Xboxweb.cz

WTF? What the f**k? To byla jediná slova, která padla během hraní Dark Dreams Don’t Die alias D4. Nejdřív jsme si mysleli, že je to tím čajem, co jsme si koupili o víkendu v Praze na tržnici, pak jsme přemýšleli nad tím, jestli se nám to jen nezdá nebo jestli se nám nestalo něco s Xboxem, došli jsme však k závěru, že na fetu nejsou ani autoři, protože jsou Japonci. Ti mají asi občas dost přehnanou fantazii. Možná jste o hře už slyšeli a divíte se nám, proč tak šílíme, vždyť přece Saints Row IV bylo daleko šílenější. To ano, bylo, jenže tam je to jasné už na obalu, D4 se zprvu zdá být prostým, atmosférickým, interaktivním filmem á la The Wolf Among Us či The Walking Dead, mimochodem podobně stylizovaný.

Opravdu nevíme co k příběhu říct, zůstává nám rozum stát. Ve hře je sice prosťoučký příběh, kde hrajete za detektiva, vaši manželku zavraždili a vy se snažíte najít pachatele jménem „D“, jenže je to celé zabalené do tak husté omáčky, že byste ji mohli namatlat na cihly a postavit hrad. Kdybychom vás měli obeznámit se všemi událostmi a postavami, u kterých jsme nevěřícně vrtěli hlavou, až jsme dělali průvan, tak by snad článek nebyl o ničem jiném. Máme-li však vypíchnout dvě postavy, které šly mimo naše chápání, tak by to byla asi naše dcera Amanda Young a doktor Roland Walken. Vaše jmenovkyně, Amanda, je totiž kočka, alespoň si to myslí, že je kočka, chová se tak, leč je jí přes dvacet a navíc má každé oko jiné, tak jako vy, což jde taky mimo obzory našeho chápání. Za to doktůrek, ten nám dokonce hned začal lézt na nervy. Roland mluví… prostě příšerně pomalu, dokonce tak pomalu, že nám přišlo rychlejší zasychání barvy v našem čerstvě vymalovaném obývacím pokoji. A to, že se zjevil v letadle a k tomu neustále brousil o sebe příborem, o tom ani mluvit radši nebudeme.

Dalo by se říct, že hra s tolika nereálnými individui hráče vtáhnout nedokáže a navíc ani neskýtá žádné převratné herní mechanismy, čili nemá šanci udržet vaši pozornost (pokud tedy nejedete na drogách)… jenže to není pravda. Byť hra podporuje neomalené ovládání gamepadem, není k tomu určená, je postavená na pohybovém ovládání, proto ovladač silně doporučujeme zahodit a připojit Kinect. Autoři nejenže odvedli dobrou práci, co se týče pohybových gest, kterých je požehnaně, ale dokonce do hry implementovali i hlasové příkazy, pro něž si ale bohužel musíte nastavit jiný region – nechápeme. Ačkoliv jde o čistokrevnou adventuru, dojde občas i na typicko-japonské souboje. Máme na mysli takové ty akční ve stylu Naruta a ujeté ve stylu Persona.  Nenechte se námi zmást, bojovat budete v prostoru, protože je hra stylizovaná ve 3D a podle toho se v něm budete taky tak pohybovat, leč komba jsou velice jednoduchá, ještě vám je před provedením hra vždy připomene a ukáže. Na rozmýšlení však moc času nemáte, je ho jen omezeně.

Omezeně jako vašeho života, výdrže a vidění (?). Každá činnost ve hře spotřebovává výdrž, pokud tedy nějaký předmět použijete ať už gestem Push nebo Grab, usekne se vám dílec z výdrže, díky čemuž ji budete ji muset jídlem průběžně doplňovat, pokud ne, kleknete, lehnete, a pak ze světa odejdete. Můžete se ale oživit zaplacením tisíci body, fungující jako měna u vaší dcery, kde lze koupit například outfit, jež přilepšuje a i přihoršuje vašim statům – život, výdrž, vidění – či písničky do vašeho domácího gramofonu, kam se mimochodem přesunete (domu, ne na gramofon), pokud nemáte na respawn za tiskara. My ale věříme, že máte, přece jen se dostávají peníze za každou pitomost, i když třeba zapnete televizi nebo strčíte do kolegy. Zmínili jsme také vidění. To je předurčeno k prohledávání okolí, jestliže nevíte, na co šáhnout, zároveň spotřebovává stejnojmenný status. No a život, jak asi každému docvakne, se spotřebovává při soubojích.

Těžko říct, co je na hře asi nejlepší, každý si tu něco najde, hledáte-li však smysluplné příběhy, ruce od D4 pryč. Pokud si vystačíte s máváním rukama před televizí a máte k tomu třeba i pár přátel, co by vám u piva pomohli objasnit japonský humor (?), po jedné kopii sáhněte. Nás řešení případu mrtvé manželky Davida Younga bavilo asi jen díky Kinectu, který zde pracuje jen s vaší horní části těla, takže v klidu můžete vegetovat při hraní na pohovce. Sice nás začali po dvou hodinách bolet ruce a nemohli jsme se v tomto chladném počasí ani přikrýt dekou, protože nás špatně Kinect snímal, ale jinak jsme se vcelku bavili. Byť jde o první plnohodnotnou exkluzivní pohybovou hru i s nějakým tím příběhem pro Xbox One, nečekejte nic převratného a nic dokonalého, spíš jednoduchou adventuru, jednohubku na pár večerů (doba hraní je přímo úměrná tomu, kolik vydržíte) a možná i pobavení. Teda jen v případě, že rozumíte místnímu humoru. My mu sice nerozuměli, ale nakonec jsme se mu podvolili.