Xboxweb.cz

Hry s vetřelci jsou prostě prokleté. Asi by se hodilo povolat nějakou cikánku, aby kletbu sejmula, protože jinak si neumím vysvětlit, proč na jednu skvělou hru, jakou byl třeba Alien Isolation, připadá další hromada blbostí. Ty zneužívají značku jako kněží chlapce. Nicméně hráči se na další titul vždycky docela těší, protože na vetřelcích a jejich univerzu je prostě něco fascinujícího, co nás nutí těmto potvorám neustále vzdorovat.

A to samé platí i pro vývojáře, kteří si jednou za čas koupí práva a myslí si, že právě oni budou jedni z těch, kdo udělají další skvělou hru. Ovšem jak se říká: „Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly“. Nicméně nepropadali jsme skepsi, protože týmová hra a souboje s xenomorfy všeho druhu se nezdála být špatnou volbou. I my jsme se tak opět ponořili do hraní, jehož výsledkem jsou následující řádky s recenzí Aliens: Fireteam Elite.

Kooperativní akce pro tři hráče otevírá své brány, aby nás pozvala na kosmickou loď UAS Endeavour. Kdo nemá dostatek kamarádů, kteří by šli do akce s ním, hra mu ochotně nabídne pomoc umělé inteligence, takže dobře se dá hrát i sólo. Ponoření do zdejšího děje by neměl by mít problém. Jak bylo původně slibováno, tak se nakonec také stalo a hra dostala české titulky. Jejich kvalita není vůbec špatná a byť si člověk všimne několika úsměvných překladů, překlepů nebo divnějších frází, výsledek to moc nekazí. Jenom je škoda, že přeložené jsou čistě jenom texty dialogů a menu, ale už ne třeba nápisy ve hře (popisky dveří, ukazatele) nebo další věci. Sice to člověk úplně nepotřebuje, ale celkový dojem z lokalizace by byl ještě o něco lepší.

Hra se odehrává 23 let po úvodní trilogii, kdy se snaží o navození filmového pocitu. Nejvíce mu dáte na základně, kde má člověk čas pročítat všechny větve dialogů, i když ve spoustě případů je už předem jasné, jak to všechno dopadne a jaká věc bude následovat. Během hraní jsem vnímal většinou jenom rádoby zvolání, že se děje něco divného, ale vzhledem k tomu, že se ve hře vždycky všechno pokazí, nakonec člověk tak nějak otupí vůči onomu pocitu „nebezpečí“ na každém kroku.

Tohle nebezpečí totiž velice rychle zevšední. Když na mě poprvé skočil vetřelec ze stropu nebo vyskočil ze vzduchotechniky, tak nějak jsem se i lekl. Bohužel, nakonec jsem zjistil, že tohle je událost na denním pořádku, která nejen že nebuduje žádný pocit strachu, ale dokonce časem začne nudit. Aliens Fireteam je akční hrou, takže jde úplně opačnou cestou než památný Alien Isolation, který si vystačil s „jedním“ vetřelcem na celou hru.

Než se pustíme do akce, je třeba si vybrat jednu z pěti tříd (Střelec, Ničitel, Technik, Doktor nebo Průzkumník) za kterou budeme hrát. Následně vybereme výbavu, dosadíme perky a hurá na záchrannou misi. Každá třída nabídne speciální zbraně a také dovednosti. Ty se hodí zejména při bránění oblastí, kterého si užijeme dosyta. Někdo dává kanóny, někdo léčí, někdo zase dokáže o něco málo urychlit třeba opravu nebo tak. Nic, co bychom neviděli již dříve a nic, co by bylo ve výsledku při hraní nějak víc zohlednit.

Skrze jednotlivé úrovně si budeme klestit cestu za hřmotu všech možných zbraní, protože zástupy xenomorfů nebudou brát konce. RPG prvky jsou tu hlavně proto, protože zvyšováním levelu postavy a jejího vybavení dostáváme větší palebnou sílu. No a každá mise má doporučenou úroveň, aby se dala aspoň trochu rozumně projít.

To dává tušit, že některé mise jsme prostě opakovali, protože jsme umřeli. Slovíčko survival u této hry znamená, že pokud v průběhu mise skapete, ideálně po půl hodinovém boji na samém konci, máte prostě smůlu a poroučíte se do hlavního menu. Tam se podíváte, zda máte lepší vybavení a zkusíte úkol splnit pěkně od začátku znovu. Mechanika děsně otravná, ale jistě se najde zástup hráčů, kteří z toho budou blahem bez sebe, protože prostě obtížnost!!! Pokud jste to zrovna vy, co tuhle recenzi čtete, dejte mi prosím vědět, docela by mě zajímalo, kolik takových hráčů je.

Nás ostatní to totiž bude děsně otravovat a prudit, ale nedá se nic dělat. Nicméně vývojáři s tím počítali, a tak do hry dali docela zajímavý prvek. Každý průchod je totiž díky úkolům trochu jiný, jelikož předměty, které se sbírají a následně používají mění své místo. To je ale jediná věc, co se mění, protože nepřátelé chodí díky skriptovaným místům pořád stejně a náplň jednotlivých misí bych také neoznačil za různorodou. Všechno mě tak nějak přestalo bavit dřív, než jsem doufal. U systému zabij, braň a hackuj to ale jinak dopadnout ani nemohlo. Nic víc tady totiž není a celá hratelnost působí jako taková koridorová horda.

Docela mi však fungoval přístup – první průchod jdu normálně, člověk se podívá, kde co je a tak – případný druhý průchod jsem probíhal a místa, kde jsem se zastavovat nemusel, jsem se nezastavoval. Příkladem budiž první větší mise, na jejímž konci utíkáte k lodi. Ovšem než odletíme, musíme pouštět různé věci. Když jsem běžel, xenomorfové si mě moc nevšímali a nechali mě dělat, co bylo potřeba. Celé to graduje příchodem tří velkých Vetřelců, což byl zároveň můj konec. Já to nedal a AI nebylo schopné mě ani sebe zachránit.

Asi bych po nich chtěl trochu moc, protože střelci to sice nejsou špatní, ale jinak je to hraní s nimi takové celé divoké. Naštěstí se nedají zabít, protože jinak bych nedělal nic jiného, než je díky vlastní střelbě oživoval. Z nějakého mě neznámého důvodu se mi pořád pletli před puškou. Dalším dobrým důvodem jejich nezranitelnosti jsou granáty. Dost často jsem se dostal do situace, kdy bylo nejlepší si ho hodit pod nohy a tím i mým společníkům a světě div se, xenomorfy to zabilo a nám se nic nestalo.

Jak jste asi pochopili, nepřátel je několik druhů. Základní nepřátelé dokonce skolí jedna rána do hlavy, na ty lepší už to bude chtít o něco více nábojů a také něco jako taktiku. Trochu jinak se pohybují, někteří jsou rychlý, jiní zase vybuchují. Vývojáři se chlubili, že každý z typů má svou vlastní inteligenci, což je pravda. Základní typy se ženou jak prasata na porážku, ostatní se někde zaseknou, proběhnou kolem nebo nás jednoduše ignorují a dělají, že tam nejsou (a to stojí přímo vedle nás). Takže ani tahle stránka rozhodně nefunguje, jak bychom chtěli.

Nejzbytečnější mechanikou ve hře, která proti xenomorfům nemá vůbec žádný smysl, je systém krytí. Zní to jako dobrý nápad se moci schovat za překážku, ovšem vetřelec umí lézt po stropě nebo po stěně, běží proti vám, takže asi sami tušíte, že tohle není to, co byste v této hře potřebovali dělat. Až později, kdy narazíme na androidy firmy Weyland-Yutani, dostane tato jinak velice zbytečná mechanika trochu smysl, nicméně kdyby jí vývojáři vynechali, nikomu by nechyběla.

Co nevypadá špatně je grafické zpracování, byť jednotlivé části lodi jsou děsně identické a ve výsledku jsem už ani nevěděl, jestli už jsem tudy šel nebo jsem někde jinde. Nasvětlení není špatné a na Xbox Series X se všechno velice pěkně hýbalo, a to i uprostřed té největší vřavy, kdy kyselina stříkala na všechny strany. Zvuková stránka se snaží navodit tu správnou atmosféru jak během filmečků, tak i během hry. Bohužel přes monotónní a až přehnaně futuristický zvuk zbraní není moc slyšet. Nakonec čeho by se člověk měl víc bát, než toho, že mu dojde munice, jelikož její rozmístění je všechno, jenom ne promyšlené.

Generická, nezajímavá a otravná. Tak nějak bych charakterizoval Aliens Fireteam Elite. Nic víc tady totiž není a celá hratelnost působí jako taková koridorová horda. Kdyby místo xenomorfů byly třeba zombíci, vojáci nebo koblihy, vyšlo by to úplně nastejno. Dočkali jsme se tak dalšího průměrného zpracování této populární značky, které není horor po příběhové, ale hratelnostní stránce. Nabídlo sice zajímavé mechaniky, českou lokalizaci a hromadu akce, ale ta postrádá smysl a něco víc. V případné větší slevě by se však nemuselo jednat o úplně špatný kousek.