
Recenze: Diablo III
Už to bude nějaký ten pátek co Blizzard naposledy zavítal do konzolových vod. Šlo o první díl Diabla a dostupné bylo pouze na PlayStation. Po dlouhých 15 letech Blizzard zamířil na konzole znovu, se třetím dílem Diabla a vůbec poprvé si ho můžeme zahrát i my na platformě Xbox. Od vydání hry na PC uběhl více než rok, proto se nám do rukou dostala výrazně vylepšená verze, která nadchne každého.
Hra byla pro potřeby konzolí výrazně upravena. Místo klikání, teď k pohybu využíváte páčky, takže můžete okamžitě reagovat na vzniklé situace. Do hry přibyl i úskok, který vám umožňuje rychle se vyhýbat nebezpečí. Obojí se může zdát rušivé a „nevěrné“ originálu na PC, ovšem pravdou je, že to dává vzniknout daleko zábavnějším soubojům a novým hráčům pomůže rychle se dostat do hry. Obě tyto vlastnosti budete využívat velice často a brzy si na ně zvykněte.

I když se dají tyto změny považovat za jakési zjednodušení, neznamená to, že by herní systémy a výběr té ideální kombinace schopností ztratily svou hloubku. Míst toho vám to otevírá nové možnosti k vyzkoušení jiných, netradičních kombinací, které by velice pravděpodobně na PC vůbec nefungovaly. A můžete si být jistí tím, že vás zkoušení nových kombinací bude lákat. Narozdíl od Diabla 2 se vám nyní každých pár úrovní odemkne několik aktivních či pasivních schopností. Ty aktivní jdou následně ovlivňovat runami, jež se také odemykají automaticky po dosažení určité úrovně. Takže z jednoho kouzla můžete použitím vhodné runy udělat kouzlo úplně jiné. Mimo to vás hra nijak neomezuje. Tudiž si můžete schopnosti měnit jak se vám zlíbí. Nemusíte se tedy bát, že by jste kvůli špatné volbě schopností nemohli dokončit hru.
Na výběr máte z pěti herních tříd. Barbarian se vrací z druhého dílu, a představuje přesně to co by jste od polonahé hory svalů čekali, čistou a brutální sílu, kterou nejraději využije v boji z blízka. Na druhé straně je tu Monk, na první pohled neškodný mnich, který však dokáže několika údery srovnat se zemí celou budovu. Ne každý je fanouškem osobního kontaktu a raději stojí opodál zatímco ostřeluje nepřátele svou rozmanitou zásobou šípů a láká je do různých druhů patí. Přesně pro ty je tu Demon Hunter. Kouzelníky a všeobecně postavy s magickými schopnostmi ve třetím Diablu zastupují Wizard, kouzelník velice podobný Sorcress z druhého dílu a Witch Doctor, který v boji nejraději používá jedy a magii VooDoo. Vybere si opravdu každý.
Po výběru postavy jste okamžitě vrženi do hry. Další změnou oproti PC verzi je možnost zvolit si obtížnost hry. Kromě klasických diablovských obtížností, které přinášejí monstra na vyšší úrovni s lepšími předměty, ještě můžete ovlivit jak moc silná tato monstra budou. Obtížnosti Easy až Hard pouze zvyšují poškození a zdraví nepřátel. Monster 1 až 5 pak kromě síly monster ovlivní i vás. Nemusíte se však bát. Tyto obtížnosti vám zvýší šanci na nalezení magických předmětů, z něpřátel bude padat více zlata a také za jejich zabíjení získáte daleko více zkušeností.
Pravděpodobně nejvýraznější změnou oproti PC verzi je absence aukcí za zlato a rálnou měnu, se kterou přímo souvisí (i přes velké snahy Blizzardu to popřít) kvalita nalezených předmětů. Těch nyní z nepřátel vypadává podstatně méně, na druhou stranu jsou o poznání lepší. Neznamená to, že by každý předmět byl vylepšením. Ale jakmile to vylepšení příjde, tak bude opravdu stát za to a narážet na ně budete daleko častěji. To se týká i legendárních předmětů. V průměru mi padly vždy tři během jednoho aktu (každá obtížnost má čtyři akty) a minimálně 2 z nich jsem mohl vždy použít na své postavě. Když to porovnám se svými zkušenostmi z PC, kdy jsem za 200 hodin narazil na pouhých devět legendárních předmětů (oproti 12 během prvních osmi hodin hraní) , použitelný byl jenom jeden a prodat se dal v aukci také jenom jeden. Jde o příjěmené zpestření, které vás bude lákat k dalšímu hraní.
Nejde však o jedinou věc, která vás bude ke hře znovu a znovu táhnout. Diablo 3 excelovalo v kooperativním hraní už na PC a proto není divu, že jinak tomu není ani u konzolové verze. Kromě klasické online kooperace až pro čtyři hráče máte možnost usednout ve čtyřech i před jednu televizi. Je však vidět, že dnešní konzole už mají své limity, proto se mezi oběma možnostmi nachází pár rozdílů. Během hraní po internetu má každý svůj vlastní loot, nestane se tedy, že by vám někdo ukradl předmět a pak s ním zmizel kdoví kam. To u lokální kooperace nenajdete a proto se budete muset dělit. Další věcí, která působí během hraní u jedné televize dosti otravně je inventář, který se vždy roztáhne přes celou obrazovku a logicky zapauzuje hru. Proto se i v tomto ohledu musíte uskromnit a počítat s tím, že u výměny předmětů a schopností nějakou dobu strávíte.
Ne všechny změny však byly k lepšímu. Uživatelské rozhraní bylo pro potřeby kozolové verze kompletně překopáno a dočkalo se několika zjednodušení. Tetrisový inventář je pryč a nahrazen byl místem pro 60 předmětů. Všechny předměty však nyní zabírají stejně místa, takže se může stát, že vám klidně i 30 míst zaberou drahokamy a další materiály pro výrobu předmětů. Celkově je inventář daleko méně přehlednější. U PC verze najedete myší na předmět a hned víte jaké má statistiky. U té konzolové nejprve v kruhovém menu vyberete typ předmětu (rukavice, helma, zbraně atd.) pak se musíte přesunout na požadovaný předmět a dalším stisknutím teprve zjistíte jaké má statistiky. Podobně jste na tom při výběru schopností. Vše je daleko pomalejší a chvíli vám bude trvat než si na to zvyknete. Ovšem myslím si, že jde o přijatelnou oběť když vemu v potaz co všechno konzolová verze přináší.
Verdikt
I když se najde pár takových co budou říkat, že třetí Diablo si své jméno nezaslouží. Ovšem ať už říkají cokoliv, dočkali jsme se výrazné modernizace a vylepšení hratelnosti, která přináší desítky až stovky hodin zábavy. Konzolová verze opravila snad všechny problémy, které má originál z PC a navíc jde o jednu z mála her, které podporují lokální kooperaci až pro čtyři hráče. Jediným důvodem proč si snad konzolové Diablo nekoupit tak je absence peněz na účtu nebo, protože tento druh her prostě nemusíte.| vynikající hratelnost | nepřehledné uživatelské rozhraní ve hře |
| spousta vylepšení oproti PC verzi | |
| kooperace až pro čtyři hráče u jedné konzole | |
| potenciálně desítky až stovky hodin zábavy | |
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené....
RECENZE: The Outer Worlds 2
Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří....
































