Recenze: Feudal Alloy

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 11.5.2019, 9:59

Publikováno: 11.5.2019, 9:59

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3326 článků

Přemýšleli jste někdy nad tím, nad čím pak asi dumá ta němá tvář, kterou si chováte v akvárku? Myslíte, že ji zajímá nová laciná truhla umístěná v rohu? Přemýšlí snad nad tím, že opět meškáte s vyčištěním? Nebo snad s ní o velkolepém dobrodružství v alternativním středověku? Jestli nežije v hlavě pracovitého robota, nejspíš ji zajímá jen včasné krmení.

Attu toho k životu také příliš nepotřebuje. Když zrovna neobdělává pole, z jehož plodin získává olej, stará se o plechový domov důchodců. V něm medailemi ověnčeným rytířům promazává sešlé součástky, za což se mu dostává vyprávění z hrdinských eposů. Ačkoliv farmář a sociální pracovník v jednom touží okusit široký svět na vlastní matice, drží se svého. Až do chvíle, než banda holomků ukradne veškeré zásoby mazadla. Vědom si důležitosti oleje, mění motyčku za meč a razí do vysněného světa.

Ten je stejně nevšední, jako hlavní hrdina. Snoubí se v něm středověk, éra páry a odkazy na technologie, které bychom datovaly do naší doby. Nečekejte ovšem výlety do podhradí či do hojných lesů. Rabiáti vzali roha do rozsáhlého jeskynního komplexu, kde se to jen hemží agresivními plechovkami. Od statických min ježkovitého vzhledu a létajících potvor, až k mohutným hromotlukům a náročným bossům. Attu má před sebou nelehkou výzvu, během které se stanou jeho nejlepšími přáteli ti největší padouši.

Jakkoliv to zní divně, je tomu tak. Dvoučlenné znojemské studio postavilo Feudal Alloy na subžánru metroidvania. To znamená, že v případě plošinovky putujete po obsáhlé mapě, jejíž objevování je přesně řízeno vlastnictvím určitých dovedností, případně je podmíněno nabráním většího levelu v oblasti boje a obrany. Pak se roboti s opačným pohledem na věc skutečně stávají pravou rukou postupu, který je třeba získat. Naštěstí vás tuzemští vývojáři nechtějí trápit až tak moc, abyste Attua nechali někde objímat krápník.

Návraty mapou jsou tak většinou řešeny jinou, mnohem kratší cestou. Vyjma případů, kdy se poměřování šroubků dvakrát nezdařilo a vy pelášíte od poslední uložené pozice nebo došlo k zabloudění. Největší výzvou je tak samotný soubojový systém. Při něm dochází ke ztrátě oleje, co by prvku zdraví, a pak k přehřívání v důsledku přílišného máchání mečem. Ručička tlakoměru putuje k červené zóně také při používání speciálních schopností. Že by po cestě nebylo dost oleje a chladící kapaliny se říct nedá, leč dožadujte se u protivníků práva na jejich doplnění. Tady vám neziskové organizace nepomohou.

Standardně cestu komplikují maximálně dva až tři plecháči, které s trochou umu během pár vteřin proměníte ve šrot. Před důležitým milníkem ale zpravidla bývají speciální místnosti, kde padá kosa na kámen. Tedy ostří na blíže nespecifikované součástky. Říkám tomu nervový hřbitov. Z prostoru vede jediná cesta, a to přes rozvášněné strážce podzemí. To by nebylo tak hrozné, kdyby checkpoint nestál dál, než byste chtěli. Umělá inteligence je jak žralok po lobotomii a dokud Attu stojí na muších nožkách, nezastaví se. Že opakované selhání dokáže zvednout tlak i vám, je zbytečné říkat.

Depresivní části vedoucí k opakování by byly mnohem snesitelnější, kdyby se rivalové nechovali jako řízené rakety. Jasně, možná nemám nejbystřejší reakce a teď hledám výmluvy. Ale když máte za sebou dva sršně, před sebou vzteklou cirkulárku a nad hlavou dělo hlídané vrtulníčkem, špatně se vymýšlí bojová strategie. Kapaliny, ani brzy získané bomby, se při respawnu nevrátí do původního stavu. Stačí tedy pár špatně uhraných partií a vaše zásoby jsou tenčí než pas anorektické modelky. Když je nejhůř, opakujete úsek tak dlouho, dokud nezískáte bod vylepšení.

Se ziskem chipů, které umožnují robotickému hrdinovi dělat skutečně hrdinské činy, roste bojeschopnost. Náročnost „hřbitovů“ sice roste také, ale díky širším možnostem máte mnohem větší šance na úspěch. Krom toho, postavu neustále vylepšujete novými díly, které buď najdete v krabicích nebo zakoupíte u obchodníka za získané mince. Než se tak dostanete k prvnímu ze dvou bossů, je zbroj už značně modifikována. A to navzdory nepříliš dobrému inventáři. Předměty sice mají popsány atributy, nicméně chybí srovnání s používanými částmi. Lehce si tak rozházíte zbroj horším mečem nebo méně odolnou hlavou. Celkově sebrané věci působí dosti chaoticky a neuškodilo by jim lepší využití.

I když jsem se u několika momentů skutečně zapotil a bossové byli ve výsledku možná až příliš jednodušší, měl jsem ze hry příjemný pocit. Možná za to může skromný původ, možná obtížnost těsně před hranicí únosnosti a možná sympatický nebojsa postrádající mimiku. Grafické zpracování využívající ruční malůvky ale určitě ne. Je hezké a velkou měrou se podílí na jedinečné atmosféře. Zároveň je značně jednotvárné zvolenou paletou barev, a i když se dějiště příběhu několikrát obmění, prostředí působí stále stejně. Na někoho pak až příliš chladně, což ale v tomto případě k alternativnímu středověku patří. Osobně mám ponuré stylizace rád, ale nesmí se slévat do monotónnosti.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Neberte stařečkům medicínu nebo namíchnete jejich zahradníka. Ač je hlavní hrdina jen mobilní akvárko, dokáže si získat srdce nebojácným odhodláním a nerovným soubojem s plechovým podsvětím. Skromné zázemí české plošinovky je ve výsledku ohromnou předností, protože titul drží jasný koncept od začátku až do konce. Když by se zapracovalo na inventáři a nepřátelích, kteří dokáží pěkně naštvat, rád bych viděl v budoucnu pokračování. Zejména při zaměření na netradiční rybí svět plný oleje, jehož obrysy jsou jen lehce načrtnuty. České titulky jsou samozřejmostí.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»