
RECENZE: Bus Simulator
Každý z nás potřebuje k výkonu svého zaměstnání (žáky nevyjímaje) nějaké věci, bez nichž by nebylo možné ho vykonávat. Kancelářské krysy se neobejdou bez notebooku nebo PC, automechanik bez nářadí a paní učitelka bez knížek. Máme tu také pracovníky, kteří pro výkon práce potřebují i větší a těžší věci, jako třeba kulatou lopatu. Ano, myslím na řidiče všeho druhu a všech možných povozů. V tomto konkrétním případě se podíváme na řidiče autobusů, jimž je věnována hra Bus Simulator.
Po několika letech čekání se na konzole konečně dostávají další simulátory než jenom ty o farmaření. Mě práce řidiče autobusu přišla vždycky zajímavá, takže po recenzi jsem se sápal jako novorozenec na matčin prs. Byl jsem zvědav, jak se povede tuto hru přenést na konzole a jak moc velké zábava to nakonec bude. Pro někoho, kdo má za sebou několik desítek hodin ježdění s kamionem nejen po Evropě, přeci musí jít o jasnou volbu. Navíc hru má na svědomí německé studio, z nichž do celého světa proudí nespočet roztodivných simulátorů.

Když už jsem zmínil Německo, pojďme se podívat ještě do jiné země. Tou zemí je Česká republika, která se v rámci Bus Simulátoru dočkala překvapivé české lokalizace formou titulků. Normálně bych jeden odstavec recenze lokalizaci nevěnoval, ale v tomto případě nemohu jinak. Je pěkné, že někdo překlad udělal, ale výsledek už moc hezký není. Čeština místy dost často nedává smysl (kdo by čekal, že nastavení režimu okružní jízdy bude mít název ping-pong), někde chybí slova a je plná překlepů. Nejde o to, že by v jiných hrách chyby nebyly, ale tady vás budou být do očí na každém kroku. Zlatá Forza Horizon 4 a její údajně hloupý překlad.
A ve stejně negativním duchu budeme pokračovat i nadále, protože po nahrávací obrazovce se dostáváme do hlavního menu. Po zvolení jména společnosti (například Kulička Fofr Transport) se před námi otevře mapa světa, který budeme dopravně obsluhovat s tím, že máme udělat první linku. Uživatelské rozhraní sice na první pohled vypadá pěkně, ale vývojáři zapomněli, že ho na konzoli budeme ovládat na gamepadu. Celé rozhraní je strašně divně udělané, než se člověk někam prokliká, tak se musí soustředit jak při hraní nějaké MP FPS a hodně často jsem netušil, na něco mám kliknout, aby se stalo to, co bylo cílem.

Nejvíc špatné rozvržení bije do očí při vytváření jízdních tras. Naplánovat trasu a propojení zastávek napoprvé tak, abych byl spokojen, se mi snad nepovedlo ani jednou a dost často v důležité chvíli menu přestalo fungovat nebo se zaseklo v nějaké funkci. To sem pak musel přeskočit do jiné nabídky a pak se zase vrátit zpátky a věřte mi, takhle hrát hru rozhodně nechcete. Takhle by hry dělané být ani neměly a je to první hřebík do její plechové rakve.
Stejný problém jako v menu na nás čeká také po usednutí za volant. Než sem nastartoval motor, zapnul všechna světla a vyjel na první linku, chvilku to zabralo. Některé prvky řízení nebo ovládání autobusu mají své konkrétní tlačítko (otevírání a zavírání dveří), ale některé můžete ovládat buď tak, že na daný prvek namíříte kameru a zvolíte ho nebo vyberete z menu rychlého přístupu. Je fajn, že můžeme ovládat autobus v mnoha směrech až do takových detailů, jako je vysouvání plošiny pro vozíčkáře. Dokonce můžeme cestujícím prodávat vstupenky a vracen drobné, ale vracení je hodně nepřehledné kvůli tomu, že zvýraznění vracených mincí je hodně slabé a člověk často vrátí špatně, za což je samozřejmě od hry penalizován. Všechny nabídky jsou však zoufale nepřesné a každá má trochu jinou citlivost na posun, takže o nějakém pohodlném ovládání nemůže být ani řeč.
Fajn nápad přerušující stereotyp řízení je možnost zvednout zadek ze sedadla a vyrazit mezi cestující. Někdy někdo bude stát blbě ve dveřích, na což bude třeba ho upozornit, jindy zase bude neukázněná osoba poslouchat hudbu na hlas, a když už budete vzadu, můžete zkontrolovat, zda mají všichni platný lístek. To jsem jednou za čas udělal jenom tak a vzhledem k tomu, že pokuta je 120 euro, jedná se o fajn částku do rozpočtu.
Za vydělané peníze v rámci kariéry rozšiřujeme svoje dopravní impérium. Je třeba plnit úkoly, abychom se dostali k novým oblastem pro tvorbu zastávek. Dopravní obsluha města není snadná věc, takže budeme kupovat nové a větší autobusy (ve hře najdeme dokonce tři typy kloubových souprav) a najímat nové zaměstnance, protože v jednom člověku se všechny linky dají obsloužit jenom těžce. Management není zbytečně složitý, ale nabízí dostatek možností a prostoru k vlastní iniciativě, byť z počátku hra hodně vede za ručičku. Příjemný je také jízdní arkádový model autobusu.

Tím hlavním betonovým kvádrem táhnoucím celý autobus do hlubin zapomnění je technická stránka. Co naplat, že hra běží ve 4K, když při pohledu do zrcátka má tak 4 FPS. A upřímně ani nevím, co má na hře 4K rozlišení. Snad možná modely autobusů, které jsou nejkrásnější částí celé hry. Město jako takové také není úplně špatné, ale jeho hlavním nepřítelem jsou nejen doskakující, ale hodně často také vypadávající textury. Nemluvím ale o jednotlivých objektech. Dost často vypadne třeba na vteřinu polovina města. K tomu jsou tu divné odlesky světa, stromy a listí procházející skrze střechu autobusů a opravdu nepovedený déšť. Ten je tak propracovaný, že se všechno nepřirozeně leskne, silnice je jako zrcadlo a aby toho nebylo málo, prší i v garáži pod střechou.

Na to, že Bus Simulator je o ježdění po městě a nedílnou součástí je okolní doprava, abychom nejezdili po prázdném světě, tak právě tenhle prvek také není vůbec zvládnutý. Auta kolem nás ignorují skoro všechny předpisy za cenu toho, že nám dávají přednost. My však jedeme autobusem, nikoli sanitkou. Pak to vypadá, že jedete po hlavní silnici a dáváte přednost těm na vedlejší, přednost zprava taky neznají a auto odbočující vlevo také nemá přednost. Na denním pořádku jsou problémy se směrovkami na autech jedoucích po městě. Ty buď nefungují nebo ukazují na špatnou stranu. Díky tomu bude váš adrenalin stále vysoko z důvodu očekávání, kdo kam skutečně pojede. Vrcholem bizarnosti jsou chodci na přechodech, kteří se nebojí vám skočit pod kola těsně před vámi. Pokuta ze přejetí člověka je nějaký 20 000 euro, takže se mějte na pozoru. Jinak totiž jedete linky se ztrátou a to je to poslední, co bystě měli chtít.
Díky tomu tak někdy člověk nesmyslně čeká v koloně nebo ho hra dožene k vědomému porušování předpisů, kdy jedu prostředkem silnice, na všechny kašlu a prostě jedu. Vtipné je, že hra toto nebezpečné chování nijak nepostihuje a větším prohřeškem je, když náhodou kolem trochu zavadíte o obrubník, jedete moc rychle nebo přejedete moc rychle retardér, jehož přítomnost by autobus ani nezaznamenal. A přitom bych neřekl, že jízda v protisměru je v Německu nebo kdekoli jinde běžnou záležitostí.

Když už jsem od hry nic nečekal a všechny dobré zážitky pohřbily trosky, vydal jsem se na test kooperativního multiplayer. Ten můžou rozjet až čtyři řidiči najednou. Jeden z nich je pozve do jeho města a oni mu pomáhají s plněním úkolů a vyděláváním peněz. Možností, jak hrát je kupodivu hned několik. Můžete jezdit nějakou z hotových linek (klidně každý jinou nezávisle na sobě), vydat se na ní jako konvoj nebo ve dvojici jet v jednom autobuse. Konvoj je super, když máte třeba dva „kloubáky“ (ale nejenom s nimi) a jede se za sebou. Lidi nastupují do obou z nich, prodáváte lístky, paráda. Dokonce i síťový kód hezky funguje, hra nijak výrazně nelaguje, byť ke zhoršenému počtu FPS občas může dojít.
Překvapivě zábavná je možnost jet jedním autobusem, kdy jeden řídí a druhý dohlíží na cestující. Řidič se věnuje prodeji jízdenek a řízení a druhý hráč prochází bus, sbírá odpadky, napomíná cestující a kontroluje jízdenky. Hra jde dokonce tak daleko, že si třeba v půlce linky můžete role vyměnit. Všechno jede krásně plynule, a hlavně to opravdu funguje. Navzdory tomu, že technická stránka hry je nevalná, multiplayer funguje opravdu výborně a některé hry by se v tomto směru klidně mohli učit. Mám teď na mysli rychlost a plynulost připojování a funkční interakci dvou hráčů.
Verdikt
Bus Simulator je jako jízda na horské dráze. Nabízí úplně výborné momenty, které však následně velice rychle zničí nějaký nedodělek nebo uživatelsky nepřívětivé rozhraní. Hra nabízí spoustu opravdu dobrých nápadů, nicméně výsledek je jako slepený Herkulem, který je naředěný vodou. Za plnou cenu bych hru rozhodně nekupoval a ve slevě bych to zvážil. Uvidíme, jestli někdy dorazí do Game Passu, což by bylo fajn. Asi jsem totiž divný, ale i přes všechny chyby a vztekání jsem si na hře něco našel a jednou za čas rád vyrazím na svou linku.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.



































