Recenze Company of Heroes 3

Publikováno: 30.5.2023, 10:17

Sociální sítě

O autorovi

Pavel Dandy

Pavel Dandy

Je autorem 304 článků

Zakladatel Xboxwebu a fanda her

Tento měsíc jsme si připomněli konec Druhé světové války a dnes se podíváme na pokračování velmi úspěšné realtime strategie z tohoto období. Company of Heroes 3 je sice třetím dílem, ale na Xbox se podíval až nyní, a to s mírným odstupem za PC verzí (cca 3 měsíce). Autoři si museli nechat nějaký čas, aby hru odladili a upravili ovládání pro ovladače. Nejedná se tedy o běžný port, ale pořádně optimalizovaný titul pro Xbox. Hráče jistě potěší i přítomnost českých titulků, které neanglicky hovořícím lidem dovolí vychutnat kampaňové rozhovory a informace na maximum.

Co hra nabízí?
Do hry se můžete pustit sám a vychutnat si připravenou velkou kampaň v podobě italského tažení nebo akčnější africké operace. Nechybí ani jednotlivé bitvy nebo tutoriál. Většina hráčů na Xboxu bude hrát tuto hru poprvé, ale nemusíte se bát, pokud minete tutoriál. Italské tažení vás vše naučí a osobně doporučuji začít s ním.
V případě multiplayeru se můžete pustit do bitev 1vs1, 2vs2, 3vs3 a 4vs4 a zajistit si tak slávu a pocit z vítězství nebo taky proher proti ostatním hráčům. Pokud máte kámoše, který hraje tuto hru, můžete zkusit kooperační bitvy proti AI.  Pro zkušené hráče je tu samozřejmě možnost vytvářet multiplayerové hry a pořádat třeba komunitní turnaje.

Co nabídne italské tažení
Company of Heroes zná každý jako výhradně RT strategii. Aby se série posunula dál, tak v aktuálním díle máme takovou mezihru, kterou můžete znát třeba ze série Total War. Italské tažení začnete vyloděním a zabráním prvního města s přístavem a tím pádem dostanete přístup na hlavní strategickou mapu. Na ní vidíte své a nepřátelské jednotky, města, obranné a zásobovací body. Vaším úkolem je osvobodit Itálii a tím pádem postupovat po mapě a osvobozovat města. Na strategické mapě je hlavní důraz kladen na zásoby, a to jak lidské, tak hmotné. Každá akce něco stojí a vy budete muset své tahy dobře plánovat. Do postupu vám totiž budou promlouvat hned dva generálové a jedna partyzánská bojovnice. Budou vám říkat, jak byste měl postupovat a co je nejlepší pro osvobození Itálie. Asi je vám jasné, že každý na to jde trošku jinak.

Rozhodnutí bude pouze na vás, ale důsledky také. Pokud se ztotožníte s některým předloženým plánem a následně ho splníte, získáte body loajality, které následně poskytnou vašim jednotkám bonusy v boji. Body můžete ovšem také ztratit a to velmi snadno, stačí nesplnit cíl nebo bombardovat města z lodí, což nesou třeba partyzáni hodně špatně. Naopak pokud si přízeň získáte, můžete se těšit na účinnou pomoc. Velmi mě bavily záškodnické akce díky spolupráci s partyzány, kdy vám pomohli poškodit nepřátelskou jednotku nebo zajmout město bez posádky. Anglický generál měl nápady, které se mi zdáli rozumné, naopak americký se snažil motivovat k riskantním krokům.

Kromě loajality a následných výhod od generálů dostává každá jednotka zkušenosti za úspěchy v boji a obsazování důležitých míst. Za ně si pak velitel může odemknout spoustu další dovedností nebo rovnou posílit svoji jednotku o další sbor. Například k dělostřelecké baterii si odemknete i protivzdušnou podporu, nebo výsadkářům zajistíte lepší logistiku. Musím říct, že možností, jak vylepšovat je mnoho, ale ty bodíky zkušeností přibývají strašně pomalu.

V dobytých městech a přístavech, pak můžete dokupovat další jednotky, ale nečekejte, že budete mít stovky jednotek. Zdrojů je málo a první hodiny jsem odehrál s třemi armádami, jednou leteckou skupinou průzkumných letounů a jednou lodí. Malý počet jednotek na strategické mapě vás bude nutit hodně přemýšlet a možná se budete i vracet, jelikož zvolená cesta se může až po čase ukázat jako nezvládnutelná. Někdy vám až rozesmějí požadavky generálů, které tak nějak nevycházejí z reálné situace. Hned na začátku jsem se motal na spodku Itálie a přišel rozkaz ať zničím stavějící se lodní baterie, které byli tak na 10 tahů vzdálené, ale mělo se to udělat do tří.

Tímto způsobem postupujete po mapě až osvobodíte celou Itálii. Dle autorů se čas pohybuje kolem 40 hodin. Když už máme na strategické mapě vše nastavené, je na čase se přepnout do RT strategie a potvrdit naše strategické dovednosti i v realtime boji.

Bojiště nás volá
Jakmile začne hrát hudba, poslechnete si rozkazy, tak se vám rozbuší srdce, protože musíte rychle zahájit akce. Než uděláte první příkaz už slyšíte zvuk sirén, výbuchy bomb nebo zvuk leteckých motorů. Je na čase rozdat rozkazy a pustit se do boje. Než vše dostanete do ruky, určitě se vyplatí používat taktickou pauzu, kde můžete v klidu rozdat úkoly. Hlavně na začátku je důležité obsadit zdroje a proto pečlivě přemýšlejte, kam jakou jednotku pošlete. Většina bitev začíná podobně, kdy máte hlavní stan a vaši jednotku. Následně musíte vyrobit další budovy, které vám odemknout bojová vozidla nebo údernější pěší jednotky. Sice to občas může vypadat, že styl označ vše a pošli na jedno místo, doplněné výkřikem hurááááá může fungovat, ale téměř okamžitě zjistíte, že na tom jednom místě jste to frickům sice nandali, ale na ostatních místech jste přišli o zdroje. Přitom zdroje jsou nutné k nakupování jednotek a vylepšení v dané bitvě. Bez obsazení strategický bodů (zásob a paliva) jste odsouzeni stáhnout ocas a vrátit se na začátek mise.

Samotný start kampaně i nováčky naučí, jaké jednotky jsou vhodné na průzkum nebo čelní boj. Jak využívat domy pro krytí a věže pro nemilosrdné snajpery. Kromě klasických zásobovacích bodů najdete na mapě i poházené zásoby nebo dokonce zbraně. Hlavně ze začátku mise vždy potěší, když najdete nějaký těžký kulomet nebo bazuku a rázem máte z obyčejné jednotky pořádné drsňáky. Během boje budete moci využívat podpůrné jednotky mimo vaši misi, například lodní baterie nebo letectvo. Ale každá akce stojí zásoby, takže važte, co opravdu v dané chvíli potřebujete.

Zpracování bitvy je naprosto perfektní a místy až zaráží na jaké detaily autoři mysleli. Myslím tím autentické prostředí, oblečení a vzhled vojenských jednotek. Jako modelář tohle dokážu ocenit. Pro“milovníky“ FPS má hra dvě nastavení 1080p v 60 FPS a 4K v 30 FPS. Vše pak umocňuje skvělá hudba a zvukové efekty. Pokud hrajete na sluchátkách budete se otáčet a hledat místo odkud na vás střílí. Samozřejmě je to hra, takže autentický vzhled neznamená realistické poškození atd. Je zde kladen důraz na to, že těžký tank asi jednotka průzkumníků hned tak nezničí, ale vše je tak nějak vybalancované, že vám to pocit autentičnosti dává. Když je dobojováno, rozdají se metály, odměny a tak nějak se pokračuje stále dál a dál.

Já chci akci!
Ano, najdou se i hráči, kteří nechtějí strategickou část, ale chtějí pořádnou akci. Pro ty autoři připravili zejména africké tažení, kdy si zahrajete za německý Afrika Corps, což se vám hned tak v nějaké hře nepoštěstí. Zde se vše zaměřuje hlavně na sebe navazující bitvy bez zdržování se strategickou mapou. V této části už vás hra nevede za ručičku, takže doporučuji až po tutoriálu nebo aspoň po 2 hodinách italské kampaně.

Jak se to ovládá?
Menu a strategická část
V menu se můžete pohybovat pomocí kříže, nebo pravou páčku používáte jako myš. Na strategické mapě si křížem zvolíte nabídku z jedné strany obrazovky a následně vyberete, co chcete. Při práci s jednotkami používáte LT pro klasické zobrazení nabídky a následně opět na kartě velitele vyberete akci, co chcete udělat. Mě stačilo cca 20 minut a měl jsem to v rukách.

Real time boje
Zde už bylo potřeba více tréninku. Hlavně zakliknutí chtěné jednotky mi dělalo občas problémy, někdy se tam připletl strom a jindy zase jiná jednotka. Ale postupem času si zvykáte a pokud jste hráli AOE na ovladači, tak tohle se ovládá podobně. Pokud chcete ovládat víc jednotek stačí podržet A a plocha pro ovládání se začne zvětšovat, takže si v pohodě uděláte skupinu. Pokud na nějaké jednotce rychle zmáčknete dvakrát A, tak se vám vyberou v okolí identické jednotky. Stejně jako na strategické, tak i zde se přes LT dostanete do nabídky jednotek a budov. Pokud budete chtít například hodit jednotkou granát, tak jim to musíte říct. Hra vám hlásí, které jednotky jsou ohrožené a můžete se mezi nimi celkem snadno překlikávat pomocí LB a RB. Co mě ovšem nefungovalo bylo vytvoření více skupin a přepínání mezi nimi, stejně jako rychlé přepnutí na HQ pro výrobu dalších jednotek. Což například v AOE šlo v hlubším nastavení. A teď ta poslední informace, která někoho donutí běžet do obchodu 😊, hra nabízí i možnost hraní na klávesnici a myši, ale za sebe říkám, nedělejte to, dejte tomu chvilku a bude se vám to hrát skvěle.

Multiplayer je ozdobou této hry a věřím, že se u něj hráči budou bavit stovky hodin. Bitvy se dají různě nastavit a o challenge nikdy nebude nouze. Dají se očekávat DLC, které do hry přinesou další a další jednotky a mapy. Věřím, že třeba i na našem Discordu se najdou bojovníci pro občasné hraní nebo i turnaj.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Letošní rok mají realtime strategie doslova žně. Po Age of Empire zde máme další skvost z této kategorie a je skvělé, že je posazen do mého oblíbeného období Druhé světové války. Ovladatelnost Company of Heroes 3 je výborná, i když při srovnání s AOE malinko zaostává. Pokud máte rádi realtime strategie a období Druhé světové války není nad čím přemýšlet a tohle je jasná volba. A nyní už si můžeme jenom přát vydání série Total War na Xboxu a nic lepšího už nás potkat nemůže.
češtinaObčas nepochopitelné tahy AI
strategická mapa málo kampaní
zpracování a detail jednotek dlouhé načítací časy
29. 04. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: Mouse: P.I. For Hire

Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.

»
27. 04. 2026 • Lukáš Urban0

Recenze: Screamer

Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...

»
10. 04. 2026 • Lukáš Urban0

RECENZE: People of Note

Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...

»
06. 04. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: Crimson Desert

První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.

»
11. 03. 2026 • Lukáš Urban0

(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem

Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...

»
05. 03. 2026 • Jiří Majer0

RECENZE: Ride 6

Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.

»
04. 03. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: Planet of Lana II

Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...

»
23. 02. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: High on Life 2

Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...

»