká lokalizace
23. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Goat Simulator 3

Poslání her je jasnější než výbuch atomovky. Mají přinášet výborné technické zpracování, vážné příběhy, kdy místy jedno nebo obě oči nezůstanou suché a propracovanou hratelnost, která je výzvou nejen pro naše ruce, ale také hlavu. Anebo taky ne. Pokud vývojáři popustí uzdu fantazii, vymyslí něco bláznivého, bizardního či ujetého, a ještě pro jistotu k tomu přilepí přídavek simulátor.

»
22. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Gungrave G.O.R.E

Jakmile se objevila příležitost k recenzi hry Gungrave G.O.R.E, nemohl jsem si ji nechat ujít. Ostatně první hra tohoto jména mi před lety dala přezdívku, přičemž od té doby se dočkala pouze jednoho pokračování, taktéž na PS2 (VR verzi, která dopadla velmi špatně jak u hráčů, tak u kritiků, raději ani zmiňovat nebudu). Co vedlo autory nyní, v roce 2022, probudit hlavního hrdinu Gravea z mrtvých a má jeho cesta...

»
21. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Evil West

Když jsem poprvé slyšel o další hře z produkce Focus Entertainment, příliš nadšení to ve mně nevyvolalo. Francouzský distributor je znám celou řadou titulů, které velmi snadno zapadnou do šedého průměru a poté po nich neštěkne ani pes. Poté jsem si ale vzpomněl na skvělou dvojici her A Plague Tale, což ve mně opět vzbudilo naději. Odsoudit hru na základě předsudků by ostatně byla veliká chyba a v případě Evil...

»
21. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Soulstice

Různorodost. To je ten pravý výraz, který nám pomůže pojmenovat to, co na hrách máme tak strašně rádi. Vezměte si například téma sourozenců stojících proti nebezpečí. Může z toho vzniknout báječná adventura pro dva, kde bratři putují společně lesem a řeší logické překážky. Dále lze vytvořit středověký příběh opřený o éru morové epidemie, kde se ke slovu dostává dávné prokletí. A v neposlední řadě je možné vystavět fantaskní příběh o zániku světa,...

»
18. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC Generations

Hry s oficiální licencí nám nabízejí přesně to, co od nich čekáme. Známé značky, sponzory, stáje, tratě, jezdce nebo hráče a stadiony. Na druhou stranu není snadné takovou hru připravovat v pokud možno nějakém intervalu ideálním jak pro vývojáře, tak pro hráče. A další věcí je fakt, že každá licence jednou končí, a i když se vývojářům při nakládání s ní daří, může dojít k ukončení spolupráce. Letos tímto způsobem rozloučíme hned se dvěma...

»
15. 11. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: The Chant

Ve školním skládání herbářů nejspíš našli zalíbení jen dva typy lidí. Budoucí pěstitelé omamných látek a fanatičtí zahradníci, kterým při popěvku „rozvíjej se poupátko“ vstávalo víc než jen úsměv na rtech. Jenže nikdo nemohl tušit, že se jednou najde ostrov plný dnešních hipíků, jejichž denním plánem je opěvování přírody a dolování barevných kamínků. A do takového prostředí se dostává psychicky nevyrovnaná slečna trpící tragickou ztrátou sestry. Pomůže sekta nevyrovnané duši?...

»
14. 11. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Pentiment

Dobrých adventur je jako šafránu. Zatímco distributoři a herní studia hledají stále nové způsoby, jak monetizovat své tituly i po vydání a jak přesvědčit hráče, že potřebují nový skin na svou zbraň, tradiční herní žánry bohužel trpí. To ovšem neznamená, že by upadly v zapomnění. Skvělým příkladem je nejnovější počin studia Obsidian Entertainment, a především Joshe Sawyera (Icewind Dale, Neverwinter Nights 2, Fallout: New Vegas, Pillars of Eternity) s názvem...

»
04. 11. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Call of Duty: Modern Warfare II

Za sebe musím říct, že v žánru čistokrevných stříleček posledních pár let opravdu strádám. Ty časy, kdy jich do roka vyšlo několik a člověk si mohl vychutnat nespoutanou jízdu s vůni střelného prachu po kolena v krvi nepřátel, jsou ty tam. Zůstalo pouze pár přeživších, a ještě méně z nich vychází každý rok. Poslední stálící je v tomto směru Call of Duty, které rok co rok přináší nový díl. Výhodou téhle série je fakt, že...

»