Xboxweb.cz

Inspirován Kubou Dařbujánem jsem se zařekl, že na remasterované hry šáhnu až tehdy, budou-li na kaktusech zapíchané jitrnice, na hrotech železných klecí se budou pěkně vyhřívat jelítka a kusy masa do černa přismahne elektrický proud. Jak jsme při všech svatých asi mohl tušit, že se na scéně po šesti letech objeví permanentní jatka v podobě řezničiny Bulletstorm. Co už, nastal čas vytáhnout zástěru, nablýskat nádobíčko, oprášit mohutné boty a vyrazit porcovat vepřové.

Jako za mlada
Přestože jsem původní vydání ve své době dohrál přinejmenším dvakrát, remasterovaná verze s podtitulem Full Clip Edition mě před vydáním zajímala asi stejně, jako reprodukce jednobuněčných organismů. Jednoduše mi v hlavě utkvěly jen drobné střípky na solidní střílečku, k níž chybí touha se vracet. Nevím, jakého tajného experimentu jsem se stal obětí, ale nedokážu si vysvětlit, jak jsem mohl zapomenout na ochlastu Graysona Huntu a jeho tým Dead Echo, s nímž se snaží dopadnou generála Sarrana. Tu odpornou zelenou krysu, která pod vlajkou mírových operací nechala likvidovat nevinné civilisty ostošest. Dokonce i planeta Stygia, kde se k dvojici hrdinů přidala Trishka výměnou za pomoc při hledání generála, se vypařila neznámo kam z mé mozkové kapacity. Důvod bude ovšem jednodušší, Bulletstorm prostě nestojí na ději, ale hratelnosti.

Od prvního nebožáka exekuovaného ve vesmíru jsem zpátky v sedle. Rok 2011 nikdy neskončil, jen si vzal delší dovolenou, aby se vrátil s neskutečně návykovou střílečkou, která je tak jednoduchá, až je téměř dokonalá. Herní náplň, jejímž smyslem je zabit všechno živé mezi koridorem A a B, jde cestou vyšlapanou legendami žánru už před několika dekádami. Tudíž tady máte něco málo zbraní s možností upgradu, támhle neustávající vlny nepřátel, lehce zničitelné prostředí a… to by nesměly být Epic Games, aby zůstalo jen u toho. Popravy, protože mírněji se to už opravdu nedá nazvat, tak přejdou do režie vždy připravené pravé nohy a laserového lana.

Notýsek zasloužilého řezníka
Dynamická střílečka napumpovaná testosteronem tak začne s trochou nadsázky pokukovat po strategickém žánru a úrovně zasazené do mimozemského světa přímo křičí, abyste jejich design využili tím nejbrutálnějším možným způsobem. Z nepřátel se rázem stávají tenisáky, které si laserem přitáhnete k sobě, následně si do nich otisknete podrážku a s trochou dávky olova je pošlete vstříc elektrickým drátům, hrotům či výbušninám. Nestačí? Dobře, ve výškových budovách si tedy můžete zahrát na leteckého dispečera, v zahradách rozpadajícího se města nakrmit několik Adél a grilování rozjet způsobem, při němž by Pohlreichovi narostly vlasy. S ohledem na solidní arzenál, čítající jak futuristické pušky, tak granátomety, můžete fantazii nechat urvat ze řetězu a kombinovat co jen nápady stačí.

Pokud přeci jen představivost dojde mezí, v nabídce hry je seznam ukrývající skillshoty. Ve své podstatě nejde o nic jiného než rozpis eliminací lišících se podle zbraní. Za úspěšné vykonání následují zkušenostní body, které později zmizí při upgradech a dokupování munice. Vylepšení kvérů je do značné míry spíše symbolické, neboť k němu dojde jen jednou, při odemknutí druhého palebného módu. Nicméně i pro něj je třeba „dokupovat“ náboje, takže skillshoty rozhodně nešetřete. Je pravdou, že z protivníků vypadává munice, ale při vyšší obtížnosti je jí poskromnu, stejně jako příležitostných beden. Motivací plnit šílené kousky pak může být i budoucí hraní. Letošní zpracování si tyká s režimem New Game +, což znamená, že kampaň lze opětovně hrát s již dosaženými úspěchy a možností kosit bezhlavě okolí, díky neomezenému zásobníku. K tomu je třeba v předešlé hře splnit veškeré skillshoty od dané zbraně.

Zábava s vypnutým mozkem
Ačkoli jsme za autory označil Epic Games, není to tak úplně pravda. Oficiálně za oběma verzemi stojí studio People Can Fly, složené z části bývalých duchovní otců série Gears of War, ovšem s malým ale. v roce 2011 se na vývoji Bulletstorm Epic Game podílely, protože celek vzniklý z pobočky Epic Games Poland tehdy vlastnily. Slovy klasika, „čo bolo, to bolo“, teď už polský tým pracuje nezávisle, přičemž modernizovaný titul můžeme brát jako připomínku jeho existence. A proč vůbec exkluzivní Gearsy zmiňuji? Protože Bulletstorm je tak trochu připomíná a není to vůbec na škodu. Fanoušci s Marcusem zarámovaným nad postelí mě patrně přibijí na kříž, avšak ani to nezmění pocit z hraní. Nadšení, se kterým se vrháte do každého dalšího koridoru, radost z rozvěšených hnijících torz všude okolo, občasné dobře mířené hlášky podporující feel good atmosféru, to jsou jen drobnosti, jenž cítím podobně opravdu jen při bojích se sarančaty.

Ne všechno je ovšem zalito krví. Zatímco u jiných her s umělými parťáky se počítačem řízená individua snaží být nápomocná, v případě dnešní recenzované hry se to poněkud míjí účinkem. Ať už robocop Ishi nebo vojanda Trishka, oba po přesile střílejí jak smyslu zbavení, ale buď mají slepou munici nebo je cvičil Stevie Wonder. To znamená, že klepe-li vám zubatá na rameno, je poslední záchranou krytí, jenž není úplně dobře zpracováno. Ke vší té bídě se ještě občas pletou pod nohami nebo se naopak zapomenou opodál, aby vás doběhli u dalšího checkpointu. Kdo hrál originál moc dobře ví, že trpěl obdobnými problémy, tudíž v tomto směru se o nějakém vylepšení mluvit nedá. Nabízí se tedy otázka, došlo vůbec k nějakým změnám?

Lepší, ale ne nejlepší
Po obsahové stránce k minimálním. Vynechám-li speciální dodatek, o němž chci mluvit později, ukrývá hra kompletní obsah staršího bráchy, zahrnující kampaň, 12 map pro hru více hráčů a 30 arén režimu Echo. Pouze do těchto výzev, s cílem nahrát co nejvyšší skóre, tvůrci přidali několik nových kousků, přičemž v jádru jde o rozkouskované části kampaně obohacené počítadlem skillshotů. Práce vývojářů je nejlépe vidět na samotné grafické stránce, u níž byly přepracovány modely spolu s animacemi. Nový vykreslovací model pak asi neoceníte, ale naprostou plynulost z něho plynoucí už ano.

Kdo potřebuje vizuál vztáhnout k dnešnímu standardu, tak ne, Full Clip Edition není konkurencí pro dnešní grafický mainstream. Na druhou stranu, i když jsou na ní léta poznat navzdory viditelnému omlazení, nedělá ostudu svému původu. Tedy až na vodu, ta je neskutečně ohyzdná. Nicméně dám ruku do kamen, že pozornost si vyžádal i zvuk. Obzvláště na efektech spojených s akcí je přepracování poznat, protože zní o něco lépe než dialogy. Ty autoři znovu nenahrávali, což je přese všechna snaženích znát. Ironií je, že tuto skutečnost prozrazuje největší deviza titulu, o kterou se postaral Gearbox Software. Ještě, než osvětlím výměnu vydavatelství, prosím přivítejte nekompromisní akční legendu, Duke Nukema.

Dětem nevhodné, dospělým doporučeno
Macho s železným hlasem a prořízlou vulgární hubou figuruje v titulu pod názvem Duke Nukem’s Bulletstorm Tour, kdežto k předobjednávkám byl zdarma. Kdo o koupi uvažuje až teď, najde DLC v digitálním obchodě za 99 Kč. S ohledem na cenu samotné hry a rozsah zakomponování ikony 90. let se tak dodatek jeví téměř zadarmo. K výměně hlavních představitelů dojde v menu, a to jednoduchým zapnutím bonusového režimu. Zástup je kompletní se vším všudy, což znamená, že Duke vystupuje jak při samotném hraní, kde z něj vidíte jen ruce, tak v cutscénách. Aby byl dojem úplný, k dabingovému pultu byl přizván Jon St. John, který i tentokrát svalnatému hrdinovi propůjčil svůj hlas. Ačkoli jsem měl obavy, jak nové repliky zapadnou do původního scénáře, k jejich rozplynutí došlo velmi rychle. V místech, kde není ústřední postava oslovována, je nahrazení nepoznatelné a dojde-li přeci jen na jméno Gray, široká ústa hrubě pronesou střízlivou hlášku vracející do hry alternaci.

Právě její zcela nový dabing a ozvučení chůze prozrazují, že se ve hře střetávají dvě vývojové roviny. Škoda, že ta nová je mnohem výraznější a prostorovější. Implementace náhradní postavy se ovšem neobešla bez problémů. Při výstupní kontrole, pokud tedy nějaká byla, animátorům lehce utekl nesoulad mezi Dukovou hubou a zvukem, jehož výsledkem jsou dialogy jak z porevoluční éry dabingu. Při zvažování koupě mějte na paměti, že tento neduh se v průběhu následujících dní opraví, neboť People Can Fly a Gearbox Publishing (divize Gearbox Software) pracují na aktualizaci.

Stejné podmínky pro všechny
A teď k tomu, jak se americká herní společnost stojící za Borderlands dostala k vydání značky, na níž mají licenci EA. Jak už bylo řečeno, polské studio se formálně odpoutalo od Epic Games a s největší pravděpodobností chtělo o sobě dát vědět. Jelikož sérii Gears of War má pod palcem Microsoft a Painkiller pamatuje zrození první generace Xboxu, zbyl jen Bulletstorm držený Electronic Arts. Ta si na modernizování nepotrpí, a tak se prostředníkem stal Gearbox, který do placu přihodil Duke Nukema. Neangažovanost vlastníka licence je také důvodem, proč majitelé původní verze nemají žádné očko v podobě menší ceny nebo dokonce aktualizace na remaster zdarma. A pak také peníze, což ale otevřeně nikdo neřekne.

Otázka ale zní, stojí staronová hra za pořízení? U jedinců originálu neznalých zaručeně, protože střízlivě omlazená akční jatka neztratila nic ze svého šarmu, kterým dokáží plivnout do tváře i dnešním rádoby cool střílečkám. Ostatní musí zvážit, zda jim návrat do bot Graysona Hunta za to stojí. Poctivá akce totiž nenabízí obsahově téměř nic navíc a ani ten Duke už nemusí lákat tak, jako v době jeho největší slávy. Přeci jen, kampaň se dá na střední obtížnost prolétnout za nějakých 5 až 6 hodin a nedostaví-li se neodvratná touha po nášupu, výzvy spolu se sterilním multiplayerem neudrží zájem příliš dlouho. Hra více hráčů je totiž postavená na online kooperaci, při níž s dalšími třemi likvidátory děláte to samé, co v kampani.