
Recenze: Destroy All Humans! 2 – Reprobed
Co se stane s mimozemšťanem po invazi na Zemi? Jestli hádáte, že si dopřeje dovolenou jako doživotní zákazník resortu Oblast 51, tak se pěkně pletete. Jeho novým domovem se stal Bílý dům, odkud je obdivován celou Amerikou. To lehce rozladilo Sovětský svaz, který se bojí, že se lehkovážnost Američanů může rozšířit do celého světa, včetně sibiřské oblasti. Ničí tak mimozemskou základnu na oběžné dráze a s ní i kariéru netradičního prezidenta. Nechá si to věčně nevrlý Furon líbit? Jistě, že ne!
Jenže co teď? Jsou 60. léta. Za mořem to žije květinovou mládeží, svět brzy zjistí, že po měsíci se dá chodit a Evropu čeká nechtěný mráz z východu. Mezi tím vším se osamoceně pohybuje Crypto, jehož DNA je cennější než všechny nerostné suroviny světa. Naštěstí pro něj, z trosek mateřské lodi se toho zachránilo dost na to, aby mohl uskutečnit pomstu zlotřilému lidskému druhu. Jen se musí k definitivnímu úderu dopracovat postupně, a to za pomoci méně vyspělé techniky, která tu pozemskou i tak pokládá na lopatky.
Značka Destroy All Humans! vždy byla, a je i ve své modernizované podobě, především o zábavné destrukci. Střílení lidí do vesmíru, škvaření nebohých obyvatel, hromadné výbuchy ozbrojených složek, masivní demolice prostředí a suchý humor, který to celé balí do jedné velké parodie. Jestli máte na své cestě infiltrovat sídlo hipíků, proniknout do armádní základny nebo oblafnout tajné agenty, pak jde o příjemná zpestření hratelnosti, která se z větší části soustřeďuje do otevřených prostor hned několika map. Crypto nadělá paseku v polovině světa, potyká si s legendárním japonským ještěrem a jako bonus se podívá do vesmíru, kde udělá kolaudaci projektu Solaris.
Nebudeme si nic nalhávat, herní náplň je po hodině úplně nahá a až na malá překvapení tak zůstane až do konce. Mimo hlavní mise prozkoumáváte okolí, sbíráte fragmenty ze zničené orbitální stanice, pomáháte šílencům dělat šílené věci a s talířem narušujete vzdušný prostor. Pokud to neděláte, že vás to baví, tak z nutnosti určitě, protože vybavení si žádá vylepšení. K němu jsou zapotřebí jak dobře zvládnuté mise, tak desítky, možná i stovky lidí, jejichž biologické části poslouží coby výrobní materiál. Rozdílné zbraňové systémy dokonce vyžadují odlišné poměry různých typů lidí, tudíž je dobré si pamatovat, v jaké části mapy vegetí ten či onen typ bytostí.


Jakkoliv je hra generická, předvídatelná a prvoplánová, je zároveň i nesmírně zábavná. Nejde o titul, u kterého byste seděli pět hodin v kuse, ale jako chvilkový parťák na odreagování a naprosté vypláchnutí mozku, je báječný. Uděláte bordel ve velkoměstě, pak si odskočíte vyřešit invazi mutujících bestií, a nakonec pomůžete ke změně v územním plánu. Přitom, a jen tak na okraj, získáte průkazku lidového mírotvorce, rozvinete demokracii a započnete renesanci zbrojního průmyslu. A druhý den se vrátíte, protože mimozemské alter ego je tou správnou protiváhou běžného pionýrského života. V jádru Crypto zapadá do stejné škatulky jako původní Saints Row, jen jeho počínání nepůsobí tak přehnaně, protože je emzák.
S ohledem na předešlý díl by hře slušel rychlejší spád, což byl ale problém už u původního vydání. Tradiční mustr „v úvodu vše zničíme, aby postava měla důvod opět vše získat“, je trochu únavný, protože byste rádi okamžitě disponovali celým útočným potenciálem z minula. Ale to by pak průzkum světa vyžadoval sofistikovanější přístup nebo větší, mnohem větší měřítko. Ale to od béčka z produkční dílny THQ Nordic nejspíš chtít nemůžeme. Na druhou stranu, bodem k dobru je sympatická cenovka kolem tisícovky, která tak sestřeluje, povětšinou horší, konkurenci.
A to přesto, že Destroy All Humans! 2 – Reprobed vynechalo konzole staré generace, čímž se okradlo o značnou část potencionálních kupců. O sympatiích ani nemluvě. Ačkoliv Crypto není postavou, kvůli které byste prohledávali přepravní kontejnery, abyste získali novou konzoli, jeho „dobrodružství“ jsou návyková. Člověk by po této dobrovolné oběti tedy čekal, že hra bude po audiovizuální stránce oslňující. A ona není. Grafika je sice hezká a například u animace postav nebo mimiky obličejů vykazuje znatelný posun. Nicméně když letíte nad městem, všímáte si odbytého zpracování a papundeklového pojetí budov. Poměrně zarážející je i fakt, že na Xboxu Series X občas později doskakují objekty. Při větším množství modelů a efektů pak znatelně klesá frekvence snímků za sekundu.
Jestli jste se ještě neskamarádili s Cryptem a máte jednu z nových konzolí, pak rozhodně doporučuji pořízení Jumbo Packu, kde najdete oba díly, menší Clone Carnage a všechna dostupná DLC. Za rozumné peníze dostanete zábavu na dlouhé hodiny, která vás svou bezstarostnou atmosférou záškodnické likvidace doslova pohltí. Navíc má titul kooperaci, takže pokud najdete dalšího milovníka invazí, můžete svět dobýt ve dvou.
Verdikt
Žádný Mars, ale Furon útočí! A je ještě nakrknutější než dřív. Posun do času hipíků, kdy Sověti toužili ovládnout Zemi, zatímco Amíci mířili k Měsíci, přináší pestrobarevné radovánky plné mrtvol, výbuchů a zábavy. Crypto má víc zbraní, víc možností a víc prostoru pro řízenou rekultivaci planety, během které vzduchem voní travka, grilované lidské maso a doutnající trosky. Bohužel má také drobné technické problémy, jejichž existence je s ohledem na vyšší možnosti hardwaru trochu zarážející. V konečném součtu je dvojka lepší hrou, ale k vyšší známce jí krůček chybí.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
























