Xboxweb.cz

Pokračování zaběhnutých sérií to zejména v poslední době nemají vůbec snadné. Zde se totiž, mimo jiné, projevují sympatie či antipatie k jednotlivým značkám nebo vývojářským domům, a to radikálněji než kdy dříve. Onou otázkou a problémem je, jak moc danou hru inovovat, aby si ještě zachovala svou identitu, ale zároveň mohla hráči nabídnout něco nového. Série Asssassin’s Creed je dobrým příkladem toho, jak to může dopadnout a pomalu se toto ožehavé téma začíná dotýkat další série od francouzského Ubisoftu, Far Cry.

Kopírování stále stejných principů je věc jedna, ale identita a zvyky dané hry věc druhá. Mě osobně transformace série Assassin’s Creed nepotěšila, protože z akční hry se stává RPG, což je žánr, který prostě nechci. Měl jsem proto obavy, aby tak nedopadla další moje oblíbená akční jízda, Far Cry. Možná by si kritici měli uvědomit, že hráči si Far Cry kupují právě proto, že to je Far Cry a zdejší herní nastavení mají rádi a sedí jim. Nicméně samotní vývojáři chtějí něco inovovat, a tak tady máme Far Cry: New Dawn. Jak z názvu vyplývá, není to plnohodnotné pokračování, ale ani bláznivá odbočka, jako byl Far Cry Primal. Budou zdejší novinky stačit k uchlácholení kritiků a zároveň si hra dokáže zachovat svou osobnost?

Hned z kraje musím sám uznat, že příběhové schéma by již rozhodně potřebovalo živou vodu, jelikož od třetího dílu se prakticky nezměnilo. I v New Dawn všechno začíná ve velkém stylu, kdy najednou všechno krásné končí, a my utíkáme před přesilou, abychom si zachránili holý život. V Montaně uplynulo 17 let od konce pátého dílu, který nebyl úplně šťastný, a to jak pro hlavního hrdinu, tak celý herní svět. Již po tak krátké době se s tím však příroda tak nějak srovnala a stejně i lidé. Pomalu začíná obnova poničeného, kdy mezi přeživšími je i rodina Nicka Ryeho. Kdo si pamatuje příběh pátého dílu, ví, že se mu narodila holčička a tomuto děťátku je nyní 17 let. Tatínek je pryč, s matkou se snaží udržet v provozu poslední útočiště Prosperity a do toho všeho se přiřítí vlak naděje, vedený Thomasem Rothem a jeho skupinou.

Hlavní postavě, za kterou hrajeme my, neřekne nikdo jinak než Kapitán, a právě Kapitána se týká ono příběhové klišé ala Far Cry, protože celý vlak pomoci je přepaden, vybavení ukradeno, Kapitán se zachraňuje skokem do vody a Roth končí kdo ví kde. Po prvotním rozkoukání je třeba se postavit hlavním záporačkám Lou a Mickey (ze všech neřádů ve Far Cry mě bavily asi nejméně, na Vasse prostě nikdo nemá), které si chtějí všechny podmanit a ve světě po katastrofě vládnout, ať to stojí, co chce. Postupně budujeme Prosperity, osvobozujeme a přidáváme na svou stranu další specialisty. Máme tu ostrostřelkyni v důchodu, slepou bojovnici, Nickovo dceru a nebojte, dojde i na Josepha Seeda. Ten všechny opustil, aby zjistil, co bůh chystá dále, takže ho nejdříve musíme najít a ve zkoušce víry mu dokázat, že na to máme. Díky tomu se následně Joseph postaví na naši stranu. Na konci se pak ukáže, kdo bude vítězem boje o moc. Zda holky, Seed nebo svobodní občané. V průběhu hraní jsem nějaký zásadní herní příběhový zvrat, z něhož bych si sednul na zadek, nezaznamenal. Nicméně je fajn, že spousta narážek a pár postav hezky doplňují události po konci pátého dílu a navazují na aktuální dění. Je to prostě příběhová Far Cry klasika, z níž si nesednete na prdel a Oskara za herecký výkon také nejspíš nikdo nedostane.

Dobře říkáte si, příběh není a nikdy nebyl to hlavní, co by nějak výrazně vyčnívalo a ve výsledku definovalo sérii. Hlavní je hratelnost a ztvárnění post-apokalyptického světa. Nosnou kostrou zdejší hratelnosti je výroba a vylepšování. Prosperity je místo, odkud vyrážíme na výpravy a kde se nakonec formuje hlavní odpor proti tyranským dvojčatům. Vylepšovat ho budeme v několika oblastech, jako jsou zbraně, vozidla, zdraví, vybavení a další. Stejně jako se vylepšují jednotlivé oblasti, dá se vylepšovat i celé Prosperity, a to ve třech úrovních, kdy každá zpřístupní další úroveň v podkategoriích. Je to prostě klasické vylepšování základny, k němuž potřebujete suroviny.

Těch se po světě válí nepřeberné množství, a jelikož jich potřebujeme hodně, unese náš hrdina všechno, co kde najde, takže s nějakou kapacitou inventáře, případně jeho vylepšováním si v New Dawn nemusíme vůbec lámat hlavu. Prostě berme, co najdeme, všechno se bude hodit. Zbraně se zde nekupují, ani náboje či lékárničky. Všechno potřebné se vyrábí ze získaných surovin. A čím lepší vybavení budeme chtít získat, tím specifičtější suroviny budou třeba. Ale nebojte se, není to tak komplikované, jak se na první pohled může zdát a kupodivu je všechno hezky propracované. Hra mě dokonce donutila přemýšlet, co za vybavení opravdu chci a nevyrábět každou blbost, která zrovna vyrobit šla. Zbraně jsou rozděleny do čtyř úrovní, protože právě tolik úrovní mají i nepřátelé.

Tuto novinku vývojáři označují jako „lehký RPG systém“, kdy každý voják můžeme mít až čtyři úrovně. Na klasické vojáky první či druhé úrovně narazíte běžně, na třetí v pozdějších fázích hry a poslední level jsou vymahači, s nimiž je bez pořádného vybavení opravdu těžké pořízení. Stejně to platí i u zvířat, kdy každé má nějakou úroveň, jež je dána tak nějak logicky. Hodnější zvířata mají menší úroveň než ty největší zabijáci lesa. Systém zajímavý, díky němuž bylo dosaženo jisté variability, a v rámci jedné ze tří obtížností tu máme další škálovatelnost. Mně se nápad moc líbí, a to navzdory tomu, že nejsem nějaký velký zastánce RPG prvků v akčních hrách.

Na více úrovních obtížnosti je postaveno i tradiční osvobozování stanovišť. Hlavní surovinou pro vylepšování Prosperity je líh, a právě za stanoviště ho získáme nejvíce. Oproti předchozím dílům se však po jeho osvobození můžeme rozhodnout, zda si ho necháme nebo ho vyrabujeme, díky čemuž získáme líh navíc, ale opět se na něj vrátí nepřátelé. Poučeni předchozím nezdarem sem pošlou lepší bojovníky, mají k dispozici více alarmů a v případě vyvolání poplachu dorazí zmíněný vymahač.

Za mě skvělá novinka, protože osvobozování stanovišť a snaha o nevyvolání poplachu mě vždycky moc bavila a díky této novince se i s menším počtem stanovišť dá užít více zábavy, jejíž náročnost se stupňuje. Každé stanoviště jde obsadit až třikrát a záleží jenom na tom, jak moc si na něj budete troufat. Nutno podotknout, že získat ho na poslední úrovni není žádná legrace a jedná se o skutečnou výzvu. Rozhodně doporučuji pořádně vyladit své vybavení a talenty, protože i zde je zohledněna účinnost zbraní podle dané třídy a třídy nepřátel. Z logiky pak vyplývá, že zbraň 1. úrovně bude horší na likvidaci nepřátel druhé úrovně, ovšem lepší zbraň dokáže velice pomoci při přesile nepřátel nižší úrovně (klidně stačí i o jednu úroveň).

Díky tomu se do hry dostal větší prvek taktiky a kombinace zbraní, protože některé se dají získat z příběhových misí, na jiné je potřeba získat suroviny. Výhodou je, že jak si danou zbraň jednou uděláte, nemusíte se o ni více starat a prostě zabíjíte. A jelikož jde o post-apo, nechybí i speciální zbraně jako vrhače kotoučů od pily nebo nejrůznější palcáty. Nejsou vůbec špatné, ale nakonec jsem se přeci jenom vrátil ke klasice, jíž je pro mě samopal s tlumičem, luk a sniperka s tlumičem. Pro získání dostatku surovin je hráč tak nějak nucen i do okolních aktivit, protože projít pouze příběh od začátku do konce s prvotním vybavením opravdu nejde. Víc, než kdy jindy se vyplatí vyrazit na vedlejší mise a sběr surovin, vyrobit pořádné zbraně a pak i ten příběh jde skoro sám. Ne každému ovšem musí tento přístup sedět, to uznávám.

Přidaný „lehký RPG systém“ je hlavní novinkou, protože zbytek herních mechanik již zůstal při starém. Komu se špatně řídilo posledně, ani v New Dawn tomu nebude jinak, a to samé platí pro střelbu nebo systém talentů, i když zde můžeme v pozdější fázi hry sáhnout po speciálních abitilách spojených s Josephem Seedem, jehož víra nás obdaří speciální silou. Protože potřebujeme ve výsledku bodů talentů více, je nyní jejich získávání o něco snazší nebo se mi tak aspoň zdálo. Mé oblíbené hledání pokladů také nechybí a stejně tak společníci, jež mohou v nejrůznějších situacích pomoci. Z těch zvířecích je mimo psa možné získat divoké prase. Není to sice žádný stopař, ale dokáže provětrat nejen nepřátele, ale také nadělat paseku v jejich dopravních prostředích.

Oproti pátému dílu se mapa New Dawn o něco zmenšila, díky čemuž je všechno tak nějak blíž. New Dawn tak působí jako takové větší příběhové DLC, čemuž odpovídá i nižší cena hry. Osobně jsem měl velkou radost z toho, že oproti jiným post-apokalyptickým hrám, jako je třeba Mad Max nebo RAGE, je zdejší krajina opravdu pěkná, plná zeleně, a protože jsou hlavní protivnice ženy, růžovou vývojáři také nešetřili. Dojem apokalypsy zde navozuje hustší vegetace a zpustošené stavby, na nějakou tu planinu, kde nic neroste, ale také dojde. Celkový dojem z prostředí je ve výsledku hodně podobný tomu z pátého dílu, ale to bylo vzhledem k zasazení děje tak nějak očekávatelné.

Stejně skvěle vypadá a působí i grafické zpracování, včetně animací postav či jejich obličejových výrazů. Z rádia hrají oblíbené hity, při jejich poslechu si člověk rád užije ten okamžik, který dokáže umocnit společný úspěch při splnění úkolu s kamarádem. Ano, kooperace nechybí ani tentokráte, i když do hry můžeme pozvat pouze jednoho.

Ještě bych zmínil mikrotransakce, protože ty nechybí ani zde. Dá se za ně koupit herní měna a za ní následně zbraně. Je jich ale na výběr jenom pár, tudíž nic zásadního pro hratelnost a drtivou většinu věcí je třeba vyrobit z nasbíraných surovin. Více by mohlo pomoci nakoupení talentových bodů, pro jejich rychlejší odemykání, ale ani zde jsem nezaznamenal nějakou potřebu body kupovat, protože jsem jich měl dostatek ze samotného hraní a koupil jsem si, co jsem chtěl a potřeboval.